Neverland and me č.10

16. prosince 2012 v 20:33 | Jane |  Neverland and me
Neverland kapitola 10


Už se na mne nepodíval a vrtal se v pudingu. Nechala jsem ho jeho myšlenkám, nevím jak bych reagovala já kdyby mi někdo řekl něco takového.
"Děkuji za večeři, bylo to úžasné a mrzí mne, že jsem to zkazila, radši půjdu" začala jsem se zvedat. Chytl mne za ruku.
" Ne prosím nechoď nikam, já jen nečekal něco takového" mluvil jako z tranzu.
" Pojď, sedneme si k ohni." Posadili jsme se před krb a opřeli o pelest pohovky, v rukou jsme drželi sklenky s vínem. Atmosféra však byla jaksi chladná, moje historka mezi námi visela jako kus ledu.
" Odpustila jsi mu?" neměla jsem sílu se na něj podívat.
" Bylo to těžké z počátku. Měla jsem vztek a byla jsem zoufalá. Chtěla jsem se mu pomstít a vysoudit na něm poslední košili za to co mi udělal. Najala jsem si strýce jako advokáta a spojila se s rodinou té ženy. Měla dvě děti a žila s nemocnou matkou." Napila jsem se, tohle nebylo mé nejlepší období a vzpomínat si jak se člověk choval, jako větší zrůda než samotný viník bylo strašné.
" Začal proces, nebylo to hezké. Ten člověk nechtěl zaplatit vůbec nic, byl to arogantní idiot, alespoň se tak choval. A tak jsme ho dostali, vysoudili jsme jedno největších odškodných jaké strýc, kdy viděl." Povzdechla jsem si.
" Jenže osud má různé cesty a tím, že jsem chtěla zachránit rodinu té ženy, jsem zničila tu jeho. Opustila ho žena, ztratil práci a za měsíc po procesu se zastřelil ve vlastní posteli.
Zničila jsem lidský život mnohem horším způsobem než on ten můj. Připadal jsem si jako zrůda"
" Co jsi udělala s těmi penězi?" divná otázka na to mé vyznání.
" Vystudovala jsem práva na Harvardu. Víš, kdybych tenkrát tu rodinu nevyhledala a nenabídla jí pomoc tak by nic nedostali, ale zase by ten muž možná dnes ještě žil. Chtěla jsem zjistit kde je pravda. Byla to příležitost jak jistým způsobem pomáhat lidem. Musela jsem učinit rozhodnutí co dál se svým životem a tohle bylo celkem schůdné řešení."
" Už jsi nezkusila tančit, nebo učit tanec."Byl překvapný
" Ne, dívat se na ostatní jak mohou dělat to, co mně bylo vzato by mne jistojistě zabilo. Zapomněla jsem na to co bylo, čím jsem byla a začala nový život." Tohle všechno jsem ještě nikdy nikomu neřekla, věděl o tom jen strýc. Přemohli mne emoce, zaklonila jsem hlavu a opřela si ji o pohovku. Snažila jsem se zahnat slzy, které se mi draly do očí.
Vzal mi sklenku z ruky, přitáhl si mne k sobě a pevně mne objal. Neměla jsem sílu se bránit, jen jsem vzlykala. Všechno se dralo na povrch. Uklidnila jsem se a odtáhla. Držel ruku až příliš dlouho na mém boku.
" Už je to v pořádku? Nechtěl jsem tě rozrušit. Čekal jsem, že jsi chtěla mít peníze nebo tak něco. Ale tohle, kdybych to věděl…"Přerušila jsem ho
" To je v pořádku, nemohl si to tušit, nikdo to neví, jsi vlastně první, komu jsem o tom takhle vyprávěla. Děláš to často? Že vytáhneš z lidí to, co chceš?" Opírali jsme se bokem o pohovku a pozorovali se.
" No většinou se snažím, aby se v mé přítomnosti lidé smáli, ale s tebou je vždy všechno jinak jak zjišťuji. Nikdy jsem totiž nepoznal ženu, jako jsi ty."
" A jaké ženy jsi poznal?" zajímalo mne, s jakou sortou žen se může ve svém postavení setkat. Typovala jsem, že nic moc když byl ze mne tak na větvi.
" Nooo, jiné." Sklopil zrak, asi se mu o tom nechtělo mluvit tak jsem nenaléhala.
" Všechny ze mě byly vždycky unešené a nadšené. Byly na mně závislé obětovaly mi život aniž bych to žádal a čekaly že je učiním šťastné, že udělám zázrak. Ale já neumím zázraky, mohl jsem je jen milovat z celého srdce a dal jsem jim vždy své srdce a ono jim to nestačilo, zklamal jsem je a odešly."
" No myslím si, že pokud jim nestačilo to, co jsi jim dal nestály ti za to." Je to moje filosofie, pokud pro někoho nejste dost dobří pak také on není dost dobrý pro vás.
" Já nevím" vypadal zkroušeně
" Nebo jsi prostě nenašel tu pravou. Jistě stačí jen počkat." Co to sakra kecám…snažila jsem se ho povzbudit, ale říkala jsem věci, kterým sama už dávno nevěřím.
" Ono není snadné se mnou žít. Já to vím. Je možná dobře, že jsem sám. Jsem stále na cestách po studiích na koncertech, normální rodina je pro mne nedosažitelná."
" Když myslíš." je to jeho názor a brát mu ho nebudu.
Byla jsem unavená, víno mne příjemně hřálo v břiše. Položila jsem si hlavu na pohovku a zavřela oči. Musela jsem usnout, protože mne probralo Michaelovo pobrukování. Seděl před krbem a přikládal do ohně. Pozorovala jsem jeho záda. Nechtěla jsem ho rušit tak jsem znovu zavřela oči.
Lekla jsem se, když mne vzal do náručí a položil na zem na polštář a přikryl dekou.
" Promiň, nechtěl jsem tě budit. Jen jsem myslel, že takhle by to bylo pohodlnější."
" Ano to asi bude." Nechtělo se mi vstávat, zachumlala jsem se a zavřela oči. Lehl si vedle mne na záda a ruce si založil za hlavou.
" Víš proč jsi jiná?" nevím jestli věděl že poslouchám, ale asi si myslel že spím.
Pootevřela jsem oči a pozorovala ho skrz řasy. Přitáhl se ke mně a pozoroval mne.
" Jsi nejsilnější a zároveň nejkřehčí bytost, kterou jsem vidět. Staráš se o mě, zachraňuješ mne a sama nikoho nepotřebuješ. A umíš milovat." Pohladil mne po tváři. Lehl si na bok vedle mne.
Srdce se mi rozbušilo. Byla to ta nejhezčí slova, která mi za poslední dobu kdo řekl. Nadzvedla jsem deku a přikryla ho s ní. Lekl se mého pohybu, asi si opravdu myslel, že spím.
" Dobrou noc, Michaeli."
" Dobrou noc." Chytl mne za ruku a společně jsme usnuli za praskání ohně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | 17. prosince 2012 v 12:00 | Reagovat

Už Michael ví, jaké má Jane osudové vzpomínky.. Určitě se Jane ulevilo, že se mohla někomu svěřit s tím vším špatným, co se stalo..... Ach, ten konec.. "Chytl mne za ruku a společně jsme usnuli za praskání ohně.."... Nějak jsem se zasnila :D ♥ Nádhera

2 amonikam amonikam | 5. ledna 2013 v 22:08 | Reagovat

Jaj tak tady se nám to slibně rozvýjí :-) Dovádění s dětmi je na denním pořádku a po nocích Michael usíná s Jane u praskajícího ohně :-) co víc si přát :-)

PS: Zbývající dvě kapitolky si nechám na příště ať se mám na co těšit :-)
Měj se krásně Jani a dobrou noc :-)

3 hanylen hanylen | 15. března 2013 v 23:33 | Reagovat

Krásné, Jane. Vážně zase působivý díl. Jako bys viděla Michaelovi přímo do hlavy, jak se asi cítil. A u Jane to samé - umíš nádherně psát, opravdu. Omlouvám se, že jsem tady dlouho nebyla, Jani. Najdu si čas a všechno postupně přečtu... tahle povídka má něco do sebe!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama