Neverland and me č.12

27. prosince 2012 v 21:46 | Jane |  Neverland and me
Neverland kapitola 12


Pokračoval další den, sprcha, snídaně, otázky, otázky, otázky, oběd, focení, focení, focení ten barák je velkej.
Michael ráno někam odjel, tak jsem se nemusela bát, že na něj někde narazím. V 5 hodin jsem se svalila na pohovku a zapnula televizi.
Na chvíli jsem zavřela oči a probudila jsem se za dvě hodiny. Bolelo mne v krku a mé čelo by do čepice propálilo díru. Ten dešťový výlet se projevil více než jsem myslela. Mé tělo odmítalo poslouchat, ale musela jsem najít něco čím srazím horečku.
Zvedla jsem se a šnečím tempem a začala prohledávat koupelnu, nikde ani aspirin. Tak kde tady v tom paláci mají paralen, když jsem si představila tu dlouhou cestu dolů ze schodů, zatočila se mi hlava. Můj žaludek už také nebyl zrovna ve formě. Ale nedalo se nic jiného dělat, přidržovala jsem se stěn a vyšla na chodbu všude pusto a prázdno, teď by se mi zrovna hodil nějaký sluha.
Při pohledu na schody se můj žaludek ke mně obrátil zády, svezla jsem se na zem a snažila se udržet při vědomí, v uších mi burácelo a triko bylo propocené jako bych doběhla maraton.
Nevím jak dlouho jsem tan seděla, ale probralo mne zatřesení.
" Jane, co tady proboha děláš?"
Byl to Michael, asi zrovna odněkud přijel. Viděla jsem ho malinko rozmazaně a pohyboval se hrozně rychle. Dělalo se mi z toho zle.
" Myslím, že sedím. Nemáš Aspirin? Je mi malinko špatně." Pokusila jsem se zvednout, ale kdyby mne Michael nezachytil, spadla bych přes zábradlí.
" Kriste pane, co je ti? Máš horečku, musíš si lehnout."
Nevím jak se to stalo, ale najednou jsem ležela v posteli. Michael se nade mnou skláněl.
" Jane, slyšíš mne? Jak je ti?"
Nebyla jsem schopná odpovědět, svět se se mnou točil a i dýchání bylo celkem náročná činnost. Zase se mnou někdo zatřásl, proč mne nenechají zemřít v klidu.
" Dobrý den, slečno Swanová, jsem doktor Smith. Jen klidně ležte, prohlédnu vás."
Začal mi měřit teplotu, kávovou lžičku mi strčil hluboko do krku, že jsem mu málem ukázala oběd. Pak mne s něčí pomocí posadil, vyhrnul mi triko na zádech a poslouchal dech.
Zaslechla jsem něco jako najíst se a hubená, ale to určitě neplatilo mně.
Zase mne položil, vstal a něco někomu říkal. Bylo mi to jedno jen ať vypadnou a nechají mne v klidu. A zase někdo žuchnul vedle mne.
" Jane, slyšíš mne? Musíš do nemocnice jsi nemocná. Odvezu tě tam."
Slovo nemocnice mi vehnalo do žil adrenalin, nemůžu kolem ní projít aniž bych dostala závrať a oni mne tam chtějí dokonce nechat.
" Ne ne ne ne ne, jsem úplně v pořádku, dej mi aspirin a zítra můžu stromy kácet." Chtěla jsem se demonstrativně posadit a ukázat jim jak jsem v pohodě, ale nevyšlo to.
Pak věci nabraly rychlý spád, odnesli mne do auta, zabalili do deky a jelo se. Kdybych chvílemi neupadala do bezvědomí tak bych se možná i bránila.

Probudila jsem se v šeru. Bolela mne záda a děkovala jsem bodu, že někdo prozřetelný dal vedle postele umyvadlo. Když jsem se rozloučila s obsahem svého žaludku začala jsem věnovat pozornost posteli, ve které jsem ležela. Pak mi došlo kde jsem a umyvadlo posloužilo svému účelu znovu.
Vešla sestřička, usmívala se.
" Dobré ráno, tak jakpak se máme? Zavolala jsem doktora ihned tady bude."
Roztáhla žaluzie, s úsměvem mi odebrala umyvadlo a podstrčila teploměr. Pak obešla postel a kontrolovala hadičku, která vedla jak jsem v té chvíli zjistila do mé ruky. Jímaly mne mdloby.
" Prosím vás, vyndejte mi to." Nemohla jsem se na tu ruku ani podívat.
" Ale jděte, vždyť vás to drželo dva dny na živu má drahá."
" Dva dny? Jak jsem tady dlouho?"
" Přivezli vás před třemi dny v bezvědomí. Máte zápal plic."
" Kdo mne přivezl?"
Měla jsem strach, že se kvůli mně Michael nechal kompromitovat.
" Přivezl vás doktor Smith, ale nebojte se váš bratr za vámi přijede, už jsme ho informovali, že jste se probudila."
Bratr? Myslí mi proběhly všechny sci-fi filmy ve kterých se člověk probudí v paralelním vesmíru. Ale ani v jednom jsem neměla bratra.
" Je vám dobře drahá? Jste bledá. Přinesu vám něco k snědku."
Vyběhla ze dveří a současně do nich vešel zřejmě doktor.
" Dobré ráno slečno Swanová, tedy řeknu vám vy jste nám ale dala zabrat."
Zvedl mi tu nepropíchanou ruku a začal měřit pulz.
" Tak jakpak se cítíte?" byl veselý jako Santa Claus.
" Jako jehelníček a ještě jsem ke všemu zřejmě v posledních třech dnech získala bratra."
" Věřte, že takového bratra by všichni pacienti rádi měli?"
Mrknul na mě.
" Prosím vás, mohl by jste informovat mého strýce, kde jsem?"
" Nemějte obavy o to se už postaral váš bratr."
Jo tak bratr se postaral…Vyndal mi mezi tím teploměr.
" No je to lepší, ale ještě si u nás chvíli poležíte."
" Prosím jen to ne, chci jít pryč na kauci. Pokud tady zůstanu ještě minutu, asi se zblázním."
" Ale ale, na to jsme tady také zařízení."
Právě mi poslouchal plíce.
" Potřebuji se vykoupat a vyčistit si zuby. Kde je tady koupelna? A kde se dá koupit kartáček?"
" Jen pomalu, koupelna je támhle." ukázal na druhé dveře v pokoji.
"Vaše věci vám přinesli včera, ale pokud budete cokoliv potřebovat, máte zavolat svému bratrovi. A počkejte prosím na sestru ona vám pomůže s koupelí."
Koukám, že můj bratr je velice starostlivý člověk. A zase přitančila sestra, nesla tác s jídlem.
" Tak teď zkusíte něco sníst a pak se můžete vykoupat."
To je jako doma až to dojíš, můžeš si jít hrát.
" Já ale nemám hlad." Odklopila jsem talíř. Bylo tam něco jako kus mrtvé krávy ve vlastní šťávě. A umyvadlo zase slavilo úspěch.
" Jsem vegetarián." Vyrazila jsem ze sebe, když jsem popadla dech.
" Promiňte mi, já si toho nevšimla ne vaší kartě."
" To nic a teď se můžeme jít koupat."
Spustila jsem nohy z postele, sestra mi odpojila hadičku a podepřela mne. Nevěřili by jste, jak se tři dny horečky podepíší na vaší kondici. Kdybych neměla Nancy, tak se jmenovala sestra, tak bych si nevyčistila ani zuby, natož si umyla vlasy. Pomohla mi do čistého pyžama a odvedla zpět do postele.
" Jsi anděl Nancy, jak ti to jen oplatím" začaly jsme si tykat, protože když se s někým koupete ostych jde stranou.
" Je to má práce, jen se prospi. Až přijede tvůj bratr tak tě vzbudím."
Jojo můj bratr. Usnula jsem s úšklebkem na tváři nad tou ironií, jak snadno člověk přijde k bratrovi.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | 30. prosince 2012 v 15:47 | Reagovat

Zní to možná blbě, ale i když je Jane opravdu škaredě nemocná a je jí zle, moc se mi dílek líbí.... Ještěže jí Mike pomohl a zavolal rychle doktora.. V nemocnici se vyléčí určitě rychle, i když to v ni nemá ráda.. Ale její "bratr" určitě Jane skvěle potěší :D

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 22. května 2013 v 23:52 | Reagovat

Ty máš nesmírný dar originálního humoru, který tuhle kapitolu opepřil. I když to co prožívá Jane by nekchtěl nikdo, neudržela jsem se přitom smíchy. A což teprve až nastoupí "bratr" :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama