Také něco č.2

25. září 2013 v 14:43 | jane |  SW

Kapitola 2

Nevím co toje, jen vím, že to chci psát. tak uvidíme co z toho nakonec vyleze.
-------------------------------------------------------------------------------------------
Pomalu odtáhl ostří a svalil se na tvrdou zem plnou kamenů. Kameny ho však trápili ze všeho nejméně. Paže mu silně krvácela a pokud s tím rychle něco neudělá, brzy ztratí vědomí díky nedostatku krve. Pokusil se zvednout, zatočila se mu hlava a mírně zavrávoral. V tom ucítil jak ho něčí paže zachytila a navrátila mu ztracenou rovnováhu.
" Ale ale, přeci jen nejsi takový silák." Podíval se na svoji zachránkyni, ani ona však nevypadala jako nejsilnější opora. Po břiše jí stékaly potůčky krve, rána byla zřejmě bolestivá, protože se dotyčná nemohla plně narovnat. Pomalu dokulhali ke schodům vedoucím z vrcholu budovy. Už byly slyšitelné kroky dusající po schodech proti nim. Usoudili, že nemá cenu se pokoušet ze schodů sejít, hromadný pád by byl nevyhnutelný. Opřeli se tedy o zábradlí a počkali, až dorazí pomoc. Ve chvíli je obklopilo stádo štěbetajících lidí, když však uviděli jejich stav, smích a hovor pomalu utichal. Luke natáhl ruku, do které mu někdo pohotově vložil obvaz namočený v hojivém roztoku. Vedle něj už se také rozjela záchranná akce. Pomalu ho odvedli po schodech a přes nádvoří rovnou do místní ošetřovny. Měl pocit, že chvílemi ztratil vědomí, protože se mu mysl rozjasnila až na nemocničním lůžku. Na druhé straně místnosti se otevřely dveře, za nimi byla vidět regenerační nádrž, ve které se vznášela ženská postava.

" Takže ona na tom také není až tak dobře jak se snažila působit." Jeho myšlenkami proběhlo několik vzpomínek na dobu, kdy tuhle zvláštní osobu poznal. Ještě cítil horký písek pouště na které nouzově přistálo jejich letadlo. Bylo to jen chvíli po té co s jejím bezvládným tělem, právě rozmrazeným ze 150 let dlouhé hibernace, prchal z vesmírné lodi. Vkládal do ní všechny své naděje a nyní nevěděl, jestli ta námaha nebyla zbytečná. Jmenuje se Narya.

Pomalu se posadil a ozkoušel funkčnost své ruky. Doktor jako vždy odvedl dobrou práci. Sundal nohy na zem a začal si oblékat župan. Do místnosti vstoupil doktor a sním učen, který měl nadání pro léčení silou.
" Vidím, že je vám už dobře." Podali si ruce
" Ano, cítím se skvěle vzhledem k situaci." Ihned jak to vyslovil, věděl, že bude muset čelit doktorovu nesouhlasu.
" Jistě víte jaký na tyhle situace mám názor já. Od doby co jste zde zavedli tyhle zvláštní metody výcviku, mám v ordinaci pořád plno a někdy to nejsou pouze malá zranění jako to vaše. Měl by jste si uvědomit, že nastal čas tuhle situaci celou radikálně přehodnotit!" při slově "tuhle situaci" velice výmluvně ukázal směrem ke dveřím za kterými se nacházely regenerační komory.
Luke si jen povzdechl. Tahle myšlenka se mu pomalu ale jistě do mysli vkrádala čím dál častěji. Doktor měl pravdu, že minulý týden měl štěstí, že mu jeden člen druhé skupiny nezemřel přímo uprostřed pralesa. Bude si to všechno muset opravdu nechat projít hlavou. Bylo to jeho rozhodnutí postavit ji do čela výcvikového centra, ale to ještě netušil, že současnost je poněkud zhýčkaná na metody které zvolila.

Došel do svého pokoje a zapnul monitor počítače. Okamžitě se rozblikal a hlásil dva zmeškané hovory. První hovor byl od sestry ten druhý od manželky. Ihned věděl, že se zase něco semlelo. Zamyslel se, komu bude volat jako první a zvolil tu mírnější cestu, možná že mu sestra vysvětlí, proč ho Mara shání, když měla být mimo signál ještě dva týdny.
Rozezněl se vyzváněcí signál a po chvilce se na obrazovce objevila Leina tvář. Vypadala vyčerpaně, jako pokaždé když ji v poslední době viděl. Byla právě na konzulární lodi, poznal její kajutu.
" Ahoj Luku, děkuji že voláš."
" Ahoj také tě rád vidím. Jsi v pořádku?"
" Ano ano, ale to co po tobě budu chtít, se ti nebude líbit." to Luke věděl a nehodlal zbytečně tlachat o ničem.
" Tak přistup rovnou k věci."
" Budu vás potřebovat při jednání senátu, oba dva." Slova oba dva zdůraznila. " Myslíš, že bude ochotná přijet?"
Luke si přejel rukou po obličeji, byl vyčerpaný.
" To nevím, víš jaká je. Můžu se pokusit, ale nic ti neslibuji."
" A co když ji požádám osobně.?" Leia byla očividně zoufalá.
" Jsem na cestě z Keselu, mohly by jsme tam být za dva dny."
" My?" podivil se.
" Mara je se mnou." Očividně čekala na bratrovu reakci. Luke si nedělal iluze, že by si jeho žena nechala jejich soukromé problémy pro sebe. Proto jen pokýval hlavou.
" Budu vás čekat" najednou mu přibyla další starost a to jak se udobřit se ženou, od které uprostřed hádky utekl.
" Dobrá, a Luku?"zkusila opatrně.
" ano?"
" Víš, jen chci abys věděl, že když budeš potřebovat já a Han jsme s tebou."
" Já vím, a děkuji ti za to."
" Musím jít bráško. Tak za dva dny."
" Za dva dny" povzdechl si a obrazovka před ním zhasla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama