Neverland and me č.6

12. prosince 2012 v 18:41 | Jane |  Neverland and me
Neverland kapitola č.6

Tak ze mně dneska zase něco vypadlo. Myslím, že se to celkem pěkně rozjelo takovým směrem, který jsem vůbec nečekala.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno bylo tmavé a ponuré. Dešťové kapky bubnovaly do okna s otravnou pravidelností.
Zírala jsem do stropu bez nejmenší síly se pohnout. Po půl hodině se však přihlásil o slovo můj žaludek a tahle volání nedokážu ignorovat. Spustila jsem nohy přes okraj postele, protáhla špičky a krk.
Přišel čas se opět zapojit do života. Zapnula jsem počítač, záznamník na telefonu a aby toho nebylo málo tak ještě hudbu, měla jsem sebou Prokofieva vložila jsem cd do počítače a šla zapnout sprchu. Když jsem vylézala ven, právě začínala hrát má oblíbená skladba. Zamotala jsem se do županu a šla zkontrolovat email. Když jsem však vkročila do pracovny, skláněl se nad mým počítačem muž, byl to pro mne takový šok, že jsem vykřikla. Než jsem si uvědomila, kdo to je, trvalo to pěkně dlouho. On se také lekl.

U mého stolu stál Michael a vypadal jako bych ho načapala při něčem nemravném.
" Dobré ráno, moc se omlouvám, nechtěl jsem vás polekat. Když jsem šel okolo vašeho pokoje uslyšel jsem tu hudbu a musel jsem vědět, co mi to připomíná. Ta melodie je úžasná."
Zírala jsem na něj nemocna slova, nejsem zvyklá po ránu objevovat muže tam, kde nechci, aby byli. Z vlasů mi odkapávala voda na koberec.
" To je v pořádku, je to Prokofiev. Ples Montegů a Capuletů." Zírali jsme na sebe, až to bylo trapné. Musela jsem z toho pokoje pryč.
" Jen si poslužte" ukázala jsem na počítač." Já se půjdu obléct." Otočila jsem se, ve skříni popadla nějaké věci a zmizela v koupelně.

Oblékla jsem si černé kalhoty a černé triko se stříbrným Mikimausem. Když jsem ho kupovala, připadalo mi rozkošné, ale teď jsem si připadala jako idiot, ale vrátit se a tahat věci ze skříně se mi nechtělo. Vyfénovala jsem si vlasy a zhodnotila, že jsem strávila v koupelně dost času na to, aby už byl Michael pryč. Opatrně jsem otevřela dveře a vyšla do ložnice. Seděl tam na pohovce. Srdce mi vyskočilo až do krku.
Všiml si mne a vstal. V ruce držel moji baletní špičku, musela mi vypadnout z kufru, když jsem něco hledala. Proklínala jsem se.
" Vy jste tanečnice?" zdvihl obočí a moji botu.
" Ne bývala jsem. Omlouvám se za ten nepořádek, když pracuji, jde všechno stranou." Došla jsem k němu, zvala si od něj botu a vhodila ji do kufru, který jsem přibouchla.
" Mohu Vám něco ukázat?" stál těsně za mnou. Hrklo ve mně, všiml si toho. Přikývla jsem, došla k počítači a vypnula hudbu.
" Ehm, mohla by jste mi ten disk půjčit?"
" Jistě" usmála jsem se, a podala mu ho. Nevzal si ho, popadl mne za druhou ruku a utíkal pryč. Jelikož jsem si nestačila nazout žádné boty, mé bosé nohy pleskali o podlahu. Držel mne pevně a při různých příležitostech mne podpíral, to když jsem si urazila palec o přilehlé předměty, které nám bránili v běhu.

" Rychle, rychle" nadšeně mne povzbuzoval. To se mu to řekne rychle, když právě nesrazil vázu v hale jako já. Nevím, kudy jsme běželi, mapu jsem neměla, a kdybych měla tak v tom trysku by mi k ničemu nebyla. Běželi jsme přes pozemky, kdo ví kam. Oba jsme byli během chvíle promočení na kost a mé nohy se bořily do mokrého trávníku.
Před očima se mi dělali mžitky a z hladu mi bylo mdlo. Konečně jsme zastavili, popadala jsem dech a mnula si zápěstí, na kterém jsem měla zřetelné otisky jeho prstů. Jestli přežiju tuhle práci tak už mne opravdu nic nezlomí.
Když se mi vrátil zrak, uviděla jsem dvě přízemní budovy s okny po celé jedné straně. Michael právě otevíral dveře, přidržel mi je a vkročil za mnou. Stáli jsme v tanečním sále, takovém, o kterém sní každý tanečník. Na straně proti oknům byla obrovská zrcadlová stěna a uprostřed stála baletní tyč. Zírala jsem jistě s otevřenou pusou nemocna se hnout.

Michael si ode mne vzal cd přešel místnost a zmizel za dveřmi na druhé straně sálu. Jeho boty na dubové podlaze hlasitě klapaly a zanechávaly mokré otisky.
Vyždímala jsem si vodu z vlasů a přešla jsem k tyči a pohladila ji. Tohle místo bylo jako sen. Michael nebyl za sklem okna, které vedlo do sálu vidět.
Neodolala jsem a zkusila si pár piruet v atitudě, nešlo mi to tak jako kdysi a ještě mi to ztěžovala mokrá chodidla. Michael nebyl stále nikde vidět. Přešla jsem k tyči a zkusila jsem piruetu s tyčí, to šlo lépe.
" Nepřijde mi, že jsi jen bývalá tanečnice." Michael stál ve dveřích a opíral se o futro. Sakra ten chlap se zjevuje vždycky, když to nečekám.
" Proč jste mne sem vzal?"
" No musel jsem si zaznamenat píseň, která mne napadla, když jsem uslyšel tovji skladbu. A chtěl jsem aby jsi viděla kde pracuji." Divně si mně prohlížel.
" Nemáš boty?" udiveně zakončil svoji inspekci mého zevnějšku u mých chodidel. Asi ho to všechno vyvedlo z míry natolik, že mi začal tykat. Byla jsem ráda a doufala, že u toho zůstaneme, protože ta jeho zdvořilost mi lezla na nervy.
" No, vyběhla jsem si dnes trochu na lehko" zabodla jsem do něj pohled, aby mu došlo, že je to jeho práce.
" Ouu.." přikryl si rukou ústa.
"Myslím, že tohle místo mi ten ukopnutý palec vynahradilo." Usmála jsem se.
" Můžu se podívat?" ukázala jsem na dveře do jeho pracovny.
" Jistě." Vešli jsme.
Za sálem byla místnost plná věcí, hraček, figurín z filmů, kterým vévodil Spiderman v životní velikosti a uprostřed toho stůl pokrytý papíry.
Vlastně to vypadalo jako u mě doma, když mám hodně práce a nestíhám nic uklízet, jen u mě se válejí po zemi boty, knihy a po stolech hrnky a obaly od čokolády.
Prošli jsme do další místnosti. Tam stál nahrávací pult a za ním zvukotěsná nahrávací kabina. Stěny místnosti byly pokryty purpurovou těžkou látkou a v rohu stál klavír.
Michael si sedl k pultu a mačkal nějaké knoflíky. Všechno tam blikalo jako v kosmické lodi. Vypadal naprosto soustředěn a ztracen ve svém světě.
Nějak mi unikal smysl toho, proč tam jsem, ale nechtěla jsem ho rušit. Začala mi být zima, mokré triko se mi nepříjemně lepilo na kůži a nohy jsem chladem necítila. Opřela jsem se zadní stěnu a snažila si zahřát zkřehlé prsty dechem. To ho vyrušilo a otočil se. Vypadal překvapen.
" Asi bych měla jít." Nadhodila jsem, ale ani jsem nevěděla proč, protože se bez něj se tady odsud nedostanu. Vůbec nevím kde jsem a venku prší ještě víc, než když jsme sem přiběhli.
" Ne prosím zůstaň. Chtěl bych abys slyšela tohle." Zapnul poněkud změněného mého Prokofieva a do toho pustil nahrávku svého hlasu.
" Prosím sedni si." Vzal mne za ruku a posadil do křesla vedle sebe. Při doteku jeho studené ruky jsem se roztřásla.
" Páni, jsi úplně mokrá a studená." Zíral na mě jako by on sám nevypadal úplně stejně.
" Ty také" asi až teď mu došlo, že sedíme naproti sobě úplně promočení a chvějící se. Možná mu to nedošlo dřív, protože měl boty.
Přitáhla jsem si nohy do klína.
" Někde tady musí být deka. Co jsem to jen udělal. Promiň mi." Začal zmateně otevírat skřínky, ze kterých vypadávaly kabely, sluchátka a nahrávací disky. Nechala jsem ho dělat z té místnosti kůlničku na dříví. Uvelebila jsem se v měkkém křesle, které mne hřálo a poslouchala hudbu. Byla to nádhera, zavřela jsem oči, vychutnávala melodii a jeho hlas.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 12. prosince 2012 v 23:41 | Reagovat

No Miku, takhle prohnat Jane a ještě v dešti..A když je bosa! Jen aby jste z toho nebyli nemocní! Musela by být potom potící terapie.. a nejlépe se ta terapie provádí ve dvou :D.... Krásný díl! Michael viděl Jane jak si připomíná úžasné taneční prvky..Určitě se mu to moc líbilo! No, a ještě k tomu když je celá promočená...až tou její krásou přestal vykat! :D Kdo ví, jak to bude dál.. Vlastně, ví to je Jane s Mikem... Moc se těším na další díl! ♥

2 hanylen hanylen | 16. ledna 2013 v 0:14 | Reagovat

Teda, Mike tak akční po ránu, déšť nedéšť. Báječný díl, až se tady u kláves směju. Jane s Michaelem si začínají rozumět a mají víc společného než si mysleli. Jen aby neměli společné nachlazení, v tom jsem s Christine zajedno ;-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama