Neverland and me č.15

14. ledna 2013 v 10:58 | Jane |  Neverland and me
Neverland kapitola 15


Uprostřed snu o mém vystoupení v Louskáčkovi mne probudil příšerný pískavý zvuk.
Snažila jsem se zorientovat ve tmě, posadila jsem se a snažila se identifikovat zdroj toho kraválu. Vycházel odněkud z druhé strany postele. Sápala jsem se po zdroji a při tom si uvědomila, že na druhé polovině postele leží Michael. Bohužel než jsem si to uvědomila, z poloviny jsem ho zalehla. Čekala jsem nějaký protest tak jsem se odvalila a rozsvítila, ten chlap spal jako špalek, nehnul ani prstem. Ten zvuk mi drásal zvukovod a musela jsem ho vypnout stůj co stůj. Vycházel z Michaelových kalhot. Opatrně jsem se snažila vypáčit tu věc z jeho kapsy a v tom se probudil. Prudce se posadil, ale ve směru jeho pohybu se nacházela moje hlava. Náraz byl ohlušující, myslím, že jsem slyšela i slabé křupnutí. Svalila jsem se s rukou na čele a snažila se zamáčknout bouli a vytřít si slzy z očí. Asi po minutě, když se mi přestalo od bolesti dělat mdlo, jsem se rozhodla prozkoumat zdravotní stav druhé strany nehody. Michael seděl opřený o pelest postele, jednou rukou si držel čelo a druhou si z kapsy vyndaval pískající hodinky.
" Tedy řeknu ti, že takhle mne ještě nikdy nikdo neprobudil"
" No pro mě je to taky novinka"
" Proč ti zvonily ty kalhoty? " podívala jsem se na hodiny." To vstáváš ve čtyři hodiny ráno?"
" Ne" zavrčel." To je kvůli tvým lékům. Musíš je brát po třech hodinách."
" Ty jsi cvok. Kam se na tebe hrabe ta sestra z nemocnice."
Seděli jsme na posteli oba s rukou na bouli na čele.
" Nepraskla ti lebka?" měla jsem strach, protože to rupnutí znělo nebezpečně.
" To nevím, polovinu hlavy necítím. "
" Tak si ten prášek vezmi za mě, třeba to pak přijde k sobě. Ukaž mi to, já ti pofoukám bebíčko." Přisunula jsem se k němu a sundala mu ruku z čela. Měl na ní velký rudý flek.
" Chceš na to led?"
" Ne, jen takhle chvilku zůstaň."
Až nyní jsem si uvědomila, že jsem nakloněná těšně u něho a naše těla se dotýkají. Přestala jsem mu osahávat bouli a chtěla se odtáhnout. Nedovolil mi to, chytl mne za ruku a pevně ji stiskl na své hrudi. Hleděli jsme si do očí, nic neříkal, jen mne pozoroval. Pomalu si mne přitáhl ještě blíž. Naše tváře se téměř dotýkaly, cítila jsem jeho dech na tváři. Zdvihl druhou ruku a zajel mi s ní do vlasů, jemně ale autoritativně si přitáhl můj obličej k sobě. Naše rty se setkaly. Srdce mi bušilo a mozek nepracoval. Jediné co jsem byla schopná vnímat, byl on. Pustil moji ruku, pevně mě uchopil v pase a pevně mně přitáhl k sobě. Pod dlaní jsem cítila jeho zrychlený tep. Nevím, jak dlouho ta chvíle trvala, ale když jsem se od něj odtáhla měla jsem akutní nedostatek kyslíku. Oddechovali jsme jako po dlouhém běhu.
" Tvé léčebné metody jsou čím dál tím lepší." Snažila jsem se žertem rozptýlit svoji nervozitu.
Stále mlčel a jeho stisk mi nedovoloval se pohnout ani o centimetr. Čekala jsem co udělá a on si vychutnával mé rozpaky.
" Dáš mi tu pilulku?" nějak moc dlouho to protahoval, pokud by jsme v té poloze zůstali ještě chvíli zastavili bychom plynutí času.
" Jistě" povolil svůj stisk a natáhl se pro platíčko s léky. Poslušně a bez řečí jsem je zapila vodou a položila jsem se na polštář. Položil se také a zírali jsme na sebe přes mezeru mezi matracemi. Natáhla jsem se, zhasla světlo a tím utnula tenhle podivný sen.
Do tmy zašeptal tiché přání sladkých snů.

A bylo opět ráno, na stehně mne zašimrala moucha, pohnula jsem nohou, ale po chvíli se zašimrání opakovalo. Zvedla jsem se na loktech abych se podívala na hmyz, který mne připravil o spánek. Spatřila jsem však Michaela jak soustředěně prstem přejíždí po mé jizvě po autonehodě. Najednou mi mé rozhodnutí vzít si na spaní kraťasy přišlo nešťastné. Nebyl to totiž nejhezčí pohled. Všiml si že ho pozoruji, ale soustředěně dokončil svoji práci.
Schovala jsem nohu pod deku ihned jak byl s obtahováním stehů hotov.
"Bolelo to hodně?"
" Abych pravdu řekla, ta psychická bolest byla horší než ta fyzická. Už je zase čas na prášek, že mne tak roztomile budíš?"
" Budu muset vstávat, jen jsem nechtěl odejít bez rozloučení. Frank ti přinese jídlo a ne aby ses toulala po domě. Všechno se dozvím."
"Neboj se, potřebuju si ještě zdřímnout, měla jsem v noci podivný sen"
" To mě se v noci jeden sen vyplnil."
" Tak to máš štěstí, spoustě lidí zůstanou pouze ty sny."
" A jaké sny máš ty? Mohl bych ti některý splnit?"
"Hmm, horká koupel a čokoládový dort?"
"Velice mně podceňuješ, zvládl bych toho mnohem víc." Lišácký úsměv, kousl se do rtu a pohladil mne po tváři.
"Já se rozhodla dávat si dosažitelné cíle" nechtěla jsem toto téma rozebírat, v noci jsme oba měli slabou chvilku a opravdu jsem na ten polibek chtěla vzpomínat jako na krásný sen.
" No dobrá, pak je již předem přání splněno." Odběhl do koupelny a pustil vodu ve vaně.
" Teď už opravdu musím jít." Nějak se ale k odchodu neměl.
" Co budeš dělat večer?" divná otázka
" Budu ležet poslušně v posteli" myslela jsem že je to finta jak mne nachytat při nedodržování klidu na lůžku.
" Jo jasně. Takže si uděláme filmový maraton. To bude skvělé, nachystám sladkosti a popkorn." S nadšeným výskáním odběhl pryč.
Do čeho jsem se to sakra namočila. Opřela jsem si hlavu do dlaní a sikla bolestí, protože boule z naší noční srážky pěkně bolela. Voda ve vaně byla krásně horká a plná bublinek, ponořila jsem se a snažila se nemyslet na večerní setkání s mým hostitelem. Bohužel mne vyrušilo klepání na dveře a ihned se v nich objevil Michael. Držel si tuku před očima a v druhé držel talířek s dortem.
" Jane jsi tady?"
" Ano a pokud tu ruku sundáš tak se nedožiješ večera." Řekla jsem to s humorem, protože díky bohu byla vrstva pěny ve vaně tak silná, že mi koukala pouze hlava. Sedl si na okraj vany zády ke mně a podával mi talířek.
" Vidíš, já své sliby vždy splním."
" Opravdu? A neměl jsi už dávno být úplně někde jinde?" jeho odcházení se táhlo už hodinu.
" Jsi horší než můj manager." A uraženě odešel, teď už snad na dobro.
Slupla jsem dortík, vydrhla se mýdlem a byla jsem tak unavená, že jsem zbytek dopoledne prospala. Probudil mne Frank s podnosem plným dušené zeleniny a brambor.
" Jsem celkem rád, že tě alespoň ta nemoc trochu zkrotila, teď před mou kuchyní nikam neunikneš. Doktor říkal že bys měla trochu přibrat takže se těš, že odsud odejdeš pěkně vykrmená."
" Děsíš mě." A byla to pravda, mé síly byly chabé a určitě se mu neubráním. Strčil mi talíř pod nos a sedl si do křesla.
" Co to děláš?"
" Hlídám tě."
" Proč?"
" Jen tak z legrace. A neodejdu dokud ten talíř nebude prázdný." Potutelně se usmíval
Nevím proč, ale najednou mi nemocnice nepřipadala jako až tak špatné místo.
Pustila jsem se do jídla. V pokoji bylo slyšet pouze cinkání příborů a to mne rozčilovalo.
" Říkej proboha něco prosím." Už jsem to nevydržela.
" Tak jo. Doufám, že nehodláš Michaelovi ublížit." Zaskočila mi brokolice
"Ccccože?" vykuckala jsem ze sebe
" Nikdo v tomhle domě není slepý." Nechápavě jsem na něj zírala.
" Proč bych mu měla ubližovat. Dodělám tady práci a počítám, že příští týden budu hotova a odejdu."
" Opravdu si myslíš, že tě nechá odejít?"
" Myslím, že to nezáleží na něm."
Během tohohle rozhovoru mi došlo, že jsem v mnohem větší bryndě, něž jsem si myslela. Všichni věděli co se mezi mnou a Michaelem děje a neděje a stáli samozřejmě za Michaelem. Takže když udělám cokoliv, co se mu nebude líbit, bude mě dost lidí nenávidět.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 16. ledna 2013 v 10:40 | Reagovat

Já tuhle povídku miluju :D Je vážně skvělá.. Sem tam vážná, už i zamilovaná a pěkně vtipná.. Vážně paráda! Chudíci, to musela být ráda dvou tvrdých palic :D Chudák Jane a Michael.. Budou mít krásné boule. Aspon památka na to, že to gesto po bouračce nebyl sen, ale krásná líbací realita ;).. Ach Jane se má! Taky bych si takové péče nechala líbit.. hlavně tu vanu s čokoládovým dortem a rovnou od Michaela.. No ten se musel culit, když věděl, že Jane je ve vaně nahatá :D Kocour jeden! A Frank ať neprudíí, však Jane Michaelovi určitě neublíží... doufám teda.. :-? Těším se na pokračování ♥

2 Petra Petra | 18. ledna 2013 v 20:39 | Reagovat

Moc krásné :X Těším se na další díly ... :)

3 hanylen hanylen | E-mail | Web | 23. května 2013 v 1:04 | Reagovat

Teda páni, zvonící kalhoty, to je gól. Myslím že Jane a Michael mají víc společného, než si myslí. A ten první polibek, to bylo tak krásně napsané, až jsem měla taky akutní nedostatek kyslíku ;-)  :-) Ale tuším, že s Frankem budou problémy. Hmm, nějak až móóc důležitý!!! :-|

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama