Neverland and me č. 9

16. prosince 2012 v 10:31 | Jane |  Neverland and me
Neverland kapitola 9

" Promiň, já nechtěla"
" Ale já jsem chtěl. Doufal jsem, že tě hlad vyžene z nory." Ten úsměv by si měl dát patentovat.
" Chtěl jsem se ti omluvit za to dnešní ráno. Netušil jsem, že tě chtěl Prince obětovat. Opravdu jsi o tom útoku věděla?" Zakroutila jsem hlavou.
" Usnula jsem asi ve 3 hodiny ráno, tak jak jsem skončila s prací."
" Kam jsi chtěla jít, jestli to smím vědět?"
" No opravdu jsem šla do kuchyně, měl jsi pravdu."
" Pak stojí osud na mojí straně. Chtěl jsem tě pozvat na omluvnou večeři. Neboj se, děti jely k babičce. Takže žádné braní rukojmí už ti nehrozí."
" Smím tedy doufat, že jsem dostala amnestii?"
" Ano myslím, že tak nějak"
Nabídl mi rámě a vedl mně ze schodů.
" Už vypadáš lépe" mrknul na mě.
" Lépe než kdo? Živá mrtvola? Tak nějak se cítím." Nebylo to daleko od pravdy, měla jsem pocit, že se na mně podepsal ten náš malý dešťový výlet.
" Třeba ti zvednu náladu."
Všimla jsem si, že jsme nešli do jídelny, ale na druhou stranu, nijak jsem to nekomentovala. Zjistila jsem, že je zde flexibilita naprosto nutná a už mne nic nepřekvapilo.
Došli jsme před velké, dvojdílné, vyřezávané dubové dveře. Michael je otevřel a vpustil mne dovnitř. Na to co jsem tam spatřila, jsem rozhodně nebyla připravená.
V místnosti bylo přítmí, u stropu bylo rozsvíceno vánoční osvětlení a na všech stolech hořely svíčky. V krbu hořel oheň a před ním bylo na nízkém stolku prostřeno. Byla to nádhera.
" Myslím, že ti to ráno odpustím." Usmála jsem se na něj
Sedli jsme si naproti sobě na koberec ke stolku. Nevím, jak to mohl vědět, ale já ze všeho nejraději sedím na zemi. Na zemi pracuji, jím a učím se, i když mám byt plný pohovek a křesel, vždy nakonec skončím na zemi. Asi pozůstatek z mé taneční kariéry, nikdy jsme neseděli na měkkém.

" Proč tohle všechno? Stačil by mi bonbón." Vrtalo mi hlavou, co to má znamenat. Pochybuji, že takhle jedná se všemi zaměstnanci.
" Bonbóny mi dneska došly. Tak mi nezbývalo nic jiného."
" Víš co? Já ti to raději budu věřit, jinak bych si na tohle všechno mohla zvyknout."
Nandali jsme si na talíře zeleninové lasagne, jídlo bylo naprosto perfektní, on byl perfektní, tohle místo bylo jako pohádka a jako bonus vanilkový puding, který miluji.
" Nechce se mi věřit, že ti nikdo nevaří?" Očividně si budeme povídat.
" Ale ano, ten tlusťoch na rohu v mé ulici, co prodává pizzu a pak pan Pag z Pekingské zahrady." Znělo mi to nějak zoufale.
" Ale na to ses asi neptal že?"
" Ne, ale odpověděla jsi mi." mrknul na mne přes vidličku.
" Můžu se ještě na něco zeptat?"
" Jistě."
" Dobrá, proč někdo jako ty dělá právníka?" tohle nevyslovil jako žert, myslel to vážně.
" Kdo jako já?" zamrazilo mne, musel o mně vědět víc, než mi bylo milé. Asi jsem měla čekat, že si mne nechal prověřit, než mne sem pustil. Všechno mi začalo být jasné, ten taneční sál, tahle večeře a puding.
" Od první chvíle jsem věděl, že nepatříš mezi ty lidi v kanceláři. Vrtalo mi hlavou co jsi vlastně zač co je na tobě tak jiné,a proč mě tak přitahuješ." Zaskočila mi brokolice.
Odložila jsem vidličku a složila ruce do klína.
" Jak dlouho to víš?" nemám ráda, když si se mnou někdo hraje a on to právě dělal, měl nade mnou moc a využíval jí.
" Od dne kdy jsem tě viděl tančit v sále. Ty nejsi právník, máš duši tanečníka a to je to co jsem cítil." Také přestal jíst.
Nevěděla jsem jak reagovat. Měla jsem vztek a zároveň k tomu nebyl důvod. Nikdy jsem neskrývala, kdo jsem před tím byla, jen mé vzpomínky na tu dobu byly tak bolestivé, že jsem se schovávala v tomhle novém životě a dělala, jako že se to před tím nikdy nestalo.
" Co ode mne chceš slyšet?" Netušila jsem, kam tahle konverzace vede.
" Proč nejsi tím, co máš v duši." Zase vzal vidličku a napíchl rajče.
" Protože uvnitř duše je někdy to čím tělo nikdy být nemůže" při té myšlence se mi zachvěla pravá noha. Zadívala jsem se do ohně. Proč jen mne nutil vzpomínat.
" Proč jsi přestala tančit? Byla jsi primabalerína, byla jsi naprosto dokonalá. Dokonce jsem tě jednou viděl tančit. Tvoje labuť mne rozplakala. Co se stalo? Já to prostě musím vědět."
" Proč musíš, není to tvůj život. Ty můžeš dělat to, co miluješ, tak proč mne trápíš!"
" Promiň, promiň mi to." Můj malý emocionální výbuch ho vyděsil a mě vlastně také.
" Ne ty mi promiň. Jen se mne na tohle ještě nikdo nezeptal tak jako ty. Je těžké o tom mluvit. To co se tenkrát stalo je vlastně důvodem, proč jsem dnes tady. Malinkatá ironie života. Je to 5 let co jsem šla na zkoušku do divadla, na přechodu padla zelená a se mnou přecházela ještě jedna žena. Další co si pamatuji je náraz pak křik a bolest a stříbrný mercedes co právě přejel hlavu té paní vedle mě."
Zíral ne mě naprosto zděšeně. Ono se na tohle ani jinak reagovat nedá.
" To je strašné"
" Měla jsem vlastně štěstí, že jsem přežila, ale tím nárazem se mi roztříštila stehenní kost. Myslím, že víš co pro baletku znamená zlomená noha."A bylo to venku, ani to nebylo pro mne tak hrozné, on však vypadal naprosto zděšeně. Nedivila jsem se mu.
" Nechceš se něčeho napít?" ukázala jsem na lahev bílého vína v ledu. Jen přikývl. Vzala jsem tedy sklenku a nalila jemu i sobě.
" Asi jsem ti zkazila večer že?" komu by nezkazilo chuť k jídlu povídání o přejeté ženě.
Zhluboka se napil.
" Co se stalo s tou ženou?"
" Zemřela." Tohle byla asi ta nejhorší část.
" Víš, kdo to udělal? Jak tohle může někdo udělat?"
" Ano vím, ten muž pracoval na burze a ten den proinvestoval 15 milionů dolarů. Chtěl zničit jen svůj život, ale zničil dva další. Byl zoufalý."
Dojedli jsme puding v tichosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | 17. prosince 2012 v 11:57 | Reagovat

Mmm, romantická večeře.. Jane, ty se máš! Ale je dobře, že ses svěřila, i když to jaksi neudělalo dobrou náladu.. Aspoň Mike ví, co Jane trápí..

2 hanylen hanylen | E-mail | 25. ledna 2013 v 1:53 | Reagovat

Takže Michael nakonec Jane zná, ten tajnůstkář. Ale to, co se dověděl, to muselo být hrozné. Jane se k tomu určitě nechtěla vracet, ale je dobře, že se mohla svěřit právě Michaelovi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama