Neverland and me č.5

8. prosince 2012 v 14:38 |  Neverland and me
Neverland kapitola 5


" Dobrý večer, omlouvám se, jen jsem se potřebovala provětrat." Vyskočila jsem a ani nevím proč jsem si připadala, jako by mne načapal při něčem nevhodném.
" Nemáte se za co omlouvat, jen nejsem zvyklý tady potkávat jiné lidi." vypadal nějak podivně.
" Já už půjdu, nechci vás rušit."vydala jsem se směrem k mostu.
" Nechcete tady se mnou chvíli zůstat. Dnes bych potřeboval společnost. Pokud by Vám to nevadilo. Ještě jsme neměli příležitost se poznat a taky jsem se chtěl omluvit za děti. Jsou někdy trochu svéhlavé." stál tam a já najednou věděla, že mu celá ta situace už dávno přes hlavu přerostla. A není ani divu.
" Moc ráda, posadíme se?" ukázala jsem na lavičku a sedla si na jeden konec.
Přikývl a sedl si. Pozorovala jsem srpek slunce mizící za obzorem a nevěděla co mám říkat.
Nakonec jsem se rozhodla nechodit kolem horké kaše, což už se mi mnohokrát osvědčilo a říci, že naprosto pochopím, když mne bude držet od dětí a svého soukromého života dál, ale přestihl mne.
" Doufám, že se zde cítíte dobře, Vím že v těchto dnech nejsem zrovna nejlepším hostitelem." Zírala jsem na něj a nevěřila svým uším. Vypadal že ho to opravdu mrzí a já za boha nechápala proč.
" Nemáte se za co omlouvat. Obdivuji Vás za to jak celou tu situaci zvládáte. Vím, že má přítomnost zde jistě narušuje Váš rodinný život a rozhodně bych nechtěla nijak zasahovat do vašeho soukromí."slova se ze mne jen řinula.
" Víte já už vlastně žádné soukromí nemám. Někdy mi připadá že se na mne všechno hroutí, právě jako v těchto dnech." Oči upíral na běžící oblaka.
" Ujišťuji Vás že se vynasnažím zkrátit svůj pobyt zde na co nejkratší dobu. Vím že má přítomnost ve vás jistě nevyvolává nejlepší představy."
Udiveně se na mne zahleděl. Přišlo i jako by mne najednou viděl naprosto jinak než doposud.
" Vaše děti jsou naprosto úžasné a chtěla bych vás ujistit, že je nechci, aby byly z mé přítomnosti rozrušeny a rozhodně je nehodlám do ničeho zatahovat.
" Moc si cením vaší empatie, ale mé děti se do vás již zamilovaly. Na zítřek plánují návštěvu slona, ze které se rozhodně nevymluvíte. Jste můj host a rozhodně nestrpím, aby jste se musela ukrývat."
Pak už jsme jen seděli a každý jsme vstřebával tenhle podivný rozhovor.

Slunce zapadlo za obzor a zafoukal studený vítr, který pročísl louku jako povzdech
obra. Zachvěla jsem se zimou. Všiml si toho.
" Asi by jsme měli jít domů, začíná být chladno"
Jen jsem přikývla a zvedla se. Cítila jsem v sobě podivný zmatek, jako by se jeho nervozita rozšířila i na mne.
Kráčeli jsme bok po boku po štěrkových cestičkách zahloubaní každý ve svém světě.
U schodiště jsme si popřáli dobrou noc a cestou po schodech jsem cítila jeho pohled v zádech.
Zavřela jsem za sebou dveře, posadila se na postel a rozhlédla kolem sebe. Všechno v pokoji bylo dokonalé, přepychové, ale po najednou mi připadalo, že štěstí z tohohle domu vyprchává jako bublinky ze sklenice coly.

Vzpomněla jsem si na Jacoba. Seděla jsem tam a slzy se mi řinuly po tvářích, nevím proč mi najednou přišlo všechno líto. Asi když jsem viděla Michaela tak zničeného uvědomila jsem si, že moje situace není o moc lepší. Celý život jsem si přála mít partnera, který by si mne vážil a neopouštěl mne kvůli každé blbosti a najedenou vidím tohohle úžasného citlivého člověka, který je nejznámější osobností na světě, ale je také nejosamělejší.
Zachvátil mne strach, že dopadnu stejně a nebyla to ta nejhezčí představa.
Z vedla jsem se a rozhodla se spláchnou své problémy ve sprše. Moc to nepomohlo, ale alespoň jsem si připadala čistá. Do postele jsem si šla lehnout s podivným pocitem, že soudní proces není pro pana Jacksona ten největší problém.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 12. prosince 2012 v 23:28 | Reagovat

Nesmyslné a odporné soudy,obvinění.. Michael tolik trpěl. A ta samota, kterou měl... Cítím ten smutný chlad v kostech.. Od Michaela a Jane... Ale bude zase dobře.. Jednou vše špatné zmizí a bude mnohem lépe ♥ ♥ ♥

2 hanylen hanylen | 28. prosince 2012 v 21:59 | Reagovat

Je to smutná kapitola, ale Michael jistě najde způsob, jak se vypořádat s touhle těžkou zkouškou. I když je na pohled slabý, má uvnitř netušenou sílu. I humor a smích, který mu dávají děti je nejlepším lékem. A kdoví, možná čaem i jane 8-)

3 amonikam amonikam | 5. ledna 2013 v 21:30 | Reagovat

Tak poprvé se Michael trochu otevřel a Jane vidí toho citlivého muže, který navenek se snaží působit sebejistě, ale uvnitř trpí :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama