Neverland and me č.19

30. ledna 2013 v 14:40 | Jane |  Neverland and me
Kapitola 19

Vím že ten poslední díl nebyl nic moc, tenhle taky není zrovna můj nejlepší výkon, ale mám málo času a psychických sil mi ubývá. Tak se na mně nezlobte.
---------------------------------------------------------------------------


Sedla jsem si do pohodlného křesla a rekapitulovala jeho poslední slova. Vrátím se pro tebe…to znělo jako bych umírala pod sutinami a on šel hledat pomoc. Bože stává se tady z toho laciný sitcom. Měla jsem hlavu těžkou jako pytel cementu. Venku jsem zaslechla startovat motor. To už se Michael konečně uráčil odjet. Musím přiznat, že se mi ulevilo, i když jsem dobře věděla, že se ještě dočkám pokračování tohohle hororu.
Dveře se otevřely, stál v nich asi sto kilový mladík.
"Ahoj, já jsem Peter a Michael chtěl abych tady s tebou zůstal."
"Ahoj, ano vím o tom a děkuji ti."
"Kdy asi přijedou?"
" Tak to nevím mohou to být hodiny nebo taky dny."
"Ok, tak až se objeví tak se sejdeme u hlavního vchodu."
"Jasně budu tam" Odešel a nechal mne o samotě.
Zvedla jsem se a šla do kuchyně za Frankem. Sedla jsem si na barovou stoličku ke kuchyňského pultu a pozorovala ho jak pracuje. Ani jeden z nás nepromluvil. Po chviličce odložil vařečku a sedl si naproti mně. Zaklonila jsem hlavu a s povzdechem přiznala.
"Měl jsi pravdu."
"Já vím."
"Tak mi ty malá vědmo poraď jak z toho ven."
"No otázka je spíš taková jestli se ti z toho ven vlastně chce?"
Koukala jsem se na něj s otevřenou pusou. Měl opět pravdu.
"Jen mne ten stres a celá tahle situace vyčerpávají a do toho se objeví tohle něco, co nejsem schopná kontrolovat. Mělo by to být jinak, úplně jinak."
"Je pravda, že to asi ani jeden z vás nemá zrovna lehký, ale mění to něco na podstatě toho co se mezi vámi děje? Bylo by to v jiné situaci o tolik snazší?"
"Proč děláš kuchaře? Jsi rozený psycholog." Jen se zasmál, pleskl mi na kus dortu šlehačku, přistrčil ho ke mně a jako malé dítě mne poslal do pokoje.
Snědla jsem ho než jsem došla nahoru. Převlékla jsem se do něčeho, v čem jsem nejméně připomínala ženu, abych se již předem vyhnula šerifovu oplzlému zraku. Takže dlouhou modrou sukni a bílý rolák. Vlasy jsem si ulízla do culíku, a když jsem se podívala do zrcadla opravdu jsem měla ke krásce daleko. Vzala jsem talířek od šlehačky, přidala ho na podnos od snídaně a vydala se opět do kuchyně. Položila jsem podnos a začala z něj vyndávat talířky a hrnečky na pult. Když mě uviděl, zastavil se v půlce pohybu a chvilinku asi neměl slov. Předběhla jsem ho a začala vysvětlovat, proč jsem vystrojená jako hastroš.
" No myslím, že to že jsi ženská jen rolákem nezakryješ. Dokut bude vidět, že máš druhotné pohlavní znaky tak jsi v průšvihu. Mám tu někde Mikovo sako počkej." Začal se přehrabovat ve skříni a vytáhl z ní černé sako se žlutou podšívkou. V tu chvíli vešel do kuchyně Peter a oznámil mi, že už je policie na cestě. Frank na mě navlékl sako. Bylo mi hrozně velké, vycpávky mi zvětšovaly ramena o deset centimetrů na každé straně a v rukávech mi nebyly vidět ruce. Demonstrativně jsem je tedy zvedla, abych upozornila na tenhle menší nedostatek. Peter mi ohrnul rukáv na levé ruce a Frank na druhé.
" Rozpusť si vlasy." Nařídili mi.
Poslechla jsem, Peter mi je rozcuchal a gumičkou z nich udělal nevzhledný uzel. Podívali se na sebe a očividně byly spokojeni se svým výtvorem a já už zase tak spokojená nebyla.
" Ještě že neděláte módní poradce. Ale na druhou stranu kdyby mě tohle napadlo dřív, nebyl by Peter možná vůbec třeba." Venku zaskřípaly brzdy. Bylo půl třetí.
"Tak konec fintění pánové jdeme pracovat." Rozběhla jsem se domem k příjezdové cestě.
Musím říct, že šerif byl muž činu, prošel kolem mě, ani se na mě nepodíval a vrazil mi do ruky soudní příkaz. Věděla jsem, že ho nemusím ani číst. Peter mi stál za zády a byl připraven bránit moji čest, což ale vzhledem k mému vzhledu nebylo až tak nutné i když jeden z jeho mužů mě očividně poznal.
Z počátku jsem chodila za šerifem a přihlížela jeho drancování, ale neměla jsem tak silný žaludek. Pak už jsme jen s Petrem seděli na schodech proti hlavnímu vchodu a modlili se, aby už byl tomuhle peklu konec. Celý zásah trval zhruba 15 hodin. Donutila jsem šerifa aby mi předal seznam zabavených předmětů, kroutil se jak žížala ale nakonec mi ho dal. Odjeli taky vyčerpáni ale spokojeni na rozdíl od nás.
Sešli jsme se v kuchyni absolutně vyčerpáni jak fyzicky tak psychicky. Bylo osm hodin ráno.
" Franku, nalij mi prosím něco co by otupilo tuhle hrůzu." Sundala jsem si sako a rozpustila vlasy.
Peter dopadl vedle mě na židli k jídelnímu stolu. A záhy po něm zacinkaly na stole tři sklenice s ledem a zlatou tekutinou. Nikdo nemluvil a ani jsme si nepřiťukli, pili jsme z nutnosti.
Frank se začal vrtět a usmál se. Bylo mi divné, že má sílu ještě se hýbat, protože moje sklenice vážila asi 15 kilogramů a zvednout ji vyžadovalo neuvěřitelné úsilí.
Navíc ho dost rozčílilo, když mu jeden z drancovatelů začal otvírat nádoby s moukou a jinými potravinami asi v domnění že tam bude ukrytý film s dětskou pornografií tak jeho úsměv nebyl zrovna na místě. Možná už mu přeskočilo, vůbec bych se mu nedivila, prohlíželi mu totiž taky pánve.
Peter vedle mě už si hlavu opíral o stůl, musel na nás být strašný pohled. Dopila jsem obsah sklenky jedním douškem a rozhodla se jít vyspat.
"Pánové, děkuji za spolupráci ale měli by jsme se jít všichni vyspat. Není tady někde výtah?"
" Ne to není, budeš muset po svých."
"Co kdybych si ustlala tady?" A moje čelo břinklo vedle toho Petrova o desku stolu.
" Já doufal, že si zvolíš pohodlnější a hlavně soukromější místo." Mám asi slyšiny, zdálo se mi jako by mluvil Michael, ale ten má být pěkně daleko se svými dětmi.
" Začínám mít halucinace, budu tu cestu muset risknout. Dobrou noc pánové."
Oba dva něco zamručeli, asi ani nevnímali co jim říkám. Zvedla jsem se a vydala přes obývací pokoj ke schodům. Nakonec jsem tam vyšplhala, rozrazila jsem dveře a svalila se na postel. Pak ale zvítězil duch moderní doby a hygienické návyky a já musela do sprchy. Se zavřenýma očima jsem se v županu motala po pokoji s nádhernou vyhlídkou na měkkou postel. O něco jsem zakopla, to něco zaskučelo bolestí. Prudce jsem otevřela oči a několikrát zamrkala. Na posteli seděl Michael se shrbenými rameny a masíroval si palec v mokasíně, který jsem mu nakopla. Dloubla jsem do něj abych se ujistila, že je opravdový a opravdu byl.
"Co tady proboha děláš?"
"No myslel jsem že, tě překvapím a možná si promluvíme. Ale potom co jsem si prošel svůj domov nebo tedy to co z něj zbylo, mi nějak není do řeči. Nemám ani kde spát, moje ložnice je naprosto zdevastovaná, dokonce rozřezali jeden polštář."
Sedla jsem si vedle něj na postel.
"Já vím, říkala jsem ti že to nebude pěkné, neměl jsi se vracet."
Složil si hlavu do dlaní. Bylo mi ho líto, objala jsem ho kolem ramen. Otočil se ke mně a v rámci možností se mi schoulil do náruče.
"Spal jsi dnes v noci?"
"Já ani nevím, jsem stále vyčerpaný."
"To jsme na tom stejně, co kdybys ses vyspal tady a já si lehnu na pohovku je celkem pohodlná."
"To bych nebyl gentleman."
" Michaeli, tady nejde o etiketu ale o přežití, protože pokud si do pěti minut nelehnu kamkoliv, svalím se tady jak jsem a nic už mě neprobudí."
Podíval se na mě a zhodnotil můj stav kritickým okem.
" Ta postel je dost velká pro oba už jsme to přece vyzkoušeli."
" Opravdu se ti chce riskovat další čelní srážku?" nebyla jsem si jistá jestli ji chci riskovat já, ale byla jsem tak vyčerpaná, že mi to bylo v tu chvíli jedno. Odvalila jsem se na druhou stranu postele a přetáhla přes sebe přikrývku. Ještě jsem zaslechla jak Michael na opačné straně skopává boty a postel se pod jeho vahou zhoupla.
"Jsem rád, že jsem tady." Zašeptal a přitáhl si mě k sobě, pevně mě objal kolem pasu a druhou rukou mi pročísl vlasy a obličej přitiskl na moji šíji. Co se dělo dál nevím, protože vyčerpání mě sebou stáhlo do podivných snů plných blikajících majáčků a nechutných tlusťochů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christine Jackson Christine Jackson | Web | 31. ledna 2013 v 19:49 | Reagovat

No ještěže jsou ti poldové hnusní už v háji.. snad se dlouho neobjeví.. Michael mě mile překvapil, že se v jejím pokoji ukázal.. No Jane.. únava, neúnava.. na něj bych se vrhla tak či tak :D... Ale ne! Chápu to.. muselo to být děsně vysilující.. a pěkně o nervy! Těším se na pokračování.. :)

2 hanylen hanylen | E-mail | Web | 30. května 2013 v 2:16 | Reagovat

Tak ta odporná razie naštěstí skončila, ale Jane to bys nebyla ty, abys i tohle pro odlehčení neokořenila svým humorem. Byl to další skvělý díl! A tem závěr, ty jo. To je na dobrou noc to nejlepší. :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama