Neverland and me č.18

28. ledna 2013 v 17:48 | Jane |  Neverland and me
Kapitola18


Do pokoje přišel Frank s podnosem se snídaní. Postavil ho na stůl a sedl si.
" Michael mě poslal s proviantem."
" Díky mám hlad jako vlk."
" Vypadáš vyčerpaně."
" Taky se tak cítím a to ještě dnešní den zdaleka nekončí."
" Můžu ti nějak pomoci?"
" Vlastně ano, řekni prosím personálu ať ty policajty vpustí všude kam budou chtít a nedělají potíže."
" Vrátí se?"
" Na to vezmi jed. Už se Michael balí?"
"Myslím že ano, už má objednaného řidiče na poledne."
" Fajn, konečně začal poslouchat."
" Ty tady zůstaneš?"
" Jistě takové divadlo si nemůžu nechat ujít."
" Kdybys cokoliv potřebovala tak přijď. Musím jít pracovat."
Když jsem snědla všechno co mi bylo přineseno, mimochodem bylo toho tak pro tři lidi, ale s tím jsem si hravě poradila, bylo tři čtvrtě na dvanáct.
Sebrala jsem kufr s věcmi a vydala se hledat Michaela. Pod schody čekal hlouček černých sak.
"Prosím vás, kde je pan Jackson?"
"Je v knihovně." Tak jsem se vydala do knihovny za těch pár dní už jsem se tady celkem slušně zorientovala. Zaklepala jsem na dveře ,abych ho nevyrušila.
" Ano"
" Neruším? Mám tady ty věci pro strýce." Ukázala jsem na kufr. Stál před knihovnou a lehce rukou přejížděl hřbety knih.
"Jistě předám mu to."
"Jak to zvládáš?" došla jsem ke křeslu, odložila na něj kufr a sedla si na opěradlo.
"Jsem jako na horské dráze. A to se mi kdysi ty prudké sešupy líbily."
"Neměj strach, všechno bude dobré. Až se vrátíš tak už tvoji lidé všechno uklidí."
Nic neříkal. Ozvalo se klepání a mezi dveřmi se objevil jeden z ochranky.
" Miku měli by jsme jet abychom tam byli v čas."
" Ano, už jdu."
Zvedla jsem se a podala mu kufr do ruky. Naše dlaně se setkaly a kufr upadl na zem. Mým tělem projela elektrická vlna.
" Budeš tady až se vrátím?"
" Nejspíš ne." Rozhodla jsem se jednat na rovinu, strýc mi přikázal, abych se co nejrychleji vrátila do práce. Mám tady jen zdokumentovat řádění policie a vrátit se do města.
" Nechám tady s tebou Steva, aby tě hlídal, nesnesl bych, kdyby ti ten šerif ublížil."
" Díky, budu klidnější když budu mít za zády horu svalů. Loučil ses s knihami?"
" Ano bojím se, že už tohle místo nebude vypadat jako dřív až se vrátím."
" Pokusím se vyjednat aby knihovnu nechali na pokoji, pokud ti to udělá radost." Přešla jsem k policím plných nádherných kožených vazeb.
" Největší radost bys mi udělala, kdybys odjela se mnou." Rukama se opřel o knihovnu a uvěznil mě mezi policemi a jeho tělem.
" Moc dobře víš, že to nejde. Měl bys odjet ti lidé venku na tebe čekají." Opřela jsem se do něj celou vahou, ale nepodařilo se mi s ním pohnout ani o centimetr.
"Pusť mne prosím, nechci aby nás tady někdo přistihl."
" A co když to chci já, už se nechci schovávat a dělat že jsi mi lhostejná."
" Opravdu si myslíš, že tohle je nejlepší doba na to začít si nějakou aférku?
Možná ti teď připadám úžasná, ale to může být tím, že se pokouším zachránit ten tvůj dokonalej zadek. Až tenhle cirkus skončí, vrátíš se ke svému životu na výsluní, plného dokonalých modelek, zpěvaček a jiných hvězdiček. A já budu řadit spisy v zaprášeném skladu."
" Co si o mě vlastně myslíš?" zvýšil na mě hlas. Ve dveřích se objevil znovu ten chlápek.
" Je všechno v pořádku? "
" Ne není." Zakřičel Michael a nespustil při tom oči z mé tváře.
" Musíme odjet."
" Odjedu až budu chtít. Nech nás o samotě." Zmizel tak rychle jako se objevil a Michael opět zaměřil plnou pozornost na mě.
"Plíce máš teda opravdu v pořádku." Zvonilo mi z toho řevu v uších. Snažila jsem se jeho vztek zmírnit.
"Odpověz mi, co si myslíš, že jsem to za zrůdu."
" Jsi chlap a ti to tak dělají, alespoň pokud jde o mě." Byla jsem unavená neměla jsem náladu rozebírat sviňárny z mé minulosti.
" Jsem unavená, nech mě odejít a ty už by jsi měl být také někde jinde."
"Ne, neodejde ani jeden z nás." Takže jsme tam stáli, koukali na sebe a čekali, kdo vyštěkne jako první. Naklonil se mi k uchu, ale nedotýkal se mě.
"Opravdu věříš, že bych ti byl schopný ublížit?" cítila jsem jeho dech na krku.
"Já nevím, jen nechci být u toho až se to stane." Tohle napětí mě ničilo, pokusila jsem se sehnout a proklouznout pod jeho rukou pryč, ale zablokoval mi únikovou cestu kolenem. Sesunula jsem se na zem a zničeně pronesla ke svému vězniteli.
" Proč tohle děláš?" Sedl si ke mně
" Protože tě miluju a vím, že ty ke mně taky něco cítíš a nechci tuhle šanci promarnit, kvůli hlouposti." Chytil mne pod paží a zvedl na nohy.
"Tak co chceš tedy dělat, budeme tady stát a až přijde šerif tak mu předvedeme scénu z romantického filmu, on zjihne, zamáčkne si slzu a popřeje ti všechno nejlepší do budoucího života?"
"Nikdy jsem nezažil něco takového, vždycky jsem měl možnost se ženám dvořit, zvát je na večeře a kupovat jim dárky a ukázat jim jak je miluji."
"Pokud si myslíš, že láska se dá měřit podle počtu snědených humrů a ryzosti diamatů tak se stejně nemáme o čem bavit"
"Máš pravdu, že teď asi není vhodná doba na takové rozhovory. Ale vrátím se pro tebe, to ti slibuji."
" Sliby pro mne mají stejnou váhu jako ty diamanty." Otočil se, popadl kufr ze země a prásknul za sebou dveřmi.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mishell Mishell | 29. ledna 2013 v 15:40 | Reagovat

Jenom jeden? :D
To měl být předkrm? :D
Kde je hlavní chod a zákusek? :D

No tááákk nenapínej :D

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 27. května 2013 v 1:45 | Reagovat

Zase skvělý, i když smutný díl. Přesto doufám, že se ti dva nerozloučí nadlouho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama