TVD 1

7. října 2014 v 20:03 | Jane |  TVD
Nevím jestli má někdo rád upíry, já celkem jo, a proto jsem si vytvořila povídku na mnotivy seriálu upíří deníky.

Kapitola č.1

Danom se Stefanem seděli za prosklenou výlohou v restauraci a nervózně pozorovali vchod do budovy místního divadla.
" Tohle je ztráta času Damone. Už tady sedíme víc jak dvě hodiny a nikoho kdo by se alespoň náznakem podobal tomu, koho hledáme, široko daleko nevidím." Damon se na bratra podíval znuděným pohledem.
" Klídek bratříčku, myslíš si, že pokud tady bude tak nám skočí do náruče jen tak. Má to být nesmrtelnej neporazitelnej bastard, na toho se musí chytře. Kdybys byl tři tisíce let starej a znuděnej kam bys večer chodil? Už jsme prošli všechny kluby a bary tohle je jediná zábavná show ve městě, kterou jsme vynechali. Takže pokud chceš ten lék tak seď a mlč."
" Nepřijde mi chytré sedět na zadku a čekat…zvlášť, když po něm jde i Klaus a ti jeho hybridní zmetci." Damon jen pokrčil rameny a zadíval se zpět na ulici. Seděli v tichosti ještě půl hodiny a pak začali ze dveří divadla pomalu vycházet první lidé. Oba dva zbystřili smysly a pátrali v davu po někom, kdo by alespoň náznakem mohl vypadat jako osoba, kterou hledají a hlavně potřebují.
" Vidíš něco?" Stefan se obrátil na Damona se zdvihnutým obočím.
" Jen pár chutných svačinek, ale našeho pana X ne." Damon jedním lokem dopil obsah své skleničky a začal se zvedat. Ještě naposled přejel schody před divadlem pohledem a zůstal stát jako přimrazený. Stála tam žena a on nepochyboval, že je to ona. Hlavou mu projela vzpomínka na den a místo, kdy ji uviděl poprvé.
Stefan zaznamenal, jak se Damonovi napjal každý sval v těle a rychle se otočil směrem, kterým jeho bratr nepřítomně zíral.
Ze schodů právě scházela žena v černých šatech zabalená do bílého kabátu s liščí kožešinou na límci. Zastavila se uprostřed schodů a pozorně se rozhlížela kolem jako zvíře když tuší nebezpečí. Pak sešla dolů k autu, které na ni očividně čekalo, a promluvila několik slov se šoférem. Ten nasedl a odjel. Žena se opět rozhlédla a vydala se ulicí směrem do centra.
" Jdeme" Damon se probral ze svého vytržení, ale Stefan ho chytil za paži.
" Počkej, jak víš, že je to ona?"
" Protože ji znám a navíc už jsi viděl někdy takovouhle paničku, aby chodila pěšky v botách za 500 babek?" Oba se znovu zadívali a vlnící se kožešinou, která se jim vzdalovala, a vydali se za ní.

Ann se na schodech zarazila a pozorně se zaposlouchala do okolních zvuků. Již několik dní měla nepříjemný pocit, že se kolem její osoby začíná něco dít a byla léty praxe tak vycvičena, že se musí mít vždy a všude na pozoru. Pozorně si prohlédla ulici a lidi na ní až jí zrak přelétl po výkladu kavárny vzdálené asi 200 metrů. Zíral na ni nějaký muž, ale nebylo mu vidět do tváře. Nedala na sobě nic znát a pomalu sešla ke svému vozu a poslala ho pryč. Věděla, že ať je ten muž kdokoliv nesmí se dozvědět, kde bydlí, alespoň do doby než zjistí co je zač a co od ní chce. Její smysly byly nastražené. Zaslechla tlumený rozhovor mezi společníkem svého nechtěného obdivovatele a v uších jí zazněly dvě slova "znám ji…"
Vydala se tedy velmi pomalu směrem do centra a dávala svým dvěma šmírákům čas, aby ji dostihli a sobě, aby si je pozorně prohlédla. Ušli takhle asi 500 metrů, když jí hlavou prolétl zvuk, který do běžného městského života nepatřil a hlavně nepatřil do jejího města.
" Fajn takže je jich asi víc…" pomyslela si. Věděla, že musí jednat rychle, než se k ní dostane i zbytek útočníků. Zahnula tedy rychle do postranní uličky a byla si jistá, že jí ani jeden neviděl, protože se jejich kroky na chodníku zastavily. Využila chvilky, než se oba vzpamatovali a pokusila se zjistit, jak daleko jsou ti další. Neměla však již dost času. První dva se objevili v uličce asi dva metry od ní. Rychle než stačili zareagovat oba dva popadla od krkem, rozdrtila jim hrtan a přiškrtila krční tepnu. Děkovala matce přírodě, že je po těch letech stále silnější a rychlejší než tyhle krvesajné pijavice.
" Ahoj hoši, myslíte si, že je správné sledovat dámu do tmavé uličky?" teprve teď měla čas si oba dva muže prohlédnout jak je tak držela pod krkem přitisknuté na cihlové zdi. Jeden byl blonďák s příšerným účesem a ten druhý…srdce se jí na okamžik zastavilo. Neměla však čas na zpracování téhle informace protože jí v téhle chvilce neopatrnosti napadli další dva muži. Pustila své dvě oběti, než její tělo prudce narazilo do zdi a ona se svezla do louže na zemi. Zvedla se a zhodnotila situaci. Ti dva ještě stále leželi na zemi a hojili se, ale druzí dva o dost špinavější a páchnoucí kreatury na ni cenily zuby.
" Hybridi?" řekla si pro sebe nahlas.
" Díky krasavice, že jsi je vyřídila za nás. Salvatorovic by se nám tady jenom pletli." Zasmál se a z úst mu odlétla slina na její kabát teď už rozhodně ne bílý.
Pomalu si svlékla kabát.
" To byl kašmír pánové, to mi zaplatíte." Kabát upadl na zem vedle sténajících Salvatorů.
" Mám ti vyřídit pozdravy od Klause. Půjdeš s námi, prdelko."

"Tyhle oplzlé řeči jsem nemněla ráda ani při babylonských bakchanáliích natož dnes. Už mám věk na to, aby se mnou jednali muži s úctou." Pomyslela si a vytrhla mu srdce z těla. Byl měkký jako zralá hruška. Ještě tepající hroudu upustila na zem. V té chvíli však dorazily posily, které přivolal druhý hybrid. V uličce bylo najednou docela přeplněno, někdo šlápnul na krk blonďatého Salvatora, jemu se to očividně nelíbilo.

Ten někdo se Ann pokusil chytit zezadu a přišel o hlavu, dalších pět pak následovalo. Další dva k jejímu úžasu vyřídil druhý Salvator, když jim ve chvíli, co se soustředili na ni, udělal díru do hrudníku. Dvě srdce mlaskla o asfalt. Poslední se dal na útěk, Ann si sundala botu a mrštila jí za mužem. Černý jehlový podpatek se mu zabořil 12 cm do lebky a on se svalil do hromady odpadků.
V uličce zbyli na živu pouze bratři salvatorové. Ann se rozmýšlela, co s nimi udělá. Blonďák se už také probral a postavil se ke svému bratrovi. Oba dva si ji měřili pohledem a ona zase je.
" Co ode mne chcete?"
" Promluvit si." Promluvil blonďák.
" A kdo to chce?"
" Neříkej, že jsi na mě zapomněla drahoušku, tohle je můj bratr Stefan, pokloň se dřevo." Damon strčil do Stefana, aby se dámě uklonil.
" Promluvit o čem?"
" Potřebujeme lék, tak kdybys byla tak hodná a dala nám ho a mi ihned půjdeme, než sem přijdou další zlí hoši." To promluvil ten druhý, Damon Salvatore. Poznali se za jistých nepříjemných okolností před šedesáti lety.
" Za prvé jste asi špatně informováni, protože jediný zlý hoch široko daleko jsem já a za druhé netuším, o jaký lék jde. Pokud se chcete dožít rána tak mne necháte odejít, abych mohla skoncovat s touhle záležitostí." Kopla do jedné z mrtvol.
" Lék co jsi dala Quensiah pro Salese."
Ann se zarazila uprostřed pohybu.
" Pořád ještě tě to nezajímá?" Damon se vůbec nezměnil, neomalený, neotesaný a neodolatelný floutek.
" Proč by mělo? Vy potřebujete mě a ne já vás. A pokud si to dobře pamatuji tak laskavost dlužíš ty mě ne já tobě. Takže pozor na jazyk mohl bys o něj brzo přijít."
" Laskavost, jakou laskavost?" zajímal se Stefan. Zjevně bratři nebyli o svých osudech tak úplně informováni.
Ann se shýbla pro kabát a otřela si do něj alespoň částečně ruce od krve a vytáhla telefon. Pak se vydala směrem k mrtvole, které stále vlastnila její botu. Než ji stačila vytáhnout stál před ní Damon. Jejich těla byla od sebe necelých deset centimetrů. Jeho modré oči ji propalovaly pohledem a hledaly jakýkoliv náznak emocí.
" Jsi odvážný a velice hloupý, když ses mne opovážil sledovat."
" Věř mi, já netušil, že jde o tebe, to je jen milé překvapení. Neříkej, že ty osamělé večery ve vězení v tobě nezanechaly určitou slabost pro moji osobu. Já pro tebe slabost totiž mám." Okouzlující úsměv.
Přiblížila svůj obličej tak blízko k jeho že Damon vnímal, jak jí pod pokožkou pulzuje krev.
" Já nemám žádnou slabinu drahoušku." A s těmi slovy mu zarazila ruku do hrudníku a sevřela mu pevně srdce.
Stefan byl v mžiku u nich ale pokusit se ji zastavit by znamenalo Damona zabít.
" Klídek fešáku, tohle je mezi mnou a tvým bratříčkem tak se do toho nepleť." A opět zaměřila svoji pozornost na Damona.
" Tak dej mi jeden důvod, proč bych ti měla znovu pomáhat." Pootočila rukou a Damon bolestně zasténal.
" Protože jsi dobrý člověk?" pokusil se o žert.
" Dám ti ještě jednu šanci, krasavče." Nadzvedla jedno perfektně tvarované obočí v očekávání odpovědi.
" Tři, dva, jedna…konec. Čas vypršel." Prudce vytrhla ruku z jeho těla a Damon přistál v haldě igelitových pytlů. Stefan se k němu rozběhl a pomohl mu na nohy.
Ann mezi tím vypáčila botu z hlavy hybrida, podpatek byl však zlomený.
" Kruci" zahodila botu a druhou hned za ní. Podívala se na ty dva šašky, kteří jistě vůbec nevědí, do jakého průseru se namočili. Věděla, že toho bude litovat, ale rozhodla se je alespoň vyslechnout. Stejně by k tomu dříve nebo později došlo.
" Zítra v devět v café Luise." Otočila se vyšla na ulici. Zavolala si auto a odjela do svého domu s hlavou plnou myšlenek a vzpomínek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama