Riddick 2

24. října 2013 v 22:25 | Jane |  Riddick
Part 2


"Neboj se, zítra ji uvidíš při jednání. A pokud by jsi to myslel opravdu vážně tak můžeme se Samanthou třeba pozvat pár lidí na k nám na večeři." Významně na Richarda mrknul. Ten jen nevěřícně zakroutil hlavou. Moc dobře věděl, že tahle akce nebude žádná sranda, ale tohle to všechno náramně zkomplikovalo. Vešel s Markem zpět do sálu a ještě uviděl její postavu mizet na točitých schodech v doprovodu pupkatého plešouna. Než zmizela, ještě se ohlédla a jejich pohledy se střetly. Její oči se rozšířily údivem. Zamrkala, aby se ujistila, že se jí to nezdá. Ale neměla moc času, protože ji plešoun pobídl, aby si pospíšila. Zíral na místo, kde ještě před chvílí stála a vybavil se mu stejný pohled na její mizející záda v davu na přistávací ploše v uprchlickém táboře. Od té doby se mu ji nepodařilo najít, vlastně si myslel, že je už dávno mrtvá. Jak by taky mohlo přežít šestileté dítě samo v podmínkách, které tam panovaly. Ale očividně měla silný pud sebezáchovy a zdědila asi po své matce víc, než si původně myslel. Jedním douškem dopil víno a u baru si poručil silnou skotskou, aby spláchl události dnešního večera.

Ráno se spolu s dvěma veliteli jiných rot a jejich členy sešli ve velké zasedací síni v budově vlády. Místnost doslova přetékala testosteronem bylo tam více jak padesát chlapů, kteří byli ochotní položit život za tuhle planetu. Rozsadili se kolem oválného stolu a začali si prohlížet papíry, co jim byly předloženy. Byly to podrobné mapy a popis místa a skutečností, které budou v příštím týdnu rozhodovat o tom, zda přežijí nebo ne. Asi po půl hodině marného čekání a dvou šálcích kávy vešel Mark a ujistil je, že už to nebude dlouho trvat. Muži se zatím nezávazně bavili, ale on na jejich žerty neměl náladu. Sedl si na druhý konec stolu, než kde předpokládat, že bude sedět ona. Po dalších deseti minutách do místnosti konečně vplul plešoun z včerejšího večera a za ním s hromadou papírů v ruce a s telefonem u ucha vešla Line. Měla na sobě bílé upnuté šaty, které nenechávali mužskému osazenstvu moc prostoru pro fantazii. Očividně jí vůbec nevadilo osazenstvo místnosti, vlastně si nebyl jistý, jestli vůbec vnímá reakci, kterou její příchod vyvolal. Mark jí pomohl s papíry a podal je asistentce, která s nimi obešla stůl a rozdala je. Všichni muži najednou ustali v hovoru a nervózně po sobě pokukovali, jestli tohle jako není sranda.

Plešoun se představil jako kongresnam pro tajné operace a ona celým falešným jménem Line Aulem a byla hlavní stratég protiteroristického útvaru. Richard se stáhl ještě víc do přítmí v zadní části místnosti. Hlavní slovo měl plešoun, začaly se rozebírat strategie a varianty navržené v plánech. Line se naklonila k Markovi a něco mu ukazovala ve složce na stole. Pak se pohodlně usadila za židli.
Postupně se zastavila pohledem na každém z přítomných a Richard moc dobře věděl, že jí právě jistá část mozku podává celkem přesné informace o jejich osudu. Zamrazilo ho při pomyšlení, že ona vlastně už ví, které manželce má napsat kondolenční dopis. Ani jednou se však nepodívala jeho směrem a on zvažoval jaké má šance tohle přežít. Možná, že už od svých devíti let je o jeho osudu rozhodnuto a ona to moc dobře ví.

Celé tohle divadlo trvalo nesnesitelně dlouho a on se nemohl soustředit. Plán byl jasný vyhledat a zničit, pokud možno s co nemenšímu ztrátami jak civilistů tak ve vlastních řadách. Problémem tohohle koutu galaxie byly malé teroristické skupiny zatím neznámé národnosti či vůbec původu, které systematicky napadaly jedno město za druhým, jako by něco hledali. Nepomáhalo žádné vyjednávání ani pokusy o proniknutí do jejich řad. Zůstávali po nich jen mrtví a zranění. Nebrali ohledy na ženy nebo děti. Pokud nedostali co chtěli tak nikoho neušetřili. Asi po dvou hodinách dohadování se konečně dobrali k nějakému přijatelnému závěru, pak však plešoun vyzval Linu, aby s ním odešla. Všichni se za ní dívali jako by to bylo zjevení. Richard neřekl za celou dobu jediné slovo, moc dobře věděl, že i když se to tady naplánuje sebe lépe, realita bývá často úplně jiná. Všichni se začali unaveně zvedat. Richard počkal, až se místnost vyprázdní a pak šel za Markem, který čekal před kanceláří kongresmana.
" Tak co tomu říkáš?" Mark zněl nejistě.
" Je to sebevražda, ať to nabarvíš na růžovo jak chceš." Mark jen pokýval hlavou.
" Myslím, že to se mu teď Line snaží naznačit." Za dveřmi se ozývaly zvýšené hlasy. Pak bylo slyšet jen klapání podpatků na mramorové podlaze a prudké zabouchnutí dveří.
Objevila se v chodbě se zlostným výrazem v očích.
"Je to idot Marku. Vůbec mne neposlouchal. Celé je to absolutní kravina a on prostě neposlouchá." Přejela si unaveně po čele.
" Teď už s tím už nic nenaděláš, snažila jsi se, jak jsi mohla."
Víš jaké to je vidět tam sedět ty muže a vědět…" větu nedokončila, ale Richardovi bylo jasné, že se jeho instinkt nezmýlil.
" Vědět co?" snažil se jí Mark pomoci dokončit větu.
" To je teď už jedno. Mohl by jsi mi domluvit schůzku s velitelem třetí západní?"
" Stojí právě tady" Mark ukázal na Riddicka stojícího opodál a opírajícího se o mramorový sloup. Markovi zacukaly koutky, když uviděl, jak se na sebe ti dva dívají.
" Ale, asi by jsi si měla jít odpočinout, byla jsi vůbec dneska doma?" zhodnotil ji kritickým pohledem.
" Ne nebyla, tohle jsem naštěstí měla v kanceláři." Zatahala za lem šatů.
" Co kdybys jsi si zajela domů a přijela k nám na večeři. Samantha pozvala pár lidí na grilování tak by jste mohli přijít oba dva a probrat to někde jinde než tady." ukázal na hlučící dav u vchodu.
" Tak jo, v kolik?"
"Kolem osmé, ať má moje láska čas na přípravu" Zatvářila se jako by spolkla citrón a přikývla.
" Richarde co ty na to? Nemáš doufám nic důležitého."
" Budu tam, tohle si přece nemůžu nechat ujít." Mark se uchechtl a Line na něj vrhla pohled plný obav. Pak kde se vzala tu se vzala, přiskočila k ní nějaká žena a podala jí telefon se slovy "z vrchního velení" a pokrčila rameny.
Line políbila Marka na rozloučenou a věnovala se telefonování.
Oba muži se vydali k východu.
" No vidíš, vždyť to vůbec nebylo těžké. Je pěkná co?" Richard neměl náladu na takovéhle dotazy, zvláště, když ta žena ho zajímala úplně z jiných důvodů než kvůli jejímu pěknému zadku. I když ten opravdu stál za to.
" Uvidíme, kamaráde, uvidíme." podali si ruce a každý nastoupili do přistaveného vozu.

Richard vystoupil ze zapůjčeného vozu ve čtvrt na devět. Bota se mu zabořila do měkkého trávníků před Markovým domem. Byl v jedné z vilových čtvrtí, které jsou snad všude úplně stejné. Bílé domy, husté stromy a štěkající psi. Zpoza domu se ozývala hudba a ženský smích. Obešel živý plot a ocitl se na terase plné lidí a vůní. Rozhlížel se, jestli někde uvidí pána domu. Ale uviděl dole na dřevěné houpačce uprostřed hloučku lidí Line. Nějak mu to jméno k ní nesedělo, bylo tak nějak mdlé k temperamentu, který z ní sálal. První čeho si všiml byl její úsměv, očividně se dobře bavila. V ruce držela lahev s pitím. Vypadala jako normální bezstarostná mladá žena. Až neuvěřitelné. Jak tam tak stál uvězněný svými myšlenkami, nevšiml si, že se k němu blíží Samantha. A to byla velká chyba.
" Ale, to jsem ráda, že jsi přijel" okamžitě přešla k tykání a její mazlivý hlas mu hrál na nervy. Hledal nějaký únikový východ, ale žádný nenašel.
Postavil se tedy nepřítelem a litoval, že speciální jednotky ještě nezařadily do výcviku obranu proti jedovatým zmijím.
" Jo, mám tady nějakou nevyřízenou záležitost"
" Tss jí," ukázala směrem, kde seděla Rya.
" Možná."
" Vím o mnohem lepších, hezčích a příjemnějších zábavách, než je ona" významně se na něj podívala a přejela mu dlaní po hrudníku. Ucouvnul, aby se jejímu doteku vyhnul.
" No znáš to, práce nikdy nekončí." Obešel jí a sestoupil na trávník mezi ostatní hosty. U stolku s občerstvením si vzal lahev s pivem a opět hledal Marka. Uviděl ho mezi hloučkem smějících se žen.
" Tak koukám, že se za těch pět let nic nezměnilo ty bejku." Přivítali se a ihned museli čelit dalšímu ženskému tlachání. Po společensky přijatelné chvilce na sebe jen jemně kývli a poodešli kousek od hostů a vydali se směrem k hloučku u houpačky. Jak se blížili, mohli si Ryu oba hezky prohlédnout. Měla na sobě modré kalhoty a bílé triko s dlouhým rukávem. Ačkoliv byla oproti ostatním ženám oblečena opravdu cudně, něco na ní přitahovalo pozornost ostatních. Seděla se zkříženýma nohama na měkké podušce a právě poslouchala vyprávění mladíka vedle sebe. Po chvilce se všichni kolem zasmáli. Jak uviděla kdo se k nim blíží úsměv jí na tváři zmrzl. Mladík se ji očividně snažil opět zaujmout, to se mu však nepodařilo. Rozmotala nohy a postavila se. Mladíček dosti hlasitě protestoval a chytl ji za ruku a stáhl opět do sedačky, která se prudce zhoupla. Velice mrštně vyskočila a postavila se do obranné pozice proti muži.
Mark s Richardem se zastavili kousek opodál a čekali jak se situace vyvine.
" Tohle už nedělej."
" Ale no tak byla to sranda. Přece nechceš večer strávit s tím namakancem." Posměšně ukázal Richardovým směrem.
" Měl bych si to brát osobně?" povytáhl Richard obočí.
Ani jeden z nich neviděl výraz jejího obličeje, ale podle toho jak se zatvářil mladíček, to nebylo asi nic hezkého. Jen rozhodil rukama se slovy " V klídku pusinko, jen se tak nečerti, nesluší ti to."
Jen se nadechla, obrátila se a důstojně odkráčela.
Prošla kolem Marka a kývla Richardovi na pozdrav. Ti dva se na sebe jen udiveně podívali a následovali ji. Došla k baru a nalila si sklenku zlatavé tekutiny. Muži se zastavili kousek od ní. Vypila obsah sklenky na jeden lok a po spolknutí se otřásla odporem.
Neznámo odkud se objevila Samantha.
" Miláčku, mohl by jsi na chviličku? Jsem bez tebe jako bez ruky." Zaculila se a cupkala v podpatcích přes trávník směrem k nim.
Rya se rychle otočila, podala Richardovi druhou sklenku a vydala se rovnou opačným směrem, než odkud se řítila Samantha. Mlčky ji následoval na druhý konec zahrady, kde se usadila kamennou zídku a pohlédla na něj. Usrkla ze sklenky a opět se otřásla.
" No, tak tohle je teda něco." Richard se usadil vedle ní.
" Čekal jsem spoustu věcí, ale tohle opravdu ne."
" Co budeme dělat?" zakroužila obsahem sklenky a led zvonivě zacinkal.
" No nejspíš během příštích několika hodin odletím a dle tvého výrazu se asi nevrátím a náš malý problém bude vyřešen." Ironicky se pousmál a také se napil. Nevěřícně na něj pohlédla a těkala očina po jeho tváři.
" Vypadáš přesně tak jako, když jsem tě viděla naposledy."
" Bylo i devět let." Zkoumavě si ji prohlédl. Asi své schopnosti objevila mnohem dřív než se domnívala i její matka. Jako by slyšela jeho myšlenky odpověděla.
" Bylo to první vidění, co jsem měla." Protřela si rukou zátylek jako by ji z toho rozbolela hlava.
" Viděla jsi, že ze mě bude fešák a dostala jsi strach?" pousmál se té představě.
" Teď nezáleží na tom, co se stalo tenkrát, ale co se stane teď." Vstala a otočila se čelem k zapadajícímu slunci. Richard zůstal sedět a prohlédl si její dlouhé nohy v obtažených kalhotách. Zacukal jí sval na stehně.
" A co když mě na tom záleží." Pohlédla na něj překvapeně, ale nic neopověděla. Její oči mířily někam za obzor. Znovu promíchala obsah sklenky a dopila ho.
" A co chceš vědět. Je to tak dávno. Přece jsi si nemohl myslet, že…." Pohodila hlavou a pohlédla na něj. Zvedl se a přiblížil k ní. Byl o hlavu větší a dvakrát tak těžký jako ona. Bylo jasné, že si tenhle rozdíl mezi nimi také uvědomila.
" Měl jsem se o tebe postarat. Slíbil jsem to tvojí matce." Začal zvyšovat hlas, hněv, který tenkrát cítil, se opět vydral na povrch. I po takové době ho její chování dokázalo rozžhavit do běla.
" Nesuď něco, co nechápeš."
"Tak proč mi to nevysvětlíš, nemyslíš si, že je čas dát mi nějaké odpovědi?"
" Zvykl sis poroučet že? Ale to já taky. A radím ti, pokud chceš přežít, zmiz z téhle planety co nejdál."
Zaryla mu ukazováček doprostřed hrudníku, až ucouvl. Zlostně mrštila sklenkou z útesu a ta se rozletěla na kusy.
" Zmiz z mého života a už se nevracej. Rozumíš, já za to nechci být odpovědná." Zaryla svůj pohled do jeho překvapených očí a vydala se směrem k parkovišti.
Richard stál a díval se jak odchází. Chovala se jako naprostý cvok. Usoudil tedy, že se od jejich posledního setkání opravdu nic nezměnilo. Vyběhla nahoru po schodech a vrazila do Marka, který právě mířil k nim. Něco mu rychle řekla a ukázala směrem k parkovišti. Mark ji chtěl zadržet, ale nepodařilo se mu to. Najednou se Richard probral z letargie a uvědomil si, že pokud odsud teď odjede, už ji zase pěkně dlouho neuvidí a on potřeboval své odpovědi. Musel vědět, co viděla ten den, kdy od něj utekla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama