Riddick 3

27. října 2013 v 10:08 | Jane |  Riddick
Part 3


Zvedl se a rozběhl se za ní. Mark jen nevěřícně zíral na ten podivný výjev, když velký chlap honí malou holku a šel se za nimi podívat co se vlastně děje.
Rya právě nasedala do černého vozu a nastartovala motor. Richard doběhl k vozu, otevřel dveře a vytáhl ji ven jako zlobivé dítě.
" Co si sakra myslíš, že děláš?" snažila se mu vytrhnout, ale držel ji pevně za ramena a donutil ji uklidnit se.
" Tak za prvé, máš v sobě dost alkoholu aby jsi se zabila a za druhé..doufám, že si nemyslíš, že zase jen tak utečeš." Pustil ji a vytrhl klíčky ze zapalování.
" Tak vy se znáte?" Mark se za nimi objevil jako duch. Oba dva se otočili jeho směrem a synchronizovaně odpověděli.
" Ne"
" Ano" pak se podívali na sebe a pokusili se odpovědět stejně, ale ani podruhé to nevyšlo. Rya se pokusila vzít si od Richarda zpět klíčky, ale ten si jejích pokusů vůbec nevšímal a pevně je svíral v dlani. Zároveň se s Markem vzájemně měřili pohledy až to Rya nevydržela.
" Víš Marku je to celé dost složité. My… no známe se. Ale je to už kolik?" otočila se na Richarda.
" Dvacet let" zazněl jeho chraplavý hlas.
" A proč jste ani jeden z vás nezmínil a dělali jste ze mě pitomce." Mark se otočil a odešel.
"Kruci. Dej mi ty klíčky ať odsud vypadnu."
" Na to ani nepomysli."
" Tak jo co ode mě chceš?" trucovitě si sedla na kapotu auta, nohy si položila na nárazník a zkřížila ruce na hrudi. Obešel ji a postavil se před ni.
" Takže předpokládám, že jsi mě viděla natáhnout bačkory."
" Bravo, tvoje dedukce je naprosto brilantní. A teď už s tvým dovolením půjdu." Pokusila se seskočit z vozu.
" Ne tak rychle drahá. Uvědomuješ si, že jsme vlastně technicky pořád ještě manželé?" tak tohle ji vůbec nenapadlo.
" Páni, tak to je teda něco." Sedl si vedle ní a auto se zhouplo v pérování.
"Co s tím budeme dělat? Prakticky celý život všem lžeme. Ne že by to zpětně nemělo jakési kouzlo…" uchechtl se při představě jak by jeho přítelkyně reagovaly, kdyby zjistily, že je ženatý. I na jejím obličeji se mihl úsměv, ale když se jejich pohledy setkaly, nasadili opět vážný výraz.
" No papíry budu mít vyplněný za 10 minut, a když to vezmeme někam, kde nikdo neví kdo jsme tak by se nemělo nic profláknout." Jen povytáhl obočí.
"Ale když se to tak vezme, máme jedno z nejšťastnějších manželství co znám. Dvacet let a jen jedna hádka." Pokusila se odlehčit atmosféru vtipem.
" Jo to asi jo." Usmáli se na sebe.
" Asi by jsi měl jít za Markem a vysvětlit mu to. Nechci, aby byl naštvaný."
" Jasně." Seskočil z auta a pomohl jí na zem. Nastavila k němu otevřenou dlaň a zamávala prsty.
" Ne ty klíče nedostaneš."
" A jak se asi dostanu domů. Ne že bych nebyla ve formě, ale nestojím zrovna o znásilnění v parku. Tak dávej." Znovu natáhla ruku.
" Tohle je vážně jako opravdové manželství, už dvakrát jsme se pohádali a pořád žádnej sex. Tak si nasedni, odvezu tě." Naklonila hlavu na stranu a nadechla se. Richard se trochu vzdálil protože vypadala že vybouchne. Nestalo se ale nic. Nasupeně obešla vůz a nasedla na stranu spolujezdce. Jen zakroutil hlavou a také nasedl.
" Tak kam to bude madam?" na navigaci zmáčkla pár knoflíků a už ho paní pobízela, aby jel rovně.
" Takže tichá domácnost? No já nejsem proti." V klidu se uvelebil v sedačce. Úkosem na něj pohlédla a nevydala ani slovo. Jen se dívala z okna na ulici. Když projížděli jednou z chudších čtvrtí, kde by Richard nezastavil ani kdyby mu za to platili se najednou rozhodla, že si udělají procházku.
" Zastav!"
" Jsi si jistá? Ta ženská říká něco jiného." Z navigace se ozývalo" pokračujte rovně v jízdě."
" Říkám ti zastav!" Už zvýšila hlas.
" Tak jo jak si madam přeje" Zašlápl brzdy a na místě zastavil tak prudce, že se zarazili o bezpečnostní pásy. Beze slova otevřela palubní desku a přihrádky vyndala paralyzér. Otevřela dveře a rozběhla se směrem k parku, který právě minuli.
" K sakru" Richard se za ní chvíli díval a pak vyběhl za ní. Z opasku si vyndal služební zbraň. Měla cekem náskok, takže již zmizela v houští. A pak uslyšel křik. Vydal se tím směrem. Právě když doběhl na rozcestí, ozvalo se z jeho pravé strany zachroptění. Neváhal a prodral se keři a uviděl na zemi ležet ženu s roztrhanou blůzou. Na ní ležel chlápek a nad ním se tyčila Rya. Přiložila chlapovi paralyzér ke krku a stiskla. Jeho tělem projela křeč a svalil se na zem vedle ženy.
" Bastarde" procedila mezi zuby a hodlala mu uštědřit další dávku voltů. Muž se však vzpamatoval dříve, než čekala. Prudce vykopl pravou nohou a udeřil Ryiu do hrudníku. Odletěla dva metry a narazila do kmene stromu. Muž se zvedl a očividně hodlal útok dokončit.
" Tak to ani nezkoušej." Richard vystoupil ze stínu s napřaženou zbraní. Muž se zastavil a měřil si ho pohledem.
" Co tady chceš sráči." Otočil se a vykročil k Rye. Ta se právě probrala z bezvědomí a snažila se dostat do reality. Richard vystřelil varovný výstřel k jeho nohám.
" Heleť, můžeme se dohodnout. Já si vezmu jednu a ty tu druhou. Nechám tě vybrat. Co ty na to kámo?" Richard ho střelil do nohy. Muž se rozječel jako siréna, padl na zem a snažil se zastavit krvácení. Napadená žena za jeho zády tlumeně vzlykala, ale nevypadala zraněná. Za to Rya měla co dělat aby popadla dech. Richard k ní došel, klekl si a zkoumal její zranění. Měla vyražený dech. Podívala se na něj.
" Ten zmetek mi snad zlomil žebro" držela se za hrudník.
" S tebou se člověk fakticky nenudí."
" Jak je té ženě. Je v pořádku?" Richard se zvedl a došel k ženě. Cestou jen tak omylem nakopl útočníka do zraněné nohy. Ten začal skučet a Richard se na něj obořil, aby sklapnul.
" Jste v pořádku?"
" Asi, asi ano. Ani nevím jak bych vám poděkovala."
" Můžete se zvednout?"
"Jo jsem v pořádku." Žena se postavila na nohy a snažila se upravit roztrženou košili. Richard jí podal svoji bundu.
" Máte to domů ještě daleko?"
" Ne tady za tím parkem"
" Fajn až dojdete domů tak zavolejte policii. Řekněte, co se stalo a ať si sem proto chlapa přijedou."
" Dobrá." Rychle se obrátila a utíkala po pěšince pryč.
Rya se mezi tím postavila na nohy, ale bez opory stromu byla její chůze jaksi vratká. Přistoupil k ní.
" To se vždycky chováš jako naprostej sebevrah?"
"Ne, jen když vidím, že chce někdo ublížit ženě." Z prokousnutého rtu si otřela kapku krve.
"Jak jsi proboha mohla vědět, co chce ten chlap udělat? Vždyť já jsem ho ani neviděl?"
" Vlastní zkušenost tě naučí. Svaž toho grázla, ať neuteče." Ukázala na umaštěnce na zemi a hodila mu svůj pásek.
Rozkulhala se směrem, kde zanechali vůz. Richard nic neřekl, utáhl muži opasek kolem kotníků a vydal se za ní. Nasedla znovu do auta a vydechla bolestí.
" Změna plánu. Jedeme do nemocnice. Jak se s tou kravinou zachází?" snažil se na navigaci navolit trasu.
" Nepotřebuju do nemocnice. Jedeme domů." Neposlouchal jí, otočil auto a vyjel na vedlejší silnici. Ze které právě vyjeli dva policejní vozy. Zastavil a stáhl okýnko.
" Ten chlápek je asi 200 metrů tímhle směrem. Jsem armádní velitel" ukázal policistovi odznak.
"Mám tady zraněnou ženu. Kudy do nemocnice?" muž mu vysvětlil cestu a rozjel se k parku. Richard stáhl okénko a také se rozjel.
" Heleť, je to jen odřenina nic víc. V nemocnici mi tam dají jen náplast."
" Fajn." Zatočil a vydal se směrem k jejímu bytu. Trasu si zapamatoval ihned po té, co ji zadala.
Zastavil před vchodem a vypnul motor.
" Díky, zítra mi ho přivez do práce." Otevřela dveře a začala opatrně vystupovat. Když se jí to podařilo, zatočila se jí hlava a musela se přidržet střechy. Richard vystoupil a chytl ji ve chvíli, kdy se málem skácela na zem.
"Proč si hraješ na hrdinku? Kde máš klíče?" společně se dobelhali ke vstupním dveřím, které vypadaly jako vyrobené z masivního kovu.
" Nemám klíče. Pusť mne, už to zvládnu." Rukou se opřela o mramorovou zeď a dotkla se dlažice. Objevil se přístupový počítač s klávesnicí a snímačem otisků.
" Ksakru ženská co ty jsi zač…"
" Jsem jen opatrná." Zadala kód a přiložila dlaň na skener.
" Jo to jsem dneska viděl." Dveře se nehlučně otevřely a za nimi bylo vidět strmé schodiště. Začala opatrně našlapovat na první schod a sykla bolestí.
" Tak jo tohle už fakt nevydržím." Opatrně ji vzal do náručí. Překvapeně na něj pohlédla.
" No když už si se evidentně pozval dál. Tak budeš muset počkat jestli tě vpustí i můj hlídací pes."
" Ty máš psa?"
" No tak něco. Dojdi támhle." ukázala na dřevěnou skřínku vedle dveří. Poslušně ji tam odnesl. Nevážila skoro nic. A jak ještě zjistil, pod tričkem se jí rýsovaly svaly na žebrech. Otevřela skřínku a v ní jak jinak byl další počítač. Cosi naťukala na klávesnici a počítač zaštěkal.
" Páni, jsi dost ve formě." Teď si všiml, že se na obrazovce objevil jeho detailní obraz s popisem váhy a výšky.
" Tak jo, čím se doopravdy živíš?"
" Ale jdi." Zavřela skřínku a pobídla ho, aby šel dál. Vystoupil s ní opatrně nahoru a dostal se prostorného bytu. Na vyvýšeném podiu u okna stála bíle povlečená postel. Došel k ní a posadil ji na ni.
" Díky" překvapilo ho, že to znělo celkem upřímně.
" Můžu se podívat. Pár takových zranění jsem už viděl a chci se ujistit, že to opravdu nic není."
" Dobrá, ale pak dáš s tímhle ochranitelským chováním pokoj." Klekl si před ni a významně se na ni podíval.
" Nemůžu tě prohlídnout, když jsi po krk oblečená."
" Kriste chlape co by jsi ještě nechtěl. Dovolila jsem ti se ke mně přiblížit míň jak na metr a to jsi mě ani nevzal na večeři." Rozčílila se, ale to očividně neměla dělat. Chytla se za hrudník, rozkašlala se a grimasa, která se na její tváři objevila, svědčila o tom, že to nebylo dvakrát příjemné.
" Nejsem zrovna ve formě. Necháme to svlékání na jindy." Pokusila se mu vyhnout.
" Ryo" jeho hlas prořízl vzduch v místnosti a jí se zježily chloupky na zátylku. Bez dalších řečí jí začal opatrně přetahovat triko přes hlavu. Nebránila se. Na žebrech se začínala rýsovat ošklivá podlitina. Prohmatal její okolí. Celou dobu oba dva mlčeli. On se snažil soustředit na to, aby jí nepůsobil ještě větší bolest a ona upírala zrak někam za jeho záda.
" Dobrá, ještě mi ukaž záda." ku podivu se k němu poslušně přetočila zády. Ta vypadala o poznání hůř. Kůže v místě nárazu byla sedřená do krve, ale žebra nevypadala zlomená.
" Fajn kde máš lékárničku?"
" V koupelně. Druhé dveře vpravo." Rukou mu naznačila směr. Zvedl se a odešel.

Když se vrátil, seděla ve stejné poloze a nepřítomně hleděla ven z okna. Tiše došel opět k ní s dezinfekcí a čistými ručníkem. Podal jí jednu osušku a opatrně jí rozepnul háčky na podprsence, která byla nasáklá krví. Namočil druhý ručník v dezinfekci a opatrně přiložil na ránu. Svaly na zádech se okamžitě stáhly, ale ona nevydala ani hlásku. Obvázal jí záda obvazem. Když skončil, viditelně se jí ulevilo. Otočila se k němu a před hrudníkem si přidržovala ručník.
" No asi bych měla začít trochu posilovat." Rukou si přejela po plochém břiše.
" To bych teď pár týdnů nezkoušel. Máš žebra sice jen naražená, ale musí to dost bolet."Pokusila se protáhnout, ale hodně rychle toho nechala.
" Proč jsi to udělala. Ten chlápek tě mohl zabít"
" Ty by jsi se zachoval jinak?" uvědomil si, že by jednal úplně stejně.
" No alespoň bych se nenechal zmrzačit."
" Je to už nějaký ten pátek co jsem zavřená v kanceláři." Zvedla se a došla do kuchyně. Natočila si sklenici vody, ze zásuvky vytáhle tubičku s léky. Několik si jich odsypala a zapila jedním douškem.
" Asi bych měl jít." Došel k patě schodiště.
" Jo jasně. Nevím, jak bych ti poděkovala."
" Přičti mi to k platu." Zasmála se a současně bolestně zasténala.
" Jasně, máš to tam mít."
Sešel dolů a vyšel na ulici. Z kapsy vyndal klíčky od jejího auta. Nasedl a vyrazil k základně. Probíral si události tohohle šíleného večera a shledal, že za těch dvacet let se vůbec nich nezměnilo. S temperamentem se člověk opravdu rodí. Tohle se mu s ní už vlastně stalo. Vzpomněl si, jak spolu seděli vyděšeně na palubě nákladní lodi spolu s dalšími dětskými uprchlíky, které se jejich rodiny pokusily zachránit. Jednou z podmínek toho, že je vzali na palubu bylo, že nikdo z nich nesmí být starší deseti let a nesmí se provdat za někoho z cizí rasy. Takže je jako děti provdali v přítmí kostela za neustálého zvuku střelby a pak je nahnali do nákladního prostoru polorozpadlé lodi. Vzpomněl si na lesk v jejích očích, když se mu její drobná ruka vytrhla a ona zmizela mezi nákladem někam pryč. Rozběhl se za ní a ve tmě pátral jen za zvukem jejích kroků. Pak ji uviděl, jak stojí u jednoho z palubních okýnek, které směřovalo k jejich planetě. Když k ní došel, na povrchu se objevil obrovský výbuch, který se rozšiřoval po celém povrchu. Ve vteřině se jejich domov stal neobyvatelnou pustinou. Jeho život a rodina smrskla na jednu jedinou šestiletou bláznivou holku, o kterou se měl starat. Viděl její dětskou ruku, jak dopadla na sklo okna v němém výkřiku. Na sentiment ale nebyl čas, v chodbě za jejich zády se ozvaly kroky náhončích. Popadl ji a tmou doklopýtali zpět do skladiště. Ostatní děti se tam tlumeně bavily. Sesunuli se do kouta a ani jeden z nich nic neřekl. Když doletěli a vystoupili v uprchlickém táboře do hromady odpadků a špíny stalo se ještě něco podivnějšího. Stáli ve frontě na povinnou prohlídku. Richard ji stále pevně držel za ruku, věděl, že je teď na něm, aby ji ochránil a hodlala svému slovu dostát. Najednou ucítil, jak se její tělo chvěje. Pohlédl na ni s mírným rozčarováním co se zase děje. Dívala se na něj s rozšířenými zorničkami. A pak tlumeně vykřikla
" Ne, ne, ne." Vytrhla se mu z pevného sevření a rozběhla se skrz dav a dozorce s automatickými puškami někam pryč. Ti než se stačili vzpamatovat tak střelba prořízla zdi okolní budovy. Richard se vyřítil za ní ale, jeden ze strážců ho popadl a zadržel.
" Jen klídek mladej, mi ji dostaneme." Pět chlapíků se za ní rozběhlo. A Richard v dálce uviděl její malou postavičku mizející v zatáčce. To bylo naposledy co ji viděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama