Neverland and me č.14

8. ledna 2013 v 18:00 | Jane |  Neverland and me
Kapitola 14


Probudil mne dotek na tváři. Michael mne pomalými lehkými pohyby hladil po vlasech. Bylo to tak příjemné, že jsem ještě chvíli předstírala spánek, abych si ten pocit vychutnala.
Pak ale auto nepříjemně poskočilo a mně se zip z jeho bundy zaryl hluboko do tváře.
" Au.." vyskočila jsem a mnula si tvář s otiskem zipu.
" Hej Hanku co to vyvádíš?" rozčiloval se Michael směrem k řidiči
" Jsi v pořádku?" měl starost a osahával mi otlačeninu
" Ano jsem, díky. Páni to břicho si dej patentovat, spala jsem jako mimino."
" Všiml jsem si"
" Jak dlouho už jedeme?"
" Asi hodinu, klidně ještě spi."
" Dala bych si spíš nějakou svačinku, nemáš tady nějaké sušenky?"
" Ne, ale pod sedačku se mi minulý měsíc zakutálel bonbon, třeba ho najdu." Nebyla jsem si jistá že žertuje a to mě děsilo.
" Prosím řekni, že si děláš srandu."
" Ne ten bonbon tam určitě někde je. Ale je to můj oblíbený ten bych ti stejně nedal."
Beze slova jsem na něj zírala. Po chvíli to nevydržel a popadal se za břicho smíchy a jeho ochranka jak by smet.
" Víte pánové, děkuji bohu, že gentlemani ještě nevymřeli. Myslím to vážně, zastavte mi prosím někde u benzínky, musím se najíst."
" Opravdu si myslíš, že tě nechám jíst na benzínce?" divil se Michael
" Nooo, ten bonbon já jíst nebudu." A výhružně jsem na něj ukázala prstem.
" Tak jo Hanku zajeď do města, půjdeme na oběd. Co by sis dala?"
" Čtyři dny jsem nejedla, mají někde pečené slony?" pokusila jsem se o žert
" Jo, v komiksu s Asterixem a Obelixem." Je vidět že je znalec
" Tak jo pojedeme do Galie."
" A co špagety?"
" Jo špagety bych si dala, pokud k nim bude ten slon."
" Ať je po tvém. Hanku vezmi nás k Frankonimu."
Dojeli jsme k malé restauraci s předzahrádkou plnou květin. Michael se začal soukat z auta, vypadal s tím břichem tak směšně, zoufale se nemohl protáhnout dveřmi. Když se mu to povedlo, vypadal jako by právě uběhl maraton.
Podal mi ruku aby mi pomohl vystoupit.
" Jak to proboha ti lidé vydrží tahat sebou to břicho?" nenápadně si ho pokusil poopravit.
" Kup mi ty špagety a pak ti odpovím" zaculila jsem se
Nabídl mi rámě a vstoupili jsme do restaurace. Byla to maličká útulná místnost s dřevěnými stoly a kostkovanými ubrusy. Na stěnách byly černobílé fotografie z nejslavnějších italských památek.
Posadili jsme se k oknu a ochranka zaujala strategická místa kolem nás.
Přišel číšník, musím říci, že jsem byla celkem nervózní aby Michaela nepoznal on však ani nemrknul podal nám jídelní lístky a zapálil svíčku na stole. Měla jsem takový hlad, že bych nejraději snědla i ten papír.
Objednali jsme si jídlo a číšník přinesl mozarelu s rajčaty jako předkrm. Vrhla jsem se na talíř jako sup na mršinu. Po chvíli jsem si uvědomila, že Michael nic nesnědl a jen mne pozoruje. Zdvihla jsem k němu oči.
" Frank by z tebe měl radost" seděl zabořený v židli a ruce měl složené na břiše.
" Já ráda rozdávám radost. Proč nic nejíš?"
To co následovalo, mne odzbrojilo na několik minut. Michael se pokusil naklonit nad talíř a natáhl ruku s vidličkou. Jeho břicho však bylo tak obrovské, že ani s vidličkou na talíř nedosáhl. Navíc jak se pokoušel ohnout, vrazil pupkem do stolu a porazil všechny sklenice s vodou.
Celá restaurace vybuchla smíchy, ochranka a číšníci se kolem nás seběhli a začali odklízet tu spoušť.
Když bylo peklo zažehnáno, přinesli nám špagety. Nastalo však dilema, jak dostat špagety do Michaela aby nezbořil břichem celou restauraci. Opravdu i zbytek hostů byl velice zvědav jak ten problém vyřešíme, takže jsme se ihned stali hlavní atrakcí. Modlila jsem se k bohu ať nejsou všímaví a nepoznají nás.
Nakonec jsme to vyřešili celkem elegantně. Michael si postavil talíř na vrcholek pupku a pak už celkem jednoduše mohl nabírat jídlo. Obecenstvo nám zatleskalo.
" Ne že by mě tenhle cirkus nebavil, ale navrhuju aby ses příště převlékl za vetchého starce chabé tělesné konstituce."
" Uznávám, že tohle nebyl zrovna nejlepší nápad, ale je to jeden z kostýmů co nikdo nezná."
" Víš co? Takhle dobře už jsem se už dlouho nepobavila. Je to perfektní večer."
" A já hlupák ti připravoval romantickou večeři a ono stačilo tě vzít do cirkusu. Jsi opravdu neobyčejné stvoření."
Dojedli jsme a čekali na dezert. Číšník se blížil s talířkem překrytým ubrouskem, postavil ho na stůl a odešel.
Se zvednutým obočím jsem se podívala na Michaela.
" Že by bomba?"
" Ne je to součást tvé objednávky."
Sundala jsem ubrousek a objevil se nádherný model slona z marcipánu.
" Mňam, to je nádhera, doufám že ti nevadí vraždy a násilí, protože ten slon to dnes nepřežije."
" Mám rád horory jen si posluž."
" Jak jsi se dozvěděl o tom rozhovoru?" Když jsem byla primabalerína poskytla jsem rozhovor časopisu Life. Polovina rozhovoru se točila kolem toho co vlastně baletka jí, takže jsem jim tam musela popisovat všechna svá oblíbená jídla, proto Michael věděl o tom pudinku a marcipánu.
" Našel ho jeden z ochranky, když zaslechl, že jsi tanečnice"
" Musím říct, že tví lidé pracují dobře to se musí nechat."
Pak už jsem jen tiše zlikvidovala mého slona. Opřela jsem se do židle a ruce spojila na břiše, ku podivu jsem ho měla skoro tak velké jako Michael.
" Mám pocit, že mne budete muset odvalit do auta."
" Nikdy jsem neviděl ženu takhle se cpát. Všechny co jsem znal si daly zeleninový salát a ještě ho půlku nedojedly. Jak to že máš pořád postavu jako 12 leté děvčátko?"
" Víš, ne každá žena ráda slyší, že vypadá jako malé děcko?"
" Já to tak nemyslel. S tebou je to ale těžké."
" Promiň, dělám si srandu, přijímám tvoji poklonu a už se o další prosím nepokoušej."
" Měli by jsme jet, už je pozdě." Podívala jsem se z okna, byla už úplná tma.
Michael vstal, vysoukal se z pod stolu, poděkoval obsluze a vykročili jsme bok po boku do tmy. Nasedli jsme do auta a vydali se na další cestu. Všichni jsme byli unavení a přejedení takže nikdo nemluvil, jen jsme seděli a snažili se udržet padající víčka.
Do Neverlandu jsme dorazili pozdě v noci. Michael se šel podívat na děti a já se vyškrábala po schodech do mého pokoje.
Někdo ho krásně uklidil, převlékl přikrývky a srovnal knihy na stole.
Šla jsem se osprchovat a převlékla jsem se do pyžama. Zhasla jsem světla a zabořila se do vonících přikrývek.
Někdo zaklepal. Pozvala jsem ho dále a rozsvítila lampu u postele. Byl to Michael.
" Musím ještě zkontrolovat svého pacienta. A nesu léky."
" Já myslela že se těch kontrol tady zbavím."
Přisedl si ke mně a podal mi sklenici s vodou a do dlaně vyloupl léky. Poslušně jsem je spolkla.
" Takhle ti to sluší mnohem víc." Byl už bez břicha a zrzavé hřívy.
" Díky. Ty vypadáš unaveně."
" Ano jsem ale neboj se, neumřu v tvé péči."
" Tak to bych řekl. Budu tady s tebou aby tě v noci nenapadaly nějaké hlouposti."
" A jaké hlouposti by mne prosím tě mohly napadat?"
" Radit ti nebudu. Lehni si a pustíme si film."
" Tak fajn. Ty jsi tady šéf." Otočil se od televize a vyplázl na mne jazyk.
" Tohle by měli vidět tví fanoušci a třeba by ty převleky nebyly vůbec nutné."
" Kéž bys měla pravdu."
Spustil film a vlezl si na druhou půlku postele. Po tichu jsme se dívali na nějaký kreslený film se zvířaty, obsah jsem moc nevnímala. Položila jsem si hlavu a před usnutím jsem zašeptala směrem k Michaelovi.
" Dobrou Michaeli."
" Dobrou noc Jane."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 10. ledna 2013 v 14:45 | Reagovat

Musím se smát a smát :D.. Úžasný díl.. Úplně vidím Michaela s tím panděrem.. No to musel být zážitek :D. Tak aspoň měl supr molitanový kulatý tác na talíř :D.. Až mi oba udělali hlad... Možná si dnes udělám špagety, akorát se u toho budu pěkně culit.. :D :).... Je fajn, že se Jane může doléčit v péči Michaela.. Ale koukání se spolu v jedné posteli na film.. No já bych to nevydržela ani omylem :D....
P.S Jane, jsem ráda, že se ti moje povídka líbí.. A myslím si, že romantické části zvládneš krásně.. A určitě se inspirovat můžeš.. Tohle je maličkost :) Už se moc těším na další díl ♥

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 23. května 2013 v 0:37 | Reagovat

Tohle mi nedělej... úplně mě bolí  bránice smíchy. Nevím jestli za to mlůže víc Mikovo panděro nebo ten pečený slon. Vůbec jsem ještě nevečeřela a jako naschvál tu mám nudle s gyrosem :D Ten závěr je ale krásný - já se ani nedivím, že Jane ten film ale vůbec nevnímala :D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama