Takové něco

24. února 2013 v 12:20 | Jane |  SW
Tak mě něco napadlo, hodila jsem to na papír a vůbec nevím co to je.
-------------------------------------------

Dvě černě oděné postavy stály na vrcholu rozpadajícího se chrámu uprostřed pralesní vegetace. Na obzoru zapadalo slunce a les se probouzel nočními zvuky.

Kolem jejich těl se proháněl lehký větřík, který si pohrával s jejich černými plášti. Nikdo se nehýbal, jen vzduch mezi nimi se chvěl energií, kterou vyzařovala jejich těla. Napětí se stupňovalo a vzduchem přeskočila jiskra. Jako na povel se obě postavy rozběhly k sobě, pláště dopadly na zem. Během vteřiny prostor rozřízly dvě lesklé čepele, které se střetly s kovovým třesknutím, a k zemi se sneslo pár jisker. Osoby si pohlédly zhluboka do očí a měřily své síly. Čepele sklouzly a těla se od sebe vzdálila, ale jen proto, aby se vzápětí opět střetla v nelítostném boji. Rychlost a tvrdost úderů se stupňovala. Ani jeden z nich však nikdy neměl možnost soupeře zranit. V jednu chvíli se zastavili, aby popadli dech.


Luke došel na konec plošiny a postupoval po jejím okraji směrem k ženě, která z něho nespouštěla zrak. Cítil, jak ho obklopuje její síla, občas musel vyvinout značné úsilí, aby její obrané bariéry prorazil. Bylo mu však jasné, že ho nechává projít, kdyby chtěla, neměl by šanci se hnout z místa a už by nejspíše ležel na dlažbě s mečem v hrudníku.

Musel se dostat k ní, aby mohl zaútočit. Pod podrážkami bot mu křupaly drobné kamínky, které zde zbyly po rozbořených sloupech. Poznala z jeho pohybů, že se chystá k výpadu, rozběhla se směrem ke středu střechy, noha se jí však smekla na štěrku a tvrdě dopadla na kolena, meč jí vypadl z ruky. Luke neváhal, jediným odrazem se dostal k ní. Podařilo se jí uchopit meč a odrazit jeho ránu těsně před obličejem. Odvalila se do strany a zvedla na nohy. Luke si všiml, že má na koleni protržené kalhoty a odřenou kůži až na kost, kapky krve jí stékaly po noze a mizely v látce kalhot. Popadla látku své košile, odtrhla ji a pevně utáhla na ráně. Muselo to bolet, ale nedala na sobě nic znát. Ukázalo se její perfektní tělo. Musel obdivovat, že po třech tisících letech může někdo vypadat takhle. Využila jeho roztržitého pozorování a vyběhla pryč od něj. Rozběhl se za ní, měla však náskok. Zahlédl její záda mizející za jedním rozpadlým sloupem. Zastavil se a naslouchal zvukům. Nebylo slyšet nic než cvrkot okolní vegetace. Věděl, že tam je a pozoruje ho. Udělal úkrok stranou, aby si zvětšil zorný úhel, ale zavadil o kamení, které ses ohlušujícím rachotem rozletělo po dlažbě. V nepostřehnutelné chvíli se kolem něj mihla a zasadila mu tvrdý úder do ramene. Upustil meč a před očima se mu zatmělo. Musel se zvednout, jinak by byl snadnou kořistí, uchopil meč do druhé ruky a namáhavě se zvedl opíraje se o sloup. Z pravé ruky mu na dlažbu odkapávala krev, a kapičky mlaskavě dopadaly na dlažbu. Rozhlédl se, ale nikde nebyla vidět.

Otočil se kolem dokola, vystoupila zpoza zříceného pilíře a blížila se k němu. Musel soustředit na každý její pohyb. Rozběhla se a i na tak malém prostoru získala neuvěřitelnou rychlost. Odrazem se dostala půl druhého metru do vzduchu, rozmáchla a úderem celé své váhy se pokusila mu setnout hlavu. Luke byl však připravený, ránu odrazil. I když se snažila, byla menší a s její muší váhou bez použití síly neměla proti muži jeho vzrůstu šanci. Tvrdě dopadla na kamení a zasténala, meč prolétl vzduchem a zmizel za okrajem střechy. Chtěl souboj ukončit, ale tvrdostí úderu se jeho meč zlomil. Zahodil ho a vrhl se k ní. Věděl, že v osobním souboji jistě vyhraje i s jednou rukou. Podařilo se jí postavit a uštědřila mu tvrdou ránu do obličeje. Nenechal se ochromit bolestí a ránu jí oplatil. Opět tvrdě dopadla na dlažbu a hlavou narazila do pilíře. Uchopil zbytek meče a rozběhl se k ní. Nebyla však v bezvědomí, jak si myslel, když se přiblížil, tvrdě ho kopla do hrudníku a i on se ocitl na zemi. Okamžitě mu usedla na hrudník a nedovolila mu vstát. Na obličeji se jí vytvořila krvavá stružka od rozseknutého obočí. Pevně mu stiskla krk a připravovala ho o dech. Nevšimla si, že v jeho dosahu se ocitl jílec meče. Z posledních sil ho uchopil a rozmáchl se proti jejímu tělu. Zlomené ostří rozřízlo jemnou kůži na jejím břiše. Stisk na jeho krku povolil. Vymrštil se a tvrdě ji přitlačil na kamenitou zem. Meč jí přiložil ke krku a jemně zatlačil na pulzující tepnu. Jakmile se ostří dotklo alabastrové kůže, vytrysklo několik kapek krve a její odpor okamžitě ustal. Černé neproniknutelné oči se na něj podívaly a ze rtů splynulo slovo lahodící jeho egu.

" Vyhrál jsi."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama