Celebrity č.3

2. prosince 2012 v 16:05 | Jane |  Celebrity
Celebrity kapitola č.3


Skácela jsem se na bednu, na které se před chvílí hroutila Lucy a snažila se popadnou dech a uklidnit třesoucí se nohy. Matně jsem vnímala, jak nás obklopila skupina lidí a každý mluvil přes druhého. Lucy přebírala gratulace za svůj výkon, a já musela uznat, že si je zaslouží.

Nenápadně jsem se vytratila a shodou okolností našla cestu do zahrady. Byl krásný večer a nad mořem právě v nádherných barvách zapadalo slunce. Vydala jsem se po úhledných pěšinkách a vychutnávala si teplý větřík, který mi chladil zpocené čelo a splašené myšlenky.
Došla jsem až na okraj útesu, který se svažoval k moři a opřela se o zděnou zídku. Sundala jsem si boty, které mne tlačily a přemýšlela, kde se asi právě nachází bratr a jestli se mi vůbec vrátí.
"Začínám být nějaká přecitlivělá" pomyslela jsem si a snažila se nemyslet na ty hrozné alternativy.
Zavřela jsem oči a snažila se o meditaci. V tom se těsně vedle mne ozvalo slabé odkašlání. Lekla jsem se tak hrozně, že jsem nadskočila a jedna bota, kterou jsem nedržela zrovna pevně mi vypadl z ruky a letěla dolů z útesu. Z reflexu jsem se po ní vrhla a málem bych asi taky spadla, kdyby mne ten, kdo byl za tohle všechno zodpovědný nechytl zezadu kolem ramen a nezadržel.
Nevěřícně jsem zírala dolů, jak se moje bota uhnízdila vedle trsu divokého vřesu, na návrat už asi opravdu pomýšlet nemůžu. Ani jsem si neuvědomila, že můj společník botu pozoruje také. Obrátila jsem se k němu a s údivem zjistila, že je to ten mladík, se kterým jsem se setkala v zákulisí. Takže ten snad už poslední Jackson tedy podle mých propočtů.
"Promiňte, nechtěl jsem vás vylekat, a za tu botu se moc omlouvám, najdu někoho kdo ji od tamtud dostane." Vypadal opravdu provinile.
"To není nutné, myslím, že jí to tam moc sluší." usmála jsem se a znovu pohlédla do rokle.
" Vlastně jste mi právě dal skvělou záminku, díky které se tam již nemusím vracet, měla bych vám poděkovat."
Chvíli se na mne udiveně díval, jestli to myslím opravdu vážně a pak jsme se oba hlasitě rozesmáli.
" Jmenuji se Susan Tyler" podala jsem mu ruku. Přišlo mi to jako vhodná chvíle pro vyřešení otázky jeho identity.
" Já jsem Michael Jackson" - takže mé výpočty stran bratrů Jaksonových byly správné, učitel matematiky by na mne byl hrdý.
"Také jsi od tamtud utekl?" můj pokus o konverzaci nebyl zrovna výplodem genia, ale snad se to ujme.
" Ano, to množství lidí mne vysiluje, občas musím odejít, abych byl schopný najít zase sám sebe."
Něco tak hlubokomyslného jsem nečekala, ale já tam byla ze stejného důvodu. Jen mne zarazilo, že něčím takovým trpí někdo, kdo se v tomhle prostředí pohybuje každý den.
Myslela jsem si, že by na něco takového měl být zvyklý.
" Ano mám podobný problém, a to ještě naštěstí nebývám středem veškerého dění"
" Myslím, že po tomto večeru se to možná změní." tohle jeho proroctví mne mírně zděsilo
" Jak to myslíte?" nechápala jsem
" Lucy totiž vyhrála tu soutěž. To Vaše vystoupení, vzbudilo malé pozdvižení, všichni Vás hledají."
Mojí první reakcí bylo, že jsem se otočila a nervózně hledala pronásledovatele. Asi ve mne opravdu zůstalo něco z bratrova bojového výcviku.
Vyvolalo to u něj úsměv, moc hezky se směje, i když na můj účet.
" To přece bylo vystoupení Lucy. Já věděla, že to nedopadne dobře, ona na mne má zhoubný vliv."v mém hlase zněla panika. A on se smál ještě víc.
" Mnoho lidí by dalo všechno, aby se sem dostalo" tázavě mne pozoroval.
" To je asi pravda" to jsem musela uznat, ale to bych nebyla já, abych zase nevybočovala z řady.
" A Vás nehledají?" přišlo mi podivné, že se po něm nikdo neshání a na mě je pořádán hon.
" Mám pocit, že mne někdo hledá celý život" byla s ním opravdu legrace.
" Nechceš se jít ještě projít, než se pokusím nenápadně proklouznout do postele?" nabídla jsem.
" Ale vždyť nemáte botu?"
" Myslím, že to bez ní přežiju a pokud mi chcete udělat radost, zujete se je také a budeme si kvit."

Procházeli jsme se kolem krásných jezírek a záhonků vyměřených podle pravítka. Po chvíli jsme se posadili a masírovali bolavá chodidla od kamínků na cestě. Hezky jsme si povídali a nevnímali čas, najednou jsme zjistili, že je tma. Jediným osvětleným bodem byly dveře a okna vedoucí do sálu. Alespoň jsme podle nich mohli určovat směr.
Najednou se zahradou ozval nepříčetný křik.
" Michaeli, Michaeli jestli jsi tady okamžitě přijď dovnitř!!!" a za tím
" Susan, Susan Tyler okamžitě se ozvi" reflexivně jsem Michaela popadla za ruku a vtáhla do keře, který jako zásahem boha stál poblíž. Kolem proklusaly dvoje nohy.
" Páni, zněli nějak naštvaně" zašeptal. No to bych teda řekla. Ještě že mám ty reflexy.
" Asi by jsme se měli vrátit."
" No já tam nemůžu bez boty, asi se pokusím nějak proklouznout do svého pokoje."
Blížili jsme se ke dveřím na terasu, a v okamžiku kdy jsem v nich uviděla naštvaného obtloustlého černocha narvaného v černém kvádru, naskočila mi husí kůže.

" Tak tohle si tedy vyřídíme, ty se tady taháš s nějakou lacinou flundrou a tady na tebe čeká celá společnost. Piš si, že tohle ti spočítám."
Laciná flundra? No tak tohle je na mě teda moc. Nadýchla jsem se, ale v tom mne Michael rychle chytil za ruku a pevně jí zmáčknul. Udiveně jsem se na něj podívala a na výbuch hněvu okamžitě zapomněla.
Pustil moji ruku a poslušně se vydal ke dveřím a já tam jen nevěřícně stála bosá na úpatí schodiště. Ještě že byl prozíravý a v tom křoví si obul boty, protože jinak by to vypadalo asi podivněji, než to asi vypadalo teď.
To už scéna začala přitahovat více lidí, s duchapřítomností jsem se schovala do stínu a vydal se hledat nějaký skrytý vchod, kde mne nikdo neuvidí.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Michael se nahoře na schodišti ještě otočil, ale Susan zmizela neznámo kam. Mrzelo ho, že se k ní jeho otec takhle zachoval. Snad bude mít příležitost si s ní ještě promluvit.
Poprvé za celý měsíc, který tady již strávil ho zde nějaká osoba zaujala.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama