Neverland and me č.22

25. září 2013 v 14:20 | jane |  Neverland and me
Kapitola 22

Tak po dlouhatánské době ze mě zase něco vypadlo, ani nevím jestli to tady někdo čte, ale snad někomu udělám radost.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Probudil mne podivný zvuk připomínající přidušený jekot mého radio-budíku. Převalila jsem na bok abych našla vypínač, ale po chvíli jsme si uvědomila, že tenhle budík vypínač asi mít nebude. Michael stál otočen k oknu a pobrukoval si jakousi melodii. Když slyšel šustění pokrývky tak se otočil a shlížel na mě se sluneční korónou za zády, až jsem musela přivřít oči. Opět jsem zavřela oči a posadila se. Po minulé noci jsem se cítila rozlámaná po námaze, kterou už mé tělo hodně dlouho nezažilo. Usmála jsem se nad tím.
" Dobré ráno" posadil se na okraj postele. Byl už čistě oblečen a já si připadala jako bych zaspala.
"Dobré" prohrábla jsem si rukou vlasy, které mi stále padaly do očí. Musela jsem vypadat opravdu zmoženě.
" Je ti dobře? Vypadáš jako by jsi celou noc probděla. Nemám zavolat doktora. Neublížil jsem ti?" Smršť otázek, které spíše připomínaly otázky starostlivého rodiče mi lezly na nervy.
" Ne, hlavně toho felčara ne. Jen jsem trochu polámaná z té hmm " aktivity" zaculila jsem se na něj.
" Ohh" taky se zaculil.
" Co bys dnes chtěla dělat mám pro tebe celý den volna. Bylo to složité, ale zařídil jsem si to." Vypadal nadšeně, na můj vkus až příliš nadšeně. Zhluboka jsem se nadechla.
" Noo, víš já musím…" najednou mi začal zvonit telefon. Vyběhal jsem z postele zamotaná to prostěradla, které se mi motalo kolem kotníků a začala jsem na stole pod horou papírů hledat přístroj. Na poslední chvíli jsem ho stačila zvednou.
" Ahoj Susan, tak jakpak jsi na tom? Potřebuji mít večer ty tvoje materiály na stole. Zítra na třetí hodinu mám dohodnutou konferenci." Byl to strýc, jeho hlas mne okamžitě probral a já pomalu zase začala uvažovat logicky. Což ovšem nebylo lehké, jelikož mi Michael stál za zády a snažil se mne vyprostit z prostěradla. Když už jeho ruce začínaly být jaksi všude přítomné tak jsem ho musela odstrčit, neboť má řeč se strýcem začala poněkud váznout.
" Můžu tam být tak do pěti, když si pospíším" bleskový propočet cesty zpět do města a utřídění papírů byl snad uskutečnitelný.
" Dobrá v pět v kanceláři. Ahoj." Sluchátko ohluchlo.
Sedla jsem si na židli a podívala se na Michaela, který stál opodál a zachmuřeně na mně hleděl.
" Asi budu potřebovat odvoz" zkusila jsem opatrně nakousnout téma, které by jsme stejně dříve nebo později museli vyřešit. A to jak jaksi korektně celou tuhle situaci ukončit. Doufala jsem, že i on si je vědom, že to co je mezi námi nesmí opustit brány Neverlandu.
" Odjedeš? Jen tak odjedeš?" vyčítavý tón jeho hlasu věštil, že asi takovýhle zvrat nečekal. Najednou jsem se ocitla v pozici té mrchy co nechává Michaela Jacksona zlomeného a v slzách.
" Je mi to líto, ale musím. Je to i v tvém zájmu." Postavila jsem se proti němu, ale přiblížit jsem se neopovážila.
" V mém zájmu? Co ty můžeš vědět o mém zájmu. Víš co potřebuji, potřebuji abys byla se mnou a tady."
" Michaeli, já nejsem holčička, které stačí jen být tvojí…" nevěděla jsem co vlastně pro něj jsem tak jsou pokračovala dál.
" Mám svůj život, svojí práci a tu musím udělat.
" To pro tebe jsem, jen práce?" začínal silně připomínat hysterickou ženu.
" Ne, ty moc dobře víš, že pro nikoho kdo tě zná, nejsi jen něco obyčejného. Víš moc dobře jak na lidi působíš. A já nejsem výjimkou. Ale nemůžu si zničit život pro něco, co stejně nemá budoucnost. Naše světy jsou tak odlišné, a já nejsem ochotná ztratit sama sebe pro to, abych mohla být s tebou." Jen se otočil a vyběhl ze dveří bez jediného slova.
Unaveně jsem klesla na židli. V hlavě mi hučelo a srdce jsem měla až v krku. Věděla jsem, že to co jsem udělala bylo správné, ale mé srdce křičelo o pomoc. Chtěla jsem za ním běžet, říct mu že ho miluji a udělám pro něj cokoliv, ale rozum mi to nedovoloval. Sbalila jsem si věci a za hodinu již seděla v přistaveném voze. Michaela jsem už neviděla. Jen při odchodu z domu jsem cítila jeho pohled na svém zátylku. Když se za mnou zavřela brána Neverlandu mohla jsem si na chvíli vydechnout, ale věděla jsem, že jestli se bude zítra konat konference tak tam Michael nebude chybět. Nikdy se mi do práce nechtělo méně než teď.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hanylen hanylen | 26. září 2013 v 0:56 | Reagovat

Jane, Jane! To jsem ani nečekala, že to nevzdáš. Udělala jsi mi velkou radost. Tvá povídka je báječná a má hodně do sebe. Je moc dobře, že že pokračuje.
Pro oba dva to není jistě lehké svůj vztah tajit a jsem moc napjatá, jak bude všechno pokračovat, protože tahle povídka je něčím zajímavější něž ostatní. Michael je citlivka, ale doufám, že přeci jen najdou nějaké řešení pro oba přijatelné. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama