Neverland and me č.16

19. ledna 2013 v 19:03 | Jane |  Neverland and me
Neverland


Ležela jsem v posteli a hlavou se mi honily myšlenky. Frank mi nasadil brouka do hlavy a ten tam spokojeně hryzal můj klid. Rozhodla jsem se zahnat ho jediným způsobem, který znám a vzala jsem si počítač a mé místy chaotické poznámky. Pustila jsem se do zpracování, ale toho brouka jsem tím vyhnala tak spolehlivě, že jsem se probrala a po celém monitoru se táhly popsané řádky s písmenem Z. Věřte, že ta ironie mi neušla. Snažila jsem se zlikvidovat tu pohromu, bylo toho celkem 50 stran. Tolik textu jsem za tak krátkou dobu ještě nenapsala.
Do pokoje vrazil Michael jako velká voda. Věděla jsem podle jeho výrazu, že jsem spáchala minimálně mezinárodní zločin. Beze slova popadl počítač, zavřel ho a odnesl z mého dosahu.
Postavil se před postel a namířil na mne prst. Čekala jsem co se stane, vypadalo to minimálně na inkviziční proces a taky přišel.
" Co jsem ti ráno řekl?" skousla jsem si ret a dělala, že usilovně přemýšlím a nakonec to byla pravda. Snažila jsem se vymyslet jak ho uchlácholím, aby přestal zuřit.
" Nevím, mám amnesii. V noci jsem měla autonehodu a narazila jsem čelem do předního skla." Se zatajeným dechem jsem čekala na jeho reakci. Přestal se mračit, to mi dodalo odvahy a snažila jsem se odvést jeho pozornost jiným směrem.
"Dnes bylo venku krásně, že?"
" Jestli si myslíš, že to zamluvíš povídáním o sluníčku, tak jsi na omylu."
" Kruci, jsi chytřejší než jsem si myslela. Tak jaký trest mě čeká?" další taktikou byl tah rovnou na bránu bez vykrucování.
" Budu prohřešky sčítat a pak ti udělím za všechny souhrnný trest."
" Fajn, tak proč jsi vlastně tady."
" Musím tě zkontrolovat."
" Páni, teď si zahrajeme na doktora?"
" Má oblíbená hra. Svlékni se, otoč hlavu stranou a zakašlej. A měj na vědomí, že doktorovi se neodmlouvá."
Naběhla jsem si do pasti. Je mazaný jako liška pokud chce něčeho dosáhnout.
" Chci propustit na revers."
" Tahle možnost již byla vyčerpána"
" Tak chci nápovědu přítele na telefonu."
" Myslím, že z tebe bude skvělý právník. Nikdy ti nedojdou nesmyslné argumenty."
" Děkuji"
Bohužel nám oběma ty argumenty nějak došly. Dělala jsem, že sbírám papíry, které se při jeho přepadení rozlétaly po posteli, jen abych se na něj nemusela dívat.
Netrvalo to však dlouho a opět jsem k němu musela vzhlédnout. Měl nataženou ruku a čekal, až mu odevzdám papíry. Popadl je, hodil na stůl a beze slova odešel.
Jeho chování se den ode dne zlepšuje, občas se choval jako schizofrenik. Chvíli jsem čekala jestli bude přehlídka jeho emocí pokračovat, ale nic se nedělo tak jsem zapnula televizi. Bylo tam asi 25 kanálů a nikde nic pořádného nedávali, tedy kromě vaření nebo vražd. Znechuceně jsem obrazovku vypnula. Na chodbě se ozvaly kroky a do pokoje vešel doktor.
" Dobré odpoledne, tak jakpak se máte?"
" Jsem absolutně v pořádku a prosím vás už mě uschopněte k životu, protože mě jinak Michael svou péčí zaručeně zahubí."
" To je to tak zlé?"
" Ještě horší, podívejte se." Odhrnula jsem si vlasy na čele a ukázala mu červenou skvrnu po srážce.
" Říkal jsem si kde Michael k té podlitině na čele přišel a teď je mi to jasné." Smál se. Poslechl si mé plíce, změřil teplotu a zabubnoval mi na záda. Netrpělivě jsem čekala na jeho rozsudek.
" Myslím, že když na sebe budete opatrná a nebudete se přepínat, můžete už klidně začít normálně fungovat. Jen doberte léky."
" To jsou nejkrásnější slova jaká jsem za poslední dobu slyšela. Mohl by jste mi to dát písemně?"
" On vás opravdu takhle kontroluje?"
" Bez propustky nemůžu ani na záchod."
" Nebojte se, řeknu mu to." Odešel.
Plna radosti jsem vylezla z postele, oblékla jsem si černé tepláky, volnou barevnou mikinu a zapnula počítač. Cítila jsem se volná. V tom se mi za zády ozval lehký hlas.
" Co teď budeš dělat?"
" To co doposud, pracovat." Otočila jsem se k hlasu čelem. Bez hrozby trestu za porušení nemocenské kázně jsem se cítila silnější, abych čelila jeho výčitkám.
Stál tam opřený o stěnu.
" Nechceš se jít projít ven?"
" Docela ráda, tenhle pokoj znám už centimetr po centimetru." Zvedla jsem se a došla k němu, vypadal nervózní.
" Půjdeme?" snažila jsem se ho vytrhnout z letargie.
" Ano, ano."
Sešli jsme po schodišti a vyšli na pozemky, Michael vedl směr cesty. Slunce se právě přehouplo k obzoru a nepříjemně bodalo do očí. Zhluboka jsem se nadechla čerstvého vzduchu a vychutnávala volný prostor. Na svůj doprovod jsem úplně zapomněla a ponořila se do svých úvah. Šli jsme bok po boku svižným krokem. Pochvíli jsem byla unavená a vzpomněla si na doktorova slova.
" Miku počkej, musím si chvíli odpočinout." Opřela jsem se o strom co stál u cesty a zhluboka dýchala.
" Je ti dobře?" starostlivě si mě prohlížel.
" Samozřejmě že jsem, jen bych se nerada vracela na to smrtelné lože…"
Cítila jsem jeho přítomnost silněji než kdy před tím, jako by příroda jeho energii znásobila.
Kolena se mi roztřásla, musela jsem se pevněji přidržet stromu. Všiml si mé slabosti, chytil mne za paži, abych se nesvezla na zem.
" Díky je mi dobře. Jen mne přemohla ta čistá energie tady kolem."
Stále mne pevně podpíral a stál tak blízko, že jsem viděla jak mu na krku pulzuje krev.
" Asi bych si měla na chvíli sednout." Udělala jsem pohyb směrem k trávníku ale jeho stisk nepovolil. Pokaždé mě překvapilo jakou sílu dokázal vyvinout.
Tázavě jsem k němu vzhlédla.
" Myslíš si, že jsi tady se mnou pouhou souhrou náhodných okolností?"
"Mockrát už jsem se v životě přesvědčila, že náhody v tomto vesmíru neexistují, takže ani ty a tohle místo zřejmě nejste náhoda." Usmála jsem se na něj, položila mu ruku na rameno a trochu ho od sebe odtlačila.
" Neposadíme se na takový rozhovor?"
Popošli jsme na trávník a opřeli se o kmen vzrostlého dubu.
" Je tady krásně. Opravdu se ti podařilo vytvořit naprosto jedinečný svět."
Zavřela jsem oči a odpočívala, moc se mi to ale nedařilo, protože moji pozornost přitahoval Michael, který se neustále vrtěl a jeho pronikavý parfém mi dráždil nos. Nakonec jsem ucítila lechtání na krku. Otočila jsem hlavu k němu a otevřela oči, protože mi bylo jasné, že za rušení mého klidu je odpovědný on.
" Máš ještě něco co mi chceš říct?"
" Jsou i jiné způsoby jak si vyměňovat informace."
Nechápala jsem co má na mysli, ale dlouho jsem v nevědomosti netápala. Uchopil moji ruku a políbil mě na dlaň. Nečekal na moji reakci a postupoval dlaní směrem k mému rameni. Přejel mi prstem po obnaženém krku. Neměla jsem sílu ani chuť protestovat i přes moje přísahy, že se už nikdy nezamiluji do naprosto neperspektivního partnera, on byl tak vytrvalý, že se mu opravdu nedalo odolat. Nechala jsem ho dělat co chtěl, znovu zavřela oči a vychutnávala si doteky na mé kůži. Naklonil se ke mně a lehce mě políbil. Otevřela jsem oči a setkala se s jeho pohledem. Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho silněji. Zareagoval rychle a přitáhl si mne pod sebe do trávy. Jednou rukou mě pevně držel za pas a druhou mi podpíral hlavu jako bych byla křehká panenka. Po chvíli se nám podařilo od sebe odtrhnout.
" Bůh má občas celkem jasnou představu o tom jak mají životy lidí vypadat." Přišlo jako by tohle byla ta nejpřirozenější věc na světě a naprosto správná.
Znovu mne k sobě přitiskl a zabořil obličej do mého ramene.
Slunce zapadlo a ochladilo se. Zvedli jsme se a vydali zpět k ranči držel mne pevně u sebe jako bych mu mohla někam zmizet. Když jsme měli budovy na dohled, vyvalil se ze dveří obtloustlý černoch a zadíval se naším směrem.
" Michaeli jsi to ty?" jeho hlas rozřízl šero jako úder hromu. Oba jsme nadskočili a já se rychle od Michaela odtrhla nestála jsem o žádná veřejná vystoupení.
Ten zvuk mi připomněl hlas mého baletního mistra, když křičel " Koukej držet čisté pozice nebo ti ty hnáty zpřelámu, jak dlouho se ještě budu ještě dívat na to tvoje kulhání!!!" byl to opravdu milý člověk.
" Kdo to je?" byla jsem celkem zvědavá jaké místo má tohle monstrum v jeho životě.
" Můj otec" šeptl a pak pěkně nahlas " Ano, už jdu domů."
" Myslím, že bych měla počkat tady a proklouznout nepozorovaně dovnitř. Zní nějak naštvaně." Naskakovala mi z něj husí kůže, pokud to tedy nebylo tou mlhou okolo nás.
" Ok. Přijdu za tebou pokud budu mít čas."Odešel do domu s tlusťochem.
Stála jsem tam ve tmě a uvědomila si, že přesně takové věty říkali moji bývalí partneři, ale nikdy ten čas neměli a většinou nepřišli. Žaludek se mi stáhl strachem. Počkala jsem ještě chvíli a pak nepozorovaně došla do pokoje. Věděla jsem, že se Michael neobjeví tak jsem se v klidu osprchovala vzala čistou noční košili a usnula při zapnuté televizi.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 19. ledna 2013 v 20:10 | Reagovat

Jsem ráda, že Jane je zdravá a může pěkně skotačit.. No a jak vidím, teda čtu :D tak skotačí s Mikem pěkně vášnivě... Až jsem se do té trávy taky zabořila... Božinku, úplně Michaela vidím, jak se jí opíra obličejem o rameno a tím svým pohledem a vůní smyslně láká a dráždí její smysly... Tak teď jsem tak napjatá, že nevydržím do dalšího dílu :D.. To zase budu špehovat tvůj blog aspoň 3x denně :D.... Jen aby Jane z toho čekání nebyla smutná a ten strach snad přejde.. Michael se objeví! Ten určitě ano.. A na to se právě nedočkavě těším :) ♥

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 25. května 2013 v 2:43 | Reagovat

Taková krásná romantika. Jane podléhá mIchaelovi čím dál tím víc - ví jak na ni lišák. Ale né, kdo to musí pokazit je Joseph. To mě teda nadzvedlo. Doufám jen, že tam nebude dlouho "otravovat". ;-) Michael je nevypořitatelný, takže jsem napjatá na další síl!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama