Neverland and me č.4

5. prosince 2012 v 5:48 | Jane |  Neverland and me
Neverland kapitola 4


Popadla jsem svoje plány a vyrazila ke dveřím. Když jsem zavírala dveře, padl mi pohled na jeho záda, která se ztrácela ve volné košili. Měla jsem nutkavý pocit, že bych ho měla nějak povzbudit, ale nenapadala mne žádná vhodná slova, mimo to nejsem tady od toho, abych mluvila s ním.
V pokoji na mne padla mírná tíseň při pohledu na práci, která je přede mnou. Knihy jsem naskládala do knihovny a usedla ke stolu se spisem od strýce. Po chvilce ke mně z otevřeného okna dolehl dětský křik. Zvědavě jsem vyhlédla a spatřila Michaela, jak honí Parise kolem bazénu. S úsměvem na rtech jsem znovu usedla ke stolu, netrvalo dlouho a uslyšela jsem hlasité šplouchnutí, ani jsem se nemusela dívat, co to znamená. Rázně jsem došla k oknu a zavřela ho, protože jinak bych nic neudělala.
Musím říci, že to opravdu zafungovalo. Probírala jsem se spisy a pomalu si dělala jasno v tom, co musím udělat a hlavně v tom jak to mám udělat, když někdo zaklepal na dveře. Když jsem vzhlédla, zjistila jsem, že je v pokoji úplná tma až na světlo ze zapnutého počítače. Musela jsem propásnout oběd, což se mi opravdu často nestává. Než jsem došla k vypínači dvakrát jsem si ukopla palec napřed o kufr a pak o stolek s květinou.
A znovu klepání "Slečno Swanová jste v pořádku?
" Ano, už jdu" zavolala jsem, ale to co provozovaly moje ztuhlé nohy, se chůzi podobalo jen vzdáleně.
Konečně jsem dorazila ke dveřím a otevřela je. Stál tam zase ten pohřební domovník s výrazem jako bych se dopustila největšího hříchu na světě.
" Pan Jackson se ptá, zda by jste s ním a s dětmi nechtěla povečeřet."
Asi jsem to měla čekat, ale to bych nebyla já. Asi jsem se tvářila dosti přitrouble, protože si zase začal odkašlávat jako před nepozorným dítětem.
" Bude se podávat za 15 minut"
" Jistě, vyřiďte Pánovi, že přijmu moc ráda" nečekala jsem na odpověď a zabouchla mu dveře před nosem. Na někoho takového teď opravdu nemám náladu.
Šla jsem se podívat do koupelny, co bych se sebou mohla udělat. Bohužel mi pohled do zrcadla prozradil, že celodenní sezení u počítače mi na kráse zrovna nepřidalo. Pokusila jsem se usměrnit kudrnaté vlasy do nějaké formy, samozřejmě bez úspěchu. Zašklebila jsem se na sebe do zrcadla, použila parfém a vydala se do jídelny.
Pod schody jsem si vzpomněla na mapu, která klidně odpočívala na posteli.
" Tak snad se tady neztratím"
Kupodivu jsem před dveře jídelny dorazila s předstihem asi 5 minut. S rukou na klice jsem přemýšlela, zda se ode mne vyžaduje nějaké speciální chování. Dětský výkřik a zvuky běhu mi dodaly odvahy a vstoupila jsem do jídelny.
Pohled co se mi naskytl, byl poněkud ohromující.
" Páni, už se nedivím proč je Michael tak hubený." Zjevně honička, která započala u bazénu pokračovala uvnitř v domě.
Děti spolu s Michaelem vířili po pokoji. Děti kvičely radostí nad tím, jak se je Michael snažil chytit. Nábytek jim sloužil jako provizorní úkryt.
Chvíli jsem tam stála a ohromeně je pozorovala. Což byla očividně chyba. Děti vytušily, že by u mne mohly najít ochranu. Prince se ke mně řítil a mne přestalo být do smíchu. V okamžiku nárazu se mi podlomila kolena a svalila jsem se na zem společně s ním. To už dobíhala i Parise. Okamžitě využily mojí slabosti a vrhli se na mne. Válela jsem se smíchem na zemi a snažila se uniknout jejich malým lechtajícím ručkám. Po chvíli se mi povedlo zvednout a se smíchem a vlasy vlajícími kolem obličeje jsem utíkala na druhý konec místnosti.
Michael využil toho že se děti soustředí na to jak mne nejlíp chytit a popadl je obě do náruče a posadil na židle k talířům.
Najednou jsem si uvědomila, že celou dobu sledoval to, jak se válím na zemi a můj obličej dostal barvu zralého rajčete. Začala jsem si upravovat triko, které mi v zápalu boje vyšplhalo až nad břicho a vlasy jsem si připlácla k hlavě. Michael se usmíval jako měsíček.
" Dobrý večer slečno Jane. Omluvte prosím tento útok, ale v zápalu boje bereme i rukojmí."
" Dobrý večer, nic se nestalo, už dlouho jsem se s nikým nepoprala."
Než jsem se stačila rozkoukat kam se posadím, tak mi Parise odstrčila židli a stáhla mne do ní. Prince, který seděl naproti ní se zamračil a vyplázl na ni jazyk.
" Líbí se mi tvé vlasy, máš je stejné jako tatínek." To možná ano, ale on vypadá i po honičce jako ze škatulky a já jako bych právě prolétla křovím.
" Děkuji ti, ty máš také krásné vlásky, jsi jako zlatovláska." Parise se začepýřila nad mým komplimentem.
Otevřely se dveře a Frank začal na stůl nosit nádherně vonící jídlo. Přestala jsem vnímat okolí a vychutnávala si tu vůni. Najednou jsem si uvědomila, že mám ohromný hlad.
Na můj talíř však padl stín. Frank se nade mnou tyčil a já ani nevím proč jsem si připadala jako zlobivá školačka.
Frank se mračil a já tušila nějaké problémy.
" Slečno, já vím, že jste hostem, ale nemůžu tolerovat to, že jste za celý den snědla jen jablko. Zatím to neberu jako urážku mého umění, ale jestli nesníte z téhle večeře alespoň polovinu osobně ji do vás dostanu. A myslím, že Mikovi se to také jistě nelíbí.
Nevěřícně jsem se otočila na Michaela, ale ten se pouze mračil. Než jsem stačila něco říct Frank pokračoval.
" Nehodlám se dívat na dalšího kostlivce pobíhajícího po tomto domě." Po této větě se významně podíval na Michaela pak se otočil a odcházel. Nevěřícně jsem sledovala jeho mizející záda. Můj další jistě značně nechápavý pohled patřil Michaelovi. Ten si mě stále zamračeně prohlížel.
" No tak tohle začíná být zajímavé." pomyslela jsem si, a raději začala jíst, protože další Frankovu přednášku by moje hrdost neunesla. Tohle si s ním ale ještě vyřídím. V duchu jsem soptila vzteky.

Na Frankovu obhajobu musím říct, že jídlo bylo naprosto fenomenální. Spousta kuchařů neumí bez masa uvařit vůbec nic, jsem totiž vegetarián a myslím, že jsem někde v těch papírech četla, že Michael taky. Děti při jídle štěbetaly jako vrabci, a v centru jejich zájmu jsem byla k mé smůle já.
"Co jsi dnes dělala? My jsme byli s tatínkem u slona, dostal novou hračku. Chtěla bys ho vidět? My ti ho ukážeme."
" Vašeho slona jsem ještě neviděla a určitě si jednou ráda prohlédnu."
Nevim proč, ale přijde mi, že tady nějak narušuji obvyklý řád a je mi z toho nějak podivně. Nejraději bych zalezla do pokoje, udělala svoji práci a rychle a nenápadně zase odjela.
Naštěstí Frank přinesl dezert a téma se otočilo jinam. Po jídle přišla Sarah a snažila se děti vmanévrovat do postelí. Nutno říci že ta žena má nervy jako špagáty. Děti očividně spát nechtěly. Opět se rozjel vířivý rej kolem celého pokoje. Seděla jsem stále u stolu a přemýšlela jak nenápadně odejít. Michael se po chvíli zapojil do odchytových akcí a společnými silami vyprovodily děti do jejich pokoje. Neváhala jsem ani minutu, zvedla se od stolu a šla ke dveřím. Když jsem došla do pokoje rozhodně se mi už nechtělo pracovat, venku byl krásný večer se západem slunce jako z plakátu. Rozhodla jsem se projít. Nastudovala jsem si trasu na mapě a vydala se po těch krásných chodníčcích vstříc Neverlandu.
Došla jsem přes nádherný dřevěný most na louku plnou rozkvetlých květin a posadila se na lavičku. Hlavou se mi honily různé myšlenky. Za poslední dva dny jsem měla první příležitost si je trochu srovnat.
Po důkladné analýze stávající situace jsem si uvědomila, že je tohle všechno naprosto šílené. Sedím v pohádkovém ráji, který patří muži, kterého zbožňuje polovina téhle planety.
Od hodnocení stávající situace jsem se dostala k věcem minulým.
Přišla jsem si jako Alenka ztracená v říši divů, bez jediné pevné opory pod nohama. Celý můj život se smrskl na nekonečný koloběh práce a snahy být nejlepší. Dřela jsem od rána do večera a zapomněla na všechny věci, které jsou pro život důležité.
V konfrontaci s tím jak Michael zvládá tuhle hnusnou záležitost a dokáže se radovat se svými dětmi mne přivedla myšlenky na to jak by měl vypadat můj život.
V tom mi za zády zakřupal štěrk na cestě. Otočila jsem se a uviděla Michaela stejně překvapeného z toho, že mne tady vidí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Simi Simi | E-mail | Web | 5. prosince 2012 v 5:50 | Reagovat

http://raego-info.blog.cz/1212/5-kolo-sonb#komentar104638636
Prosím  hlasuj tu pre simču .A samozrejme vyhraješ nečo alebu budeš máť umňa reklamu

2 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 12. prosince 2012 v 23:14 | Reagovat

Frank mě pobavil, ale má pravdu.. Jen by mě zajímalo, proč se Mike mračí, když sám tak málo jí :D... Princ a Paris si Jane náramně užívají.. To je skvělé! ♥ Jane, jen si užívej toho kouzelného místa.. Určitě je Mike rád, že tě tam má.. Letím na další kapitolu ♥

3 hanylen hanylen | 23. prosince 2012 v 2:16 | Reagovat

Tedy ten Frank si troufá. "nehodlám se dívat na dalšího kostlivce" - to teda přehnal :D  :D. A Michael s dětmi pěkně řádí, už přijali Jane do party. Jenže Jane tu má jiný úkol, ale to, co je třeba zjistit, nenajde rozhodně ve spisech.
Další báječný díl! :-)

4 amonikam amonikam | 5. ledna 2013 v 21:24 | Reagovat

Je neuvěřitelné, jak krásně popisuješ danou situaci. To dovádění u bazénu a pak v domě u jídelního stolu...díky tobě mám pocit, že jsem na tom místě tichým pozorovatelem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama