Říjen 2014

TVD 14

12. října 2014 v 10:59 | Jane |  TVD
Kapitola 14

Damon byl bez sebe vzteky. Prošli se Stefanem ještě několik dalších hospod, ale nikde ji nenašli. S její nynější kondicí mohla také být už na druhém konci státu.
Po dvou hodinách se rozhodli zajet pro Bonie a dojet do New Yorku. Snad budou mít více štěstí tam.
Damon zastavil auto a vystoupil. Když mu padl zrak na restauraci, krve by se v něm nedořezal. Seděla tam a smála se s Bonie jako by se nic nestalo.
" Zabiju ji, Stefane. Přísahám, že ji zabiju."
" Až po tom co zjistíš jak." Rýpnul si Stefan.
Pocházeli mezi stoly a museli se tvářit opravdu naštvaně. Protože když je Bonie uviděla, zatvářila se vyděšeně a varovala ji.
Ann odložila šálek s kávou právě ve chvíli, kdy na židli vedle ní přistál Damon. Byl očividně malinko rozladěn, ale to mu nemohla vyčítat.
" Jistě můžeš se posadit." Zamrkala na něj.
Byl rudý vzteky a nedokázal ze sebe vyrazit ani jízlivou poznámku. Chvíli ho pozorovala, jestli vybouchne nebo ne. Nikdo nic neříkal a Ann se očividně rozhodla, že na tom nehodlá noc měnit. Přišel číšník, zeptat se zda budou chtít něco objednat.
" Když se přestaneš zlobit, koupím ti dortík." Zkusila to Ann po dobrém. Žádná reakce.
" Dejte nám ještě chvilinku prosím." Stefan doufal, že se dnes večer už nic nesemele.
Ann zakroužila zbytkem kávy v hrnečku a povzdechla si.
" Kde jsme to skončily?" podívala se na Bonie. V tu chvíli popadl Damon vidličku a zabodl jí Ann do předloktí. Tedy alespoň se o to pokusil, protože jediné čeho docílil, bylo, že se vidlička ohnula a hroty se zlomily.
" Ale jdi ty, umíš to určitě i líp." Poškrábala se na místě, kam vidlička dopadla a tvářila se nezúčastněně.
" Jak to že ty jsi tak neuvěřitelně v klidu?" podívala se na Stefana v naději, že se rozproudí něco, co bude alespoň trochu připomínat konverzaci.
" Já vím, jak se člověk chová, když je mimo sebe, chápu to."
" Ano to je pravda, ty to víš. Tak mi řekni, jak ho přimět, aby mi vynadal a přestal se takhle špulit." Pokynula směrem k Damonovi.
" Abych pravdu řekl, pokud jde o mě tak to z něj lítá úplně samo." Pokrčil Stefan rameny. Pochopil, že se Ann snaží celou situaci zjednodušit a také už věděl, že tu nepříčetnost předstírala, aby je odlákala.
" No tak Damone uklidni se. Vždy´t se zas tolik nestalo." Zkusila to Bonie.
" Nic se nestalo? Pokusila se mě vyždímat jako hadr a ono se nic nestalo?" Bonie už dlouho neviděla Damona v takovémhle stavu. Přemýšlela, proč mu najednou vadí, že se ho někdo pokusil zabít. Vždyť o to se střídavě pokouší skoro každý, kdo ho potká.
" Neříkej, že ti to vadilo. Byla to hra, zábava."
" Tak zábava, já se jako idiot snažím, tě přesvědčit, že jsi lidská bytost a ona to je zábava." Naklonil se k ní a podíval se jí zblízka do očí.
Ann neodolala a prolétla jeho myšlenky. Neodvážila se jít hlouběji do jeho mysli, protože ctila jeho soukromí víc než koho jiného.
Cítil se zraněný z nějakého důvodu, kterému nerozuměla.
" Je to kvůli ní, že? Kvůli Eleně." Zeptala se.
Damon opět dosedl na židli.
" Elenu do toho netahej."
" Už je v tom aniž bys chtěl, Damone. Děláš tohle všechno přece pro ni. A já ti slíbila, že dostaneš, co chceš." Postupně začali oba zvyšovat hlas a ostatní hosté je začali sjíždět vyčítavými pohledy.
" Neměli byste to řešit tady." Upozornil je Stefan.
" Sklapni, Stefane." Zakřičel.
Ann ho uchopila za palec na ruce a vyvrátila mu ho, až zapraskali kosti.
" Dávej si pozor na jazyk upírku." Damon nemohl bolestí vydat ani hlásku. V té chvíli se opět objevil číšník.
" Je vše v pořádku?"
" Ale jistě, při neste mi prosím účet." Zašveholila na něj Ann a při tom pod stolem stále drtila Damonovu ruku. Když číšník odešel, pustila ji. Damon si srovnal kosti, aby mu mohly srůst a pak si ruku prohlédl.
" Myslíš si, že všechno víš, že mě znáš? To je omyl. Nikdy jsi mě naznala, nikdy." Zvedl se a odcházel.
Ann za ním zavolala.
" To je to kouzlo Damone, to je přece to co hledáš. Já neznám tebe a ty neznáš mě." Otočil se zpět k ní. Celá restaurace pozorovala jeho reakci. Dívali se vzájemně do očí a měřily své síly. Pak se Damon otočil a odešel. Ann se obrátila zpět ke stolu a unaveně si přejela po spáncích.
" Chová se jako blázen." Nechápala Bonie.
" To je ten problém, že ne." Ujistila ji Ann.
" Co se mezi vámi stalo?" Stefan doufal, že pod tíhou těchto událostí se dozví něco víc. Něco díky čemu by svému bratrovi dokázal pomoci.
" To je to, Stefane. Nestalo se nic." Přišel číšník s účtem. Ann mu do něj vložila nepřiměřeně mnoho bankovek a omluvila se mu tím za jejich malý výstup.

Opustili restauraci a vydali se zpět do motelu, odkud se ráno vydali na jejich hon za zběsilou bestií.
Stůl byl stále povalen na zemi a na stěně se táhla rudá skvrna jak o ni Ann Damonovi ráno rozbila hlavu.
Stefan se na Ann podíval, když kolem ní procházel.
" Už jsem měla i lepší rána, ale i horší." Zhodnotila situaci Ann, když šlápla na rozbitý hrnek.
Bonie vyšla z druhého pokoje.
" Tady také není." Doufali totiž, že se Damon vrátil zpět sem.
" Nebojte se je, jako zatoulané štěně. Vrátí se, pokud ho dřív nedostane odchytová služba." Ann ze země zvedla židli a posadila se. Stefan se na ni podíval vyčítavě.
" Fajn, půjdu ho hledat, ale až mu utrhnu hlavu, bude to tvoje vina. A pokud tady nechcete jen sedět, najděte někde auto, které větrá, jen když mu to poručíte." Odešla do koupelny se převléct, protože si právě všimla, že má rukáv nasáklý damonovou krví. Podivila, že si toho v restauraci nikdo nevšiml. Oblékla si jeansy, černé kozačky, koženou bundu a vyšla ven. Když došla kousek od motelu, zavřela oči a soustředila se na okolní zvuky. Našla několik lidských myslí, ale vzhledem k pokročilé večerní hodině jich nebylo zrovna moc. Nikdo z nich Damona neviděl. Šla směrem do centra a nechala se vést instinktem. Až došla na náměstí, kde stála zamrzlá kašna, na jejímž dně se třpytily zamrzlé čtvrťáky. Z druhé strany se právě připotácela skupinka opilých výrostků, kteří když ji zahlédli, vydali se za ní.
Nenechala se jejich pokřikováním rozhodit.
" No tak Damone přestaň trucovat, pokud si to máme vysvětlit je na to právě teď ta nejvhodnější doba." Pomyslela si.
Zvedla se a zastavila jednoho z výrostků. Její rychlost je trochu rozhodila, přičítali to však vypitému alkoholu.
" Tak mi řekni, kde je tady nějaká slušná hospoda, kde se může člověk pěkně pobavit."
" Já ti řeknu, kde se můžeme pěkně pobavit, puso." Chytil Ann za zadek ona jeho za krk až mladík klesnul na kolena.
" Zkus to znova."mladík je zasípal a sesunul se na zem v bezvědomí. Ann si uvědomila, že trochu podcenila svoji sílu. Rozhodla se to tedy zkusit s dalším kouskem ze stáda.
Jen se na ně však obrátila, rozutekli se s děsem ve tvářích.
Za zády se jí ozvalo zatleskání. Damon seděl na okraji kašny a sarkasticky se usmíval.
" Chtěla sis promluvit tak jsem tady."
" Ty jsi to slyšel?" zarazila se.
" Jo." Ann se zamračila.
" Asi novej upgrade." Takhle její myšlenky ještě nikdy nezafungovaly. Neměla však čas tento jev blíže prozkoumat.
" Já vlastně nevím, co bych ti měla říct. Tak trochu mě sem poslal Stefan, má o tebe strach." Začala opatrně.
" Stefan má stále potřebu mi zachraňovat život a mojí duši." Uchechtl se.
" A daří se mu to, jak vidím." Posadila se k němu na okraj kašny. Doufala, že sám rozmluví a nebude to z něj muset tahat.
" Jo občas i proti mé vůli" přiznal.
" Damone, pokud jsem ti někdy nějak ublížila, tak se ti omlouvám. Vím, že nejsem neomylná a dělám někdy věci jaksi impulzivněji, ale ty jsi jeden z mále lidí, kterých si opravdu vážím a….." odmlčela se. Doufala, že něco řekne, ale mlčel a prohlížel si špičky svých bot.
Nevydržela sedět. Zvedla se a kousek od něj poodešla. Obrátila se k němu a rozhodila rukama.
Zvedl oči ze země a podíval se na ni bezvýrazným pohledem. Bojovala s nutkáním prorazit jeho myslí do jeho podvědomí a vzít si informace, které potřebovala. Nenáviděla tenhle pocit bezmoci, očekávání a zklamání.
Nadechla se, aby potlačila vzrůstající zuřivost. Najednou stál před ní. Byl rychlejší a silnější než ho znala. Líbilo se jí to.
" Chtěla bys, abych ti odpustil? Abych znovu zapomněl tak jak jsi mě k tomu donutila ty?" zeptal se výhrůžkou v hlase.
" Ne, tentokrát ne. Teď už vím, že to byla chyba, ale měla jsem strach, že tě ztratím a to jsem nemohla připustit. Chápeš to? Už jsem znovu nechtěla cítit to, co jsem věděla, že cítím, protože bych už nedokázala znovu přihlížet tomu jak se člověk, na kterém mi záleží, obrátí v prach. A tak jsem tě ovlivnila, abys to všechno zapomněl, abys mě nehledal. Já jsem chvíli truchlila a život jde dál."
Skončila tenhle namáhavý monolog a musel uznat, že se jí celkem ulevilo. U Damona tomu však bylo naopak. Stáli uprostřed náměstí proti sobě jako dva kohouti na bojišti.
" Vzala jsi mi něco, na co jsi neměla právo. Nechala jsi mě odejít, i když jsi věděla, že mi to zničí život. To ty jsi mi vnutila lásku ke Katrin, nechala jsi mě, abych si myslel, že miluju sebestřednou, ubohou mrchu a já se pro ni trápil." Zařval na ni.
" Jen jsem tvoje city malinko přesměrovala z jedné mrchy na jinou." Konstatovala.
" Přestaň." Udělal pohyb jako by ji chtěl uhodit, ale v poslední chvíli si to rozmyslel.
" Trápil ses, Damone, ale zůstal jsi na živu a jsi na živu mnohem víc, než jsi byl kdy před tím."
" Takhle já si život nepředstavuju. Poprvé v mém životě jsem opravdu někoho miloval, bez toho aniž by mi to vnutil vyšinutý upír a ty jsi mě poslala pryč jako zlobivé děcko." A bylo to všechno venku. Oba dva si poprvé uvědomili, že si poprvé sdělili, co k sobě před těmi roky doopravdy cítili. Stáli tam a nevěděli jak s tím vším naložit dál.
" Teď je to všechno pryč. Ty máš Elenu, která stojí mimo téhle šílené rovnice." Pokusila se ho opět dostat do reality.
" Já ale nejsem z té rovnice venku. Elena je jen další neznámá, která přibyla."
" Tak j v matematice jsem nikdy nebyla nejsilnější" ukončila to. Znovu si sedla na kašnu.
" Tak proč jsi tady? Proč jsi nezůstal hezky doma bez dramat." absolutně nevěděla jak z tohohle vybruslit nějak elegantně.
" Nemohl jsem nechat jet Bonie s tebou samotnou. Elena by mi neodpustila, kdybych se o ni nepostaral." Ann věděla, že už se uklidnil a může ho přesvědčit, aby se vrátil zpět do motelu. Zvedla se.
" Pojď, vrátíme se. Stefan bude mít starost."
"Jasně Stefan." Vydali se pomalu zpět. Většinu času mlčeli, až když byl vidět nápis na motelu, Damon zastavil.
" Co se stalo ráno mezi tebou a Stefanem?" Damon nemohl zapomenout na výraz a pomatená slova, která k jeho bratrovi ráno pronášela.
"To je zase trochu jiná rovnice." Připustila.
" Má to co dělat s dvojníky?"
" Má to s nimi společného úplně všechno." Další upřímná odpověď Damon se nestačil divit.
" A jaký je výsledek toho všeho?"
" O tom jsem takhle nikdy neuvažovala. Ale až se k něčemu dopočítám, dozvíš se to. Jdeme dovnitř, než mi zmrzne zadek." Usmála se a vešla do pokoje.

TVD 13

12. října 2014 v 10:46 | Jane |  TVD
Kapitola 13

Ann vešla do klubu a rozhlédla se kolem, jako když kočka hledá myš. Nadechla se okolních pachů. Všude byla cítit lidská těla a alkoholové výpary. Zavřela oči a nechala své tělo splynout s rytmem hudby. Tlakové vlny zvuku jí rozechvívaly každou buňku v těle. Několik mužů se při pohledu na ni zarazilo a to se ani nesnažila. Nikdo ji však neoslovil.
Vypadala vždy sebevědomě a nedostižitelně. Obdivovali ji, báli se jí a milovali jí a ona to nenáviděla.
Alkohol v jejích žilách odboural poslední zbytky ostychu a lidskosti, která v ní zůstala. Zbyl jen ten démon. Bylo tak snadné jím být.
Démon necítil stesk, lítost ani osamění. Ale vědomí toho čím je, ji ničilo mnohem víc. Došla k baru a posadila se.
Objednala si víno, a když se její rty dotkly lahodné tekutiny, zavřela slastí oči. Ucítila něčí přítomnost vedle sebe. Otevřela oči a podívala se na vetřelce vedle sebe. Byl to Damon a za ním jeho druhé já Stefan. Posadili se každý z jedné strany.
" Buď jste oba tak odvážní, nebo tak hloupí, že se opovažujete tady ukázat." Pronesla a zakroužila sklenicí.
" Vždycky si hlídám svoje investice." Pronesl Damona a pokynul barmanovi, aby mu nalil.
" Máme dohodu, pamatuješ?" přidal se Stefan.
Ann se na něj úkosem podívala.
" Koukám, že už jsi zase v pořádku. Škoda." Otočila svůj pohled na Damona a pozorovala ho s mírně zhnuseným výrazem.
" Kdepak máte vaši malou čarodějku. Chtěla bych jí poděkovat za to, že mám to potěšení být tady s vámi."
" Ona za to co se ti stalo, nemůže." Stefan se snažil uvést všechny věci na pravou míru.
" To máš pravdu, ale může tohle všechno ukončit."
" Ono se ti to řekne snadno, ne každý chce být mrtvý, mrtvý….A kdybys chtěla vědět úplně všechno. Tak jsi to Bonie zakázala." Damon se napil.
" O ano to mé dobrácké já co, chtělo spasit tenhle svět…Nuda."
" A co takhle Kalus v tvém sklepě. Mohla bys ho trochu mučit, to by mohla být zábava." Zkusil to zase Stefan.
" Řekněte mi něco, kdo je ten hodný a kdo zlý polda, mám v tom teď trochu zmatek." Než stačili zareagovat, přistoupil k ní nějaký muž. Postavil se před Damona a opřel se loktem o bar.
" Zdravím, tak mě napadlo proč tak krásná žena netančí, tak jsem se rozhodl to zjistit. Smím prosit?"
Damon mu poklepal na rameno.
" Hej kámo tahle už je zadaná, zkus to jinde."
" Co kdyby mi to řekla sama?" Obořil se na něj muž.
" Jsem Peter mimochodem." Podal jí ruku.
" Děkuji, zatančím si velice ráda." Seskočila ze židle a nechala se odvést na taneční parket. To co se dělo pak, nikdo nečekal. Když se rozezněla hudba a její tělo se začalo hýbat, parket patřil jen jí. I Damon musel uznat, že je vážně dobrá. Když hudba dohrála tak ji Peter odvedl jako pravý gentleman zpět.
" Tohle mi chybělo." Dopila víno.
" Proč se oba tváříte jako by vám umřelo koťátko?" rýpla si do bratrů.
" Počkat ono vám vlastně umřelo. Jakpak se má Elena?" jízlivost z jejích slov přímo kapala.
" Elenu do toho netahej." Stefan ztrácel trpělivost.
" Sklapni, nehodlám poslouchat někoho, kdo vypadá jako ty." Obořila se na něj.
" Chápu, jsi zraněná a paranoidní malá mrcha. Co takhle tuhle přemlouvací část vynechat a skočit rovnou tam kde tě budu držet pod krkem a nechám tvoje vnitřnosti válet po chodníku?" Damon byl rudý vzteky.
Ann odhodila Stefana na druhou stranu místnosti a chytla Damona pod krkem. Přirazila ho na bar. Sklo se rozletělo na všechny strany a z pultu odlétlo několik třísek, lidé křičeli, utíkali.
" Proč sakra ženské pořád tolik křičí." Pomyslela si.
" Buď opatrný když se mnou mluvíš můj malý upírku. Jsem živá, naštvaná, opilá a sedím tady s někým, kdo mi zatraceně připomíná toho, kdo mi podělal život. Říkám ti buď opatrný." Přejela mu nehtem po tepně na krku, ta se otevřela a Damonova krev se začala rozpíjet na dřevě a začala v malém potůčku stékat na špinavou podlahu. Pozorovala, jak se snaží vykroutit z jejího sevření. Stefan se zvednul na druhé straně místnosti a uviděl, jak Ann nechává jeho bratra krvácet. Ihned byl u ní, i když věděl, že proti ní nemá šanci.
" Nech ho jít."
Zasmála se a pokračovala.
" Pokud se na někoho zlobíš, tak na mě. Jsem to já co ti tohle udělal. Alespoň si to myslím. Tak zabij mě, pomsti se, dovolím ti to." Ann pustila Damona.
" Ty mi to dovolíš? Víš ty vůbec, co to znamená?" pohybovala se tak rychle, že ji Stefan ani neviděl.
" Ne myslím si, že nevím."
Když návštěvnice baru uviděli, jak se pohybuje, znovu se rozpištěly.
" Ticho sakra, kdo to má poslouchat." Rozkřikla se a najednou bylo v baru ticho.
Otočila se zpět ke Stefanovi a došla těsně k němu. Zadívala se mu do očí a Stefan cítil, jak proniká jeho vědomím hluboko do jeho mysli. Pak se spojení přerušilo.
" Ty nejsi jako on." Odstoupila a rozhlédla se kolem a ve zlomku sekundy byla pryč.
Damon se sesunul z baru na nohy a snažil se udržet rovnováhu.
" Tak to se povedlo. Snad bude příští pokus o něco lepší."
" Co budeme dělat, když ji nepřesvědčíme?" zeptal se Stefan.
" Nebuď takový pesimista. Když jsem dokázal přivézt k rozumu tvojí paličatou hlavu, zvládnu i tu její."
Vyběhli ven a snažili se zjistit, kam jim jejich předmět zájmu zmizel.

Ann stála na okraji parku a pozorovala Bonie, která seděla v restauraci. Doufala, že odlákala bratry na dost dlouho, aby měla čas si s Bonie promluvit o samotě. A teď tady stála nerozhodná, zda je připravena slyšet pravdu.
Bonie zvedla telefon. Byl to Damon, který se ujišťoval, že je v pořádku. Když hovor skončil, věděla Ann, že se musí rozhodnout. Přešla silnici a vešla do restaurace. Počkala až si jí Bonie všimne.
Došla k ní a posadila se. Bonie se za celou dobu nepohnula.
" Nemusíš se mě bát, neublížím ti."
" Já vím."
Ann jen přikývla.
" Víš tedy, co od tebe žádám?"
" Nevím, jestli toho budu schopna." Zapochybovala Bonie.
" Nejprve se ti chci omluvit za to, co jsem ti udělala…víš…je čím dál tím těžší se kontrolovat."
" Vím to."
Bonie překvapilo, s jakou pokorou k ní Ann přistupuje.
" Jsi moje šance Bonie. Šance na pravdu, šance na to zakusit alespoň na okamžik chuť normálního života."
" Co mám udělat?" Bonie byla připravena jí pomoci.
" Viděla jsi ho že? Přišel za tebou." Bonie si byla jistá, že mluví o Stefanovi prvním. Přikývla.
" Víš kdo to je?"
" Ne, ale předpokládám, že originál dvojníků."
" Byl to můj manžel, před mnoha, mnoha, mnoha lety. Měla si čest poznat samotného egyptského faraona."
" A jaký to má význam."
" To kvůli němu je ze mě tohle…" řekla to s takovým odporem.
" Jak je to možné."
" Síla lásky."
" Udělal to samé co Silas."
" Ano a ne. Mé skutečné jméno je Anchesenamon a byla jsem první ženou faraona. Tutanchamon si mne vybral a já si vybrala jeho." Počkala až Bonie přestane lapat po dechu a pokračovala.
" Naše vzájemné city byly tak silné. Věděli jsme, že jeden život nestačí k naplnění toho, čím můžeme společně být."
" To je romantické."
" A tak si můj faraon pozval čaroděje a nechal ho vytvořit kouzlo. Takové, které bylo možné jen v době, kdy byla země ještě čistá a síla vesmíru proudila v žilách každého živého tvora."
Přišel číšník. Ann si objednala horkou čokoládu.
" Víš, tenhle příběh jsem vyprávěla pouze jednou. Omluv, když si dovolím trochu sentimentu."
" A tak to udělal, zařídil, že po západu slunce roku 1308 před Kristem naše těla zemřou a budou znovu zrozena buňku po buňce atom po atomu."
" Proč je tedy on…" Bonie svoji otázku nedořekla.
" Mrtvý? Chtěli jsme svůj poslední smrtelný den strávit spolu. Vyjeli jsme si na lov lvů."
Bonie se zatvářila dotčeně.
" Nedívej se tak, byla jiná doba."
" Promiň, já jen, promiň. Zní to neuvěřitelně."
" Zastihla nás písečná bouře a nebylo možné se vrátit do města. Pokusili jsme se najít úkryt, ale náš vůz se převrátil."
Bonie pozorovala její výraz, když mluvila. Stával se z ní jiný člověk. Zranitelný a čistý.
"Můj muž byl zraněn, kus dřevěné oje mu prošel ramenem. Podařilo se mi najít jeskyni a dostat ho dovnitř. A pak jsme čekali a doufali, že se bouře přežene, ale nestalo se. Dívala jsem se, jak z jeho těla uniká život, a nemohla jsem nic dělat." Ruce se jí třásly.
Číšník přinesl horký nápoj. Uklidnila se a smočila si v hrnečku špičku prstu.
" A pak udělal něco, za co ho celou tu dobu nenávidím." Její hlas zhrubl.
Bonie ucítila něčí pohled v zádech. Otočila se a uviděla ho, jak je pozoruje. Podívala se zpět na Ann.
" Je tady." Upozornila ji Bonie.
" On už tohle všechno ví, předpokládám."
" Co se stalo?"
" Daroval mi svůj život, věděl, že on nepřežije tak dlouho, aby se přeměnil, tak si prostě řekl, že pro mě bude nejlepší žít bez něj a trápit se. Jenže jeho hloupá oběť měla ještě jeden nepěkný dopad. Jelikož bylo kouzlo použito pro dva životy a on ho jaksi ztratil, energie se v mém těle nakumulovala a stvořila ze mě nesmrtelnou zrůdu."
" Neřekla bych, že jsi zrůda, znám nohem horší."
" Musíš vědět, že mám zrovna jedno ze svých dobrých období. Byly jisté doby, kdy jsem ztratila…víru."
" A jakou úlohu v tom hraje železník?" Bonie nebylo jasné proč na ni má ta kytka takový vliv.
" Jo to je ta vtipná část. Jelikož jsem ještě několik dní nemohla z té jeskyně ven. Seděla jsem tam s mrtvým tělem mého muže a s hladem, který rozežíral mé tělo zevnitř. Po proměně bylo nutné dát tělu něco, co ho bude pohánět a jediné co jsem našla, byla tahle zpropadená kytka."
" A proto jsou na ni upíří alergičtí. Aby ti nemohli pít krev je to tak?" Najednou to Bonie všechno začínalo dávat až děsivý smysl.
" To jsem zařídila až později."
" Zní to tak neuvěřitelně."
" A já teď chci vědět, jak to kouzlo zlomit a ty mi v tom musíš pomoci. Musíš najít na druhé straně toho čaroděje, co mi to udělal a dostat ho zpět."
A bylo to všechno venku. Dívala se na Bonie s obavami, že její žádost odmítne a ona s tím nebude moci nic udělat.
" Já ale nevím jak. Tohle všechno je pro mě nové a nevím, jaké jsou hranice tohohle všeho. Ale pokusím se udělat všechno, co budu umět."
Ann nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Po tak dlouhé době zase uviděla světlo na konci tunelu.
" Děkuji"
" Není zač, vždyť jsem ještě nic neudělala." Divila se Bonie.
" Dala jsi mi naději Bonie. Dala jsi mi něco, co jsem necítila už hodně dávno."
Usmály se na sebe. Tíha celého rozhovoru začínala pomalu odplouvat.
" Máš hlad?" zeptala se Ann.
" Vlastně ano." Přiznala Bonie.
" Tak si vyber, dnes je to na mě." usmála se Ann a otevřela jídelní lístek.

TVD 12

10. října 2014 v 7:55 | Jane |  TVD
Kapitola 12

Opět se vydali na cestu. Ann popíjela něco z termosky, kterou si vyndala z kufru. Stefan úkosem pozoroval Ann a Damona, který pro tentokrát zaujal místo vedle Bonie, která spala.
Asi po dvou hodinách nudy, kdy měl na práci jen občasné opravy provizorního okna, se Stefan ozval.
" Je tady nuda, co takhle ten čas využít k něčemu užitečnému, třeba povídání?" navrhnul.
" A o čem by sis chtěl povídat?" obrátila se na něj Ann.
" Dej si pozor Stefane, když jednou začneš s otázkami, nebudeš chtít přestat." Varoval ho Damon, aniž by odtrhl zrak z ubíhající krajiny venku. Ann ho sjela pátravým pohledem v zrcátku.
" Tak začnu já a uvidíme, kam se dostaneme. Chceš se přidat?" zeptala se Damona.
" Šílíš? Pokud budu muset zpracovat ještě nějakou informaci, praskne mi hlava."
" Damon je z kola venku tak já začínám." Zavrtěla se a nasadila pátravý pohled.
" Pochopila jsem, že máš jisté zkušenosti s vypínači, vždyť víš a taky s ovládáním se pokud jde o krev. Pověz mi o tom něco."
" Páni, to je obsáhlé téma." Podivil se Stefan.
" Někam spěcháš?" zeptala se.
Zasmál se.
" Dobrá, ani nevím kde začít." Stefan začal vyprávět o tom, jak se stali s bratrem upíry a o svých létech rozparovače. Občas se ještě na něco zeptala a u určitých otázek se se Stefanem dostali do sféry filosofických otázek, při kterých se ze zadní sedačky ozývalo povýšené frkání. Damon nikdy neměl cit pro tyhle jemné odstíny života. Žil tak, že bral buď všechno, nebo nic.
Asi po tříhodinovém rozhovoru se oba na chvíli odmlčeli.
" Nechci vás rušit, ale potřebovala bych zastavit." Bonie se probrala.
" Oh, moc se omlouvám, já si neuvědomila, že…Hned jak to bude možné, zastavím." Ann úplně zapomněla, že má v autě lidského pasažéra co má jisté biologické potřeby. Zastavili u první benzinové pumpy s restaurací.
Bonie vyběhla na toaletu, Ann došla natankovat a Stefan se znovu potýkal s igelitem v okně.
" Skočím Bonie pro něco k snědku. Dáte si něco?" Damon promluvil poprvé po dlouhé době.
" Ne díky, já jsem v pohodě." Ann měla tělo nadopované železníkem, který si připravila do termosky.
" Já si dám kafe, měli bysme se vystřídat v řízení." Damon přikývl a odešel.
Ann zandala tankovací pistoli do stojanu a protáhla se. Zadívala se na oblohu plnou hvězd a od úst jí v mrazu šel obláček páry.
" Neměla by ses obléct?" Stefan byl vždy tak pozorný. Sklonila hlavu a podívala se na něj.
" Hned budu zpět." Zmizela v lese.

Zastavila se po několika kilometrech a opřela si čelo o strom. Krev jí bouřila v žilách jako horká voda. Již dlouho nepožila tolik železníku jako dnes a její tělo mělo problém ho zpracovat. Měla chuť se proměnit, měla chuť nechat tu bestii uvnitř řádit, ale věděla, že to nesmí dopustit. V duchu si přehrávala Stefanova slova o jeho boji s rozparovačem. Zhluboka dýchala a zuby nehty se držela svého těla. Nikdy to nepostupovalo takhle rychle. Čekala, že k tomuhle dojde, až bude doma.

Damon vyšel ven s jídlem a třemi šálky kávy. Bonie a Stefan už čekali u auta. Ann nebylo nikde vidět.
Damon k nim došel, rozdal jim proviant a rozhlédl se.
" Kde je?"
" Zmizela někam do lesa. Prý bude hned zpět." Damon nakrčil čelo a zamyslel se. Pohled mu utkvěl na termosce zaseknuté mezi předními sedadly.
"Co je v té termosce?" natáhl se pro ni a odšrouboval víčko. Přičichl a hodně rychle jí zase zavřel.
" Železník, kruci" podíval se k lesu.
" Co se děje?" ptala se Bonie s pusou plnou salátu.
" Stefane, zůstaň tady, kdyby se vrátila, nenech jí odejít. A pozor bude trochu pod parou." A zmizel v lese.

Ann se podlomila kolena a sesunula se do jehličí. Na kmenu stromu zůstaly po jejích nehtech hluboké rýhy. Tělem jí probíhaly prudké vlny bolesti. Věděla, že právě začala proměna a nemohla jí zabránit. Věděla, co přijde a po dlouhé době ji něco děsilo. Znovu ta bolest, umírání a oživování nebyla žádná sranda. Tenkrát to trvalo několik dní teď několik hodin. Nevěděla, jestli je to normální zažila to pouze jednou a to na to nebyla sama.
Začalo v konečcích prstů nesnesitelná bolest každé buňky, která zahubila sama sebe.
Zaslechla zapraskání větve.
" To snad ne" zašeptala. Myslela si, že došla dost daleko, pokud se tady někdo objeví, může mu ublížit, nebo co hůř může ji ten někdo vzít do nemocnice, až to skončí.
Otočila se po zvuku, ale její zrak už vypovídal službu. Pokusila se zvednout na nohy, ale prudká bolest jí to nedovolila.
" Ann?" Damon zaslechl její dech a pak také praskání kůry. A pak jí uviděl. Dívala se na něj, ale nebyl si jistý, že ho vidí. Jejím tělem probíhaly prudké křeče. V mysli se mu objevila stejná scéna jen v jiném prostředí. A stejně jako tenkrát absolutně nevěděl, co má dělat.
" Odejdi, nebo ti ublížím." Vyrazila ze sebe s velkou námahou. Dýchání jí dělalo potíže.
Nedbal na její varování a sklonil se k ní.
" Moc dobře vím, že teď jsi asi tak silná jako malé koťátko. Tak nedělej ramena. Jen mi řekni, co mám dělat." Podepřel ji, aby neležela na studené zemi.
" Říkej mi nějaký ty tvoje blbosti, musím zůstat…já." Cítila, jak jí z těla odchází život. Srdce bylo přerušovaně a dech se zadrhával. To nejhorší však ještě nepřišlo. Železník ještě nezasáhl centrální nervovou soustavu. Věděla, že je velice blízko k tomu, aby vypnula svoji lidskost a stala stínem. Proto se potřebovala držet něčeho skutečného.
Damon jí pevně svíral ramena a nenáviděl se, že ho žádné blbosti zrovna nenapadají.
" Máš oko na punčoše." Upozornil ji, bylo to jediné, co ho napadlo a byla to i pěkná blbost.
Zasmála se.
" Sakra byly značkový." Jejím tělem projela další křeč, páteř se prohnula jako luk, když se svaly kolem ní prudce stáhly.
" Je to rychlý, je to moc rychlý. Víš, co se stane, už jsi to viděl."
" Jop. Ale to ze mě nedělá na tu věc zrovna odborníka."
" Naložíš mě do auta a všichni se budete modlit, abych to přežila." Vykřikla a zaryla mu nehty do dlaně.
" B..Bo..Bonie" vyrazila ze sebe.
" Musí mě hlídat, nesm…nesmím projít."
V té chvíli se železník dostal do k její míše a následně do mozku. Zařvala jako raněné zvíře a její tělo ochablo.
Damon oddychoval námahou, jak se ji snažil udržet. Cítil jak má propocené oblečení. Umírání opravdu nebyla brnkačka ani pro ni. Zvedl její bezvládné tělo do náruče a vydal se zpět.

Stefan s Bonie sebou při tom strašlivém výkřiku trhli.
" Damon." Vydechl Stefan a chtěl se rozběhnout do lesa. Bonie ho zadržela, právě totiž uviděla, jak se z lesa vynořila Ann. Tedy ne tak úplně ona, vypadala jinak. Bonie cítila jak kolem ní výří spirály energie. Jak z jejího těla postupně pomalu odchází černá energie a je nahrazována novou čistou. Byla si jistá, že ji vesmírná energie znovu přivádí k životu. Byla to neuvěřitelná podívaná, když se její duše rozpadla na prach.
" Bonie, co vidíš?" zatřásl s ní Stefan.
" Nejsem si jistá, ale ona zemřela nebo tak něco."
" Jak tak něco?" nechápal Stefan.
Pak uviděl Damona vycházet z lesa s jejím bezvládným tělem. Rozběhl se k němu a prohlédl si ji.
" Co se stalo?"
" To je na dlouho Stefane. Musíme ji na chvíli někam uklidit."
" Je mrtvá?" ptal se nevěřícně Stefan a snažil se zaslechnout její srdce.
" Pro zatím." Opatrně ji položil na zadní sedačku jako malé dítě, které spí. Pod hlavu jí položil svojí bundu a z obličeje jí odhrnul pramen vlasů.
" Vrátí se?" chtěla vědět Bonie.
" Jo a mám pro tebe vzkaz, že jí nemáš nechat projít. Nevím, co to znamená, ale to je teď tvoje starost." Zavřel dveře a otočil se na Stefana, který se zeptal.
" Co budeme dělat teď?"
" Pojedeme někam do hotelu, než se probere."
" Damone co se tam stalo? Vím, že to víš."
" Jsi si jistej, že se probere, právě jsem viděla, jak…"Přidala se otázkami i Bonie.
" Jeden po druhém prosím, nejsem její tisková mluvčí." Rozčílil se. Otevřel dveře od auta.
" Nasedat nechci, aby nás tady někdo viděl."
" Dej mi klíčky, budu řídit, mám pocit, že jsi trochu nevyrovnaný." Stefan k němu došel a natáhl ruku.
" Nezvolil si zrovna správné slovo." Pustil Stefanovi klíčky do dlaně. Bonie otevřela zadní dveře.
" Prrr mladá dámo, jak jí zabráníš, aby tě zabila, až se probere?" Bonie se zatvářila nechápavě, ale poslušně si sedla dopředu ke Stefanovi.
Dojeli do prvního motelu a pronajali si pokoj se dvěmi ložnicemi.
Damon přenesl Annino tělo dovnitř a položil ji na postel. Všichni tři nad ní stáli a pozorovali.
" Co teď?" chtěl vědět Stefan.
" Pokud to bude probíhat jak má tak se za pár dní probere."
" Pár dní? Tolik času nemáme." Bonie si tím byla až příliš jistá.
Damon si sednul ke stolu.
" Co se to sní děje?" Stefanovi vadilo, že neví, na co se má připravit.
" Něco jako znovuzrození. Jako když spidermana kousnul pavouk jenom se železníkem."
"Co se bude dít, až se probudí?" Bonie potřebovala více informací.
" Posledně… mi zachránila život." vzpomněl si Damon.
" Sakra, takže ani ona neumí dělat věci pořádně." Přisadila si Bonie.
" Jak se to vezme, povraždila při tom půlku města. To že jsem přežil, byl jen vedlejší produkt."
" Jo vždycky to má háček." Konstatoval Stefan.
" Posledně, když byla předávkovaná železníkem, tak se změnila. Stalo se něco… co ji donutilo, aby vypnula svoji lidskost. Ale nebyla to tvoje mírumilovná rozparovačská verze nebo malý roztomilý Klaus. Nikdy jsem neviděl nic, co by se tomu podobalo. Byla jako démon z pekel s dokonalou figurou."
" Chceš mi říct, že jsi tohle všechno věděl a dovolil jsi jí, aby pila železník?"
" Tenkrát to trvalo dva roky, než se to stalo. Je to rychlejší."
" Co budeme dělat?"
" Nedovolíme jí, aby přehodila vypínač. Ty jsi na to odborníka a myslím si, že to pro to s tebou vedla ten nudný rozhovor. Připravovala se na tohle."
" Nechápu, proč to udělala." Bonie stále nemohla v tomhle zmatku najít pointu.
" Jo to já taky ne, jako by jí nestačilo, že je nás má na háku v téhle mírumilovné verzi. Ale možná nám to řekne, když bude mít dobrou náladu."
" Paráda" Bonie si opět připadala ve vleku událostí, které nemůže ovlivnit.

Bonie spala vedle Damona. Jejími sny se hemžily davy mrtvých, jejich nářek, zlost a slzy. A pak se objevila ona. Stála tam a dívala se na ni upřeným pohledem. Došla k ní a stále nevydala ani hlásku.
Bonie si všimla, jak jejím tělem proudí energie a cítila všechna zranění, která ji kdy potkala. Vypadala jinak. Měla na sobě řasené roucho a zlatý náhrdelník. Oči měla podmalované černým uhlem, vypadala jako egyptská freska.
V tu chvíli si uvědomila, že když ji nechá projít na druhou stranu, nemůže její tělo tuhle bolest přežít. Když ji nechá zemřít, sama zemře a otevře tím znovu průchod všem z druhé strany. Ann měla pravdu, nemůže ji nechat jít, tak jak to neudělal nikdo před ní.
" Nenechám tě projít, odejdi a vrať se, kam patříš." Ann naklonila hlavu na stranu a dívala se někam za Bonie. Ta se otočila, uviděla za sebou stát muže. Měl na sobě jen lněnou tuniku, kterou mu na bocích držel zlatý opasek. Bonie zalapala po dechu. Ten muž byl Stefan, tedy alespoň tak vypadal.
Ann se rozešla k němu. Bonie dostala strach.
" Ne, tohle nesmíš. Stůj." Zakřičela na ni.
V annině obličeji se objevil výraz jako by Bonie viděla poprvé v životě.
Muž za Bonie poprvé promluvil. Jeho hlas byl drsný a mluvil jazykem, kterému Bonie nerozuměla.
" Ia" vydechla Ann.
Muž opět něco řekl. Ann se zatvářila raněně.
" Ia" muž zmizel.
Ann prudce vrazila do Bonie ta vykřikla bolestí, ale podařilo se jí Ann odstrčit. Ta se zvedla a udiveně se na ni zadívala. Její výraz se změnil na zuřivý. Rozběhla se a prudce proti Bonie zatlačila. Znovu bolest, která ji trhala na kusy. Odtrhly se od sebe, Bonie spadla na kolena.
" Musíš se vrátit, nedovolím ti projít." Bonie ucítila sebou něčí přítomnost. Byl to znovu Stefan-neStefan. Pomáhal Bonie svojí energii. Nechápala jak je to možné, ale najednou věděla, že se Ann už nepokusí bojovat.

Bonie se probrala, když s ní Damon prudce zatřásl. Po tvářích se jí valily slzy.
" Bonie, už je to v pořádku. To jsem já Damon." Bonie se k němu prudce přitiskla.
" Byla tam ona…" víc ze sebe nedostala.
Stefan vběhl do pokoje, když uslyšel křik.
" Jsi v pořádku? Co se stalo?" zjišťoval se Damon.
" Pokusila se o to. Ale byl tam někdo, kdo ji zastavil. Vypadal jako ty, Stefane. Já tomu nerozumím."
" Já nic neudělal."

" To musel být první originál." Bonie přikývla. Damon vyběhl do druhého pokoje, kde leželo annino tělo, právě ve chvíli kdy se pohnuly její prsty.

TVD 11

10. října 2014 v 7:37 | Jane |  TVD
Kapitola 11

Po chvíli z domu vyšla Elena s Caroline. Hodili po ní nevraživý pohled. Ann jim zamávala, ony nasedly do Damonova auta a odjely. Ann počkala, až se zavřou poslední dveře jejího nového autíčka. Jeremy stál před domem a díval se, jak odjíždějí.

Nějakou dobu jeli úplně po tichu. Ale pak to Bonie nevydržela.
" Nemohla bys prosím zatopit? Nebo tady zmrznu." Ann se na ni podívala do zpětného zrcátka. Vůbec si neuvědomila, že je v autě pod bodem mrazu.
" Jistě promiň, nějak jsem se zamyslela." Zapnula klimatizaci a nastavila teplotu na 22 stupňů. Po chvilce bylo v autě příjemně. Ann si sundala rukavice a pak i kabát. Pohodlně se uvelebila a opět se vrátila ke svým myšlenkám.
" Jsem tady jedinej, koho zajímá, kam vlastně jedeme?" ozval se Stefan zezadu.
" Já to neřekla?" podívala se na Damona.
" Ne." Zavrtěl hlavou a vyhlédl z okénka.
" Jak jste to proboha mohli tak dlouho vydržet a nezeptat se?" Ann to nechápala.
" Po tom co jsi udělala Eleně, jsme si řekli, že bude nejlepší udělat, co chceš bez zbytečných řečí." Bonie shrnula jejich rozhovor do malé kostky.
" Vy ze mě máte strach? To je tak sladký." Rozplývala se.
" Je to pud sebezáchovy." Stefan to uvedl na pravou míru.
" Rozumný." Pochválila ho.
" To není rozumný, Stefane. Rozumný by bylo, kdybychom ji mohli zabít a hodit do řeky." Zavrčel Damon. Bonie se tomu zasmála.
" Dobrá zasloužila jsem si to. Ale některé situace vyžadují, aby byl někdo ten parchant… a já tu roli hraju ráda a dobře."
Najeli na dálnici směrem New York. Ann zapnula tempomat a skrčila si jednu nohu na sedačku, aby si ulevila.
" Jedeme do New Yorku?" zeptala se Bonie.
" Jo."
" Vždycky jsem se tam chtěla podívat." Zaradovala se.
" Obávám se, že to ale nebude úplně poznávací výlet." Varovala ji Ann.
" Tak co kdybys vyklopila, proč nás tam táhneš?" Damon se rozpovídal.
" No ty jsi tady jenom proto, že jsem špatnej vyjednavač. Ten o koho tady jde, je ona." Ukázala na Bonie.
" Ale já už nemám žádné schopnosti. Od té doby co jsem zemřela." Uvedla Bonie jako suché konstatování.
" Já nepotřebuju čarodějnici, těch mám dost. Ale to co teď jsi, jsem hledala zatraceně dlouho. Ta bláznivá čarodějnice co tak hloupě umřela, udělala víc blbostí než jen to, že se zamilovala do idiota."
" Myslíš Tessu?" Ann se nechápavě podívala na Damona.
" Ne tahle měla takový blbý latinský jméno Qetsy…něčo něco něco"
" Qetsiyah." Dopověděli za ni všichni tři.
" Už jsme měli tu čest s ní i se Salesem." Stefan si živě vybavil události posledního roku.
" Vážně? A co jsi na něj říkal?" podívala se do zrcátka na Stefana.
" Celkem fešák, ale trochu neurotickej." Zhodnotil. Ann se zvonivě zasmála.
" Co jste udělali s ampulí?"
" Vzala si ji jedna z dvojnic, co byla upírem." Damon na tuhle část rád vzpomínal.
" A jak dopadla?"
" Sešla a umřela."
" A jak dlouho to trvalo?"
" Proč tě to zajímá?" Damon byl podezřívavý.
Bonie se Stefanem jen mlčky poslouchali, kam se rozhovor bude ubírat.
" Můžeš třikrát hádat."
" Ten lék byl od tebe, že jo?" pochopil to rychle.
" Bingo."
" Takže to nefunguje, žádnej lék není." Začínal být naštvaný.
" Klídek, lék je jen to je trochu složitější než kousnout a vypít."
" Kde se tyhle podělaný pravidla berou?"
" Dlouhej příběh"
" My máme čas." Ann na to už nic neodpověděla, jen si rukou přejela po čele a zavřela oči. Její výraz zvážněl. Auto se opět na chvíli ponořilo do ticha. Asi po půl hodině se Ann nadechla jako před bojem.
" Jsi unavená, můžu tě vystřídat." Když Damon chtěl, byl opravdu milý a pozorný.
" Ne to je v pořádku." Podívala se na jeho profil ve slunečním svitu.
" Myslel jsi to vážně s tím ovlivněním?" zeptala se a napjatě čekala na odpověď.
" Jak to myslíš? Jasně že myslel. Nechci, abys mě ovládala." Jen tiše přikývla.
" Tak co? Na znamení dobrejch vztahů bys mě mohla pustit z háčku. Teď budeš mít na hraní Klause."
" Takhle to není a nebylo. Jen jsem tě chránila, Damone, nebo jsem se alespoň pokusila."
" A to ti mám jako věřit? Vymazala jsi mi z hlavy bůh ví co a nechala mě žít s tím vším, co se tam stalo, protože jsi mě chránila?" řval na ni.
" Ano" nedala na sobě nic znát, ale svírala volant tak pevně, že guma hlasitě zapraskala.
Stefan se k nim naklonil a snažil se je uklidnit.
" Dej mi pokoj Stefane. Ty sis to klidně všechno vypnul. Dal jsi emoce pryč a bylo to. To já musel s tím vším žít."
" Jak to myslíš?" Stefan pořád nechápal pointu věci.
" Zakázala mi vypnout lidskost. Musel jsem to všechno prožívat zas a znovu, to mučení, bolest." Naštvaně se rozmáchl a rozbil okno. Bonie vykřikla a chránila si obličej před střepy. Ann strhla řízení na odpočívadlo a zastavila. Vystoupila z auta, vytáhla Damona ven, než si stačil uvědomit co se s ním děje a přirazila ho na kamenný stůl na odpočívadle. Seděla mu na hrudníku a držela mu ruce za zápěstí. Chvíli se vzpíral, ale pak pochopil, že to nemá cenu a povolil svaly.
Stefan pomáhal Bonie z vozu. Když se ujistil, že je v pořádku a zadívali se na ty dva.

Ann Damona pustila a zvedla se. Stále mu však seděla na stehnech. Dívali se jeden na druhého. Damon se také posadil, takže se jejich těla skoro dotýkala. Pomalu se dotkl její tváře stejně jako tenkrát, když leželi na chladné podlaze a dívali se na sebe celé hodiny. Ten první dotek její kůže byl jako opium, které mu prostupovalo celý tělem.
Rozechvěl se jako tenkrát, rukou sjel k jejímu pasu a pevně ji objal. Zabořil hlavu do jejího ramene. Chtěl to vždy udělat, ale mříže a ona mu to nikdy nedovolily. Také ho objala a počkala, až se uklidní.

Bonie se Stefanem na tu scénu jen udiveně zírali.
" Tohle by neměl dělat. Co Elena?" Bonie se chovala jako věrná kamarádka.
" Myslím, že tak to není." Stefan cítil, že má jeho bratr na duši hlubokou ránu a právě možná našel způsob jak ji zahojit.
" A jak to je?" Skeptická Bonie nevěřila.
" To nevím."

Damon vdechoval vůni jejího těla a možnost jí sevřít v náručí. Ann si uvědomovala jistou nevhodnost tohoto okamžiku.
" No tak, ty máš přece přítelkyni, nech toho." Mírně ho od sebe odtáhla. Znovu se na ni podíval. Ann naklonila hlavu a naznačila, že se na ně celou dobu dívají Bonie a Stefan. Damon se vyklonil, aby na ně viděl. Stáli tam a přísně si je měřili pohledem.
" Jo jasně." Uchopil ji v pase, zvedl a postavil na zem. Postavili se metr od sebe a nějak nevěděli co říct.
" Jestli jsem ti ublížila tak se omlouvám. Možná už ztrácím rozum nebo alespoň jasný úsudek." Pokusila se o omluvu.
" Já vlastně nevím. Možná, že kdybys to neudělala, stalo by se ze mě něco, na co ani nechci pomyslet. I jako člověk jsem občas trochu pruďas." Podíval se na ni. Poodešla kousek od něj a zadívala se do dálky. Stefan s Bonie taktně poodešli a začali svůj vlastní rozhovor.
" Damone bála jsem se."
" Bála jsi se, ty?" divil se.
" Ano, bála jsem se, že se staneš někým, koho budeš nenávidět a měla jsem tě na tolik ráda, že jsem nemohla dopustit…" už nemohla větu dokončit.
" Co dopustit?" postavil se před ni a podíval se na ni svým ustaraným upířím pohledem.
" To je jedno." Zakroutila hlavou a sklopila zrak. Damon ji však uchopil za tvář a donutil ji, aby se na něj znovu podívala.
" Jsi připraven na to všechno, co tě čeká, když to zruším?"
" Nevím co to je tak jak ti můžu odpovědět."
" No uvidíme." Zadívala se mu do očí.
" Máš teď plnou kontrolu nad svým vědomým. Chci, aby sis vzpomněl na vše, co se stalo v tom vězení a na vše co jsem tě donutila zapomenout. Jsi teď volný." Odstoupila od něj a pouto se přetrhlo.
Několikrát zamrkal a nepřítomně zíral někam do svých vzpomínek.
Ann riskovala hodně. Damon věděl vše o jejím životě o tom, kde se narodila a jak se stala tím, čím je doposud.
Skousla si ret a čekala, až se vrátí do reality. Když se to stalo, zalapal po dechu. A nevěřícně si ji prohlédl jako by ji viděl poprvé. Jen pokývala hlavou na znamení, že rozumí. Otočila se a vydala k autu. Damon si pod náporem všech těch informací musel znovu sednout. Stefan si všiml, že se Ann vrátila k autu a začala se prohrabovat věcmi v kufru. Zadíval se na Damona, který seděl zhroucený na lavičce a vydal se k němu.
" Jsi v pořádku? Co se vlastně stalo." Chytil Damona za ramena.
" Jo jo jsem. Zrušila to." Řekl to trochu nevěřícně.
" To je fajn, alespoň v něčem drží slovo."
" Bude to znít ode mě asi divně, ale myslím si, že ona je jedinej člověk, kterýho znám, kdo splní to, co řekne. Je takovej Eliah jen s hezčíma nohama." Podíval se na bratra. Stefan se zatvářil udiveně. Nebylo zvykem, že by Damon takhle o někom mluvil.
" Na co všechno sis vzpomněl?"
" Až někdy jindy měli bysme jet dál."
" Fajn tak pojďme." Zvedli se a vydali k autu.
Ann se právě lepicí páskou pokoušela do okna nalepit kus igelitu. Vypadalo to hrozně.
" Koukám, že jsi asi nechodila na hodiny ručních prací?" rýpnul si do ní Damon. Očividně se mu nálada zlepšovala každým okamžikem.

" Smějěš se? Tak až Bonie zmrzne, bude to tvoje vina." Mrštila po něm páskou a sedla si za volant.

TVD 10

10. října 2014 v 7:27 | Jane |  TVD
Kapitola 10

Když Ann dorazila zpět z nákupů s autem po střechu nacpaným taškami a krabicemi s botami našla všechny sedět na gauči.
Jejich pohledy se na ni upíraly dosti s despektem.
" Díky" hodila Damonovi zpět klíčky. Ovšem poněkud silněji než chtěla, takže mu klíč probodl dlaň skrz na skrz, když se ho pokusil chytit. Damon jen bolestně zalapal po dechu a vytrhl si klíč i s kouskem masa ven.
Despekt v obličejích se ještě prohloubil.
" Co?" rozhodila rukama.
" Máme pro tebe nabídku." Začala Caroline. Ann sestoupila ze schodu do pokoje.
" Poslouchám."
" Pomůžeme ti s Klausem, když nám dáš dostatek léku pro nás pro všechny a zrušíš Damonovo ovlivnění."
Ann si zkřížila ruce na hrudníku. A zabodla pohled do Damona.
" Vážně si myslíte, že pro mne má Klaus takovou cenu? Vůbec vás nenapadlo, že kdybych ho chtěla najít tak nemarním čas tady?" přelétla je pohledem. Despekt se změnil v nechápavé udivení.
Ann zazvonil v nové kabelce mobilní telefon. Zvedla ho. Volal jí její informátor z advokátní firmy, kterou vlastnila. Něco se stalo.

" Dobrý den, dnes vás tady hledal nějaký muž, jméno neřekl. Byl hrozně neodbytný a chtěl mluvit jen s Vámi. Vypadal vyděšeně a jako by mimo sebe."
" Kde je teď?"
" Susan se s ním pokusila promluvit, ale mluvil úplně z cesty. Tak jsme ho poslali ehm do chládku. Měla jsem z něj divný pocit, něco na tom muži nebylo v pořádku a chtěla jste, abych vám zavolala, když bude něco v nepořádku."
"Máte záznam z kamer?"
" Ano, samozřejmě."
" Pošlete mi ho, prosím. A pokud se znovu objeví tak mne zavolejte. Jak jde jinak případ Sommerset?"
" Zítra je konečné jednání, ale všechno vypadá, že vyhrajeme. Steven je nervózní, ale jistě to zvládne."
" Tak fajn, dejte mi prosím vědět, jak to dopadne. Pan Sommerset je důležitý klient."
" Samozřejmě. Záznam je už odeslán, máte ho ve schránce."
" Děkuji." A zavěsila. Hned jak jí žena o tom muži řekla tak věděla, že tohle opravdu není normální. Nikdo totiž nevěděl, že je vlastníkem firmy a už vůbec ne, že má kancelář v této budově. Vydala se k hromadě tašek na zemi u vchodových dveří a hledala krabici s počítačem, který si také zakoupila. Když ho našla, došla ke stolu, vybalila ho a zapnula.
" ehm, ehm.." ozvalo se jí za zády. Otočila se po zvuku.
" Co zas?"
" Myslím, že jsme právě něco řešily, když dovolíš." Dožadovala se Elena pozornosti.
Otočila se k obrazovce a otevřela pracovní poštu. Na obrazovce se objevil detailní záběr z kamery v hale. Přetáčela si záznam v čase, až narazila na dotyčného.
" Pokud chcete být co k čemu tak mi řekněte, zda ho znáte." Zaostřila na obličej muže. Damon se Stefanem k ní přistoupili a zadívali se na obrazovku.
Když pohlédli na muže, vyměnili si pohledy, což Ann samozřejmě neušlo. Prudce zavřela počítač a začala se zvedat. V té chvíli i ostatní uslyšeli, že před domem zaparkovalo auto.
Ann sebrala haldu tašek a šla s nimi ven. Ostatní jen nevěřícně koukali, co se děje. Vytočila zpět posledního volajícího.
" Drže ho tam dokud nepřijedu. A nikoho k němu nepouštějte, může být nebezpečný. Kdo tam teď je?" Věděla, že musí své lidi varovat. Nechtěla, aby kvůli ní přišel někdo o život.

Ann zamávala na řidiče vozu, ten vystoupil z černého terénního vozu, který se ještě blýskal z myčky a předal klíče Ann. Ta mu poděkovala a naházela věci do kufru. Muž počkal, až pro něj dojede další služební vůz a odjel.
Ann právě otevírala dveře u řidiče, když jí je Damon prudce zabouchl před nosem a přimáčkl ji na bok auta.
Držel ji za hubený krk a zachrčel.
" Co si myslíš, že děláš?"
" Mám, co jsem potřebovala a to i bez vaší pomoci. Tak jedu zase o dům dál."
" To přece nemůžeš, teď když…" vyhrkla Caroline.
" Teď když co? Když jste se rozhodli, že ze mě vyždímete krev?" odstrčila Damona tak, že se musel zvednout z půl metrového kráteru, který po něm zbyl na trávníku. Ostatní o kousek ucouvli, když se k nim blížila.
" To ne…já jen…" Caroline došla slova.
" Můžeme se přece ještě dohodnout." Stefan to jako vždy zkoušel po dobrém. Damon se s pomocí Eleny vyškrábal z díry a smítal si trávu z oblečení.
" Co je to co tady doopravdy hledáš?" zeptala se Caroline. Ann se poťouchle usmála.
" Otázka je co jsem tady našla."
" Prosím tě pomoz nám. Nechceme ten lék jen pro Elenu. Vím, že ty víš, že je to správné. Jsi jistě dobrý člověk. Hlavně pro to, že nemáš v lásce mého bratra." Stefanův monolog byl dojemný.
Ann vrhla na Damona znuděný pohled. Ten pokrčil rameny.
" Já ti to říkal."
Ann se obrátila na Elenu.
" Chceš ten lék?" Elena se zakoktala.
" Já nevím, nemůžu se rozhodnout takhle." Ann se obrátila a znovu se vydala k autu. Za zády se jí ozvalo.
" Ann, prosím." Znělo to z jeho úst nepatřičně. Zarazila se. Už předem věděla, že tenhle boj prohrála a s mírným údivem sama nad sebou si uvědomila, že vlastně vzdorovala jen tak pro formu. Byla již před notnou chvílí rozhodnuta jim pomoci. Otočila se a prošla jejich středem zpět do domu.

Nalila si sklenku s železníkem a počkala si, až se všichni opět shromáždí. Všechny oči vysely na jejích rtech.
" Dobrá, kolektivnímu náporu neumím odporovat. Ale jelikož jste původní dohodu nedodrželi"
" Ale přece…." Vyhrkla Caroline. Víc však říct nestihla, protože jí Damon zacpal ústa polštářem.
" Děkuji ti." Usmála se na něj a pokračovala.
" Nabídnu vám novou dohodu poněkud dlouhodobějšího rázu. A co se týče toho ovlivnění…můžeme o tom uvažovat, pokud to budeš opravdu chtít." Napila se.
" Jaká dohoda by to měla být?" Stefan se ujal vyjednávání.
" Já vám dám, co chcete a v jakém množství budete chtít. Můžeme se domluvit i na jistých dodávkách do budoucna."
" To by šlo." Zhodnotil to Stefan.
" Ale na oplátku mi půjčíte vaši malou kotvu." Zadívala se na Stefana.
" Co prosím?" divila se Elena. Ta holka snad nikdy nic nepochopí, povzdechla si v duchu Ann.
" Proč ji chceš?" zbystřil Damon.
" Kouzelník přece nikdy neprozrazuje své triky drahý."
" To ne Damone, to nemůžete udělat. Bonie patří sem k nám, k Jeremymu."
" Co kdybych ti nabídnul něco jiného, třeba sebe." Zamrkal Damon.
" Nejsme na koňském trhu, ber nebo nech bejt."
" A co takhle, Bonie půjde s tebou, a my půjdeme s Bonie." Stefan se chytal každého stébla.
" A k čemu byste mi asi byli?" rozhodila rukama.
" Co takhle osobní ochranka, vypadalo by to dobře, udělám si dobráckej účes…" Damon se přidal, protože už tušil, že tahle nabídka by mohla projít.
" Když se objevím někde s vámi, je tady asi 78 % šance, že mne budou chtít zabít i ti co mě vůbec neznají, jen tak z principu."
" To je riziko podnikání."
" Tak dobrá, ale beru tě za slovo s tím účesem a taky ty boty by sis mohl změnit. Přisadila si."
" Skvěle a kam pojedeme." Zaradovala se Caroline.
" No já za Klausem a ty předpokládám domů." Udivila se Ann.
" Vždyť mne potřebujete, ne? Kvůli Klausovi, on má pro mne celkem slabost." Přesvědčovala ji.
" Ty vlastně nejsi informovaná. Vypadá to, že teď má slabost zase pro změnu pro mě a právě teď je pěkně pod zámkem a čeká na mě. Takže pokud máte něco co si potřebujete zařídit máte na to půl hodiny. A Někdo by měl informovat Bonie, že pojedeme na výlet." Ann se šla osprchovat a převléknout.

Když byla převlečená, měla vyfoukané vlasy a sbalené věci sešla dolů. Seděli tam všichni nastoupení a natěšení jako děti, které jedou na výlet. Jen ji zarazilo, že je připravená také Elena, Caroline a dokonce Jeremy.
Když se před ně postavila, zase na ni zírali. Nervózně si je prohlédla.
" Mám na nose bradavici nebo co?"
" Ne, ne jen že vypadáš jinak." Stefan je gentleman. Měla na sobě černé kožené kraťasy, černé silonky a vysoké kozačky nad kolena, a jelikož byla zima tak teplý krátký kabátek a kožené rukavice. Pro ni samotnou to nebylo noc neobvyklého, ale když si uvědomila, že ji tady všichni viděli jen v otrhaných jeansách a triku s lebkou uvědomila si, že je její nynější vzhled docela změna a to se ani nesnažila zapůsobit.
"Tak si dejte pusu na rozloučenou a jedeme." Všichni se zvedli.
" Mám malé auto a zákon zakazuje, abyste si seděli na klíně, takže jede jenom dvojka zabijáků a malá čarodějnice."
" Tak to ani náhodou jedeme všichni." Postavila se před ni Elena a zamířila ke dveřím.
" Uděláš to ty nebo já?" zeptala se Damona.
" Co máš konkrétně na mysli?" dělal nechápavého.
Ann zabouchla pře Elenou dveře a vhodila ji zpět do obýváku, kde přistála na zemi. Elena se postavila a vycenila na Ann zuby.
" Přestaň" okřikla ji Ann, chytila ji pod krkem a začala dusit. Elena se kroutila jako žížala a Damon se jí snažil odtrhnout. Odhodila ho na stěnu.
" Neopovažuj se se mnou takhle ještě někdy jednat. Teď se sebereš a odjedeš s Caroline zpět do školy. Rozumíš?"
" Rozumím."zasípala Elena. Ann ji pustila a Elena se zhroutila na koberec.
" Hodná holka." Poklepala jí po hlavě Ann. Obrátila se na Damona, který se právě vyrovnával se zlomenými žebry.
" Neboj se, neublížila bych jí…. No vlastně ano, když se naštvu, jsem tak trochu mimo sebe." Damon došel k Eleně.
" Má pravdu, měly byste se vrátit do školy, stejně byste tam nebyly v bezpečí." Pohladil Elenu po vlasech.
" Děkuju." Pokynula mu Ann. Stefan prošel kolem Ann a otevřel jí dveře.
" Jsi opravdu neuvěřitelná." Pronesl, když kolem něj procházela a za ní ještě její parfém.

" Děkuji. Konečně to někdo pochopil." Došla k autu, sedla si za volant a nechala je, aby si to vevnitř pěkně vyříkali.

TVD 9

10. října 2014 v 7:13 | Jane |  TVD
Kapitola 9

Damon vyšel ze svého pokoje ve velice dobré náladě, Elena se sprchovala. Došel do obývacího pokoje a zůstal udiveně stát. Pohled na ty dvě spící hrdličky ho dojímal. Hezky potichu došel ke Stefanovi a opatrně ho probudil. Posunkem mu naznačil otázku, zda se mu podařilo něco zjistit. Stefan zakroutil hlavou. Ann se přetočila na bok a se zavřenýma očima pronesla.
" Jestli budete dělat ještě větší rámus, budou padat vyděšení ptáci z oblohy." Oba dva sebou trhli.
Otevřela jedno oko a pak druhé.
" Kdopak se nám to vyspinkal do černa?" Damon si nemohl odpustit jízlivost.
" Máš pro mne Klause?" šla rovnou na věc.
" Máš pro mě lék?" zaculil se.
Ann spustila bosé nohy na tlustý koberec a protáhla se jako kočka.
" Dobrá na znamení dobré vůle ti prozradím, že v jisté formě sedí před tebou a chce kafe a odvoz do obchodu. I když měl tvůj strýček zajímavý vkus, nechci, aby měl o mém vkusu Klaus špatné mínění." Oba mlčeli. Ann se zaposlouchala.
" Někoho čekáte?" zvedla se a zabalená do přikrývky došla k proskleným dveřím do zahrady. Stefan s Damonem za ní.
" Já nic neslyším ani nevidím. Asi začínáš senilnět." Zhodnotil kriticky Damon její zdravotní stav.
Stefan se otočil se slovy " jdu pro kafe." Ann nespouštěla oči z lesa.
" Klídek amazonko." Stál tak blízko, že jejich ramena dotýkala, a když se pohnul, dotkly se jejich ruce. Ann se k němu otočila, a když uviděla jeho zkoumavý pohled, rozhodla se odejít. To se jí ale nepodařilo. Prudce ji chytl za loket a donutil ji, aby se k němu opět otočila čelem.
Neprotestovala, jen se nadechla jako před bojem.

Damon ji držel těsně u sebe tak že cítil, jak se jí zvedá hrudník. Ani nevěděl, co dělá, cloumala jím zlost za to, jak se k němu zachovala, za to že ho opustila a že je teď zpět.
Za to, že k ní cítí něco, co by neměl. Zlobil se na sebe, na ni, na Elenu a na Stefana, který se právě objevil se třemi hrnky kávy.
Damon povolil své sevření. Vysmekla se mu, došla ke Stefanovi, vzala si od něj hrnek s kávou a vyšla do svého pokoje.
Stefan došel k Damonovi a podal mu hrnek s otázkou.
" Jsi si jistý, co děláš?"
Damon neodpověděl, jelikož se právě dostavila Elena. Vycítila napjatou atmosféru v místnosti.
" Co se děje?" došla k nim.
" Obvyklé drámo, lásko. Nezatěžuj si tu svoji pěknou hlavinku." Damon ji políbil do vlasů.
Stefan se odvrátil ve chvíli, kdy už oblečená Ann scházela ze schodů, měla na sobě jeden ze svetrů jejich strýce a jeansy. Posadila se na poslední schod a obula si boty. Pak se postavila a luskla prsty na Damona.
" Jedeme." Elena na něj nevěřícně zírala.
" Vy tedy rozhodně spolu nikam nepojedete." Postavila se před něj Elena.
" Tak fajn dej mi klíčky." Nastavila dlaň Ann.
Damon neochotně vytáhl klíčky ze zadní kapsy kalhot. Nerad se vzdával svého autíčka, ale než by čelil Eleninu hněvu, radši se rozhodl riskovat odřený lak. Hodil je přes místnost Ann a ta je bez mrknutí oka chytila. Cestou ven ještě zakřičela.
" A až přijedu ať je tady blondýna s adresou, nehodlám tady strávit mládí hádáním se s vámi." A práskly za ní dveře.

" Konečně je pryč." Oddychla si Elena.
" Zjistili jste kdo má ten lék?" zajímala se dál.
" Vypadá to, že ona je ten lék. Ale možná to na nás jenom hraje." Stefan se díval oknem, jak odjíždí.
" Ona jak je to možné?" podivila se.
" Bude to jako s Klausem, potřebujeme její krev. Teď je otázka jak jí dostat. Hádám, že se nenechá svázat do kozelce a vysát." Otočil se Stefan na Damona.
" Pokud to tak je, tak se modleme, ať jí nenaštveme víc než už je."
" Jak to myslíš?" Nechápala Elena.
" Myslím to tak, že i kdybychom jí nakrásně svázali, tak se určitě žíly nedořežeme. O to se postarala. Měl jsem jí zakousnout, dokud to šlo." Zalitoval.
" Damone, je na čase, aby jsi vyklopil, co o ní víš. Tohle naznačování mi leze krkem." Opřel se do něj Stefan.
" Myslíš si, že bych vám to neřekl, kdybych mohl?" obořil se na něj.
" Jak to myslíš, že nemůžeš?" podivila se Elena.
" Ovlivnila mě jasný. Nemůžu říct nic o tom, co, tedy kdo je a proč se chová, jak se chová."
" Kdy se to stalo?" zkusil Stefan.
" Hezký pokus bráško, ale nejde to."
" Co teda budeme dělat?" zajímala se bezradná Elena.
" Uděláme, co po nás chce, jinou možnost nemáme. Dostaneme ji ke Klausovi." Damon věděl, že jinou možnost nemají a ona je na dodržování dohod vysazená.
" Klaus nás zabije, pokud mu zkřížíme cestu, Damone." Stefan věděl, že Klaus je silný protihráč, zvláště když je naštvaný.
" A ona nás zabije, pokud neuděláme, co chce."
" Paráda." Elena se svezla na gauč.

" Zavolej Caroline, ať kouká přijít." Požádal Damon Elenu.

TVD 8

9. října 2014 v 14:28 | Jane |  TVD
Kapitola 8

Všichni se seběhli kolem Bonie a ujišťovali se, že je v pořádku.
" Co se stalo?" Stefan šel rovnou na věc.
" Něco se chtělo dostat z druhé strany a to celkem tvrdě. Ještě jsem nic takového nezažila. Když jsem byla na druhé straně, mohla jsem pouze přihlížet, neměla jsem dost síly, abych se bez cizí pomoci dostala zpět."
" Kdo to byl?"
" To nemám tušení, jen vím, že mne to málem zabilo."
" Jak je možné, že tě dokázala ovlivnit, myslel jsem, že jako kotva jsi proti tomu imunní?"
Bonie jen pokrčila rameny.
" Naše nová nájemnice je plná tajemství. Zdá se, že jsme se ocitli v laciném hororu. No nic, Eleno doprovodíš mě do mých komnat?" nastavil jí Damon rámě.
" Děláš si legraci? Vždyť Bonie právě zemřela a ty .."
" Bonie je v pohodě, má tvého malého bratříčka."
" Jasně taky půjdeme spát." Usmála se Bonie. Damon čapnul Elenu a odváděl si ji do pokoje.
Ann stála před zrcadlem v koupelně a pozorovala svůj obličej. Za poslední roky docela přibrala na váze, ale vůbec jí to nebylo na škodu. Teď však její obličej vypadal jako by se ho dotkla smrt. Na chodbě uslyšela něčí kroky, ale jen přešly a dál se vzdalovaly chodbou.
Mozek jí vypověděl službu, chtěla si vzpomenout, chtěla tohle všechno zastavit, ale věděla, že nemá sílu tomu všemu čelit znovu, tentokrát už ne. Sesunula se na podlahu koupelny a hlavu si opřela o kolena. Setrvala tak pár minut, ale když se nedostavila žádná změna, zvedla se a zapnula sprchu. Když si připadala čistá, došla do pokoje, kde na posteli ležela její taška. Začala se v ní přehrabovat, aby si vyndala triko s lebkou a na zem jí vypadl deník, který měla v ruce již v motelu. Otevřel se na datu 16. dubna. Zamyšleně ho zvedla a položila na stůl. Přes hlavu si přetáhla triko a zalovila v šuplíku po něčem, co by se k němu hodilo. Samozřejmě nic nenašla tak si navlékla volné šortky s tkaničkou v pase. Znovu přešla ke stolu a zvedla z něj deník. V duchu si vynadala, že nepsala čitelněji, protože znaky na papíru nebylo skoro vidět. Došla tedy těsně pod lustr, ale stále se to nezlepšilo.
Pod dveřmi se prohnal průvan, jak někdo dole otevřel vchodové dveře. Po chvíli uslyšela odjíždějící vůz. Předpokládala, že poradní seance dole je skončena a když uslyšela Stefana stoupat po schodech a bouchnout dveře, věděla, že se může bez povšimnutí přesunout dolů ke krbu. Vždy milovala teplo a vůni hořícího ohně. Nikdy si nezvykla na výhody ústředního topení.
Posadila se u krbu, vzala několik polen a přiložila. Přisunula si blíž stolek s lampičkou, opřela se o pelest gauče a na zkřížených nohou rozevřela deník. Přejela rukou po drobném písmu a vrátila se ve vzpomínkách na místo a do dne kdy tyhle řádky napsala. Znovu oči otevřela, zalitovala, že si nevzala nic na psaní. Musela se znovu zvednout a najít v tomhle baráku něco na psaní. Zamířila do míst, kde tušila knihovnu a našla pracovnu. Prošla setmělým pokojem k psacímu stolu. Ležela na něm otevřená kniha s úhledným rukopisem. Pochopila, že je to něčí deník. A ke svému štěstí na stole ležel kalamář s plnicím perem. Zvedla ho a vyzkoušela na hřbet ruky. Potěšilo ji, že psalo. Otočila se a došla zpět ke krbu, kde nechala rozevřený deník. Domem se opět prohnal průvan, až se plamen ohně zapraskal. Stránky deníku se začaly otáčet a zastavily se opět na datu 16. dubna.
Ann se rozhlédla kolem sebe, i když věděla, že nikoho neuvidí. Znovu se posadila a zadívala se na stránku. Tenhle den se rozhodla psát hyeroglify. Musela k tomu mít jistě dobrý důvod, ale nepamatovala si ho. Jak hypnotizovala stránku, dolehla na ni tíha uvědomění. Byl to den, kdy se všechno změnilo. Ten den….to místo a to jméno. Srdce se jí prudce rozbušilo. I po těch staletích ji vzpomínka na něj rozrušila. Prudce zavřela knihu a vhodila ji do ohně.
Místností se prohnal další závan větru, tenhle byl ale původu čistě fyzického. Byl to Stefan, který právě vytáhl knihu z plamenů a uhasil doutnající stránky.
Ann na něj nevěřícně zírala, nemocna jediného slova.
" Taky jsem to jednou udělal a pak jsem litoval." Prohlížel si knihu a rozevřel ji.
Posadila se na opěradlo křesla a zadívala se na něj ve světle ohně.
" Opravdu si myslíš, že bych mohla ještě něčeho litovat?"
" To mi řekni ty. Já tě zas tak neznám." Pochopil, že si ze sanskrtu moc nepřečte, odložil deník a posadil se na gauč. Zaklonila hlavu a hlasitě se rozesmála.
" Ty to myslíš vážně, že jo." Jediný pohled do jeho mysli a věděla, že u ní hledá odpovědi na mnohem zajímavější otázky, než si původně myslela.
" Ano, pochopil jsem, že ty a Damon máte poněkud složitější vztahy a já nechci, aby se něco podělalo jen kvůli němu."
" On ti nic neřekl že?" nemohla tomu uvěřit.
" A je tady něco co bych měl vědět?"
Poškrábala se na krku a z opěradla sklouzla na polštáře na gauči. Nohy zkřížila ve vzduchu, aby si je mohla prohlédnout. Když na nich neshledala žádnou vadu, položila je na polštáře a znovu zaměřila pohled na Stefana.
" Co takhle nabídnout dámě drink, když z ní chceš vytáhnout informace? Zůstávám věrná klasice." "Jistě, omlouvám se." Zvedl se, došel ke stolku a zarazil se.
" Čistou prosím, po železníku trochu blázním a nerada bych ti ublížila." Zavolala na něj.
Nalil dvě sklenky a jednu jí donesl, když jí podával sklenku, dotkl se jejích prstů. Byly studené.
" Jo malá nevýhoda vysokého věku, vytrácí se známky života." Zvedla sklenku ke rtům a opatrně usrkla.
" Dobrá jsem připravena na otázky." Za celou dobu se na něj nepodívala.
" Najednou nevím kde začít."
" Zkus to od konce. Žij nebezpečně."
" Dobrá, proč někdo jako ty chce spálit vzpomínky?"
" Někdy je lepší zapomenout."
" A je to tak snadný, jen spálit pár papírů?"
" Někdy je to ještě snazší, myslím, že to víš sám nejlíp."
Stefan si uvědomil, že mluví o jeho temné stránce rozparovače, o chvílích kdy člověk vypne svoji, lidskost a stane se krvelačnou zrůdou.
" Udělala jsi to někdy?"
" Ano" při této vzpomínce se napila hodně zhluboka, až jí skotská v krku zapálila.
" Co se stalo? Vím, že asi víš o tom, co jsem zač já, takže nic horšího už to být nemůže."
" Nikdy nepodceňuj sílu času, Stefane. Nikdy." Poprvé za celý rozhovor se k němu otočila čelem. Ležela na boku a pod hlavou měla kupu polštářů. Skleničku si položila na koberec a pohodlně se uvelebila.
" Když jsi mluvila o Římě, neušlo mi, že jsi říkala "my". Měla jsi tedy někdy…" nevěděl, jak to má říci diplomaticky.
" Manžela?" zasmála se.
" Samozřejmě že jsem měla, dokonce několik." Zamžikala řasami.
" Co tvůj seznam?"
" Nic moc, zatím na něm ještě pracuji." Nepodíval se na ni.
" A jaké triky používá dnešní mládež? Já jen abych se měla na pozoru."
" Kouzelník přece nikdy neprozrazuje své triky." Usmál se.
" Máš pravdu. Nikdy neprozrazovat triky."
Dala Stefanovi jasně najevo, že jeho vyptávání nikam nepovede.
" Fajn, bylo to trochu okatý. To moje vyptávání."
" Trochu okatý, doufám, že takhle nebalíš ženský. To by ten tvůj seznam byl opravdu krátký."
" Jsi vždycky tak upřímná?"
" Většinou, šetří to čas a nervy."
" Už chápu, co k tobě Damona přitahuje."
" O tom dost pochybuji, ale řekněme to tak, že když jsme se poznali, bylo dobře, že mezi námi byly mříže." Ann se začínaly zavírat oči. Dnešní večer byl po všech stránkách náročný a ona nebyla zrovna ve formě. Když oči zavřela, ucítila vůni železníku vycházející z karafy na stolku. Silou vůle se přinutila zůstat v klidu.
Stefan mlčel a pozoroval, jak se její tělo v jednu chvíli napnulo. Svaly na nohou vystouply a zase se povolily. Uvažoval kolik energie je schopno tohle tělo vyvinout. Po chvilce si uvědomil, že se její dech prohloubil a usnula. Zvedl se a došel pro deku, kterou jí přikryl. Byla to síla zvyku, která mu zůstala z dlouhých zimních večerů doma. Posadil se znovu na gauč a dopil obsah sklenky. Přemýšlel o tom, jak může někdo vypadat tak křehce a přece být tak nebezpečný. Po chvilce mu hlava padla na rameno a také se sesunul do měkkých polštářů.

TVD 7

9. října 2014 v 14:12 | Jane |  TVD
Kapitola 7

Všichni se po sobě nevěřícně koukali.
" Jste si jistí, že máte tu správnou osobu? Tahle vypadá, jako vy vyšla z blázince." Matt zhodnotil situaci víc než výstižně.
" Klídek máme to pod kontrolou." Zažertoval Damon.
" Jestli sis nevšiml tak jsme byli všichni právě naverbováni do armády proti Klausovi." Elena byla rozčilená.
" Alespoň víme, že jsme na správné straně bojové linie."
" Tím si nejsem tak úplně jistý." Zapochyboval Stefan.

Ann vyšla do slunného, ale mrazivého dne. Byla stále bosa, ale to jí nevadilo. Štiplavý mráz jí připomínal, že je stále ještě na živu k její smůle. Už tolikrát se pokusila ukončit svůj život, k jejím nejlepším pokusům patřilo například upálení na španělské inkviziční hranici, ale nic nefungovalo. Její tělo se vždy uzdravilo a navíc zůstalo proti obdobnému poškození imunní. Takže jí vlastně v současné době nemohlo zabít opravdu nic, co pocházelo z fyzického světa. Jedinou její nadějí zůstávala nějaká šikovná čarodějka.
Došla přes dubový hájek až k břehu řeky a pozorovala malé ledové kry plovoucí na hladině. Posadila se do tureckého sedu a pozorovala obláčky páry, které vytvářel její dech. Snažila se ze své mysli vytěsnit všechny emoce. Bylo čím dál tím těžší potlačovat vztek a návaly zuřivosti. S přibývajícími léty občas zatoužila vypnout všechny tyhle vlezlé lidské slabosti. Nebyla si však jistá, že by se dokázala z druhé strany opět vrátit.
Neměla ponětí, jak dlouho tam seděla, když se probrala ze svého podvědomí, byla již všude okolo tma a na jejích vlasech a řasách se perlily třpytivé kapičky ledu. Namáhavě pomalu se zvedla, jelikož její končetiny byly promrzlé. Vydala se zpět k domu a podle kraválu, který v okolí panoval, ji všichni hledali. Vešla do úplně prázdného domu.
Bude je muset poučit, že když se vydáte někoho hledat venku, musíte nechat někoho doma. Zavřela za sebou vchodové dveře, přiložila poleno do krbu a vydala se směrem, kde tušila kuchyni. Když ji našla, postavila na sporák velký hrnec s vodou a začala rozkrajovat cibuli, kterou našla ve spíži.

Stefan byl bezradný. Když vyšla ven, všichni si mysleli, že se zas za pár minut objeví, ale bylo to už osm hodin, venku mrzlo a Ann byla bosa. I pro upíra by to nebylo zrovna příjemné a určitě by ho to donutilo se vrátit. Byl přesvědčený, že se jí muselo něco stát a doufal, že to něco nebyl třeba Klaus.
Probíhal lesem zabalený do teplé bundy a v dálce uslyšel, jak se k němu blíží Damon. Zastavil se na pěšině, kam dopadalo světlo měsíce, a počkal na bratra.
" Nic?" zeptal se Damon.
Stefan jen zavrtěl hlavou.
" Vím, že je vřískající Caroline občas nesnesitelná, ale čekal bych, že toho snese víc."
" Jdeme domů, tady už nic nezmůžeme. Stejně už bude ležet někde zmrzlá pod stromem."
" Doufejme, že ráno zase rozmrzne."

První se do domu vrátil Matt s Jerremym. Jelikož neměli upíří rychlost, věděli, že při hledání nebudou nic moc platní a hlavně jim začaly omrzat prsty na rukou.
Když za sebou zavřeli dveře, oba dva se zarazili. Domem se nesla lahodná vůně, což nebylo tak úplně zvykem, jelikož tenhle dům obývali výhradně upíři.
Obezřetně se vydali za zdrojem vůně. Když procházeli jídelnou, všimli si, že je jídelní stůl prostřený jako na slavností večeři. Když došli do kuchyně, zůstali stát, jako když do nich uhodí. Pohled byl totiž celkem zajímavý.
Ann stála u plotny a míchala těstoviny ve velkém hrnci. Na sobě měla kostkovanou zástěru, na které bylo patrno několik červených skvrn. Otočila se k nim.
" Mohl byste mi to někdo ochutnat? Nejsem si jistá, co tomu chybí." Napřáhla proti nim lžíci s omáčkou. Když se ani jeden z nich nepohnul, pokrčila rameny a znovu zamíchala obsah hrnce. Pak vyndala z lednice dvě broušené mísy plné salátu a každému vrazila jednu do náruče.
" Odneste to prosím na stůl a otevřete víno. A zavolejte ty lovce upírů domů." Vykouzlila úsměv a obrátila se ke dřezu, kam se chytala slít vodu z těstovin.
Matt s Jeremym procházeli chodbou zpět k jídelně bez jediného slova.

Damon se vydal najít Caroline s Elenou, protože se nějak dlouho nevracely. Našel je, jak sedí na pařezu a tiše spolu rozmlouvají.
" Jdeme domů, zkusíme to ráno."
" Kde je Jerremy?" ptala se Elen
" Nevím, nejsem jeho chůva"
" Damone." Kárala ho Elena.
" Však on se zase někde objeví jako vždycky. Možná už je doma."
Když všichni tři došli k domu, zastihli Stefana s plnou náručí dřeva, jak míří dovnitř. Damon mu otevřel dveře a Elena ihned vpadla dovnitř s hlasitým výkřikem.
" Jerremy? Jerremy jsi tady?"
Přidala se i Caroline.
" Matte?"
Damon jen pokrčil rameny a zavřel dveře. V hale se objevil Jerremy.
" Tady jsi, jsi v pořádku." Starala se Elena.
" Jo, ale tohle musíte vidět." Jeho udivený výraz ihned vzbudil ve Stefanovi podezření. Šli za Jerremym do jídelny a vůbec netušili, kam směřuje.
" Páni ty jsi nám připravil večeři? Hodnej kluk." Pochválil ho Damon.
" Já ne, to Ann"
" Je tady? Proč to neřekneš rovnou. Budeme muset zapracovat na komunikaci."
Stefan nečekal na konec jejich rozhovoru a rozběhl se do kuchyně, kde cinkaly hrnce. V místnosti se vznášel obláček páry z horké vody. Zastavil se na prahu a opřel se o zárubeň dveří.
" Vyhládlo vám na procházce?" otočila se na něj Ann se šibalským úsměvem. Právě se potýkala s hrncem plným špaget. Stefan k ní přistoupil a vzal jí hrnec z rukou.
" Děkuji, nandej to prosím támhle do mísy, já vezmu ty omáčky." S hlasitým třísknutím položil Stefan hrnec zpět na plotnu právě v okamžiku, kdy se přiřítil i Damon a za ním celé publikum. Všichni zírali na Ann.
" Co?" rozhodila rukama.
" To je v pořádku Stefane, klídek. Nemá rád, když mu někdo sahá na nádobí." Damon Stefana vystrčil z kuchyně a na všechny ostatní udělala gesto, aby odešli.
Ann se vrátila k práci se špagetami, a když byla hotova, podala mísu Damonovi bez jediného slova. Ten se pokusil něco říct, zarazila ho však jediným gestem.
" Nech si to na jindy, teď jdeme jíst." K jejich údivu byli všichni vzorně usazení za stolem, kromě Tylera, který musel ve městě vyřizovat něco kvůli pozůstalosti jeho matky.
Stefan s Damonem se usadili do čela stolu a Stefan galantně přidržel Ann židli, aby si mohla sednout.
Teď bylo na Damonovi jako nejstaršímu majiteli domu, aby pronesl přípitek. Ten se postavil a pozvedl sklenku s bílým vínem.
" Na to že jsme všichni stále ještě na živu." Všichni se napili a pustili se do jídla. Chvíli jen cinkaly vidličky a nože o bílý porcelán., ale po chvíli se rozproudil i zajímavý hovor, který se točil jak jinak kolem Ann.
" Vůbec bych do tebe neřekl, že tak dobře vaříš." Matt byl nadšený, protože jako jediný člověk ve skupině občas opravdu trpěl stravovacími návyky upírů.
" Já bych zase neřekl, že mám v domě tolik potravin." Damon si přisadil s vidličkou u úst.
" Kde ses naučila tuhle omáčku? Je úžasná." Caroline si libovala nad smetanovou omáčkou s bazalkou.
" Měli jsme malou restauraci v Římě. Možná tam vlastně ještě je. Kdo ví?" odpověděla Ann.
" Páni a proč si odešla? Musí být úžasné žít v takovém městě." Elena se začala zajímat.
" Nejsem zrovna fanoušek křesťanství." Elena se zmateně podívala na Bonie. Ta jen pokrčila rameny, že netuší, o co jde.
" Kdy přesně jsi tam žila?" Jerremymu už souvislosti došly.
" Nech mě chvilku přemýšlet…myslím, že 343 až 395. Rok sem rok tam…" Eleně vypadla vidlička z ruky a pocákala Damonovi rukáv omáčkou.
" Páni, to je neuvěřitelné." Ann jen pokrčila rameny a věnovala se svému talíři.
Když dojedla, chtěla se zvednout a dojít pro moučník Stefan ji zarazil.
" Já to zařídím."
" Tvůj dům, tvůj hrad." Znovu se pohodlně uvelebila v židli a věnovala se sklence s vínem. Damon s Jerremym zatím sklidili talíře a přinesli každému kousek lahodného dezertu.
" Pokud bych takhle jedla každý den, neprojdu dveřmi." Postěžovala si Caroline.
Stefan si všiml, když si sedal, že je Ann už delší dobu duchem nepřítomná. Pak se bez jediného slova zvedla a vydala se do obýváku. Všichni se jejímu podivnému počínání podivili a vydali se obezřetně za ní.
Podívala se do ohně v krbu jako by tam viděla přízrak. Bonie stála vedle Jerremyho a pevně mu svírala dlaň, až bolestivě syknul.
" Bonie co se děje? Co vidíš." Jerremy s ní prudce zacloumal, aby ji probral z tranzu.
" Někdo ji hledá."
" Co to meleš." Damon byl z těchhle vůdů nesmylsů vždycky trochu nesvůj.
Než se nadáli, byla Ann těsně před Bonie.
" Kdo to je?" zeptala se jí zastřeným hlasem.
"Tak řekni mi, koho vidíš." Bonie se roztřásla.
" Nevím, nemá tělo, je to jen energie."
" Co od tebe chce?" Jerremy už musel Bonie podpírat protože se jí začala podlamovat kolena.
" Přestaň." Zařval na Ann, ta mu nevěnovala ani pohled.
" Chce na druhou stranu." Ann ji pevně uchopila za hlavu a donutila Bonie, aby se jí zadívala do očí.
" Nesmíš nikoho nechat projít." Bonie slabě přikývla a zhroutila se na zem. Elena vykřikla a rozběhla se k ní.
" Co to k sakru bylo?" rozčiloval se Damon.
" Myslel jsem, že je Bonie proti ovlivnění chráněná." Stefan se zadíval na Ann, která si sedla k Bonie na bobek a nadzvedla jí jedno víčko.
" Co jsi jí udělala?" Elena vyšilovala a vrazila do Ann. Ta odlétla několik metrů, než se však Elena stačila zvednout, přišpendlila ji Ann na protější stěnu nohou od židle jako motýla pod sklo.
Damon byl ihned u ní a vytrhl dřevo ze zdi a zachytil Elenu do náručí. Když se přesvědčil, že je v pořádku přešel k Ann, která se tvářila, jako by se jí to netýkalo.
" Nemám rád, když mi někdo ničí tapety a přítelkyně." Zadíval se na ni Damon svým výhružným pohledem.
" Tak si ji drž na vodítku a pořiď jí náhubek." Doporučila mu.
Bonie se začala probírat.
" Může mi alespoň jedna z váš vysvětlit, co to sakra mělo znamenat?" Stefan se snažil udržet konverzaci v rovině reálna.
" Ne" zavrtěla hlavou Bonie.
Ann se neobtěžovala ani odpovědět.
" Párty skončila, jdeme do postele." Zhodnotila situaci Ann a vydala se po schodech do svého pokoje, provázená nevraživými a udivenými pohledy.

TVD 6

9. října 2014 v 13:59 | Jane |  TVD
Kapitola 6

Pod pneumatikami auta skřípal štěrk a motor se zastavil. Damon se ohlédl na zadní sedadlo, kde tiše oddychovala dvě těla. Ann měla hlavu stále položenou na Stefanovo rameno. Ten však již nespal. Jemně s Ann zacloumal, aby se pomalu probrala.
" Jsme doma, Dorotko." Ann otevřela nejprve jedno a pak i druhé oko. Předklonila se a pohlédla na salvatorovic rezidenci. Usoudila, že by to snad i šlo. Po noci na skákací trampolíně a orientačním běhu lesem se těšila na horkou koupel a postel, ze které nedostane mořskou nemoc.
Všichni tři vystoupili z vozu. Bratři perfektně oblečení a učesaní. Ann v botách od bláta, roztrženou nohavicí a trikem asi o pět velikostí větším vypadala jako reklama na chudobinec.
Damon si propastného rozdílu jejich vzhledů také všiml.
" Asi ti budeme muset sehnat něco na sebe, jinak nás zavřou za zanedbání péče."
Ann se zaposlouchala do okolních zvuků a ihned věděla, že se uvnitř domu nachází značné množství lidí, včetně upírů, jednoho hybrida a jedné neidentifikovatelné existence. Rozhovor byl poněkud zmatený. Došli ke vstupním dveřím a Ann si pozorně prohlédla zárubně. Damon otevřel dveře a nechal dámu projít kolem sebe. Stefan nesl jejich zavazadla. V tu chvíli hovor v místnosti ustal. Ann se rozhlédla po prostorném obývacím pokoji a jeho osazenstvu. Osazenstvo si zase prohlíželo ji.
Dlouhovlasá dívka se rozběhla k Damonovi a vrhla se mu kolem krku. To musela být Elena. Ann si ji změřila pohledem, pak zachytila její myšlenky a neshledala nic tak vyjímečného, co by mohlo Damona na této holčičce tak přitahovat.
" Dost Eleno, udusíš mě." Damon rozmotal její paže svírající jeho hrudník.
Stefan s hlasitým žuchnutím položil tašky a došel k Ann, která očividně strategicky hodnotila situaci.
" Ehm tak tohle je Ann, odpověď na naše modlitby." Představil ji.
Ann se na něj ohlédla a zavrčela.
" Ještě uvidíme." Sešla do pokoje a Stefan začal všechny představovat. Pro Ann to byla jedinečná příležitost pro důkladný myšlenkový screaning.
Byl tam Matt, Bonie, Caroline, Jeremy, Tyler- velice zajímavý kousek a Elena samozřejmě. Ann si s každým podala ruku. Musela uznat, že lepší příchod si představit nemohla, protože zděšení, které vyvolal její nevábný vzhled, jí umožnilo dostat se přes obvyklé bariéry, které si lidé při seznamování v mysli vytvářejí.
" Máte ten lék?" zajímala se Caroline. Stefan se s významným pohledem podíval na Ann, která přešla ke krbu a ohřívala si zkřehlé prsty. Všichni se současně obrátili na ni.
" Ještě ne."
" Skvělé a co je tohle zač?" Caroline si občas nevidí do pusy a Damon zpozoroval, jak při tónu té otázky Ann ztuhla ramena.
" Klídek Car na otázky bude dost času, až budeme všichni čistí, najedení a nikdo mi nebude po perském koberci roznášet bláto." K nelibosti Eleny došel k Ann, jemně ji uchopil za ruku a odváděl po schodech do patra.
" A když jsme u té zdvořilosti, co kdybyste zkusili někde splašit něco, co by si mohla obléknout?" uculil se a šel za Ann. Když oba zmizeli, všichni se zase obrátili na Stefana a každý na něj vychrlil proud otázek. Ten si sedl a začal na ně postupně odpovídat.

Damon dovedl Ann do pokoje po jeho strýci, byl to jediný, který byl v současné době neobydlený. Rozsvítil v koupelně a ujistil se, že je tam dostatek čistých ručníků. Když se vrátil, seděla Ann na posteli a nepřítomně si zouvala si boty. Když se jí to povedlo, zabodla pohled na vzorek na koberci. Damon otevřel zásuvku u prádelníku. Bylo tam nějaké oblečení, které by se dalo při troše dobré vůle použít.
" Vyber si tady, co chceš, dokud ti neseženeme něco lepšího. Obávám se, že by teď nebylo úplně nejlepší, aby ses promenádovala po městě. Je možné, že je Klaus blíže než si myslíme."
Vzhlédla k němu a jen přikývla. Byl z jejího chování nesvůj, nikdy nevěděl, co tahle bytost udělá v příští vteřině natož minutě. Naučil se být v její přítomnosti neustále ve střehu.
" Víš, uvítal bych trochu víc informací, pokud máš být pod mojí střechou." Pohled se změnil z unaveného na démonický.
" Ok Ok, jak chceš, byl to jen takový návrh." Věděl, že v tu chvíli přestřelil a rychle se jí klidil z dosahu.

Když se za ním zabouchly dveře a jeho kroky se vzdalovaly, mohla se Ann úplně uvolnit. Přešla k prádelníku a začala se prohrabovat věcmi. Nakonec si vybrala staré jeansy a bílé triko a košili, zřejmě do smokingu. Jelikož však všechno oblečení bylo pánské, nemohla počítat s žádným velkým luxusem.
V koupelně si napustila vanu horké vody a její oblečení putovalo rovnou do koše. Důkladně se umyla a vysušila si vlasy. Oblékla si kalhoty a zjistila, že i když si do nich nacpala triko, stále jí sklouzávají z boků. Na štěstí našla pásek, do kterého si nehtem udělala dírku, pak si oblékla košili, kterou si uvázala v pase. Zhodnotila svůj vzhled v zrcadle a usoudila, že to mohlo dopadnout hůř. Dlouhé nohavice si ohrnula u kotníků a vydala se zpět do víru dění.
Když došla k patě schodiště, uslyšela vzrušený hovor ze zdola a řekla si, že by nebylo na škodu poslechnout si, jak se jednotliví členové téhle skupiny zachovají.

Damon stál u krbu se skleničkou plnou krve.
" Ty ses snad zbláznil." Vřískla Croline.
" Damone tohle je absurdní, nemůžeš přece po Caroline chtít, aby sem Klause nalákala, tak dlouho jsme se snažili se ho zbavit, ani nikoho z nás nechce momentálně zabít tak proč dráždit hada."
" Proč Eleno? Protože jinak se tím lékem můžeme rozloučit. A Klause už jsme zvládli má tady pro blondýnu slabost tak toho pěkně využijeme. Uvaříme večeři, zapálíme svíčky a v nestřeženém okamžiku mu Ann urve hlavu."
" Damone, jak jí můžeš tak věřit? Nevíme, o co jí jde a pokud má to, co chceme, pochybuji, že nám to dá takhle snadno." Bonie byla samozřejmě na straně ženské části. Stefan mlčel a Jeremy opět nebyl tak úplně v obraze.
" Fajn tak co navrhujete vy? Máte snad lepší plán?"
" Tohle nezní jako plán ale jako blbost." Caroline je rozená optimistka.
" Už jsme měli i horší plány a ku podivu některé z nich vyšly." Jeremy se uměl do hovoru vložit v pravou chvíli.
" Díky malý Gilberte." Damon mu připil na zdraví.
" Stefane co je ta ženská vlastně zač? Je to upír nebo hybrid, vlkodlak?" chtěla vědět Elena.
" Já nevím zeptej se Damona." Všechny oči byli opět na Damonovi.
" Já nevím co je přesně zač, vím jen, že je rychlá a silná a dosti odolná a asi čtyři tisíce let stará a vím, že dokáže Klause zlomit jako párátko a to mi stačí."
" Jak tohle všechno víš?" Elena nasadila podezřívavý tón.
" To je tajemství." Zaculil se Damon.

Ann už dlouhou dobu stála na schodišti a pozorovala podívanou dole. Po chvíli ji to ale přestalo bavit, protože pochopila, že se žádné nové informace nedozví. Sešla tedy dolů k servírovacímu stolku a otevřela postupně broušené karafy, ve kterých se třpytila hnědá tekutina. Všimli si jí teprve, když zacinkalo sklo. Udiveně se na ni podívali jako by byla duch.
" Nenechte se rušit." Přičichla k obsahu nádoby a když usoudila, že je její obsah poživatelný, odlila si do skleničky. Zakroužila tekutinou a pozdvihla sklenku proti světlu, pak se její pohled střetl s damonovým a oba dva pozvedli sklenku v němém přípitku.

Damon se Stefanem ji pozorovali, s ještě větším zájmem, něž všichni ostatní, protože dobře věděli, že si odlila z nádoby, která mimo burbonu obsahovala také notnou dávku železníku.
Ann si byla jejich nervozity velice dobře vědoma a užívala si jejich rozpaky. Polkla lok hořké tekutiny, který se jí okamžitě rozlil po celém těle. Bylo to jako šňupnout si cracu. Smysly se jí zbystřily a svaly zpevnily. Přešla kolem Eleny a Caroline a sedla si na sedačku vedle Stefana. Damon přešel ke stolku a přičichl ke karafě. Prstem setřel kapku na jejím okraji. Ta ho popálila na prstu jako žíravina. Podíval se na Stefana a pokrčil rameny. Každý normální upír by právě v téhle chvíli dávil své vnitřnosti na podlahu, ale ona tam seděla a se zdvihnutým obočím sledovala jejich neslyšný rozhovor. Pak přesunula svoji pozornost na Caroline, která byla klíčem ke Klausovi.
" Tak děti moje, copak mi hezkého řeknete." Hodila si nohu přes nohu tak, aby se jí bosá chodidla hřála u ohně.
" Chci vidět ten lék, než něco uděláme." Tyler promluvil poprvé za celou tu dobu.
" To není tak jednoduché, jak to může vypadat."
" A co když nám celou dobu lžeš a pracuješ pro Kaluse."
" Kdybych pracovala pro Klause tak už je většina z vás mrtvá. Ale jelikož se tak nestalo a to ani v případě Damona myslím, že to je důkaz bezmezné důvěry, kterou k vám chovám."
" Na tom něco bude." Přisadil si Stefan.
" Jak můžeš být na její straně, Stefane, ty máš být v mém týmu." Damon nevěřícně kroutil hlavou.
Ann se znovu napila a Damon při té představě zkřivil obličej ve výraz naprostého zhnusení.
" Tak jo jak to proboha můžeš pít?"
" To je mé malé tajemství."
" Cože?" Caroline se vložila do hovoru.
" To je ono, že ano?" Damon se před ní postavil.
" Mysleli si celou dobu, že jsi superupír a dopovali tě železníkem, že ti lezl ušima."
" Bod pro tebe. Ale neodbíhejme od tématu." Odstrčila Damona stranou protože jí bránil ve výhledu na Caroline.
" Vy se znáte? Jak to, že jsi mi to neřekl, když jsi odjížděl?" Elena vyjela na Damona.
" Já to nevěděl, přísahám."

Ann už ztrácela trpělivost, byla zvyklá jednat s vyrovnanými jedinci a tohle tedy opravdu neměla za potřebí. Zvedla se a odcházela. Stefan ji předběhl a stoupl si jí do cesty.
Dala hlavu na stranu a uvažovala, jestli ho zabije nebo ne, pak se nadechla a rozhodla se, že ještě počká. Znovu se otočila čelem k rozzuřenému davu.
" Díky." Ozvalo se jí za zády.
" Budu si to vybírat postupně a hezky pomalu." Zavrčela.
" Tak" rozhodila rukama.
" Sednout a uděláme to po mém, protože v současné době jste všichni v jednom týmu a to v mém."
" Co prosím?" nevěřila Bonie.
" Teď děláte pro mě, a když budu spokojená tak odejdu, a už o mě nikdy neuslyšíte." Zvedla se vlna protestů, kterou Ann rázně ukončila tím, že mrštila sklenkou o zem a tekutina z ní se rozprskla na všechny, co seděli v dosahu. Upíři se začali škvařit.
" Zavolej Kaluse a zjisti kde je. Pak se budeme bavit, co bude dál. Od teď tady platí jen jedna pravidla a to ta moje. Pokud se to někomu nelíbí, může odejít teď nebo už nikdy." Upírala zrak na Caroline. Obrátila se a vyšla ven do slunečního svitu a zabouchla za sebou hlasitě dveře.

TVD 5

7. října 2014 v 20:57 | Jane |  TVD
Kapitola 5

Damon se zadíval na záda ženy vedle sebe. Věděl, že již tvrdě spí podle jejího hlubokého dechu. Pochvíli se Ann na posteli otočila a díky zešikmené ploše se dostala nebezpečně blízko k němu. Viděl, jak jí její dlouhé řasy vytvářejí na tváři stíny a zpod přikrývky vykouklo její dlouhé hebké stehno. Damon se na něj zadíval a z mysli se mu vynořila vzpomínka na to, jak z toho místa kdysi vyčnívala bělostná kost. Zahnal tuhle odpornou představu a přetáhl jí přikrývku přes nohu.

Ann se probrala z bezesného spánku, když se na obloze objevily první sluneční paprsky. Leželi s Damonem těsně u sebe v jednom velkém kráteru v matraci. Ann cítila jeho silné pružné tělo, které ji příjemně hřálo. Trochu zalitovala, že na jejím těle se projevilo příliš dobrého jídla a málo cvičení, které poslední dobou zanedbávala. Neměla však moc času na uvažování, protože zaslechla, jak se na recepci někdo hádá. Ihned byla u okna a vyhlížela, co se to venku děje. Tělo měla napjaté a to nevěstilo nic dobrého. Její rychlý přesun z postele navíc probral Damona, který se na matraci prudce rozhoupal. Otevřel oči a mžoural proti slunci v okně.
" Co to sakra.." rozčiloval se Damon. Ann se k němu otočila, přitiskla si prst na ústa a poklepala si na ucho. Damon se zaposlouchal do rozruchu venku a usoudil, že je čas vyrazit. Popadl polštář a mrštil jím na spícího Stefana. Ten se neochotně probral a pozoroval, jak se Ann s Damonem chvatně oblékají. Všichni tři znovu vyhlédli z okna, když na parkovišti zastavilo policejní auto.
Vyskákali z něj čtyři po zuby ozbrojení policisté a namířili si to přímo k annině autu.
" Máme to auto, nemůže být daleko, pokud jde pěšky. Recepční říkal, že s ní přijeli dva chlapi, jsou v dvanáctce."
Ann věděla, že nesmí ztrácet čas. Popadla bundu a obrátila se na bratry.
" Viděli jste, že večer přijel nějakej chlap a šel do lesa. Nic víc. Nepokoušejte se je ovlivnit, mají v sobě železník. Stefane dej mi jeden granát, dělej." Už byly slyšet kroky na parkovišti. Stefan z tašky vylovil granát s roztokem ze železníku a hodil ho Ann. Ta ho chytila, odtrhla roznětku a vypila roztok. Pak už za ní zůstal jen závan větru ve chvíli, kdy na dveře dopadla první pěst.
Damon šel otevřít.
" Dobré ránko strážníku, copak se děje?"
Strážník Damona odstrčil a rozběhl se do koupelny. Když zjistil, že je prázdná a vrátil se zpět a postavil se před bratry.
" Viděli jste, kdo a kdy přijel tím autem?" ukázal na stříbrné SUV.
" Viděli jsme nějakýho chlapa, černá mikina s kapucou jak jde do lesa." Stefan se snažil hrát spolupracujícího svědka. Damon bojoval s chutí urvat mu hlavu.
Policista se pozorně rozhlížel po pokoji, ale nenacházel nic podezřelého.
" Měli byste se sbalit a naše auto vás doprovodí, tento prostor je do události 20 mil uzavřený."
Damon se Stefanem si rychle spočítali, že sebou bude Ann muset pěkně hodit, aby je dohonila. Sbalili všechny věci a pod bedlivým dohledem policajta se vydali na cestu. Nepromluvili mezi sebou ani slovo, protože si nemohli být jisti, kdo je poslouchá. Vyjeli na cestu. Oba dva neustále sledovali okolní les, zda neuvidí někde náznak pohybu.
Stefan naťukal na telefonu otázku
" Jak nás najde?"
" Já nevím, Stefane. Budeme doufat, že je chytřejší než mi."
Když přejeli policejní zátarasy, zůstali na vozovce sami. Zastavili na prvním odpočívadle, kde si byli jistí, že je nikdo neuvidí. Vystoupili z vozu a bezradně se rozhlíželi do lesa.
" Mám pocit, že tady nic nezmůžeme." Stefan si sedl za volant.
" Dojedeme do města a upíchneme se někde pěkně na očích."

Zastavili před jedním barem na hlavní ulici a posadili se k baru. Objednali si pití a připravili se na dlouhé čekání. Asi po hodině si vedle Damona sedla pohledná blondýnka v krátké sukni.
" Ahoj fešáku, co bys řekl dát si se mnou skleničku?" zamrkala.
" Drahoušku rád bych, ale čekáme tady na jednu zatoulanou ovci. Takže si dej odchod."
" Škoda." Seskočila ze židličky.
" Mohli jsme si zašpásovat." Pohladila ho po krku. Damon ji ruku odstrčil.
" Vidím, že ta ženská na parkovišti měla pravdu, jsi k ničemu. Pa pa" otočila se a odešla.
Damon se podíval na Stefana a oba rychle vyběhli na parkoviště, nikoho však neviděli.
" To je dost, že jdete." Ann vystoupila zpoza smradlavých kontejnerů. Měla roztržené kalhoty a boty od bláta.
Všichni rychle nasedli, Ann se posadila na zadní sedačku a skrčila se, aby ji nebylo vidět. Sundala si boty a masírovala si bolavá chodidla.
" Můžeš mi prosím tě říct co se to tady ksakru děje?" Danom byl z toho všeho nesvůj a nechtělo se mu uvěřit, že by se Klaus takhle snažil jenom kvůli tomu pitomému léku.
"Jak to mám asi vědět?"
" A kdo jinej by to jako měl vědět?"
" Já doufám, že mi nějaké odpovědi podá váš přítel Klaus."
" Nenazýval bych ho zrovna přítelem." Vložil se do toho Stefan.
" Fajn tak to bysme mohli mít něco společného."
Stefan se na ní pátravě zadíval na zadní sedadlo.
Když vyjeli za město, posadila se Ann rovně na sedadlo. Nikdo nemluvil, tak nějak nebylo co říkat. Zastavili jen pro to, aby se vystřídali v řízení. Ann seděla za volantem a hlavou se jí pořád dokola honila ta samá zrůdná myšlenka. Nemohla uvěřit, že se to znovu děje. Přejela si rukou po obličeji jako by chtěla všechno setřást. Právě míjeli kolonu aut a po jejím obličeji se míhala světla protijedoucích vozidel. Damon seděl na sedačce spolujezdce a Stefan tiše oddychoval vzadu. Damon se ujistil, že jeho bratr tvrdě spí a rozhodl se z ní vytáhnout nějaké informace.
" Musím přiznat, že jsem si myslel, že už tě nikdy neuvidím."
" Jo život je někdy mrcha."
" Mám tak trochu pocit, že místo abys ty pomáhala nám, tak pomáháme my tobě."
" Já taky nejsem nadšená, budeme to muset nějakou chvíli vydržet. Slibuji ti, že dostaneš, co chceš."
" A co budeš dělat ty, až najdeš Kaluse?"
" Obnovím rovnováhu moci."
" A že jsem tak smělý, jak to hodláš udělat? Jen abych měl představu."
" Zabiju ho."
" Taky jsme to několikrát zkoušeli a nic. Jak to hodláš udělat?"
" Podle toho jakou budu mít náladu, možná mu urvu hlavu, vyrvu srdce…život je tak pestrý." Oba dva se rozesmáli a atmosféra se mezi nimi uvolnila.
" Ani jsem neměl šanci ti poděkovat za tu minulou záchranu."
" Páni, poděkování, vážně? Kam zmizel ten suveréní ďábel?"
" Když potkám někoho, kdo by mohl znamenat skutečnej problém, prokazuju mu sem tam úctu, ale nezvykej si."
" Takže jsem pro tebe problém? To se mi líbí."
Damon zvedl palec na znamení míru a zadíval se z okna. Přišlo mu jako by se znovu vrátil do vězení, bylo to peklo, ale její přítomnost byla v tom všem to nejlepší, co ho v jeho ubohém životě potkalo. Postupem času přesvědčil sám sebe, že ta žena byla jen výplodem jeho zmučené mysli. Ale teď byla tady z masa a kostí, tedy alespoň tak vypadala. Byl to další démon minulosti, který vyplaval na povrch.
Zavřel oči a nechal svoji mysl unášet vzpomínkami. Nejprve na dnešní noc, kdy se její tělo těsně tisklo k tomu jeho. Moc dobře věděl, že si myslí, že spal, ale to by vedle ní nedokázal asi nikdo. Pak si připomněl, jak se cítil, když se jejich ruce poprvé dotkly přes mříže vězení. Bylo to, když mu nechávala svůj příděl krve. Nikdy později už nezažil nic tak intimního jako ty letmé doteky prstů ukradené v temnotě cely. Vrátil se zpět do vozu a uvědomil si, že si nevědomky přejíždí po dlani v místech, kde se ho dotýkala ona před tolika lety. Podíval se na její profil v mírném světle palubové desky a pohledem vyhledal její dlaň položenou na řadicí páce. Měla stále ty dlouhé štíhlé prsty s dokonale tvarovanými nehty. Na chvíli zatoužil znovu ucítit ten letmý dotek. Pak si ale vzpomněl na Elenu a tyhle hloupé úvahy rychle zahnal.
Uběhly další tři hodiny cesty, když si všiml, že se Ann zavírají oči. Ukázal jí, aby zastavila na odpočívadle a donutil ji, aby si přisedla ke Stefanovi. Ani neprotestovala a jen se schoulila a opřela si hlavu o Stefanovo rameno. Damon usedl za volant a znovu se vydali na cestu, zbývalo jim necelých padesát mil do Mistic falls a on se hodlal vrátit domů co nejdříve.

TVD 4

7. října 2014 v 20:40 | Jane |  TVD
Kapitola 4

Ann se před kavárnou prudce zastavila a pozorovala požární vozy, které se právě vzdalovaly. Zaostřila svůj sluch, aby zjistila, co se stalo. Uslyšela zvuky plamenů a svištění vzduchu, který plameny požíraly. Soustředila se, aby zjistila, kde hoří a jak se dostala k tomu poznání, musela sama zalapat po dechu. Její dům byl v plamenech.
Salvatorovi stáli po jejím boku a nechápali co se děje.
" Tak jdeme žádný zdržování, čas jsou peníze." pobídl ji Damon. Ann se však nepřítomně dívala na místo, kde zmizela auta a pátrala v myslích lidí ve městě, kdo je za tohle všechno odpovědný.
" Kde máš toho fešáckýho šoféra?" Damon si nedal pokoj.
" Co se děje?" zajímal se Stefan, pochopil totiž, že se něco stalo.
" Dostaňte mě ke Klausovi, hned!"
" Ale musíme se dostat zpět do Mystic Falls a pak uvidíme, co bude dál."
" Fajn, mám auto za rohem, jak pojedete vy?"
" Opravdu si myslíš, že tě necháme jet samotnou? Navíc nechceš se třeba rozloučit, spakovat si pár podprsenek?" Ann po Damonovi šlehla ostrým pohledem.
" Už nemám domov ani podprsenky."
" Co se stalo?" Teď přestal žertovat i Damon.
" Zapálil můj dům."
" Jak to můžeš vědět?" zajímal se Stefan. Neodpověděla a vydala se směrem ke svému vozu. Damon se očním kontaktem domluvil se Stefanem, aby nasedl k ní. Nehodlal ji ztratit ani na chvíli z dohledu, ne po tom, co jim trvalo tak dlouho, než ji našli.
Nasedli tedy do stříbrného SUV a Ann prudce šlápla na plyn. Damon doběhl ke svému vozu právě ve chvíli, kdy stříbrný vůz zmizel v první zatáčce. Tiše zaklel a vydal se za ním.
Dojeli až na kraj města a již z dálky byl vidět mohutný dým. Ann zastavila za vrcholku kopce, ze kterého byl dobrý výhled do údolí, kde se rozkládalo město. Damon prudce zastavil vedle nich po několika minutách.
Ann vystoupila z vozu a opřela se o přední kapotu a nepřítomně zírala na hemžení lidí dole.
" Myslím, že to byl pěknej dům, jen já preferuju spíš zelenou trávu." Damon se postavil na okraj srázu a pozoroval žhavé peklo.
Ann se nasála vzduch, ve kterém byl cítit popel z mahagonového obložení, které sama vyřezala. Za ty roky se už naučila na materiálních věcech nelpět, a proto ji samotnou překvapilo, že ji tenhle pohled drásal nervy. Asi už je na takovéhle věci přeci jenom stará.
Zvedla se, přešla ke dveřím od vozu. Damon i Stefan čekali, co udělá.
" Tak můžeme jet." Nasedla a nastartovala motor. Bratři nasedli to svého vozu a předjeli Ann, která čekala, aby ji navigovali. Měla nasazené černé brýle a její výraz byl tvrdý a nepřístupný. Nikdo z bratrů dlouhou dobu nepromluvil a jen se zaobíral svými myšlenkami a pozorovali ubíhající krajinu.
Damon si občas ve zpětném zrcátku zkontroloval, zda má její vůz stále přilepený na svém kufru.
Musel uznat, že se přistihl, jak ji pozoruje více, než bylo nezbytně nutné. S ubývajícím světlem si sundala brýle a on měl jedinečnou příležitost pozorovat výraz v jejích očích.
Jeli necelých dvanáct hodin, když se Damon přistihl, že místo silnice pozoruje svá víčka. Stefan vedle něj v klidu podřimoval. Zastavil u benzínové pumpy a zabrzdil o něco prudčeji než musel, aby Stefana probral.
" Šípková růženko, co kdybys třeba na chvíli řídil třeba ty? Musím si dát kafe." Stefan si ospale promnul oči a vyhlédl ven. Byla tma a na stromech se tvořila zmrzlá krusta.
Ann tiše zastavila vedle nich a vystoupila do mrazivého vzduchu. Protáhla si nohy a záda, ve kterých to nebezpečně zapraštělo. Damon vystoupil na druhé straně.
Ann dotankovala benzín a vydala se zaplatit. Pro její unavené oči bylo v místnosti s pokladnou až nepříjemné světlo. Zamžourala a vydala se na obhlídku místního sortimentu. Postupně si vybrala kartáček na zuby, pastu, ručník a bylo nutné, aby si našla také nějaké oblečení, do kterého se převlékne, protože dvanáct hodin sezení v autě na jejím osobním kouzlu moc nepřidalo. Došla ke stojanu s tričky a začala se jimi probírat. Nakonec pátrání po něčem alespoň náznakem vkusném vzdala a vybrala si dvě trička jedno černé s růžovým srdcem "I Love USA" a druhé s lebkou "Meat is Murder". Hodila věci na pult, kde stál Damon a právě platil za tři šálky kávy. Prodavač nandal věci ledabyle do sáčku a Ann mu hodila na pult několik bankovek, jejich počítáním se nenamáhala.
Damon gentlemansky tašku popadl a podal Ann papírový kelímek s kouřící tekutinou. Ann jen přikývla místo poděkování a usrkla kávu. Byla hrozná, ale to nelepší, co se v danou chvíli mohlo sehnat. Vyšli zpět na parkoviště, kde Stefan vyndával z přenosné ledničky dvě krevní konzervy. Damon Stefanovi podal kávu a vzal si od něj plastový sáček.
" Na druhém sjezdu je motel, měli bychom se vyspat, než pojedeme dál." Ann zamíchala tmavou tekutinou a podívala se na reakci jejích společníků.
" Dobrá, tak jedeme." Nasedli a opět vyjeli, cestou míjeli jen málo aut, která nevypadala nijak podezřele. Ann se již klížily oči únavou, když konečně sjížděli na neupravený betonový plácek před oprýskanou budovou s vybledlým nápisem Hotýlek u Moa. Položila si hlavu na volant a zavřela unavené oči.
Damon vystoupil a vydal se na recepci pro klíče od pokojů. Stefan vyndal jejich zavazadla z kufru a podíval se na Ann, která si unaveně položila hlavu na složené ruce. Došel k předním dveřím a opatrně zaklepal na okénko. Žádnou reakci však nevyvolal, proto opatrně otevřel dveře a jemně s ní zacloumal, aby se probrala.
" Vždyť už jdu." Opřela se znovu do sedačky, otevřela oči a zadívala se na Stefana, který čekal, až se rozhoupe. Odepnula tedy pás a vystoupila. Kolena ji však zradila a musela se přidržet Stefana, aby neupadla.
" Díky, už nejsem nejmladší." Pousmála se, když nabyla ztracenou rovnováhu.
" Mám pro vás jednu špatnou zprávu a jednu ještě horší vy moje malé hrdličky." Ozval se jim za zády Damon.
" Divila bych se, kdybys nesl nějaké dobré zprávy. To bych měla možná i strach." Ušklíbla se Ann, zabouchla dveře od auta a z kufru vyndala tašku s věcmi.
" Má jenom jeden volný pokoj a to s manželskou postelí. Takže vítejte v nebi." Ironicky se uculoval.
" Mě ta postel určitě stačit bude, nemusíš mít obavy." Došla k Damonovi a zvala si od něj klíčky od pokoje. Stefan došel k Damonovi, hodil mu jeho tašku a společně se vydali za ženou, jejíž postava házela pod pouliční lampou dlouhý stín.

Ann otevřela dveře pokoje a rozsvítila světlo. Musela uznat, že už spala na mnohem horších místech, ale do komfortu tohle místo mělo opravdu hodně daleko. Po chvilce se ve dveřích objevili i oba bratři.
Přelétli pokoj a hlavně nevkusnou postel pohledem a začali tiše hodnotit jejich noční uspořádání. Naštěstí byl součástí zařízení i prosezený rudý gauč, na který se při troše fantazie mohl jeden člověk vejít.
Ann položila svoji tašku na stůl a opatrně se posadila na kraj postele, která bolestně zaskřípala.
Damon přešel pokoj a rozsvítil v koupelně.
" Je to dobré, v koupelně není ani náznak krve. Dámy mají přednost." Ustoupil stranou a vybídl Ann, aby se šla osprchovat. Ta se zvedla, popadla svoji novou módní kolekci v tašce a zavřela za sebou dveře koupelny.
"Tak kráska se dává do gala, a jelikož ty ses už prospal, vyhráváš noc na tomhle šarlatovém obláčku." Damon rukou vyzkoušel tvrdost gauče, ze kterého se při jeho doteku zvedl obláček prachu.
" Nevím proč, ale mám z toho všeho podivný pocit." Stefan svého bratra skoro nevnímal a vyhlížel ven do tmy škvírou ve vybledlých žaluziích.
"Jak mohla vědět, že její dům shořel, když byla nejméně dvacet kilometrů daleko?" otočil se ke svému bratru s nadějí, že o schopnostech jejich společnice má nějaké bližší informace.
" To bude asi zázrak přírody, pokud se tomu tak dá říkat." Damon hodil pohled na dveře, za kterými se ozývalo šumění vody.
" Jen doufám, že ta svá ouška použila a nečeká nás v noci nějaká klausova noční můra."
Dveře koupelny se otevřely a Ann vyšla oblečená pouze do trička se srdcem, které jí sahalo až skoro po kolena.
" Jsi si jistá, že jsi zvolila nejvhodnější velikost?" zasmál se Damon a prohlédl si její dlouhé nohy, které neviděl už šedesát let. Musel uznat, že se za tu dobu vůbec nezměnila a pokud ano tak rozhodně k lepšímu. Z jeho úvah ho vytrhl zvonící telefon. Byla to Elena.
" Ahoj, ano, ano všechno je v pořádku. Stefan vyšiluje já jsem neskutečně sexy a vezeme si domů pěknej ranec problémů, všechno je jak má být."
Stefan se odebral do koupelny a přibouchl za sebou dveře mnohem hlasitěji, než bylo nutné. Ann sjela pohledem ze dveří na Damona a pokusila se v jeho mysli najít odpověď na tohle podivné chování obou bratrů. Nad tím co objevila, jen zakroutila hlavou. Bylo nad slunce jasnější, že má co do činění s bandou malých nevyzrálých děcek, kterými cloumají jejich hormony více než je zdrávo. A už vůbec se netěšila na to, co ji čeká, až dorazí do cíle jejich cesty. Snad Bude Klaus trochu větší formát než tihle dva břídilové co se hádají o jednu malou nevyrovnanou holku. Damon ještě chvíli vrkal do telefonu, než definitivně zavěsil.
Ann mezi tím přešla k oknu a vyhlédla ven, zaostřila sluch, aby zjistila klik dalších návštěvníků je poblíž a co jsou zač. Když neshledala v nejbližším okolí žádné nebezpečí, otočila se ke stolu a vyndala z tašky diář z roku 1058 a pero. Přešla k posteli, posadila se na svoji polovinu, za záda si nasoukala polštář a zkřížila nohy. Nalistovala si v deníku příslušnou kapitolu, aby si osvěžila svoji slábnoucí paměť. Když se však chtěla začít soustředit, uvědomila si, že na ni Damon celou dobu upírá z pohovky pronikavý pohled. Zvedla k němu oči.
" Co?" zeptala se ho nabručeně.
" Už je to dlouho, co jsme usínali vedle sebe." Zvedl se a posadil se vedle ní.
" Místnost se zlepšila, společnost bohužel stále ne." Rýpla si do něj.
" Ooo jsem zasažen na nejcitlivějším místě." Předstíral zranění. Ann se k němu naklonila blíž jako by ho chtěla políbit a Damon se zapomněl nadechnout. Ann však jen nakrčila nos a začichala.
" Měl by ses osprchovat jinak spíš na zemi."
Stefan právě vyšel z koupelny a uviděl, jak ti dva sedí na posteli vedle sebe blíže než je pro zadaného muže, kterým jeho bratr byl, zdrávo.
" Fajn." Odsekl Damon, zvedl se a zmizel v koupelně.
" Co se tady děje?"
Ann se podívala na Stefana, kterému se ve vlasech a na hrudníku třpytily kapky vody. Měl na sobě jen černé kalhoty a Ann si najednou uvědomila přítomnost těchto dvou přitažlivých mužů.
" Je těžké přemluvit malé dítě, aby se šlo vykoupat a spát." Stefan si sedl na gauč a opatrně se položil, pod jeho vahou pružiny zasténaly. Ann přesunula pohled zpět ke svému rukopisu v deníku. Inkoust časem vybledl a některá místa byla stěží čitelná pod chabým světlem žárovky. Vzdala svoji snahu a odhodila knihu přesným obloukem na stůl na druhé straně místnosti. Zachumlala se do překvapivě čisté přikrývky a zavřela oči. Po chvíli uslyšela Damona vycházet z koupelny a postel na druhé straně se pod jeho vahou zhoupla tak, že se Ann skutálela těsně k němu.
" Ale no tak, je tady Stefan." Ann se namáhavě vyhrabala z dolíku u damonova pozadí. Měl na sobě jen ručník a kolínskou.
" Tak zvedni ten zadek, ať se můžu odkutálet."
Stefan jejich počínání sledoval s mírným údivem. Damon se zvedl a postel se s Ann rozhoupala jako rozbouřené moře. Pomalu se sunula opět na svoji stranu postele s tichým klením.
" Tohle bude horší než to vězení, tam mezi námi byly alespoň mříže." Chytila se okraje matrace a počkala, až se Damon položí. Jelikož byl těžší, tak se matrace na její straně vyboulila a museli chvíli hledat rovnovážnou polohu. Když se jim to podařilo, ozval se Damon.
" Kdo zhasne?"
Ann jen natáhla ruku, popadla svoji botu a mrštila jí proti vypínači, protože další vstávací a uléhací manévr by zabral minimálně půl hodiny. Místnost se ponořila do pološera a všechny tři těla se mohla uvolnit pod rouškou tmy.

TVD 3

7. října 2014 v 20:22 | Jane |  TVD
Kapitola 3

Oba bratři seděli se šálkem horké voňavé kávy v kavárně. Bylo přesně devět hodin a Damon se nervózně ošil.
" Dochvilnost asi není její nejsilnější stránkou" rýpnul si Stefan.
" Jo anebo jí právě někdo veze v kufru auta se zlomeným vazem." Oba dva se znovu podívali na hodiny, bylo devět hodin pět minut.
" Tak jo stačilo, jdeme." Damon se vedl právě ve chvíli, kdy se u jejich stolu z ničeho nic objevila Ann se závanem vzduchu prosyceného jejím parfémem.
" Ty už odcházíš? To je velice nezdvořilé." Natočila hlavu na stranu a pozorně si Damona prohlédla od rozcuchaných vlasů až po drahé ručně šité boty. Pak zvedla oči zpět k jeho obličeji a nadzvedla obočí a zamrkala, až Damon ucítil lehký vánek na tváři. Pak si sundala koženou bundu podšitou beránčí kožešinou a usadila se na třetí židli a přesunula svoji pozornost na Stefana. Ten se nervózně ošil a pokusil se rozhýbat konverzaci. Damon věděl, že jí nevěří stejně jako on sám, ale ona byla vodítkem k léku.
" Tak kde jsme to včera skončili?" nic neodpověděla a zase se zkoumavě zadívala na Damona.
" Nemáme na tebe celej den kotě. Vyklop, co víš a mi odejdeme stejně rychle, jako jsme přišli." Damon ztrácel trpělivost a to bylo špatné znamení ona však byla představitelkou stoického klidu, když si prohlížela nehty na ruce. Stefan se podíval na Damona a ten jen rozhodil ruce v bezradném gestu.
Ann se nadechla, až jí zakřupaly obratle a znovu se vrátila do reality. Propátrala mysl obou z bratrů a teď věděla, co potřebovala. Otázka tedy byla, zda další informace získá od bratrů po dobrém nebo po zlém. Rozhodla se to zkusit po dobrém, ke krajním možnostem je možné se uchýlit kdykoliv.
" Otázka výměnou za otázku, dobrá?"
" Fajn, máš ten lék u sebe, a pokud ne víš kde je nebo jak ho získat?"
" Ne nemám a ano vík kde je. Víš kde je Klaus a co ode mne chce?"
" Možná…" zaculil se Damon.
" Špatná odpověď" Ann se napřáhla a zabodla Damonovi dřevěné míchátko z kávy do hřbetu dlaně.
" Asi jsme si měli vysvětlit pravidla, když budeš lhát, zemřeš."
Damon si druhou rukou vytáhl dřívko a snažil se uprostřed davu vypadat co nejnenápadněji.
" Dobrá můžu zjistit kde je, znám někoho kdo na něj má jistý vliv."
" Hodnej kluk. Teď jsi na řadě ty."
" Co máme udělat, abys nám pomohla?" Stefan se už nemohl dívat na tohle stínové divadlo, které ti dva na sebe hráli.
" Dobrá otázka, konečně se někam dostáváme. Navrhuji dohodu, vy mne dostanete ke Klausovi a já vám za to dám ten lék."
" Vím, že by sis ho mohla najít i sama tak co opravdu chceš?" opět se do toho vložil Damon.
" Mé podmínky znáte a já nesmlouvám, buď berte, nebo nechte být." Zvedla se, oblékla si bundu a otočila se k odchodu.
" Když ho hledáš, tak proč ses včera nesvezla s těma jeho fešákama, měla bys to gratis." Zvolal za ní Damon.
Zastavila se uprostřed kroku a velice pomalu se otočila.
" Dělám věci ráda po svém, pamatuješ?"
" Tak co za tím sakra je?" teď už na sebe křičeli a přitahovali pozornost, o kterou Stefan rozhodně nestál.
" Tak jo brácho, uklidni se jo."
" Mohla by ses prosím posadit? Můj bratr je trochu impulzivnější. Myslím, že ta dohoda je fér. Bereme ji." Stefan natáhl ruku směrem k ní.
" Zbláznil ses?" Damon mu ruku chytil.
" Možná ano, ale ona je klíček k léku a jediná naděje pro Elenu a já udělám cokoliv, abych ten lék dostal."
" A já snad ne, ale nehodlám se nechat zabít za prvním rohem."
Ann je chvíli pozorovala, jak se dohadují, ale po chvíli jí to přestalo bavit a opět se zvedla a odcházela.
Bratři Salvatorové se stále šeptem dohadovali, ale pak oba zakřičeli.
" Bereme to." Právě ve chvíli kdy Ann již otevírala dveře. Otočila se k nim a vykouzlila jeden ze svých okouzlujících úsměvů a vyšla na chodník, bratři vyrazili za ní.

TVD 2

7. října 2014 v 20:14 | Jane |  TVD
Kapitola 2

Oba dva bratři pozorovali, jak žena odchází ladnou chůzí jen v roztrhaných silonkách a na nich zůstalo postarat se o hromadu mrtvol vyplňujících skoro celou uličku.
Stefan se ujistil, že je Damon už v pořádku a začal hledat nejvhodnější způsob likvidace odpadu. Měli štěstí, protože v uličce ústil kanál, takže společně naházeli těla do potrubí a až někde vyplavou, bude to už starost někoho jiného.
" Že se tak ptám, doufám, že to není jeden z tvých postelových úlovků." Stefan se obrátil na Damona.
" Buď klidný, k tomu jsme se nikdy nedostali. Měli jsme problémy s tím, abychom zůstali naživu."
" Ona tedy byla také augustinským upírem?"
" To jediné co o ní vím, že určitě není upír, Stefane."
" Tak co tedy je?"
" Nevím."
" Takže standartní situace, nic nevíme a možná zemřeme."
" Jop" Podívali se na sebe a vydali se směrem k hotelu, aby se trochu prospali před zítřejším jistě velice zajímavým rozhovorem.

Ann seděla na zadní sedačce svého vozu a zpozorovala pátravý pohled řidiče ve zpětném zrcátku.
" Jak vypadám?" usmála se na něj.
" Jako byste pracovala na jatkách."
" Ano dnešní večer byl poněkud náročnější" povzdychla si.
" Asi se budeme muset na nějaký čas opět rozloučit, měl byste jet navštívit na pár měsíců svoji rodinu. Peníze vám zašlu, a pokud bude potřeba, dám vám vědět, kdy se máte vrátit."
" Doufal jsem, že k tomu už nedojde."
" To já také, avšak nemohu vás vystavit nebezpečí, které se kolem mne zase začalo vyskytovat. A dovolenou si vy a vaše žena opravdu zasloužíte."
" Jste si jistá, že nebudete potřebovat moji pomoc?"
" Ano jsem, bratři salvatorové nejsou žádný problém a mohli by mi posloužit jako cenný zdroj informací. A ten kdo po mne jde, jistě nebude sedět za mými dveřmi. Bude si muset udělat malý výlet za tím hybridním skrčkem Kalusem. Vypadá to, že si myslí, že mi může rozkazovat a to já nestrpím, navíc jsem si myslela, že jsem poměrně dobře utajená a muselo se stát něco co jistá tajemství, která měla zůstat zapomenuta, odhalilo." Na to muž již nic neřekl.
Když dorazili před dům Ann vystoupila a pozorně se na muže zahleděla. Podala mu ruku na rozloučenou a on ji políbil na hřbet ruky.
" Ale no tak, vždyť neumírám." Usmáli se na sebe, muž nasedl do vozu a odjel. Ann se za ním dívala, dokud koncová světla nemizela v zatáčce. Je to už dávno co se takto loučila s jeho pradědečkem, ten ovšem jel s kočárem se čtyřspřežím. Otočila se pohlédla na svůj dům už několikátý. Postupně ztratila přehled o tom, co to vlastně znamená být doma nebo nějaký domov mít. Žila posledních 150 let sama a o lidskou společnost vlastně ani nestála. Za svůj život viděla umírat všechny, co milovala a nehodlala taková muka znovu podstupovat. Vešla na přístupovou pěšinu zasypanou štěrkem, které se jí zabodával do bosých chodidel a ta bolest jí připomínala, že ještě žije. Doma se osprchovala a dlouhou dobu smývala krev ze svých rukou. Přemýšlela o setkání s Damonem. Když ho viděla naposledy, rozcházeli se před hořícím domem, v jehož sklepě byli oba dva vězněni. V županu se posadila na postel a rozhlédla se kolem sebe a místnost se proměnila z vytapetovaných stěn do hrubě opracovaného kamene podzemní kobky. Na zádech ucítila chlad vystupujících z těch masivních zdí.
A za mříží na protější straně sedí muž s černými vlasy a pronikavýma očima. Dívá se na ni a snaží se navázat bezduchou konverzaci. A teď je ten chlap zase tady a ještě mnohem otravnější než dřív. Měla ho tam nechat uhořet, když měla příležitost. Padla na záda do peřin a usnula.

Stefan podal Damonovi konzervu s krevní transfuzí a posadil se proti němu do křesla hotelového pokoje.
" Tak a teď mi řekni, jak chceš zařídit, aby nám zítra něco řekla. Jak jsem pochopil, nejsi zrovna v nejlepší vyjednávací pozici."
" Stefane je to ženská, moje okouzlující rošťáctví a tvůj účes ji nemůže nechat chladnou."
" Jistě, na to že ti před hodinou prozkoumávala vnitřnosti jsi nějak optimistický."
" Jo to jsem, nic jiného mi taky nezbývá."

Damon si při té vzpomínce přejel rukou po břiše a ujistil se, že už nekrvácí. Když se zadíval na svoji dlaň, přeneslo ho jeho vědomí o několik let zpět do míst, na která se už nikdy vrátit nechtěl. Vrátil se ke dni, kdy ji poprvé uviděl. Byl zoufalý a sám když se dveře sousední cely otevřely a na podlahu dopadlo další tělo. Otočil hlavu, aby viděl dalšího ubožáka, který byl tak hloupý a nechal se sem zavřít. Uviděl jen drobná záda plná krvavých jizev, a jak si všiml očividně s chybějícími obratli. Bylo mu jasné, že dotyčné bude zotavení trvat několik dní. Byl však překvapen, když již ráno jeho sousedka začala projevovat známky života.
" Vítej v pekle drahoušku." Žena se k němu otočila čelem a její zorničky se za hustými řasami rozšířily, když ho uviděla. Pokusila se prudce posadit, její tělo ji však zradilo a ona dopadla zpět na zem.
" Brzdi kotě, máš toho za sebou celkem dost podle toho, v jakém stavu tě přinesli." Za tu chvíli si všiml, že je dost hezká a podle zbytků šatů taky dobře situovaná. Odsunula se ke zdi a opatrně se posadila tak, aby na něj viděla. Zabodla do něj svůj pohled, ale neřekla ani slovo.
Damon se probral z letargie zpět ke Stefanovi.

" Chceš o tom mluvit? Vím, že se poslední dobou moc nemusíme, ale jsi můj bratr…"Stefan vstal a nalil do dvou sklenek whisky a jednu podal Damonovi.
" Není o čem mluvit, vzali tě, rozřezali, vykuchali a nechali zahojit a tak den po dni."
" Chceš mi říct, že vás to nijak nesblížilo?"
" Jestli jsem měl někdy k někomu blízko tak to je ona, zachránila mi život ve všech směrech."
" Co se stalo pak?"
" Odešla, puf….a byla pryč a teď je puf…tady."
" Jo to ženský umí." Přiťukli si a mlčky šli spát.

TVD 1

7. října 2014 v 20:03 | Jane |  TVD
Nevím jestli má někdo rád upíry, já celkem jo, a proto jsem si vytvořila povídku na mnotivy seriálu upíří deníky.

Kapitola č.1

Danom se Stefanem seděli za prosklenou výlohou v restauraci a nervózně pozorovali vchod do budovy místního divadla.
" Tohle je ztráta času Damone. Už tady sedíme víc jak dvě hodiny a nikoho kdo by se alespoň náznakem podobal tomu, koho hledáme, široko daleko nevidím." Damon se na bratra podíval znuděným pohledem.
" Klídek bratříčku, myslíš si, že pokud tady bude tak nám skočí do náruče jen tak. Má to být nesmrtelnej neporazitelnej bastard, na toho se musí chytře. Kdybys byl tři tisíce let starej a znuděnej kam bys večer chodil? Už jsme prošli všechny kluby a bary tohle je jediná zábavná show ve městě, kterou jsme vynechali. Takže pokud chceš ten lék tak seď a mlč."
" Nepřijde mi chytré sedět na zadku a čekat…zvlášť, když po něm jde i Klaus a ti jeho hybridní zmetci." Damon jen pokrčil rameny a zadíval se zpět na ulici. Seděli v tichosti ještě půl hodiny a pak začali ze dveří divadla pomalu vycházet první lidé. Oba dva zbystřili smysly a pátrali v davu po někom, kdo by alespoň náznakem mohl vypadat jako osoba, kterou hledají a hlavně potřebují.
" Vidíš něco?" Stefan se obrátil na Damona se zdvihnutým obočím.
" Jen pár chutných svačinek, ale našeho pana X ne." Damon jedním lokem dopil obsah své skleničky a začal se zvedat. Ještě naposled přejel schody před divadlem pohledem a zůstal stát jako přimrazený. Stála tam žena a on nepochyboval, že je to ona. Hlavou mu projela vzpomínka na den a místo, kdy ji uviděl poprvé.
Stefan zaznamenal, jak se Damonovi napjal každý sval v těle a rychle se otočil směrem, kterým jeho bratr nepřítomně zíral.
Ze schodů právě scházela žena v černých šatech zabalená do bílého kabátu s liščí kožešinou na límci. Zastavila se uprostřed schodů a pozorně se rozhlížela kolem jako zvíře když tuší nebezpečí. Pak sešla dolů k autu, které na ni očividně čekalo, a promluvila několik slov se šoférem. Ten nasedl a odjel. Žena se opět rozhlédla a vydala se ulicí směrem do centra.
" Jdeme" Damon se probral ze svého vytržení, ale Stefan ho chytil za paži.
" Počkej, jak víš, že je to ona?"
" Protože ji znám a navíc už jsi viděl někdy takovouhle paničku, aby chodila pěšky v botách za 500 babek?" Oba se znovu zadívali a vlnící se kožešinou, která se jim vzdalovala, a vydali se za ní.

Ann se na schodech zarazila a pozorně se zaposlouchala do okolních zvuků. Již několik dní měla nepříjemný pocit, že se kolem její osoby začíná něco dít a byla léty praxe tak vycvičena, že se musí mít vždy a všude na pozoru. Pozorně si prohlédla ulici a lidi na ní až jí zrak přelétl po výkladu kavárny vzdálené asi 200 metrů. Zíral na ni nějaký muž, ale nebylo mu vidět do tváře. Nedala na sobě nic znát a pomalu sešla ke svému vozu a poslala ho pryč. Věděla, že ať je ten muž kdokoliv nesmí se dozvědět, kde bydlí, alespoň do doby než zjistí co je zač a co od ní chce. Její smysly byly nastražené. Zaslechla tlumený rozhovor mezi společníkem svého nechtěného obdivovatele a v uších jí zazněly dvě slova "znám ji…"
Vydala se tedy velmi pomalu směrem do centra a dávala svým dvěma šmírákům čas, aby ji dostihli a sobě, aby si je pozorně prohlédla. Ušli takhle asi 500 metrů, když jí hlavou prolétl zvuk, který do běžného městského života nepatřil a hlavně nepatřil do jejího města.
" Fajn takže je jich asi víc…" pomyslela si. Věděla, že musí jednat rychle, než se k ní dostane i zbytek útočníků. Zahnula tedy rychle do postranní uličky a byla si jistá, že jí ani jeden neviděl, protože se jejich kroky na chodníku zastavily. Využila chvilky, než se oba vzpamatovali a pokusila se zjistit, jak daleko jsou ti další. Neměla však již dost času. První dva se objevili v uličce asi dva metry od ní. Rychle než stačili zareagovat oba dva popadla od krkem, rozdrtila jim hrtan a přiškrtila krční tepnu. Děkovala matce přírodě, že je po těch letech stále silnější a rychlejší než tyhle krvesajné pijavice.
" Ahoj hoši, myslíte si, že je správné sledovat dámu do tmavé uličky?" teprve teď měla čas si oba dva muže prohlédnout jak je tak držela pod krkem přitisknuté na cihlové zdi. Jeden byl blonďák s příšerným účesem a ten druhý…srdce se jí na okamžik zastavilo. Neměla však čas na zpracování téhle informace protože jí v téhle chvilce neopatrnosti napadli další dva muži. Pustila své dvě oběti, než její tělo prudce narazilo do zdi a ona se svezla do louže na zemi. Zvedla se a zhodnotila situaci. Ti dva ještě stále leželi na zemi a hojili se, ale druzí dva o dost špinavější a páchnoucí kreatury na ni cenily zuby.
" Hybridi?" řekla si pro sebe nahlas.
" Díky krasavice, že jsi je vyřídila za nás. Salvatorovic by se nám tady jenom pletli." Zasmál se a z úst mu odlétla slina na její kabát teď už rozhodně ne bílý.
Pomalu si svlékla kabát.
" To byl kašmír pánové, to mi zaplatíte." Kabát upadl na zem vedle sténajících Salvatorů.
" Mám ti vyřídit pozdravy od Klause. Půjdeš s námi, prdelko."

"Tyhle oplzlé řeči jsem nemněla ráda ani při babylonských bakchanáliích natož dnes. Už mám věk na to, aby se mnou jednali muži s úctou." Pomyslela si a vytrhla mu srdce z těla. Byl měkký jako zralá hruška. Ještě tepající hroudu upustila na zem. V té chvíli však dorazily posily, které přivolal druhý hybrid. V uličce bylo najednou docela přeplněno, někdo šlápnul na krk blonďatého Salvatora, jemu se to očividně nelíbilo.

Ten někdo se Ann pokusil chytit zezadu a přišel o hlavu, dalších pět pak následovalo. Další dva k jejímu úžasu vyřídil druhý Salvator, když jim ve chvíli, co se soustředili na ni, udělal díru do hrudníku. Dvě srdce mlaskla o asfalt. Poslední se dal na útěk, Ann si sundala botu a mrštila jí za mužem. Černý jehlový podpatek se mu zabořil 12 cm do lebky a on se svalil do hromady odpadků.
V uličce zbyli na živu pouze bratři salvatorové. Ann se rozmýšlela, co s nimi udělá. Blonďák se už také probral a postavil se ke svému bratrovi. Oba dva si ji měřili pohledem a ona zase je.
" Co ode mne chcete?"
" Promluvit si." Promluvil blonďák.
" A kdo to chce?"
" Neříkej, že jsi na mě zapomněla drahoušku, tohle je můj bratr Stefan, pokloň se dřevo." Damon strčil do Stefana, aby se dámě uklonil.
" Promluvit o čem?"
" Potřebujeme lék, tak kdybys byla tak hodná a dala nám ho a mi ihned půjdeme, než sem přijdou další zlí hoši." To promluvil ten druhý, Damon Salvatore. Poznali se za jistých nepříjemných okolností před šedesáti lety.
" Za prvé jste asi špatně informováni, protože jediný zlý hoch široko daleko jsem já a za druhé netuším, o jaký lék jde. Pokud se chcete dožít rána tak mne necháte odejít, abych mohla skoncovat s touhle záležitostí." Kopla do jedné z mrtvol.
" Lék co jsi dala Quensiah pro Salese."
Ann se zarazila uprostřed pohybu.
" Pořád ještě tě to nezajímá?" Damon se vůbec nezměnil, neomalený, neotesaný a neodolatelný floutek.
" Proč by mělo? Vy potřebujete mě a ne já vás. A pokud si to dobře pamatuji tak laskavost dlužíš ty mě ne já tobě. Takže pozor na jazyk mohl bys o něj brzo přijít."
" Laskavost, jakou laskavost?" zajímal se Stefan. Zjevně bratři nebyli o svých osudech tak úplně informováni.
Ann se shýbla pro kabát a otřela si do něj alespoň částečně ruce od krve a vytáhla telefon. Pak se vydala směrem k mrtvole, které stále vlastnila její botu. Než ji stačila vytáhnout stál před ní Damon. Jejich těla byla od sebe necelých deset centimetrů. Jeho modré oči ji propalovaly pohledem a hledaly jakýkoliv náznak emocí.
" Jsi odvážný a velice hloupý, když ses mne opovážil sledovat."
" Věř mi, já netušil, že jde o tebe, to je jen milé překvapení. Neříkej, že ty osamělé večery ve vězení v tobě nezanechaly určitou slabost pro moji osobu. Já pro tebe slabost totiž mám." Okouzlující úsměv.
Přiblížila svůj obličej tak blízko k jeho že Damon vnímal, jak jí pod pokožkou pulzuje krev.
" Já nemám žádnou slabinu drahoušku." A s těmi slovy mu zarazila ruku do hrudníku a sevřela mu pevně srdce.
Stefan byl v mžiku u nich ale pokusit se ji zastavit by znamenalo Damona zabít.
" Klídek fešáku, tohle je mezi mnou a tvým bratříčkem tak se do toho nepleť." A opět zaměřila svoji pozornost na Damona.
" Tak dej mi jeden důvod, proč bych ti měla znovu pomáhat." Pootočila rukou a Damon bolestně zasténal.
" Protože jsi dobrý člověk?" pokusil se o žert.
" Dám ti ještě jednu šanci, krasavče." Nadzvedla jedno perfektně tvarované obočí v očekávání odpovědi.
" Tři, dva, jedna…konec. Čas vypršel." Prudce vytrhla ruku z jeho těla a Damon přistál v haldě igelitových pytlů. Stefan se k němu rozběhl a pomohl mu na nohy.
Ann mezi tím vypáčila botu z hlavy hybrida, podpatek byl však zlomený.
" Kruci" zahodila botu a druhou hned za ní. Podívala se na ty dva šašky, kteří jistě vůbec nevědí, do jakého průseru se namočili. Věděla, že toho bude litovat, ale rozhodla se je alespoň vyslechnout. Stejně by k tomu dříve nebo později došlo.
" Zítra v devět v café Luise." Otočila se vyšla na ulici. Zavolala si auto a odjela do svého domu s hlavou plnou myšlenek a vzpomínek.