Celebrity č.1

1. prosince 2012 v 18:04 | Jane |  Celebrity

Celebrity kapitola č.1

Jmenuji se Susan Tyler. Právě sedím za volantem červené korvety mého bratra.
Jsem na cestě do Palm Springs.
Můj bratr, má jediná rodina, mne nechal na setkání snad všech vojáků světa a odletěl kamsi do Ruska. Je voják, takže se opravdu vidíme velice málo a naše společné chvíle vždy přeruší jeho práce. Jako by nemohli vojáci s tím zabíjením na chvíli přestat. Měli jsme spolu strávit celý měsíc, pouze se občas zúčastnit nějakého povinného banketu ani nevím koho nebo čeho. Naše idylická dovolená se však opět nekoná. Neřekl ani slovo o tom proč tam jede, mám ale podivný pocit. Má totiž talent na to dostat se do nebezpečných situací a střílení a únosy jsou už náš denní chleba. I já jsem již byla zatažena do té jejich, jak jo jen říká asi "bezpečnostní akce" myslím. Krásný název pro krvavou řežbu že?

Tak jedu za mojí kamarádkou, která se stala vítězkou talentové soutěže USA a dostala pozvání na pohádkové prázdniny na nějakém setkání celebrit. Navrhla mi, abych za ní přijela, když jsem si jí telefonicky ztěžovala na můj bídný osud. Vlastně nevím, co tam budu dělat, protože chodit na ty večírky by asi nebylo pro mne. Snad mě nechají číst si na terase někde hezky mimo hlavní dění.

Jedu už asi 8 hodin, snad už je to blízko. Najednou se zpod kapoty ozývají hrozné zvuky.
"Nééé, to snad není pravda. Jestli se s tím autem něco stane, jsem mrtvá. Bratr je na něj fixovaný jako na vlastní dítě." Zajela jsem ke kraji. Po důkladné prohlídce jsem zjistila, že praskla hadička s přívodem paliva. Tak to půjde spravit snadno, ale ne na dálnici, bohužel.
Co že to dělají děvčata v nesnázích? A už zastavuje první dobrodinec.
" Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?" Páni mám štěstí. Z modrého mercedesu vylezl sympatický mladík.
" Dobrý den, potřebovala bych odtáhnout. Není to daleko." Vytáhla jsem mapu a ukazuji mu, kam se chci dostat.

" Ale to už je kousek. Máte lano?"
Díky bohu že na tohle bratr nezapomněl. Až se vrátí, budu mu muset pěkně vyčinit, protože to auto nebylo v servisu asi 3 roky. Nenechá na něj totiž nikoho sáhnout.


Konečně jsme odbočili. Po příjezdové cestě jsme se dostali k pohádkovému paláci na břehu moře. Musím uznat, že být celebritou není asi zas tak špatné.
Mladík už sundával lano.
" Jak se vám odvděčím?" ptám se.
" To nechte být, udělal jsem to rád…" No nutit se mu nebudu.

Otočila jsem se k autu, které ode mne cestou dostalo dost nelichotivých jmen a otevřela kapotu. Motor už vychladl tak jsem se mohla podívat, jak by se to dalo opravit. S rukama až po lokty v motoru jsem se snažila uvolnit zaseklou hadičku, abych jí mohla nahradit novou. V tom se za mnou na štěrkové cestě ozvaly kroky a zakašlání. Opatrně jsem vystrčila hlavu z pod kapoty a utírala si ruce do starého hadru. Nutno říci, že to moc nepomohlo. Stál tam muž v livreji, zřejmě recepční či co.
" Dobrý den slečno. Mohl bych se zeptat zda nepotřebujete pomoc?"
" Dobrý den, vlastně ano. Mám se zde sejít s přítelkyní jmenuje se Lucy Petersonová. Měla by zde být ubytovaná. Měla bych být v seznamu zvaných hostů. Jmenuji se Susan Tyler." Ruku jsem mu nepodala, protože jsem vypadala jako dělník z uhelných dolů.
" Jistě jestli mne můžete doprovodit do haly, ověřím si to a ubytuji Vás." Vedl mne příjezdovou cestou k paláci.
Vešli jsme do haly o velikosti poloviny fotbalového stadionu s tolika ozdobami, obrazy a krásným nábytkem, že jsem měla chuť se otočit a utéct. Připadla jsem si tam jaksi nepatřičně.
Muž přistoupil k počítači a něco v něm hledal. Na jmenovce jsem si všimla jména Sam. Po chvíli s úsměvem vzhlédl.
" Vše je v pořádku, Váš pokoj je připraven. Pošlu pro vaše zavazadla. Chcete abych o vašem příjezdu informoval slečnu Petersonovou?"
" Jistě to by jste byl laskavý" Zvedl sluchátko a někam volala. Mezi tím ještě stačil lusknout na mladíčka opírajícího se o sloup nedaleko dveří. Ten ke mně okamžitě přiběhl.
" Mohu Vám pomoci se zavazadly?" Celého jsem si ho prohlédla a jeho hubená postava ve mne nevzbudila jistotu, že by se zvládl poprat s mými 4 kufry narvanými oblečením, botami a knihami. Nicméně jsem kývla a vykročila k autu.

Když jsem však uviděla skupinku 5 mužů, kteří si mé auto zvědavě prohlíželi, trochu jsem znejistěla. Ne že bych byla lekavá, ale léta na střední škole mne naučila, že partička chlapů umí udělat ze života peklo.
Tázavě jsem se podívala na Freda, tak se jmenoval můj společník a zeptala jsem se " Budou problémy?" Ten jen zavrtěl hlavou a pousmál se. Cestou jsem ještě zkusila.
" Jmenuji se Susan, ruku vám nepodám" a ukázala jsem mu umaštěnou ruku. Podivně se na mně podíval.
" Já jsem Fred" řekl to nejistě. Já si nepotrpím na nějaké královské manýry, a jestli ti hoši budou dělat problémy, budu Freda potřebovat tak si ho musím naklonit. Ale on asi není zvyklý na to, že by se ho tady někdo všimnul. Potěšilo mne, že se očividně uvolnil a začal mi odpovídat.
" To jsou bratři Jacksonovi s Michaelem"
Pokrčila jsem rameny a šla dál. Jelikož bratr nemá televizi, tak jsou mé znalosti celebrit poněkud omezené a těchhle hvězdiček se urodilo už tolik, že mít v nich přehled je nad mé síly.
" Dobrý den" pozdravila jsem skupinu sebevědomě a dělala, že takovéhle situace prožívám každý den.
Obešla jsem auto, odemkla a otevřela kufr. Vypadalo to, že jsem je alespoň trochu vyvedla z míry, protože ustoupili a nevěřícně na mě zírali. Fred popadl kufry a bez větší námahy je vyndal na cestu.
" Pokud půjdete se mnou, zavedu Vás do vašich pokojů?" ptá se.
"Páni pokojů? Možná to tady nebude tak zlé."…
" Ne musím tuhle krasavici zprovoznit. Nevíš náhodou kde je tady nějaký autoservis?"
" Máme tady mechanika v garážích, mohl bych Vám to s ním domluvit." Bylo to lákavé, ale kdyby to bratr zjistil, bude zle. Ale na druhou stranu pokud se mi to nepovede opravit, zůstanu tady na věky.
" Dobrá pokud se mi to nepovede, tak se s ním domluvím"

Přikývl a odnášel kufry. Na skupinku pozorující má záda jsem úplně zapomněla. Opět jsem se ponořila pod kapotu a bojovala s hadičkou.
To už ke mně s radostným výkřikem běžela Lucy a za ní šla její starší sestra Julie, která dostala lichotivou roli gardedámy. S oběma jsem se radostně přivítala. Ani jsem si nepředstavovala, že mi ty dvě tak chybí. Občas je dobré strávit nějaký čas se ženami. Ze společnosti lampasáků se asi opravdu blbne.
Nechala jsem auto autem a šla s nimi dovnitř. V hale stál Fred u svého zřejmě oblíbeného sloupu. Poprosila jsem ho, zda by nezařídil, aby někdo odtáhl auto do garáže a na zítra domluvil toho mechanika, nevzdávám se ráda, ale tahle bitva s motorem byla již předem prohraná.
" Pojď honem" vybízela mne Lucy a hnala mě bludištěm chodem kamsi. Bylo na ní vidět jak je z tohohle místa nadšená. O něco střízlivější Julie šla po mém boku a rychle mi vysvětlila, že se právě určuje zasedací pořádek a program čísel na dnešní super gala večer plný hvězd.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama