Neverland and me č.17

19. ledna 2013 v 22:11 | Jane |  Neverland and me
Neverland 17

Tak jsem se pochlapila a vyplodila dnes dna díly. Tak snad se vám budou líbit.
Moc vám děkuji za úžasné komentáře, pokaždé když otevřu email tak mne nejvíc potěší zprávičky od vás, takže moc moc děkuji zlata moje...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Šla jsem po ulici, všude bylo plno lidí, najednou jsem uslyšela skřípot kol, ucítila náraz a pak se propadla do tmy. Probudila jsem se s výkřikem, otevřela jsem oči a u své postele spatřila stát muže, vykřikla jsem znovu a on taky. Když jsme se oba vzpamatovali a přestali na sebe vzájemně řvát, muž promluvil.
" Omlouvám se, že jsem vás vylekal, ale musíte jít dolů, jede sem policie."
Byl to ten pohřební komorník, kterého jsem potkala první den.
" Cože? Policie?"
" Ano prý mají povolení k domovní prohlídce. Ochranka už je vpustila do objektu."
" Kruci." Vymrštila jsem se z postele, navlékla jsem si župan a vyběhla za komorníkem na chodbu. Schody jsme brali po dvou. Hlava mi pomalu a neochotně vstřebávala informace.
Komorník se zastavil u dveří a já s ním.
" Prosím vás, v žádném případě nesmí vidět Michaela. Ať ho ochranka dostane odtud pryč, já se pokusím dostat pryč šerifa." Jen přikývl a odběhl.
Na zápraží stáli dva muži z ochranky a vypadali nervózně.
Bosa jsem vyběhla na příjezdovou cestu. Byla jsem oblečena jen v lehkém županu a růžové noční košilce, která mi sahala do půli stehen. Opravdu vhodné na setkání s místním šerifem.
To už se v dálce blížila tři auta s blikajícími majáčky. Když zastavila, vyvalila se z nich horda policistů tvářících se jako sedm statečných v čele s neuvěřitelně tlustým šerifem s úšklebkem na masitých rtech. Polkla jsem a postavila se před něj. Zbytek chlapíků se opíral o auta a čekal jaká podívaná se jim naskytne. Šerif došel těsně ke mně.
"Dobrej slečinko. Takový uvítání se jen tak nevidí. Jackson si tady doopravdy umí užívat."
Při jeho nechutných slovech se mi do žil vlil adrenalin.
" Dobrý den šerife. Jmenuji se Jane Swan a jsem právní zástupce pana Jacksona. Mohu vědět čemu vděčíme za vaši návštěvu?"
" Ale koťátko. Co tak formálně." Olízl si rty a mě se chtělo zvracet, navenek jsem však zachovala kamennou tvář. Udělal dva kroky ke mně a skoro se mě dotýkal svým obrovitým břichem. Kdyby udělal ten sebemenší pohyb tak by mě tím břichem šťouchnul a já bych přistála na zadku na dlažbě.
"Chci vědět, proč jste tady." Odsekávala jsem důrazně ale klidně slabiky.
" Tony." Lusknul prsty na jednoho z idiotů u auta. Ten se poslušně odlepil od kapoty a šoural se k nám. Podal svému bossovi nějaký papír. Ten ho políbil, usmál se na mě jako masový vrah a podal mi ho. Kdybych mohla tak bych se obrátila a s křikem utekla, ale nešlo. Odvážně jsem tedy otevřela list. Bylo to nařízení k domovní prohlídce podepsané státním návladním. Podpis soudce chyběl a to bylo mé vítězství. Protože se řízení již přesunulo do soudní fáze, mohl o domovní prohlídce rozhodnout pouze soudce. Ten papír byl naprosto bezcenný a pokud by se policisté pokusili prohlídku provést bylo by to protizákonné vniknutí. Usmála jsem se svému malému vítězství.
" Je mi líto šerife, ale budu vás muset požádat, aby jste opustil pozemky pana Jacksona. Tento dokument je neplatný, a pokud uděláte ještě krok, půjdu rovnou za soudcem a jediné místo kde budete příště šéfovat budě školní přechod." Políbila jsem ten papír po jeho vzoru.
" Tenhle papírek si ponechám jako malý důkaz, pokud dovolíte."
Během mého monologu rudnul ten muž jako naštvaný krocan. Když jsem skončila, měla jsem obavu, že buď vybuchne nebo dostane infarkt. Až pozdě jsem si uvědomila, že ponížit ho před jeho poddanými by se mi nemuselo vyplatit. Díky bohu se otočil, pokynul ostatním, všichni nasedli do aut a odjeli.
Srdce mi bušilo a dlaně se mi potily. Přistoupil ke mně jeden z ochranky.
" Jste v pořádku. To co jste udělala, bylo odvážné, i já jsem z něj měl respekt."
" Mezi odvahou a hloupostí je jen tenká hranice, doufejme, že jsem ji nepřekročila. Kde je Michael, potřebuji s ním okamžitě mluvit." Mozek mi začal pracovat na plné obrátky. Někdo celou tu věc odstartoval a každá minuta byla drahá a protože šerif tady bude do 24 hodin zpět s povolením od soudce a bude pěkně naštvaný. Michael musí okamžitě odjet. Vyběhal jsem do pokoje a popadla telefon. Musím zavolat strýci, že se věci začaly hýbat. Musím mu poslat moji práci, která se postupem času ukázala mnohem užitečnější, než jsem si původně myslela. Když jsem totiž srovnala výpovědi personálu s tím, co tvrdila matka a otec chlapce, vyšly na světlo velmi zajímavé skutečnosti.
Dotelefonovala jsem se strýcem a musela si sednout, nohy se mi třásly.
" Jsi ta nejodvážnější a zřejmě nejbláznivější ženská jakou jsem kdy poznal. Měl jsem chuť tomu ho uhodit a to jsem mírumilovný člověk." Stál opět na svém místě u stěny.
" To nebyla odvaha, jen práce. Pokud bych se měla bát každého omezence, už nikdy nevyjdu na ulici."
" Jane, mrzí mě ten včerejšek. Můj otec… nemohl jsem přijít."
" Na řeči není čas. Musíš si sbalit a ihned odjet. Dám ti všechny mé poznámky a práci a měl by ses co nejdřív sejít se strýcem. On ti k tomuhle všemu řekne víc."
" Já se nechci bavit o tomhle, ale o nás." Přistoupila jsem k němu.
" Měl by sis uvědomit, že za pár hodin tady ti hoši budou zpět a to už je budeš muset pustit dovnitř. A věř mi, že to co ti s tímhle domečkem provedou, se ti nebude líbit. Seber se a odjeď, dokud je čas."
Chytil mě a vášnivě políbil. Choval se jako dítě co nechce dělat domácí úkol. Snažila jsem se ještě něco říci, ale nenechal mne. Má slova zanikala v jeho polibcích. I přes můj vzdor, zvíře a chtíč uvnitř mne zvítězili, mozek byl opojen přívalem hormonů a mé tělo se poddalo jeho vášni. Rozvázal mi pásek od županu a lehká látka mi sklouzla k nohám. Dlaněmi objal můj pas, nadzvedl mne a opřel mě o stěnu. Jednou rukou jsem mu prohrábla vlasy a druhou mu sjela po zádech až na pevný zadek, který obepínaly kalhoty. Pevně jsem přitiskla své tělo k tomu jeho. Zaklonil hlavu a slastně zasténal.
" Co mi to děláš?"
" To co chceš" lehce se zasmál a pokračoval v polibcích směřujících k mému výstřihu. Teď jsem pro změnu sténala já, když mi jeho dlaň sevřela ňadro, které zakrývala jen slaboučká látka košilky. V tom se na chodbě ozvaly kroky. Rychle jsem popadla župan, přehodila ho přes sebe a dosedla na židli na druhé straně místnosti právě ve chvíli, když se do místnosti přivalil pan Jackson starší. Přitáhla jsem si župan těsněji k tělu a postavila se.
" Co tu k sakru děláš, co hodláš teď jako udělat s těma policajtama?"
"Josephe, tohle je Jane Swan zástupce mého advokáta."
Změřil si mě od hlavy k patě, otočil se a beze slova odešel. Michael vyběhl za ním.
Naházela jsem všechny papíry do kufru spolu s kopiemi všech souborů z počítače. Nemohla jsem riskovat, že se šerif dostane k mým souborům. Vymazala jsem paměť počítače a mezi tím se oblékla. Vzala jsem si jeansy a bílou košili. Sesula jsem se na pohovku naprosto vyčerpaná. Vzpomněla jsem si na doktora, jak mne nabádal abych se nepřepínala. Jo život je prostě někdy sranda.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 20. ledna 2013 v 0:55 | Reagovat

No sakra... To je teda díl! ??? Úplně jsem se do toho zažrala! Bože, to až se ten slizák šerif vrátí s tou kupou idiotů zpět do Neverlandu, tak doufám, že Michael Jane poslechne a zmizí.. Kéž by se nevrátili, ale bohužel to tak asi nebude... Ach jo, nechají tam takový čurbes....
Ale ta část u té stěny.. Že já jsem tu vlezla tak na noc :D Ty jejich zvířecí pudy.. O Michaeli, ty musíš být drak :D... Ale naštval mě pan Jackson starší! Překazil jim tak krásnou dravou uklidňující věc!.. Toto se neděláá! :D Doufám, že si během těch nepříjemných prohlídek a soudních záležitostí stihnou dodělat to, s čím začali.. 8-) :D.. No já neusnu! Ale vůbec mi to nevadí :D

2 Petra Petra | 20. ledna 2013 v 10:53 | Reagovat

Úžastné! Absolutně. Konečně jsem našla někoho na internetu, kdo umí psát skutečné příběhy a zahrnout do něj nějaký plnohodnotný děj :)

Jen tak dál :X
A kdy budou další dílky? :D

3 Jane Jane | 20. ledna 2013 v 11:06 | Reagovat

Červenám se červenám a peříčka se mi píchou čepíří :-x

4 Jane Jane | 20. ledna 2013 v 11:14 | Reagovat

Moje čeština je opravdu chabá. Oprava PÝCHA je s tvrdým Y. Odpusťte prostému nevdělanému děvčeti.

5 Petra Petra | 20. ledna 2013 v 18:54 | Reagovat

Z toho si nic nedělej :)
Může se stát každému. Občas k nám chybička zabloudí i bez pozvání :D

Otázka: Kdy budou další dílky? :D
Dneska jsem klikla na Tvůj web osmkrát a furt nic :D

6 hanylen hanylen | E-mail | Web | 25. května 2013 v 3:13 | Reagovat

Tohle je perfektní, tak reálné. Prostě dokonalé. Jane má kuráž a pohotovost. Četlo se to jedním dechem. No, u konce s dechem jsem byla hlavně při tom závěru. Kdyby nebylo Josepha tak na ty policajty úplně zapomenou. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama