Celebrity č.10

20. května 2013 v 18:35 | Jane |  Celebrity

"Mám pro tebe novinku" oznamovala mi Lucy při snídani, když mi mazala žemli.
" No tak sem s ní." Připravovala jsem se na nejhorší.
" Budeme mít taneční vystoupení nebo něco takového." Čekala na moji reakci a zřejmě očekávala nějaký hlasitý projev emocí. Ty bohužel nepřišly.
" No a co má jako být?" nechápavě jsem na ni zírala a přežvykovala žemli.
" No všechny celebrity budou nacvičovat čtrnáct dní nějakou předváděčku. A měl by nás učit nějaký baletní mistr co se dal teď na showbusiness. Myslela jsem, že by ses mohla přijít podívat místo odpoledního komediálního seriálu." Přimhouřila jsem oči co v téhle nezištné nabídce vězí za čertovinu. Nevydržela můj rentgenový pohled a kápla božskou.
" Víš, myslela jsem si že by jsi se mohla podívat a pak mi třeba poradit, abych tam nebyla úplně za idiota." Vykouzlila pohled raněné srny.
" Ale jo proč ne. Bude tam i ta tlustá herečka Rachel?"
"Já jsem věděla že se na tu chuděru zeptáš." Lucy má velice citlivou duši a soucítí s každým tvorem. To já soucítit nemůžu, když se na večeři musím dívat, jak si Rachel cpe do chřtánu celou krůtu a pak si ztěžuje, že se nevejde do kostýmu.
" Kdy začínáte?"
" Zítra a prosím tě snaž se být nenápadná."
" Já má drahá dokážu splynout s davem. Ale pro případ nebyl by tam třeba balkon nebo tak něco. Myslím, že mistr by byl nerad, kdyby nedej bože slyšel mé výbuchy smíchu." Jsem tolerantní, ale o komerčních tanečních umělcích si myslím své a jít do divadla na balet či něco obdobného je pro mě nejtěžším druhem mučení. Což teprve banda začínajících hvězdiček snažících se točit piruety. No možná by to nemusel být špatný den.
Z Lucyina výrazu jsem vyčetla, že začala pochybovat jestli to byl ten nejlepší nápad, ale už se nedalo nic dělat.

Druhý den ve dvě hodiny odpoledne, to asi aby se mohli všichni dosytosti vyspinkat, se začalo v jednom z menších sálků nacvičovat. Seděla jsem ukryta za malou oponou skrývající nějaké staré krámy a napjatě pozorovala skupinku vyděšených lidiček, kteří se tvářili jak zadržovaní rukojmí. Do sálu se přihnali jako tornádo také naši černí hoši a atmosféra se stala ještě zajímavější. Seděla jsem pohodlně usazena na bedně a čekala na ten zázrak baletního světa.
V tom jak mistr vstoupil do sálu všechen šum utichl a tak jsem měla čas si ho prohlédnout. Čekala jsem nějakého frajírka v elasťácích, ale ku podivu vstoupil vysoký muž s plavými kudrnatými vlasy staženými do culíku. Měl oblečené jeansy a košili a dokonce tenisky. Tak to si nejsem jistá zda někdy balet viděl. Nicméně jsem mu dala ještě šanci. První co udělal bylo přivítání bratrů jacksonových, jak jinak. Ostatních si ani nevšiml, to by ovšem na tanečníka sedělo. Byla to celkem nuda, chyby které Lucy dělala jsem měla prokouknuté za pár chvil a náprava také nebude tak náročná a ostatní mě ničím nepřekvapili. Moje známá Rachel byla po půl hodině spocená až na kůži. Její partner to ovšem musel vydržet, protože Peter jak se náš neznámý mistr jmenoval, byl celkem nemilosrdný. A jak jsem ho tak z profilu pozorovala jak se rozčiluje, začínal mi být čím dál tím více povědomý.
Michael a jeho bratři byli čistě profesionální. Michael uměl každý krok ještě dřív než ho Peter dokončil což mě čistě z profesního hlediska přímo nadchlo. Ovšem choreografie byla nevalná i když mistr dělal co šlo. Pohybové dovednosti nejsou z amerických dětí dostatečně vytloukány. Když už po dvanácté se anorektická slečna v první řadě otočila druhým směrem a přišlápla toho frajírka s čírem, divila jsem se že mistr nepřistoupí k tělesným trestům.
Když si tanečník naší milé Rachel při jednom pokusu o zvedačku vyhodil rameno z kloubu. Vyhlásil Peter ze zoufalství přestávku. Zřejmě doufal, že se jako zázrakem situace odpočinkem zlepší. I hned jak opustil sál se Lucy vydala k mému úkrytu, asi aby zjistila zda má citlivá duše umělce nedoznala újmu.
" Tak jak to vypadá?" ptala se trochu nejistě a není divu po tom jak jsem zdrbla primabalerínu v choreografii Zvoníka od matky boží.
" Pravdu nebo milosrdnou lež?" bylo fair jí dát na vybranou. Odpovědi jsem se nedočkala, jen si oddechla a otřela kapičku potu z tváře.
"Špatně nastupuješ na špičku a proto z otočky padáš, ale jinak je to dobré."
" Znáš toho Petera? Je to celkem fešák nemyslíš?"
" No jak myslíš, ale to jsi asi neviděla jak mu vyletěla z pusy slina, když se rozčiloval na toho zrzka." Vyprskla smíchy právě ve chvíli, když si mistr tance opět sedal již dosti ztrhaně na lavičku. Zvuk zpoza opony ho zaujal a než jsme se nadály, byly jsme odhaleny. Asi pozdě mě napadlo, že jsem měla trochu přičísnout než jsem sem šla. Vytahaná modrá košile a volné černé kalhoty mi na vzhledu opravdu nepřidali. Jak tam tak stál s vytaženým obočím tak jsem si vzpomněla kde jsem ho viděla. Hostoval v divadle kde jsem tančila a pomáhal režisérovi při choreografii Louskáčka.
" Slečno nevím co jste zač, ale myslím si, že tanci rozumíte ještě méně než koza petrželi tak bych vás poprosil aby jste odešla."
" Také si myslím, že bych měla jít, tohle utrpení bych už moc dlouho nevydržela. Ale být vámi tak postavím Jacksony dopředu a ostatní na diagonálu do útvaru za ně a mohli by se otočit na croisé." Prohodila jsem když jsem procházela kolem něj. Lucy mě chytila za ruku a táhla pryč ze zóny výbuchu. Už jsme byly skoro ve dveřích když Peter zařval abychom se vrátili. Všichni samozřejmě pozorovali jak se provinile šouráme špalírem k němu.
" Co jste to říkala o prostorovém uspořádání?" stála jsem proti němu jako králík proti kobře a nevěděla, zda mám dělat blbou nebo se pokusit bojovat s těmito větrnými mlýny.
" Noo, myslím si že kdyby jste dal dopředu ty lepší tanečníky tak by celková kompozice tance nevypadala tak hrozně. Ostatní se schovají za přední linií a budou působit jako jednotnější celek." žádná reakce nepřišla. Otočila jsem se na patě a měla se k odchodu.
Peter mě chytl za rameno zrovna to bolavé a doprovodil mne ven ze sálu. Pak mne otočil směrem k sobě a pozorně si mě prohlédl.
" Já tě přece znám." No tak pamět má v pořádku jako já.
" Tančila jsi první balerínu při zahájení baletní sezony v New Yorku."
" Taky jste mi přišel povědomý. Pamatuju si toho, koho maestro poučoval víc než mě."
" Teď není čas na povídání. Zařaď se místo toho chudáčka s ramenem k baculce a pokud budeš mít nějaké nápady, můžeme je po zkoušce probrat."
" Já už jsem zraněná dost děkuju pěkně. Ta holka by mě mohla do smrti poznamenat." Demonstrovala jsem ukázkou ortézy na ruce, která zřejmě nebyla přes plandavou košili vidět.
" Jen tam prosím stůj abych měl představu jak to dát dohromady." Nedal mi na výběr, postavil mě do mužské části stáda a rozjel opět show. Všichni na mě divně pomrkávali, mužská část zvědavě, jacskonská část pobaveně, ženská část pobouřeně a Rachel zchváceně až se mi jí zželelo. Odšlapávala jsem kroky které jsem už notnou chvíli před tím pozorovala a pohledy mého okolí se změnily na zlostné, to když jsem se už napoprvé otočila správně a pak narazila do hromotluka přede mnou, co místo aby šel vpřed tak couval. A nakonec došlo na nejhorší a to párovou část. Pozdravila jsem svoji partnerku a ona mi na oplátku rozšlápla chodidlo. Modlila jsem se, aby tohle kolektivní utrpení brzy skončilo. Kolem šesté hodiny večer došly síly, nápady, trpělivost a mě končetiny. Všichni se unaveně courali ven ze sálu a já věděla, že dnešní večírek bude konečně podle mého gusta klidný a krátký.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | E-mail | Web | 23. května 2013 v 1:12 | Reagovat

Ahojky, Jane. Jsem ráda, že pokračuješ v psaní, i když teprve dočítám Neverland. Já vím, jsem hrozná, časově to nestáíhám, ale teď když jsem se k povídce zase dostala, musím říct, že je báječná a opravdu je to to pravé, co jsem právě teď potřebovala :-D. Brzo budu zase pokračovat, teď už se mi klíží oči! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama