Celebrity č.9

20. května 2013 v 18:32 | Jane |  Celebrity

Vysušila jsem si vlasy a oblékla bílé tílko a volné černé kalhoty. S jednou rukou to byl opravdu výkon, ale nakonec jsem si i obula boty. Tkaničky byly ovšem již tak vysoká obtížnost, že jsem to raději nechala odborníkům.
Nadýchla jsem se a s mírnou nervozitou otevřela dveře do obývacího pokoje.
" Dobré ráno všem." Pozdravila jsem a došla k pohovce plně obsazené bratry.
Julie obsluhovala u jídelního stolku a všichni si užívali snídani. Byla jsem ráda, že nikdo nic nekomentuje.
" Ahoj zlato, mohla bych tě poprosit?" a nastavila jsem jí boty s rozvázanými tkaničkami.
" Jasně sedni si"
Zatlačila mne na gauč a já dopadla hned vedle Michaela. Vyměnili jsme si úsměvy a na nic jiného se nezmohli.
" Sedni si, co si dáš k jídlu?"
" No, dala bych si ovocný salát a čaj. Díky"
" Salát nemám"s těmi slovy přede mne postavila mísu s ovocem a talířek s nožem.
Nasoukala jsem se na gauč a jelikož tam už bylo asi 5 lidí nemohli jsme se ani hnout.
" Tak tohle asi nepůjde co?" otočila jsem se na Michaela, který se kroutil jako žížala a snažil se dosáhnout pro sklenici s vodou, která stála na stolku. Zkusil trochu prudší pohyb, který mne vystřelil z pohovky a já se sesunula s žuchnutím na zem.
S nevěřícím výrazem jsem na něj zírala a on zas na mně. Celá místnost okamžitě vybuchla smíchy. Díky bohu to odlehčilo atmosféru.
" Promiň mi to. Neublížila sis." Michael se snažil mne zvednout ze země, ale s jednou rukou se můj zadek ze země ani nehnul.
" Víš, mě se tady docela líbí." Zůstala jsem sedět na zemi a zvedla ovladač televize. V sobotu ráno dávají pohádky od Walta Dysneyho a ty si nemůžu nechat ujít. Navíc, když nikdo nemluvil, bylo jako pohřební snídaně.
Odsunula jsem mísu s ovocem, která mi bránila ve výhledu a hned si z ní vybrala jablko. Položila jsem ho na talíř a pravou rukou se ho pokusila rozkrojit. Ovšem když jablko nedržíte druhou rukou a vzhledem k jeho kulatosti se může stát… že mé jablko vystřelilo přes stůl a skončilo v klíně Jermainovi.
Mrštila jsem nožem " Tak tohle je na mě už moc" obhlédla jsem stůl kolem do kola, všichni zadržovali smích a byli rudí jako krocani. Sáhla jsem do mísy pro banán jako by se vůbec nic nedělo. Ovšem na to, aby jste oloupali banán musíte mít dvě ruce. Všichni zapomněli na televizi a pozorovali, co se bude dít. Pokusila jsem se přidržet jeden konec loktem v ortéze, ale nějak jsem moc zatlačila a banán rozmáčkla.
Randy to nevydržel a skácel se smíchy a všichni ostatní jako kostky domina za ním.
" No to jsem si ale pochutnala" prohlásila jsem hlasitě a také neubránila se smíchu. Chtěla jsem se natáhnout pro ubrousek, ale to také nešlo. Odevzdaně jsem klesla zpět, byla jsem u konce sil.
" Můžu ti pomoct?" Michael vedle mě se smiloval, podal mi ubrousek já si otřela ruku a Jermain mu přes stůl přikutálel jablko. V mžiku bylo nakrájeno a naservírováno přede mne.
" Děkuji" převzala jsem si jídlo.
Natáhla jsem si nohy a pohodlně se uvelebila. I přes všechno to divadlo jsem si uvědomovala, že se celou dobu s Michaelem dotýkáme. Jak jsem seděla na zemi, byla jsem prakticky opřená o jeho nohy. Očividně mu to nevadilo, tak jsem si jen užívala jeho dotek.
Pozornost všech se přesunula k malé mořské víle na obrazovce, tak jsem si je mohla všechny hezky prohlédnout.
Vypadali tak šťastně a spokojeně. Došlo mi, že jsem ještě nikdy v životě neměla kolem sebe tolik lidí, kterým by na mně záleželo. Pootočila jsem se a pozorovala Lucy a ostatní na gauči. Můj pohled skončil u Michaela, který mne pozoroval.
" Děje se něco? Je ti dobře?" měl starost.
" Ano, je mi moc dobře, jsem šťastná" usmála jsem se a on také.
Z toho sezení mne začali bolet nohy, rozhodla jsem se projít. Zvedání ovšem muselo proběhnout za asistence dalších 3 lidí, kteří mne podpírali a postrkovali.
" Kam půjdeš, neměla bys chodit sama." ptá se Julie
" Chtěla jsem se projít venku."
Michael ke mně přistoupil " Půjdu s tebou, také jsem se chtěl projít."
Chtěla jsem aby šel se mnou, hlavně proto, abych mu mohla říct, že to co jsem včera slyšela, zůstane pouze mezi námi. V jeho postavení každá takováhle domácí šou musí mít pro novináře hodnotu zlata.

Byl nádherný den, racci kroužili kolem zlatého slunce, které příjemně hřálo. Sešli jsme po schodech z terasy a vydali se po pláži ke kamenitému útesu.
Nikdo z nás nepromluvil, nějak mi přišlo líto narušit tuhle pohodu, povídáním o něčem, co pro nás oba není zrovna příjemné.
" Posadíme se?" ukázala jsem na dva kameny, které vypadaly docela pohodlně.
" Mám boty plné písku, musím se zout" posadila jsem se a začala si rozvazovat boty. Skopla jsem je a zabořila nohy do teplého písku.
Už bylo načase prolomit ticho. Tak trochu jsem doufala, že začne sám, ale přání se občas nesplní.
" Michaeli, jen jsem ti chtěla říct, že ten včerejšek je pouze tvojí věcí a tvé rodiny. Vím, že jsem s vaším otcem jsem nezačala zrovna dobře a abych pravdu řekla, vlastně ho svým způsobem chápu."
Čekala jsem nějakou reakci, ale on koukal do dálky a mlčel jako zařezaný.
" Já rodinu prakticky nemám, tak nevím jak to má všechno být, ale myslím si, že on tímhle svým způsobem má o tebe strach."
Sakra, co to plácám za hovadiny…Snažila jsem se z něj dostat nějakou reakci, cokoliv co by tenhle můj monolog učinilo méně trapným, ale asi jsem ho jen přivedla do rozpaků. Tak tohle mi opravdu nejde, že já někdy nedržím pusu zavřenou. Povzdechla jsem sama nad sebou.
" Ty nemáš rodinu? To si nedokážu představit."
Konečně nějaká reakce.
" Mám jen bratra, matka zemřela před deseti lety."
" Promiň, to jsem nevěděl."
" To nic, kdybych s tím nebyla smířená tak bych ti to neříkala. Stalo se to dávno, bylo mi 10 let." Sakra proč mu tohle říkám…Nikdy jsem se o tom vlastně s nikým nebavila. No co taky lidem říkat, když mi matku zabila KGB? Nikdo by mi nevěřil, a pokud ano zabili by mě taky, jak už se o to jednou pokusili. Vím, že to zní jak ze špatného filmu.
Říká se, že rodina vám dává základ do života. Ta má se o to tedy postarala perfektně.
"Půjdeme zkusit vodu?" zvedla jsem se. Mike mne dohonil.
" Asi máš pravdu, nikdy jsem o mém otci nepřemýšlel jako ty." Zastavili jsme se a chvilku se dívali do očí.
Usmála jsem se a rozběhla se po pláži. Citové výlevy mi nikdy moc nešly a to poslední co potřebuji je další komplikace.
Voda byla příjemná a odplavila konverzaci, která před tím proběhla.
Pomalu jsme se vraceli k hotelu s botami v rukou. Přišlo mi vtipné, že i naše první setkání vlastně proběhlo bez bot. Bůh má někdy obrovský smysl pro humor.
Lucy s Julií seděli na verandě a mávali na nás.
" Byla hodná?" Lucy se ptala jako bych byla zlobivé děcko.
" Ano, to ano" řekl to se šibalským úsměvem, kterým jako by říkal, že se stalo něco, za co by se měl stydět. Chytl mne za ruku a políbil na tvář. Otočil se na patě a byl pryč.
Obě dvě ženy na mne pohlédly s oblouky obočí vytaženými v němé otázce.
" Hele nic se nestalo, jen jsme si povídali. Nevím, co to mělo znamenat." Ukázala jsem rukou na místo, kde před chvílí Michael předvedl malé divadlo.
Asi si na něj budu muset dát větší pozor. Jeho vtípky by nemusely být vždy takto nevinné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama