Neverland and me č. 11

17. prosince 2012 v 10:05 | Jane |  Neverland and me
Neverland kapitola 11


Probudila mne bolest v kyčli od ležení na tvrdé zemi, venku už se rozednívalo. Pokusila jsem se protáhnout, ale zjistila jsem, že nemohu, protože mne Michael pevně držel kolem pasu.
Ale nebylo zbytí, musela jsem se pohnout, protože jsem právě dostala křeč do nohy, na které jsem ležela.
Otočila jsem se na druhý bok a masírovala si otlačeninu. Michael se naštěstí nevzbudil, spal jako špalek s vlasy rozcuchanými. Poprvé jsem ho viděla neupraveného, dodávalo mu to na lidskosti.
Křeč povolila, posadila jsem se a protáhla.
" Opouštíš mne bez rozloučení?" musel se probudit jak jsem se zvedala.
" Musím pracovat." Byla to pravda, na dnešek jsem měla naplánováno dodělat rozhovory a pak začít s dokumentací interiéru domu. Také se posadil a upravoval si vlasy.
" Jak ses vyspala?"
" No poněkud tvrdě, ale dobře. Popravdě se mi tak dobře nespalo už hodně dlouho. A ty?" Je asi pravda, že když odlehčíte svědomí tak se vám lépe spí.
" Spal jsem asi nejdelší dobu za posledního půl roku. Nevím, jak jsi to udělala, ale asi si tě najmu jako uspávací vílu."
" No nemám na to bohužel kvalifikaci, budeš se muset spokojit s tím, co jsem dělala dosud. Na spaní si budeš muset najít někoho jiného." Ušklíbla jsem se na něj. Hodil po mě polštář.
Nehodlala jsem se nechat zatáhnout do žádné takové taškařice, takže jsem shodila další polštář, který mi přistál na hlavě a pokusila se zvednout. Zradila mne však přeleželá noha, podlomila se a já přistála na zadku mezi polštáři. Rozesmálo ho to tak, že se popadal za břicho.
" Bavíš se? Co kdybys pomohl dámě vstát?"
" Ale já nechci, aby dáma vstávala." Je opravdu neuvěřitelný když chce.
" Víš, většinou nezáleží na tom, co chceš ty. Měl bys splnit dámě každé přání co jí na očích vidíš a co lépe ještě je předvídat před tím než je dáma vysloví." Myslela jsem to jako žert, snad to pochopil.
" Já ale opravdu nevím, co tahle dáma chce a do očí jí nevidím." Stále se válel na zemi mezi přikrývkami a pozoroval má snažení.
" Ty tvoje logické odpovědi" zasmála jsem se.
Dokončila jsem masáž nohy a nadechla se k dalšímu pokusu. Ten se však již nekonal, protože mne Michael srazil k zemi jakýmsi chvatem a přitiskl mne pod sebe k podlaze. Byla jsem tak překvapená, že jsem se nezmohla ani na nejmenší odpor. Když mi došla moje situace, pokusila jsem se vykroutit, ale ku podivu v tom jeho vyhublém tělíčku bylo víc síly, než se zdálo.
S otázkou v očích jsem se na něj podívala.
" Já tě zaměstnávám ne?" Ten jeho šibalský výraz se mi nelíbil. Věděla jsem, kam tím směřuje, ale pokud si myslel, že tohle uhraje na větu " Já jsem tvůj šéf" tak to se mýlil. Všechno má své meze.
" Možná. Pusť mne, tohle není směšné." zaškubala jsem zápěstími, ale nepovolil.
" Michaeli pusť mne. Tohle pro mne není hra." procedila jsem to skrz zaťaté zuby.
Pustil mne, odkulila jsem se a stoupla si. Seděl tam na zemi jak a pozoroval mne. Očividně nechápal svoji chybu a co se stalo.
Ustoupila jsem a sedla si na pohovku. Složila jsem hlavu do dlaní.
" Promiň mi to, jen tohle by jsme neměli dělat. Já bych tady neměla být." Rukou jsem obsáhla celou místnost.
" Proč, proč odcházíš jako všechny před tebou." Očekával odpověď.
" Já tady nikdy nebyla. Ne tak jak ty si asi myslíš." Nevěděla jsem, zda je to úplná pravda, ale já jsem potřebovala, aby to byla pravda. Minulý večer byl krásný, ale nesměli jsme připustit, aby to přešlo jisté hranice.
Nadechla jsem se, tohle se muselo vyřešit hned a na místě.
" Michaeli, i kdyby mezi námi vzniklo něco co by přesáhlo jisté hranice, jakou by to asi mělo šanci na přežití. Jsme každý z jiného světa a proto nesmíme dopustit aby se stalo to co by nám oběma mohlo ublížit mnohem víc než to co už nám ubližuje."
" Asi ano. Jen se cítím tak šťastný, když jsi se mnou. Vejdeš do místnosti a ta se tebou naplní. Máš určitý druh energie, která nedovolí vidět nic jiného než tebe. " Sedl si přede mne a vzal mé dlaně do svých. Teprve teď jsem si uvědomila jak má velké ruce. Ty mé se v jeho dlaních ztrácely.
"Pro štěstí přece nepotřebuješ nikoho jiného. A já ti určitě štěstí nepřinesu. Můj život je jinde a nesu si sebou zátěž, kterou nechci přenášet na nikoho jiného." Byl čas se pohnout z místa, tohle by jsme mohli probírat donekonečna a stejně by se nic nezměnilo.
"Jane, neříkáš mi pravdu. Proč si nepřiznáš, co opravdu cítíš? Chci to vědět." Zesílil svůj stisk abych nemohla odejít.
" Mám strach, chtěl jsi to slyšet? Jsem zbabělá, už nechci prožívat to zklamání a bolest. Musím mít buď všechno nebo nic. A zakázala jsem si dávat všechno, tak proč dělat věci na půl."
"Musím jít." Odcházela jsem z místnosti a cítila jeho pohled na zádech. Otočila jsem se.
" Michaeli zasloužíš si milovat a být milován, jen by jsi měl dát svoji lásku někomu, kdo má méně problémů než ty sám. Potřebuješ někoho, o koho se můžeš opřít a kdo na tebe bude čekat doma s večeří. A já neumím vařit." Vyšla jsem ze dveří.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 17. prosince 2012 v 12:03 | Reagovat

Jooo, bolest kyčle není nic dobrého.. I mě zrovna bolí z tance. Akorát, mě tady nikdo nepřeválcuje na zem a nedrží mě v zajetí tmavě hnědých očí.. Je mi líto obou.. Jane má strach  si začít s láskou a Michael po lásce touží.. Touží po Jane.. Ale Jane, nebraň se.. Michael ti dá vše.. ♥

2 hanylen hanylen | 15. března 2013 v 23:50 | Reagovat

Nádherné probuzení, až na tu bolest v kyčli. Ale polštářová bitva nemá chybu :-) Jen ten konec... Jane si mioc dobře uvědomuje, že Michael potřebuje někoho silného. Někoho, kdo hodně vydrží, ale on se svojí citlivou duší to vidí jinak... jsem zvědavá, jak se to nakonec vyvine.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama