TVD 14

12. října 2014 v 10:59 | Jane |  TVD
Kapitola 14

Damon byl bez sebe vzteky. Prošli se Stefanem ještě několik dalších hospod, ale nikde ji nenašli. S její nynější kondicí mohla také být už na druhém konci státu.
Po dvou hodinách se rozhodli zajet pro Bonie a dojet do New Yorku. Snad budou mít více štěstí tam.
Damon zastavil auto a vystoupil. Když mu padl zrak na restauraci, krve by se v něm nedořezal. Seděla tam a smála se s Bonie jako by se nic nestalo.
" Zabiju ji, Stefane. Přísahám, že ji zabiju."
" Až po tom co zjistíš jak." Rýpnul si Stefan.
Pocházeli mezi stoly a museli se tvářit opravdu naštvaně. Protože když je Bonie uviděla, zatvářila se vyděšeně a varovala ji.
Ann odložila šálek s kávou právě ve chvíli, kdy na židli vedle ní přistál Damon. Byl očividně malinko rozladěn, ale to mu nemohla vyčítat.
" Jistě můžeš se posadit." Zamrkala na něj.
Byl rudý vzteky a nedokázal ze sebe vyrazit ani jízlivou poznámku. Chvíli ho pozorovala, jestli vybouchne nebo ne. Nikdo nic neříkal a Ann se očividně rozhodla, že na tom nehodlá noc měnit. Přišel číšník, zeptat se zda budou chtít něco objednat.
" Když se přestaneš zlobit, koupím ti dortík." Zkusila to Ann po dobrém. Žádná reakce.
" Dejte nám ještě chvilinku prosím." Stefan doufal, že se dnes večer už nic nesemele.
Ann zakroužila zbytkem kávy v hrnečku a povzdechla si.
" Kde jsme to skončily?" podívala se na Bonie. V tu chvíli popadl Damon vidličku a zabodl jí Ann do předloktí. Tedy alespoň se o to pokusil, protože jediné čeho docílil, bylo, že se vidlička ohnula a hroty se zlomily.
" Ale jdi ty, umíš to určitě i líp." Poškrábala se na místě, kam vidlička dopadla a tvářila se nezúčastněně.
" Jak to že ty jsi tak neuvěřitelně v klidu?" podívala se na Stefana v naději, že se rozproudí něco, co bude alespoň trochu připomínat konverzaci.
" Já vím, jak se člověk chová, když je mimo sebe, chápu to."
" Ano to je pravda, ty to víš. Tak mi řekni, jak ho přimět, aby mi vynadal a přestal se takhle špulit." Pokynula směrem k Damonovi.
" Abych pravdu řekl, pokud jde o mě tak to z něj lítá úplně samo." Pokrčil Stefan rameny. Pochopil, že se Ann snaží celou situaci zjednodušit a také už věděl, že tu nepříčetnost předstírala, aby je odlákala.
" No tak Damone uklidni se. Vždy´t se zas tolik nestalo." Zkusila to Bonie.
" Nic se nestalo? Pokusila se mě vyždímat jako hadr a ono se nic nestalo?" Bonie už dlouho neviděla Damona v takovémhle stavu. Přemýšlela, proč mu najednou vadí, že se ho někdo pokusil zabít. Vždyť o to se střídavě pokouší skoro každý, kdo ho potká.
" Neříkej, že ti to vadilo. Byla to hra, zábava."
" Tak zábava, já se jako idiot snažím, tě přesvědčit, že jsi lidská bytost a ona to je zábava." Naklonil se k ní a podíval se jí zblízka do očí.
Ann neodolala a prolétla jeho myšlenky. Neodvážila se jít hlouběji do jeho mysli, protože ctila jeho soukromí víc než koho jiného.
Cítil se zraněný z nějakého důvodu, kterému nerozuměla.
" Je to kvůli ní, že? Kvůli Eleně." Zeptala se.
Damon opět dosedl na židli.
" Elenu do toho netahej."
" Už je v tom aniž bys chtěl, Damone. Děláš tohle všechno přece pro ni. A já ti slíbila, že dostaneš, co chceš." Postupně začali oba zvyšovat hlas a ostatní hosté je začali sjíždět vyčítavými pohledy.
" Neměli byste to řešit tady." Upozornil je Stefan.
" Sklapni, Stefane." Zakřičel.
Ann ho uchopila za palec na ruce a vyvrátila mu ho, až zapraskali kosti.
" Dávej si pozor na jazyk upírku." Damon nemohl bolestí vydat ani hlásku. V té chvíli se opět objevil číšník.
" Je vše v pořádku?"
" Ale jistě, při neste mi prosím účet." Zašveholila na něj Ann a při tom pod stolem stále drtila Damonovu ruku. Když číšník odešel, pustila ji. Damon si srovnal kosti, aby mu mohly srůst a pak si ruku prohlédl.
" Myslíš si, že všechno víš, že mě znáš? To je omyl. Nikdy jsi mě naznala, nikdy." Zvedl se a odcházel.
Ann za ním zavolala.
" To je to kouzlo Damone, to je přece to co hledáš. Já neznám tebe a ty neznáš mě." Otočil se zpět k ní. Celá restaurace pozorovala jeho reakci. Dívali se vzájemně do očí a měřily své síly. Pak se Damon otočil a odešel. Ann se obrátila zpět ke stolu a unaveně si přejela po spáncích.
" Chová se jako blázen." Nechápala Bonie.
" To je ten problém, že ne." Ujistila ji Ann.
" Co se mezi vámi stalo?" Stefan doufal, že pod tíhou těchto událostí se dozví něco víc. Něco díky čemu by svému bratrovi dokázal pomoci.
" To je to, Stefane. Nestalo se nic." Přišel číšník s účtem. Ann mu do něj vložila nepřiměřeně mnoho bankovek a omluvila se mu tím za jejich malý výstup.

Opustili restauraci a vydali se zpět do motelu, odkud se ráno vydali na jejich hon za zběsilou bestií.
Stůl byl stále povalen na zemi a na stěně se táhla rudá skvrna jak o ni Ann Damonovi ráno rozbila hlavu.
Stefan se na Ann podíval, když kolem ní procházel.
" Už jsem měla i lepší rána, ale i horší." Zhodnotila situaci Ann, když šlápla na rozbitý hrnek.
Bonie vyšla z druhého pokoje.
" Tady také není." Doufali totiž, že se Damon vrátil zpět sem.
" Nebojte se je, jako zatoulané štěně. Vrátí se, pokud ho dřív nedostane odchytová služba." Ann ze země zvedla židli a posadila se. Stefan se na ni podíval vyčítavě.
" Fajn, půjdu ho hledat, ale až mu utrhnu hlavu, bude to tvoje vina. A pokud tady nechcete jen sedět, najděte někde auto, které větrá, jen když mu to poručíte." Odešla do koupelny se převléct, protože si právě všimla, že má rukáv nasáklý damonovou krví. Podivila, že si toho v restauraci nikdo nevšiml. Oblékla si jeansy, černé kozačky, koženou bundu a vyšla ven. Když došla kousek od motelu, zavřela oči a soustředila se na okolní zvuky. Našla několik lidských myslí, ale vzhledem k pokročilé večerní hodině jich nebylo zrovna moc. Nikdo z nich Damona neviděl. Šla směrem do centra a nechala se vést instinktem. Až došla na náměstí, kde stála zamrzlá kašna, na jejímž dně se třpytily zamrzlé čtvrťáky. Z druhé strany se právě připotácela skupinka opilých výrostků, kteří když ji zahlédli, vydali se za ní.
Nenechala se jejich pokřikováním rozhodit.
" No tak Damone přestaň trucovat, pokud si to máme vysvětlit je na to právě teď ta nejvhodnější doba." Pomyslela si.
Zvedla se a zastavila jednoho z výrostků. Její rychlost je trochu rozhodila, přičítali to však vypitému alkoholu.
" Tak mi řekni, kde je tady nějaká slušná hospoda, kde se může člověk pěkně pobavit."
" Já ti řeknu, kde se můžeme pěkně pobavit, puso." Chytil Ann za zadek ona jeho za krk až mladík klesnul na kolena.
" Zkus to znova."mladík je zasípal a sesunul se na zem v bezvědomí. Ann si uvědomila, že trochu podcenila svoji sílu. Rozhodla se to tedy zkusit s dalším kouskem ze stáda.
Jen se na ně však obrátila, rozutekli se s děsem ve tvářích.
Za zády se jí ozvalo zatleskání. Damon seděl na okraji kašny a sarkasticky se usmíval.
" Chtěla sis promluvit tak jsem tady."
" Ty jsi to slyšel?" zarazila se.
" Jo." Ann se zamračila.
" Asi novej upgrade." Takhle její myšlenky ještě nikdy nezafungovaly. Neměla však čas tento jev blíže prozkoumat.
" Já vlastně nevím, co bych ti měla říct. Tak trochu mě sem poslal Stefan, má o tebe strach." Začala opatrně.
" Stefan má stále potřebu mi zachraňovat život a mojí duši." Uchechtl se.
" A daří se mu to, jak vidím." Posadila se k němu na okraj kašny. Doufala, že sám rozmluví a nebude to z něj muset tahat.
" Jo občas i proti mé vůli" přiznal.
" Damone, pokud jsem ti někdy nějak ublížila, tak se ti omlouvám. Vím, že nejsem neomylná a dělám někdy věci jaksi impulzivněji, ale ty jsi jeden z mále lidí, kterých si opravdu vážím a….." odmlčela se. Doufala, že něco řekne, ale mlčel a prohlížel si špičky svých bot.
Nevydržela sedět. Zvedla se a kousek od něj poodešla. Obrátila se k němu a rozhodila rukama.
Zvedl oči ze země a podíval se na ni bezvýrazným pohledem. Bojovala s nutkáním prorazit jeho myslí do jeho podvědomí a vzít si informace, které potřebovala. Nenáviděla tenhle pocit bezmoci, očekávání a zklamání.
Nadechla se, aby potlačila vzrůstající zuřivost. Najednou stál před ní. Byl rychlejší a silnější než ho znala. Líbilo se jí to.
" Chtěla bys, abych ti odpustil? Abych znovu zapomněl tak jak jsi mě k tomu donutila ty?" zeptal se výhrůžkou v hlase.
" Ne, tentokrát ne. Teď už vím, že to byla chyba, ale měla jsem strach, že tě ztratím a to jsem nemohla připustit. Chápeš to? Už jsem znovu nechtěla cítit to, co jsem věděla, že cítím, protože bych už nedokázala znovu přihlížet tomu jak se člověk, na kterém mi záleží, obrátí v prach. A tak jsem tě ovlivnila, abys to všechno zapomněl, abys mě nehledal. Já jsem chvíli truchlila a život jde dál."
Skončila tenhle namáhavý monolog a musel uznat, že se jí celkem ulevilo. U Damona tomu však bylo naopak. Stáli uprostřed náměstí proti sobě jako dva kohouti na bojišti.
" Vzala jsi mi něco, na co jsi neměla právo. Nechala jsi mě odejít, i když jsi věděla, že mi to zničí život. To ty jsi mi vnutila lásku ke Katrin, nechala jsi mě, abych si myslel, že miluju sebestřednou, ubohou mrchu a já se pro ni trápil." Zařval na ni.
" Jen jsem tvoje city malinko přesměrovala z jedné mrchy na jinou." Konstatovala.
" Přestaň." Udělal pohyb jako by ji chtěl uhodit, ale v poslední chvíli si to rozmyslel.
" Trápil ses, Damone, ale zůstal jsi na živu a jsi na živu mnohem víc, než jsi byl kdy před tím."
" Takhle já si život nepředstavuju. Poprvé v mém životě jsem opravdu někoho miloval, bez toho aniž by mi to vnutil vyšinutý upír a ty jsi mě poslala pryč jako zlobivé děcko." A bylo to všechno venku. Oba dva si poprvé uvědomili, že si poprvé sdělili, co k sobě před těmi roky doopravdy cítili. Stáli tam a nevěděli jak s tím vším naložit dál.
" Teď je to všechno pryč. Ty máš Elenu, která stojí mimo téhle šílené rovnice." Pokusila se ho opět dostat do reality.
" Já ale nejsem z té rovnice venku. Elena je jen další neznámá, která přibyla."
" Tak j v matematice jsem nikdy nebyla nejsilnější" ukončila to. Znovu si sedla na kašnu.
" Tak proč jsi tady? Proč jsi nezůstal hezky doma bez dramat." absolutně nevěděla jak z tohohle vybruslit nějak elegantně.
" Nemohl jsem nechat jet Bonie s tebou samotnou. Elena by mi neodpustila, kdybych se o ni nepostaral." Ann věděla, že už se uklidnil a může ho přesvědčit, aby se vrátil zpět do motelu. Zvedla se.
" Pojď, vrátíme se. Stefan bude mít starost."
"Jasně Stefan." Vydali se pomalu zpět. Většinu času mlčeli, až když byl vidět nápis na motelu, Damon zastavil.
" Co se stalo ráno mezi tebou a Stefanem?" Damon nemohl zapomenout na výraz a pomatená slova, která k jeho bratrovi ráno pronášela.
"To je zase trochu jiná rovnice." Připustila.
" Má to co dělat s dvojníky?"
" Má to s nimi společného úplně všechno." Další upřímná odpověď Damon se nestačil divit.
" A jaký je výsledek toho všeho?"
" O tom jsem takhle nikdy neuvažovala. Ale až se k něčemu dopočítám, dozvíš se to. Jdeme dovnitř, než mi zmrzne zadek." Usmála se a vešla do pokoje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama