Celebrity č.2

2. prosince 2012 v 16:03 | Jane |  Celebrity
Celebrity kapitola č.2


Ani nevím proč mě sebou braly a už jsem stála v další obrovské místnosti naplněné k prasknutí lidmi. Tedy né lidmi, ale celebritami. Má mysl vyprodukovala jedinou myšlenu a to že apokalypsa musí být už hodně blízko.
Lucy má neuvěřitelnou schopnost využít lidi ve svůj prospěch a ještě je přesvědčit že je to skvělé a můj instinkt mi říkal, že jedna její kulišárna již byla ušita předem a vyvléci se z ní bude fuška. S podivným pocitem u žaludku, což ale mohlo být i ředidlem z hadru, kterým jsem se marně snažila dostat olej z rukou, jsem je následovala.
Se hadrem v rukou, ve vytahaných jeansách, mikině a šmouhou na tváři ( o které mě samozřejmě nepotřeboval za nutné informovat) jsem mezi mými přítelkyněmi, které byly mimochodem oblečeny do šatů jak z výkladní skříně, vypadala jako dost chudá příbuzná. Stáhla jsem se ke stěně a snažila se s ní nenápadně splynout.
" Jdu se podívat co se děje a promluvit si s Penny, ta to tady má pod palcem, možná by tě tam dnes večer mohla dostat" Než jsem stačila otevřít pusu zašustila za ní sukně a byla pryč. Julie jako na potvoru taky někam zmizela.
O moje představy o klidné dovolené bez lidí se tady asi nikdo nestará.
Nechápala jsem kam se mám dostat, ale ten pocit u žaludku už byl jasný a zřetelný. A spolu s pohledy kolemjdoucích, které jsem přitahovala, věštil brzkou zkázu a to moji.
Stoupla jsem si na špičky a snažila se zahlédnout alespoň jednu z dívek. Nakonec se mi podařilo vysledovat Lucy, je totiž i v davu opravdu nepřehlédnutelná, no ještě aby kráska z Floridy nebyla královnou plesu že?

Právě rozmlouvala se ženou kolem 30 oblečenou určitě za víc peněz než jsem si já vydělala za celý rok, najednou se otočily a Lucy na mne zamávala, abych přišla k nim. Dost neochotně jsem se rozloučila s mojí zdí a vydala se davem k epicentru. Nutno říct že se mi asi tentokrát podařilo vzbudit více pozornosti než Lucy, protože automechanika tahle společnost tady zřejmě často nevidí. Snažila jsem se ignorovat udivené pohledy a cílevědomě se drala kupředu.
Plán na vraždu Lucy už v mé hlavě nabýval celkem zřetelné obrysy.
" Dobrý den slečno, tak jakpak se daří vašemu autu? Nevypadalo zrovna ve formě" ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a hleděla na skupinu mladých mužů, zřejmě těch co obdivovaly mé opravářské pokusy. Můj mozek začal pracovat a já si uvědomila, že stojím před bratry Jacksonovými. Ten co mluvil, vypadal nejstarší, ale Jacksonovi ne Jacksonovi, mě se nikdo smát nebude! Než jsem však stačila odpovědět dosti nevybíravou odpověď ve smyslu " Určitě je více ve formě než vy" tak mne Lucy, která předvídala průšvih, popadla za ruku a sama se na něj usmála.
" Ahoj Jermaine, tohle je Susan, přijela za mnou na pár dní. Určitě Vás všechny seznámím, ale teď nás omluvte musím za Penny jinak mne sežere zaživa." Další okouzlující úsměv a táhla mne pryč. Ještě jsem stačila vrhnout přes rameno výhružný pohled.
Musím říct, že Penny opravdu naplňovala to, co se o ní říkalo. Sjela mne pohledem, udiveně zvedla obočí nad mým dosti nevábným zjevem, ale to jsem jí opravdu nemohla vyčítat.
"Dobrý den" vyrazila jsem ze sebe.
"Dobrý den, máte sebou nějaké společenské oblečení. Myslím tím večerní dlouhé šaty." Ten tón se mi vůbec nelíbil, ale kvůli Lucy jsem odpověděla, že ano a úsměv jsem také vykouzlila.
" Tak buďte připravená ve třičtvrtě na 8 ve vašem pokoji. Váš partner Vás vyzvedne." Otočila se a byla pryč.
" Můj co?" bylo jediné na co jsem se vzmohla.
"Víš dnes je to taneční večer a všichni musí mít partnera. Penny říkala, že má někoho volného ke komu nemá partnerku, tak tě k němu přiřadila."
"Přiřadila mě?" když jsem naštvaná tak zvyšuji hlas a několik lidí okolo se na nás udiveně a dosti pobouřeně otočilo.
"Nekřič prosím tě, udělej to kvůli mně prosííím. Celý večer budeme spolu slibuji ti, že s nikým tančit nemusíš."
Už vím čím tu porotu dostala, tohle prosíím by dostalo každého.
Přikývla jsem, ale dosti neochotně, aby viděla, že to na mně zase tolik nepůsobí.
Pak už jsme díky bohu mohli odejít do pokoje. Tedy do obrovského bytu se 3 samostatnými pokoji, terasou koupelnou tak velkou že tam byla ozvěna a přijímacíma obývacím pokojem.

Vešla jsem do svého pokoje, kde už jsem měla vybalená zavazadla a boty a knihy naskládané do polic. Tak tohle si nechám líbit. V pokoji se objevila Julie a šibalsky se usmívala.
"Já jí říkala že se ti to nebude líbit"
"Hmm" zamručela jsem a unaveně klesla na postel.
"Víš Lucy bude dnes zpívat. Vybrala si tu starou písničku co jsme jí zpívaly jako děti. Pamatuješ si na ni?"
Jak bych mohla zapomenout na 3 vřeštící holky navlečené do blyštivého oblečení a snící o tom jak vystupují ve světlech ramp. Musela jsem se tomu zasmát, alespoň Lucy se tenhle sen vyplnil.
Byla to písnička od skupiny The Supremes myslím že se jmenuje You can't Hurry Love.
Možná ten večer nebude zas tak ztracený čas. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že je čas se sebou něco udělat. Bylo půl 7.
Vybrala jsem si jedny z mých nejlepších šatů, které jsem si sama navrhla. Jsou z jemně zelené látky pošité kamínky. Samozřejmě musely projít schvalováním jak od Lucy tak od Julie.
Vlasy jsem si pouze spoutala pinetkami za uši jinak je nechala splývat po zádech. Ono s mými kudrnami toho stejně více nenadělám.
V půl 8 už Lucy vypadla na infarkt. Dalo nám značnou práci odvést její myšlenky od blížícího se vystoupení. Proto jsem navrhla, že si ve zbývajícím čase zazpíváme, jako když jsme byly malé. V tom zápalu jsem se ani nestačila zeptat, s kým jdou mé kamarádky. Zrovna jsme byli v nejlepším, když jsem si uvědomila přítomnost dalších lidí v místnosti. Hřeben- mikrofon mi vypadl z ruky. Stáli tam opět bratři Jacksonové v celé své kráse a lámali se smíchy. Já se jich snad nezbavím. Dovtípila jsem se, že oni jsou náš doprovod, ale my jsme byli 3 a jich bylo 5. Přemýšlela jsem, který je ten přebývající.
" Susan, tohle jsou slavní Jackson 5. Jackie, Tito, Jermain, Marlon a Randy."
Přišel ke mne Jermain vysekl mi poklonu a …
" Páni, já Vás bez toho hadru vůbec nepoznal. Dovolte mi, abych byl Vaším doprovodem na dnešní večer." Nevěděla jsem, jestli si dělá srandu nebo ne. Stála jsem tam jako solný sloup a ani neodvětila na narážku na můj hadr.
" Můj bratr si dělá srandu"
Myslím, že to říkal Randy. Alespoň vypadal nejmladší bod pro mne. Přišel a nabídl mi rámě. S úlevou jsem se na něj usmála, byl velice milý. Lucy a Julie se také chopily svých partnerů. Po chvíli se od nás Jermain odpojil, že jde najít dalšího bratra.
"Páni kolik jich vlastně je?"
Musím uznat, že Randy byl velice příjemný společník. Vedl mne k velkému sálu, který byl otevřen do nádherné zahrady. Když jsme vešli dovnitř Randy mne usadil ke stolu a po chvíli přišla i Julie s Marlonem, jak mne informovala. Nějak se v nich nevyznám.

Sál se pomalu zaplňoval. Lucy měla přijít spolu s dalšími účinkujícími až po vystoupení. V rohu místnosti jsem zahlédla Freda. Zamávala jsem mu a on s rozzářeným obličejem odpověděl.
" Páni, máš před sebou jako na talíři Jacksony a ty se zajímáš o poslíčka. Opravdu jsi se nezměnila." zakřenila se na mne Julie.
" A co ten vojáček, který tě naposledy pronásledoval?"
Páni ta má ale paměť, tohle se stalo asi před 2 roky. Byl to bratrův kolega, občas jsme si spolu vyšli, ale já si uvědomila, že s armádou nechci mít nic společného. Nějaký čas potom se výše zmíněný objevoval na různých místech, kde jsem byla. Naštěstí byl přeřazen do Washingtonu. Stále mi vrtá hlavou, jestli v tom neměl prsty bratr.
" Dej mi pokoj, tohle už je díky bohu pryč." Přišel číšník a my jsme si objednali pití.
Bylo půl 9, když byl program oficiálně zahájen. Tedy tolik zbytečných keců o ničem jsem už dlouho neslyšela. Postupně vystupovaly různé celebrity, herci, komici, zpěváci zpívali. Konečně přišly na řadu talenty, které se zde měly utkat o to, která bude mít možnost podepsat smlouvu s natáčecím či filmovým studiem. Tak tohle je novinka, o tom se Lucy nezmínila. Tázavě jsem se v pološeru podívala na Julii, jestli ona o tom něco ví, ale ta také pouze pokrčila rameny. Promenáda různých hvězdiček s aerobickými či tanečními vystoupeními se nudně vlekla. Konečně měla přijít na řadu Lucy.
Hrdě přešla k mikrofonu. Osvětlovač ji zalil jemným světlem, ve kterém vynikla její krása. Začala hrát hudba. Ale z Lucy vyšel pouze podivný skřek, po kterém se rozběhla do zákulisí. Mně přeběhl mráz po zádech. Vyděšeně jsem se podívala na Julii. Ani nevím co mě to napadlo, ale pomalu jsem vyběhla ze svého místa a šla do zákulisí. Tam seděla zhroucená Lucy a vzlykala na bedně od kabelů.
Sklonila jsem se k ní a odhrnula jí prameny vlasů padající jí do tváře.
"Co se stalo?" snažila jsem se jí utěšit, ale nešlo mi to.
"Jsem úplně nemožná, najednou jsem dostala trému a teď je po všem. Mohla jsem to vyhrát, ty víš, že jsem dobrá. Jsem úplný idiot" a zase vzlykot. To už k nám dorazila i Julie.
Postavila jsem se nad Lucy.
"Přestaň brečet, prosím tě, určitě se s tím dá něco dělat. Tohle se může stát každému. Jdu se podívat, jestli by tě nezařadili na konec." Procházela jsem za kapelou a hledala někoho, kdo by vypadal odpovědně. Za oponou jsem narazila na muže nahlížejícího na podium.
"Dobrý večer, prosím Vás nevíte, kde bych našla organizátora? Má kamarádka by chtěla vystoupení opakovat, kdyby to šlo." Snažila jsem se vypadat zoufale a zranitelně.
"Dobrý večer" usmál se na mne a já musela uznat, že je opravdu hezký. Měl na sobě černé kalhoty, lakýrky a flitrovou košili.
"Myslím, že by se s tím mělo dát něco udělat. Pojďte se mnou, ale pozor je to tady nebezpečné." Jeho pohled padl na mé 10 centimetrové jehly.
Přikývla jsem a opatrně postupovala mezi různým harampádím a všudypřítomnými kabely. V jednu chvíli jsem sebou málem sekla, to když za mnou někdo zakřičel.
"Hej, kde sakra vězíš!" Lekla jsem se tak že jsem ztratila rovnováhu a kdyby mne můj průvodce nezachytil tak bych se tam natáhla. Chytil mne kolem pasu a já se opřela rukama o jeho hrudník, zvedla jsem k němu oči s poděkováním a zjistila, že z blízka je ještě hezčí, projela mnou příjemná vlna vzrušení. To už se k nám ale řítil Jermain.
Tak tohle je snad sen. Ten chlap je snad všude.
"Otec tě hledá a zuří. Měl bys tam okamžitě jít. Je v šatně." Mladík se ujistil, že stojím pevně, což mi vedle něho působilo značné problémy a zamračeně odcházel pryč. Takže další bratr, no ti se snad množí mitózou.
Jermain vykouzlil úsměv a podal mi ruku.
"Mohu nahradit svého bratra? Jistě Vám budu stejně nápomocen." O tom jsem pochybovala, ale nebylo času na zbyt. Už vystupoval jeden z posledních zpěváků nebo co to předváděl. Vysvětlila jsem mu svůj problém a on mne s výrazem udatného zachránce ujistil, že vše zařídí, mám se vrátit k Lucy on prý přijde.
Díky bohu jsem se ho alespoň na chvíli zbavila a šla zkontrolovat psychický stav Lucy. Musím říct, že Julie odvedla dobrou práci. Vůbec nebylo poznat, že před chvíli vypadala Lucy jako by utekla z blázince. Informovala jsem je o situaci a Lucy mi oznámila, že prý bude do konce života mým otrokem, jestli jí ještě jednou pomůžu. Chloupky za krkem se mi zježily hrůzou. A také bylo proč. Chtěla, abychom jí dodaly odvahy tím, že vystoupíme s naším dětským číslem. Tenhle den se řítil někam kam ani mé nejbláznivější sny neměly odvahu zavítat.

S výrazem odevzdání jsem se podvolila jejímu naléhání, Julie byla zlomena již přede mnou, tak co mi zbývalo.
Ani nevím, jak bylo vše domluveno. Dostali jsme každá svůj mikrofon a já jako v tranzu vyšla s děvčaty na podium. Světlo nás díky bohu oslnilo tak, že jsem neviděla diváky. Povzbudivě jsem se usmála na Lucy a to už hudba začala. Mohla jsem děkovat bohu, že jsme jako malé tohle číslo nacvičovaly opravdu pečlivě, a odpolední procvičení nám také prospělo.
Jako na povel jsme začali všechny tančit přesně stejné kroky. Lucy zpívala opravdu báječně. Publikum dokonce nadšeně reagovalo. Nechala jsem se unést a až jsem se divila, jak jsem si tuhle nechtěnou exhibici užívala. Hudba dohrála, mi se jako na povel sešli uprostřed podia. Potlesk byl ohlušující. Uklonili jsme se a vyběhli do zákulisí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama