Únor 2013

Neverland and me č.21

25. února 2013 v 14:38 | Jane |  Neverland and me
Kapitola 21


Po chvíli jeho sevření povolilo a dech se prohloubil. Jo tak tohle zabírá ne všechny chlapy. Mohla jsem si blahopřát. Opatrně jsem se vymanila z jeho obětí, posadila se vedle něj a zadívala se na muže, který ležel zachumlaný v peřinách. Vypadal velice spokojeně. Jestlipak mi za tohle zvýší plat.
Omotala jsem se prostěradlem a šla se k servírovacímu stolku napít. Slunce za oknem právě zapadalo. Sedla jsem si do proutěného křesla na balkóně a vychutnávala vnitřním klid, který se ve mně i přes tuhle podivnou situaci rozhostil.
Když slunce zapadlo, ochladilo se a jelikož jsem si nevzpomněla, kdy jsem naposledy jedla, přišel čas ulovit někde potravu. Michael se otočil na druhý bok a očividně se nehodlal probudit. Po rychlé sprše jsem se potichu oblékla a sešla do kuchyně. V celém domě se usilovně pracovalo na návratu interiéru domu do původního stavu a hrnce na Frankově plotně spokojeně bublaly. Ale Frank nebyl nikde v dohledu, tak jsem se vydala na obhlídku jeho kulinářského umění. Vařily se těstoviny a rajčatová omáčka, která chutnala jako v restauraci na francouzské riviéře.
" Okamžitě odstup od sporáku a odlož tu lžíci" za zády mi zahřímal Frankův baryton a násadu od měchačky mi zapíchl do ledvin. Poslechla jsem a stále s násadou v zádech mě doprovodil na bezpečnou vzdálenost od jeho území.
" Máš očividně dobrou náladu. Jak to že nejsi polomrtvý jako já?" byla to pro mě záhada, že může sršet vtipem.
Odpověděl mi otázkou.
" Bude večeřet i Michael?" podíval se na mě nějak podivně.
Tenhle dům má očividně uši, možná i oči a já bych měla čekat, že to co se stalo před půl druhou hodinou, teď už ví polovina státu Kalifornia.
" Nevím, můžeš ho jít vzbudit, už dvě hodiny spí." Rozhodla jsem se ho ignorovat.
Nic neřekl a zamíchal v hrnci. Po pár minutách bylo vařeno, naservírováno a mi začali jíst.
"Tak, co budeš dělat teď?" Mlčení mu nevydrželo moc dlouho a podivné otázky se opět objevily na scéně. Já jsem ale tu jeho hru na vědmu tentokrát nehodlala hrát.
Odhodila jsem ubrousek do prázdného talíře a zadívala jsem se na Franka s výrazem, že pokud jen něco cekne, bude své zuby vybírat z marinády.
" Pokud nechceš, aby Michael zemřel hlady tak mu to dones a pokus se ho vzbudit." Zvedla jsem se a odešla na zahradu vychodit ty kalorie.
Do pokoje jsem se vrátila až za tmy, nevěděla jsem, jestli Michael ještě spí nebo ho Frank vzbudil z mrtvých tak jsem jen zapnula počítač ve vedlejší místnosti a začala stahovat fotky, které jsem udělal z policejní razie. Strýc mi poslal harmonogram zasedání v kanceláři a já musela být v práci už za dva dny. Otázka toho co budu dělat, byla sama vyřešena. Bylo už dlouho po půlnoci, když jsem se šla osprchovat. Potichu jsem se plížila ložnicí ve snaze nedělat moc hluku, což se samozřejmě nepovedlo. Přesně ve směru mé cesty ležela Mikova bota a já na ni šlápla bosou nohou, zaklela jsem a nakopla, ji až s rachotem bouchla o dveře.
U postele se rozsvítilo světlo. Michael seděl opřený o pelest postele a určitě nespal už nějakou chvíli. Držela jsem se za chodidlo a mžourala do světla.
" Dobré ráno, ospalče." Usmál se.
" Proč jsem tě nenašel vedle sebe, když jsem se vzbudil?"
" No kdybych se totiž nenajedla, našel bys vedle sebe vychrtlou mrtvolu." Sedla jsem si k němu na okraj postele.
" Co kdybych ti to vynahradila vanou plnou bublinek?"
" Tentokrát ti to odpustím, ale příště tě radši připoutám k posteli, aby jsi mi neutekla."Můj překvapený výraz mu odpověděl sám za sebe. Zvedla jsem se a čekala, až se vyhrabe z přikrývek. Podala jsem mu ruku a vedla ho do koupelny. Pustila jsem vodu a vyklopila do ní půl lahve pěny.
Pomalu jsem mu rozepnula knoflíčky u košile a dlaně položila na svalnatý hrudník. Opatrně jsem mu ji stáhla z ramen. V lehkém světle vypadal jako z porcelánu a já měla strach, abych ho nerozbila. Mé ruce sjely k přezce kalhot. Musela jsem se ujistit, že souhlasí s mým počínáním. Celou dobu mě pozoroval, když jsem k němu zvedla pohled, neváhal a zlehka mě políbil. Úplně jinak než dřív, mé nehty se zaryly do jeho boků. Musela jsem se ovládat, aby mi nepodklesla kolena.
V tu chvíli jsme si uvědomila, že nám pěna z vany sahá už po hlavu. Přiskočila jsem ke kohoutku a zastavila vodu. Zírali jsme na tu pěnovou hradbu a nevěděli co s tím. Nabrala jsem hrst bublin a odfoukla ji z dlaně. Michael si samozřejmě věděl rady, nabral plnou náruč mydlinek a hodil ji po mě. Trefil se perfektně, hlavu mi obklopila bílá mlha. Vytřela jsem si vodu z očí a uviděla, že je zase připraven mě odstřelovat. Nabrala jsem tedy také bublinovou nálož a nazdařbůh ji mrštila jeho směrem. Jelikož jsem nikdy neuměla házet, on se smál a neměl na sobě ani kapičku já za to po chvíli byla úplně promáčená a koupelna také. Unaveně jsem se svezla na stoličku s ručníky a opět otřela pěnu z očí.
" Vzdávám se, už nemůžu." Zvedla jsem ruce nad hlavu v obranném gestu.
Klekl si přede mě a začal mi sundávat mokré oblečení. Šlo to ztěžka, protože se na mně všechno lepilo. Měl z toho legraci, hlavně když mé kalhoty vydaly mlaskavý zvuk, když žuchly na dlaždičky. Vstala jsem a teď byla řada na něm jeho kalhoty, ale nemlaskly, když dopadly na podlahu. Zalezli jsme do vany, která teď už měla bublinky jen po okraj. Opřela jsem se o jeho hrudník a vychutnávala klid po bitvě. Nevydržel však dlouho. Lehce jsem mu přejížděla dlaní po stehně a zkoumala jeho vypracované svaly. On se však rozhodl zkoumat naprosto jiná místa na mém těle. Jeho ústa mě líbala na šíji a ruce hladily tělo. Když mi pevně stiskl ňadra, mé vzrušení dostoupilo vrcholu. Otočila jsem se a políbila ho. Opatrně se zvedl z vody a zabalil se do osušky, pak se postaral i o mě. Tentokrát jsem si ho do ložnice zavedla já. Milovali jsme se pomalu. Poznávali jsme svá těla a vychutnávali toho druhého. Usnuli jsme vedle sebe vyčerpáni přívalem rozkoše. A já zůstala u něj, dokud se nevzbudil.

Takové něco

24. února 2013 v 12:20 | Jane |  SW
Tak mě něco napadlo, hodila jsem to na papír a vůbec nevím co to je.
-------------------------------------------

Dvě černě oděné postavy stály na vrcholu rozpadajícího se chrámu uprostřed pralesní vegetace. Na obzoru zapadalo slunce a les se probouzel nočními zvuky.

Kolem jejich těl se proháněl lehký větřík, který si pohrával s jejich černými plášti. Nikdo se nehýbal, jen vzduch mezi nimi se chvěl energií, kterou vyzařovala jejich těla. Napětí se stupňovalo a vzduchem přeskočila jiskra. Jako na povel se obě postavy rozběhly k sobě, pláště dopadly na zem. Během vteřiny prostor rozřízly dvě lesklé čepele, které se střetly s kovovým třesknutím, a k zemi se sneslo pár jisker. Osoby si pohlédly zhluboka do očí a měřily své síly. Čepele sklouzly a těla se od sebe vzdálila, ale jen proto, aby se vzápětí opět střetla v nelítostném boji. Rychlost a tvrdost úderů se stupňovala. Ani jeden z nich však nikdy neměl možnost soupeře zranit. V jednu chvíli se zastavili, aby popadli dech.


Luke došel na konec plošiny a postupoval po jejím okraji směrem k ženě, která z něho nespouštěla zrak. Cítil, jak ho obklopuje její síla, občas musel vyvinout značné úsilí, aby její obrané bariéry prorazil. Bylo mu však jasné, že ho nechává projít, kdyby chtěla, neměl by šanci se hnout z místa a už by nejspíše ležel na dlažbě s mečem v hrudníku.

Musel se dostat k ní, aby mohl zaútočit. Pod podrážkami bot mu křupaly drobné kamínky, které zde zbyly po rozbořených sloupech. Poznala z jeho pohybů, že se chystá k výpadu, rozběhla se směrem ke středu střechy, noha se jí však smekla na štěrku a tvrdě dopadla na kolena, meč jí vypadl z ruky. Luke neváhal, jediným odrazem se dostal k ní. Podařilo se jí uchopit meč a odrazit jeho ránu těsně před obličejem. Odvalila se do strany a zvedla na nohy. Luke si všiml, že má na koleni protržené kalhoty a odřenou kůži až na kost, kapky krve jí stékaly po noze a mizely v látce kalhot. Popadla látku své košile, odtrhla ji a pevně utáhla na ráně. Muselo to bolet, ale nedala na sobě nic znát. Ukázalo se její perfektní tělo. Musel obdivovat, že po třech tisících letech může někdo vypadat takhle. Využila jeho roztržitého pozorování a vyběhla pryč od něj. Rozběhl se za ní, měla však náskok. Zahlédl její záda mizející za jedním rozpadlým sloupem. Zastavil se a naslouchal zvukům. Nebylo slyšet nic než cvrkot okolní vegetace. Věděl, že tam je a pozoruje ho. Udělal úkrok stranou, aby si zvětšil zorný úhel, ale zavadil o kamení, které ses ohlušujícím rachotem rozletělo po dlažbě. V nepostřehnutelné chvíli se kolem něj mihla a zasadila mu tvrdý úder do ramene. Upustil meč a před očima se mu zatmělo. Musel se zvednout, jinak by byl snadnou kořistí, uchopil meč do druhé ruky a namáhavě se zvedl opíraje se o sloup. Z pravé ruky mu na dlažbu odkapávala krev, a kapičky mlaskavě dopadaly na dlažbu. Rozhlédl se, ale nikde nebyla vidět.

Otočil se kolem dokola, vystoupila zpoza zříceného pilíře a blížila se k němu. Musel soustředit na každý její pohyb. Rozběhla se a i na tak malém prostoru získala neuvěřitelnou rychlost. Odrazem se dostala půl druhého metru do vzduchu, rozmáchla a úderem celé své váhy se pokusila mu setnout hlavu. Luke byl však připravený, ránu odrazil. I když se snažila, byla menší a s její muší váhou bez použití síly neměla proti muži jeho vzrůstu šanci. Tvrdě dopadla na kamení a zasténala, meč prolétl vzduchem a zmizel za okrajem střechy. Chtěl souboj ukončit, ale tvrdostí úderu se jeho meč zlomil. Zahodil ho a vrhl se k ní. Věděl, že v osobním souboji jistě vyhraje i s jednou rukou. Podařilo se jí postavit a uštědřila mu tvrdou ránu do obličeje. Nenechal se ochromit bolestí a ránu jí oplatil. Opět tvrdě dopadla na dlažbu a hlavou narazila do pilíře. Uchopil zbytek meče a rozběhl se k ní. Nebyla však v bezvědomí, jak si myslel, když se přiblížil, tvrdě ho kopla do hrudníku a i on se ocitl na zemi. Okamžitě mu usedla na hrudník a nedovolila mu vstát. Na obličeji se jí vytvořila krvavá stružka od rozseknutého obočí. Pevně mu stiskla krk a připravovala ho o dech. Nevšimla si, že v jeho dosahu se ocitl jílec meče. Z posledních sil ho uchopil a rozmáchl se proti jejímu tělu. Zlomené ostří rozřízlo jemnou kůži na jejím břiše. Stisk na jeho krku povolil. Vymrštil se a tvrdě ji přitlačil na kamenitou zem. Meč jí přiložil ke krku a jemně zatlačil na pulzující tepnu. Jakmile se ostří dotklo alabastrové kůže, vytrysklo několik kapek krve a její odpor okamžitě ustal. Černé neproniknutelné oči se na něj podívaly a ze rtů splynulo slovo lahodící jeho egu.

" Vyhrál jsi."

Neverland and me č.20

19. února 2013 v 19:45 | Jane |  Neverland and me

Neverland 20

Doufám, že mě nezabijete za to skoro měsíční mlčení, jak jen ten čas letí, když se člověk při psaní diplomky strašně nudí.
Takže, je tady pokračování výplodů mé fantazie. Doufám, že se budete dobře bavit a zapojíte i svoji fantazii, aby jste si to pořádně užili.

Mám vás ráda, Jane.
-----------------------------------------------------------------------

Probrala jsem se snad ještě unavenější, než jsem šla spát. Protáhla jsem si nohy, které vážily mnohem víc než obvykle.
S povzdechem jsem se otočila na druhý bok a nakopla Michaela pěkně tvrdě do holeně. Moje vina to ale nebyla, protože ležel schoulený na mé půlce postele.
"Musíme začít spát odděleně, jinak tě ve spánku jednou zabiju." Můj pokus o vtip
" Dokážeš si představit ti titulky v novinách? Rozmačkala Michaela Jacksona v posteli." Má smysl pro humor.
" Byli by jsme hitem měsíce, kdybych si koupila akcie do konce života nemusím pracovat." Ležela jsem se zavřenýma očima, neměla jsem sílu je otevřít.
"Jsi tak praktická žena" zavtipkoval.
" Ne jsem spíš líná."
" No je pravda, že jsem nikdy neviděl nikoho usnout rychleji než tebe."
" Jsem svým způsobem umělec, a tohle umění jsem dovedla k dokonalosti."
" Je s tebou sranda."
" Spousta žen touží po tom, aby s nimi byla v posteli sranda. Mám fakt štěstí." Ironie v mém hlase mu asi neušla, protože nic neodpověděl. Musela jsem dokonce otevřít jedno oko, abych zkontrolovala jeho reakci. Sledoval mě zamračeně, asi jsem zase brnkla na nějakou bolavou strunu. Tak jsme tak na sebe koukali a snažili se přečíst myšlenky toho druhého.
" Spal jsi vůbec?" vypadal totiž, že vůbec ne. Rukou jsem mu odhrnula pramínek vlasů, co mu spadl do očí. Zachytil moji ruku a políbil mne na otevřenou dlaň.
" Ne, když ležím vedle tebe tak je těžké usnout."
" Já ti nabízela, že půjdu na gauč. Vyspala bych se i na hromadě kamení. Kolikrát jsem tě vlastně nakopla?"
" Víš, tvoje ostrá kolena nejsou ten hlavní problém." A už jsem věděla, kam směřuje.
"Všechno bude v pořádku, to ti slibuji." Ale asi jsem se spletla, myslela jsem si, že se mu honil hlavou ten soud a stav jeho domu. On však neodpověděl a svojí rukou putoval až k mému rameni. Zajel rukou k mé šíji a pevně mě uchopil za krk. Oči jsem měla doširoka otevřené během vteřiny a čekala jsem, co se bude dít dál. Dech se mi zrychlil a jeho přítomnost necelých 40 cm ode mne začala být nesnesitelná. Uměl kolem sebe šířit neuvěřitelné vibrace, které vám neumožnili vnímat nic jiného než jeho. Pochopila jsem, jak může ovládat ty davy lidí, pouze tím že dokázal ovládat sám sebe. Bohužel jsem ale měla pocit, že tímhle může ovládat taky mě a z toho mi běhal mráz po zádech. Věřím, že on si to neuvědomoval, jen chtěl být romantický. Mně však jeho ruka na zátylku pálila jako rozžhavené železo, kterým mě chtěl připoutat ve svém světě.
Opatrně jsem jeho ruku sundala a doufala, že se zase neurazí. Nějak jsem měla pocit, že by k tomu, k čemu se schylovalo už delší dobu, mělo dojít, až to bude moje rozhodnutí a ne jeho radiové vlnění.
" Kolik je hodin?" pokusila jsem se nenásilně přesunout konverzaci na jinou kolej. Ukázalo se, že tahle kolej byla stovky kilometrů daleko a vlak nám vykolejil. Michael se na mě podíval jako raněná srna. Modlila jsem se, aby nezačal brečet. Jako náplast na ego jsem mu také na dlaň dala polibek a odešla jsem rozdýchat tohle dusno pod sprchu. U mě to fungovalo u něj očividně ne.
Když jsem totiž dokončila psychickou očistu a sáhla po osušce, kterou jsem si 100% hodila přes hranu sprchového koutu, nebyla tam. Opatrně jsem otevřela dveře sprchy a vykoukla do místnosti. Po osušce nebylo nikde ani památky, za to Michael se opíral o dveře jen v černých kalhotách bez košile a očividně si to moc užíval, já už tak ne. Schovávala jsem se za zamlženou průhlednou stěnou a došlo mi, že tam mohl stát celou dobu a asi shlédl pěkné domácí video. Diskutovat s ním jsem nehodlala, zavřela jsem dveře a pustila znovu vodu, aby se náhodou moje ochranná clona nezačala vypařovat. Najednou se dveře prudce otevřely a Michael tak jak byl oblečený nebo spíš neoblečený pouze v kalhotách vlezl za mnou pod proudy vody. Lekla jsem se tak, že jsem nekřičela ani si nechránila svoje roucho Evino. Jen jsem zírala s ústy otevřenými dokořán. Ve chvíli byl celý mokrý a potůčky vody mu stékaly i z vlasů. Pokusila jsem se zastavit tekouc í vodu, ale nedovolil mi to. Uchopil mě za zápěstí a ruku pevně přitiskl k okachlíkované stěně ve výši mé hlavy.

V téhle malé chvíli v tomhle malinkém koutku prostoru jsme si oba dva uvědomili, že už se bránit nebudu.

Naše těla se k sobě přitiskla. Jeho ruce bloudily po mém těle a nevynechaly jediný centimetr. Jeho mokré kalhoty se nám nepříjemně lepily na kůži. Rozepnula jsem knoflík u pásku kalhot a ty mu vlastní vahou sklouzly ke kotníkům. Obratně je odkopl do rohu a nepřestával se polibky věnovat mému krku.
Pevně mě uchopil v pase a zvedl. Bohužel se sprcha ukázala na takovéhle milostné manévry dost malá. Když jsem mu obtočila nohy kolem pasu, narazila jsem zády přímo na baterii sprchy. Bolestně jsem zaskučela a přitiskla se k jeho hrudníku. Opatrně mě postavil na zem a vypnul vodu.
"Jsi v pořádku?" hlas měl chraplavý vzrušením.
" Ano, ale nemáš tady pohodlnější místo?" políbil mne, pak nevím odkud, vykouzlil dvě osušky, do kterých jsme se zabalili.
V koupelně jsme se na sebe poněkud nervózně podívali. Vypadal s tím ručníkem kolem pasu neodolatelně. Nedal mi ale moc času si ho prohlížet. Popadl mě do náručí, rozrazil dveře koupelny a zamířil k posteli. Mokré vlasy se mi lepily na nahá ramena a ku podivu i na jeho ramena. Podivila jsem se, kdy mi stačily takhle narůst. Mé zmatené myšlenky však opět přitáhl k sobě, když mě položil na postel a bez čekání mne pod sebou uvěznil. A po chvíli myšlenky úplně zmizely.
Jeho pohyby se staly naléhavé, pevně mě k sobě tiskl, nedovolil mi se od něj odtáhnout. Chtěl mě vlastnit a to doslova. A mně se to líbilo. Nešlo v tom už vůbec o naše těla, to naše duše se chtěli stát jednou a mi se je snažili následovat. Pronikl do mě, bylo to nejintenzivnější spojení, jaké jsem kdy prožila. Mé tělo se pohybovalo proti tomu jeho jako by ho znalo už tisíce let. Ztratila jsem pojem o čase, místě i vesmíru. V jednu chvíli mne uchopil za krk a donutil, abych se na něj podívala. Políbil mě hladově a prudce mě strhl na sebe. Nepřestal mě pevně držet za boky a posadil se. Zajela jsem mu oběma rukama pevně do vlasů a pevně je chytila. Donutila jsem ho zaklonit hlavu a políbila ho na krk. On to zopakoval, ale jeho ruce zůstaly v mých vlasech. Opět jsme změnili polohu, miloval se stejně, jako tančil, rychle, intenzivně a nebezpečně.
Netuším, jak dlouho trvalo, než naše těla nevydržela intenzitu přítomnosti toho druhého a vybuchla v extázi. Stále mě pevně svíral, propletl své nohy s mými a přitáhl mé tělo, co nejtěsněji to šlo. Nikdo nechtěl zničit slovy ten pocit, co v nás zůstal.
Otřásla jsem se zimou, vlasy jsem měla stále mokré a na těle mi naskakovala husí kůže. Přetáhl přes nás pokrývku. Chvěla jsem se sílou toho, co jsem právě prožila. A určitě jsem věděla, že ani jemu se tohle ještě s nikým nestalo.