Celebrity č.7

2. prosince 2012 v 16:10 | Jane |  Celebrity
Celebrity kapitola č.7


Probrala mne nesnesitelná bolest vystřelující z ruky až do hlavy. Ležela jsem na pohovce s mokrým ručníkem na hlavě. Kolem byl celkem klid. Nehnutě jsem ležela a snažila se odhadnou kdo se kolem mne pohybuje. Hlasy šeptaly a zdály se nějak moc vážné a mne to přitom přišlo jako ohromná legrace.

V tom se ručník zvednul a můj klid byl velice nepříjemně narušen. Zírala na mne naprosto vyděšená Julie, která okamžitě začala něco blábolit, což mělo za výsledek zvonkohru neuvěřitelné síly rachotící v mé hlavě.

" Neřvi tak prosím tě. Copak začala třetí světová válka?" pokusila jsem se zvednout z pohovky, ale byla jsem zatlačena nazpět.

" Kdo ti to udělal? To vlastně vím. Proč jsi nám nic neřekla. Mohli jsme to nějak vyřešit, něco udělat…" z neznámého důvodu jsem si přišla jako při výslechu, naštěstí si na většinu otázek odpověděla sama.

V tom se do místnosti vřítilo dalších asi 300 lidí a o mne se zase pokoušely mdloby. Strhla se podivná tlačenice a strkanice. Pokusila jsem se využít Juliiny nepozornosti, posadila jsem se a po pozitivním zjištění, že jsem ještě při vědomí, jsem se pokusila odplížit z dosahu bojové zóny. Mé bojové schopnosti byly ale zřejmě narušeny, protože jsem udělala sotva dva kroky a vřava utichla, což vždy značí problémy. Letmý pohled za záda mi domněnku potvrdil.
Stála tam celá skvadra Jacksonů v čele s Julií. Otočila jsem se a pokusila se o útěk. Sice jsem tatíka neviděla, ale jistě nebude daleko.

" Co to pro boha děláš?" Julie dělala, jako by mne nikdy v životě neviděla chodit. Vrhla se ke mne stejně jako dalších asi 30 párů rukou a snažila se mne podepřít.
" Kriste pane, nechte mně na pokoji" už jsem opravdu křičela, protože jsem ani na jednoho z nich neměla náladu.
" Copak jsem vstala z mrtvých, trochu se mi zamotala hlava asi z toho řečnění kterému mne Lucy dnes vystavila." Otočila jsem se a šla si nalít vodu k servírovacímu stolku. Na ruku jsem vůbec nepomyslela, až ve chvíli kdy se sklenice řítila k zemi.
" Tak tohle už je na mne moc" pokusila jsem se sehnout a zvednout ji, rychlá změna poloh však nebyla mým organismem dobře přijata. Tentokrát mi ty ruce všude kolem ani nevadily.

Posadili mne znovu na pohovku a rozsadili se kolem mne. Zírali a mlčeli.
" Já umírám je to tak, kolik času mi zbývá?" pokusila jsem se to odlehčit zasmáním. Nepovedlo se.
" Měla bys jít k doktoru" ozval se konečně někdo do ticha.
" Ale je to jen naražené, budu v pořádku." Ujistila jsem je.
" Susan už dvakrát jsi skoro omdlela."
" To je jen z těch všech celebrit kolem mne. Prostě se mi z nich točí hlava. Myslím, že to znáte." Usmála jsem se a oni ku podivu také.
" Heleďte já si teď půjdu lehnout a zítra to bude dobré"
" Jak se ti máme za otce omluvit?" Randy se starostlivě zeptal.
" Chová se takhle často?" Má otázka vyvolala další salvu mlčení.

V té chvíli se rozrazily dveře a jako bůh pomsty v nich stál Jackson. V nastalém zmatku se mi povedlo sklouznout na zem a zalézt pod pohovku. Díky zraněné ruce jsem málem omdlela a současně se pozvracela, ale adrenalin udělal své a já to přežila. Bez dechu jsem poslouchala, co se bude dít.
" Vy si ze mne děláte srandu, okamžitě se vraťte do sálu. Děláte mi jen ostudu. Tohle bude mít následky to si piště." Slyšela jsem, jak se hromadně zvedají a opouštějí místnost.
" Michaeli ty tu zůstaň" rozkaz jako když vystřelí ze samopalu, se mi zařízl do uší. Měla jsem strach co uslyším, ale nedalo se nic dělat.
" Co si myslíš že děláš, včera ta tahanice s tou kurvičkou a dnes si prostě zmizíš i s bratry a necháš mne trapně vysvětlovat, kde jste. Tohle všechno co máš je má zásluha, a ty si ničeho nevážíš. Beze mne bys nebyl nic, to si pamatuj. Pokud se nebudeš chovat tak jak máš, budu ti to muset vysvětlit jiným způsobem. Rozumíš? Rozumíš?"
" Ano" Jeho hlas byl skoro neslyšný.
" A teď jdi" kroky se konečně vzdalovaly. No po tomhle rozhovoru mi přišly výchovné rozhovory mé matky jako láskyplná vyznání.

Vysoukala jsem se zpod sedačky a vydala se na ústup. Háček byl v tom, že dveře byly zamčené a klíč nikde. Ještě že mají pokoje terasy. Nezbylo mi nic jiného než vzít boty do ruky a po pláži dojít k mému pokoji. Osprchovala jsem se, z baru nabrala led a v utěrce jsem si chladila podlitinu, v lékárničce jsem našla něco proti bolesti, vymáčkla jsem 3 pilulky a zapila vodou. V županu a se sklenkou vína jsem si sedla na terasu nohy natáhla na zábradlí a vychutnávala větřík se slanou vůní moře. Nad obzorem se červenal západ slunce a život mi najednou opět připadal lehký a bezstarostný.
" Páni, máš nádherné nohy už chápu co na tobě Jackson vidí" uznalá lichotka mne vytrhla ze snění a rychle jsem sundala nohy dolů a zabalila se do županu. Za rohem se vynořil Fred v jeansech a triku.
" Vylekal jsi mě" pokárala jsem ho
" Proč nejsi na večírku?"
" A proč tam nejsi ty?
" Mám dnes volno, tak si užívám."
" Typovala bych tě na párty a disko a ne na procházky po pláži…"
" Máš pravdu, jen se mi dnes nikam nechtělo."
" Dáš si se mnou skleničku? Můžeme si udělat soukromý večírek."nabídla jsem mu.
" Rád." Vystoupal po schodech a přisedl si ke mně.
" Budeš si ale muset dojít sám, jsem raněná a líná. Vezmi si na co máš chuť"
Když se vrátil, přiťukli jsme si a napili se.

" Tak co přimělo kluka, jako jsi ty dělat tady? Promiň mi, ale myslím si, že bys mohl mít mnohem lepší práci." Mrkla jsem na něj přes okraj sklenky.
" A proč je žena co si opravuje sama motor auta tady?" asi si dnes vyměníme pouze otázky
" Dobrá tedy, žádné otázky." Přiťukli jsme si a ponořili se každý do svého světa. A ku podivu mi s ním bylo dobře. Žádná dramata a vyhrožování. Jen mne trochu hlodala jeho poznámka o Jacksonovi, že by mi něco uniklo?
" Máš hodně knih" naznačil směr k mému pokoji.
" Ano snažím se studovat"
" A co?"
" Právo, nuda já vím…." Začali jsme si hezky povídat, smáli jsme se a sklenky v nás mizely samy od sebe. Ani jsme neslyšeli, že do apartmá někdo vešel, až když se ozvalo zakašlání od dveří mého pokoje. Byla to Julie.
" Koukám, že je o tebe dobře postaráno" zamračeně si prohlížela sklenku v mé ruce a v té své svírala krabičku od léku proti bolesti.
" Kolik těch pilulek jsi si vzala?" povytáhla obočí
" To už si nepamatuji, posaď se a nalij si" pokusila jsem se zvednout lahev s vínem co se chladila v kbelíku na zemi, ale orosené hrdlo mi vyklouzlo a celý obsah se rozlil po terase.
" Jej" nevím proč, ale celá scéna mi najednou přišla směšná. Julie a Fred na mne koukali jako na cvoka.
" Znáš Freda? Julie moje…" myšlenky se mi ztrácely, to asi tím vínem " no nevadí a to je Fred."

Julie ke mně přiskočila, ale netušila, že jí v cestě stojí 2 prázdné lahve, ty se s řinkotem skutálely po schodech do písku. Ani si neumíte představit, jaké to ve mně vyvolalo veselí. Julii to však nezastavilo, vypáčila mi sklenku z ruky a obrátila se na Freda.
" Nevíš kolik si vzala těch pilulek?" Fred jen pokrčil rameny a oba se na mne zadívali dosti podezřívavě. Abych netrhala partu také jsem si pokrčila rameny.
" Sakra" zaklela Julie.
" Pojď dovnitř musíš se vyspat, jak vypadá ta ruka?" chovala se jako autoritativní matka tak jsem si řekla, že se ode mne očekává role dítěte. Až teď jsem si uvědomila, že mne ruka vůbec nebolí, to mne také potěšilo. Vyhrnula jsem rukáv a odmotala mokrou utěrku. Všichni tři jsme zhnuseně odfrkli, kdyby mi nebylo tak fajn asi bych se začala bát. Ruka byla tmavě fialová, oteklá a horká.
" Kriste pane, co se ti stalo?" zhrozil se Fred. Nechápavě jsem zírala nejprve na Freda pak na ruku a pak na Julii, a vůbec jsem nechápala co se děje.
" Malé seznámení s panem Jacksonem." Vysvětlila Julie.
" Takže je pravda co se povídá? Že sis začala něco s Michaelem?"
Hlava se mi začala točit z toho hnusného pohledu na moji paži. Říkala jsem si, že kdybych v ní měla cit, asi by to bolelo, ale nic se nedělo, tak jsem byla celkem v pohodě.
" No nic děti budete to tady muset zvládnout samy, mně je nějak špatně asi půjdu spát." Můj pokus o zvednutí se ze židle by 100% vyhrál první cenu v neváhej a toč. Odhodlaně jsem se zapřela o stůl a postavila se. Svět se roztočil tak rychle, že centrifuga byla jen slabý odvar. Křečovitě jsem se držela stolu a snažila se nezvracet. I mé optimistické veselí mne opustilo ve chvíli, kdy jsem se prudkým máchnutím rukou pokusila zbrzdit neodvratný pád. Pak přišla už jen tma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama