TVD 5

7. října 2014 v 20:57 | Jane |  TVD
Kapitola 5

Damon se zadíval na záda ženy vedle sebe. Věděl, že již tvrdě spí podle jejího hlubokého dechu. Pochvíli se Ann na posteli otočila a díky zešikmené ploše se dostala nebezpečně blízko k němu. Viděl, jak jí její dlouhé řasy vytvářejí na tváři stíny a zpod přikrývky vykouklo její dlouhé hebké stehno. Damon se na něj zadíval a z mysli se mu vynořila vzpomínka na to, jak z toho místa kdysi vyčnívala bělostná kost. Zahnal tuhle odpornou představu a přetáhl jí přikrývku přes nohu.

Ann se probrala z bezesného spánku, když se na obloze objevily první sluneční paprsky. Leželi s Damonem těsně u sebe v jednom velkém kráteru v matraci. Ann cítila jeho silné pružné tělo, které ji příjemně hřálo. Trochu zalitovala, že na jejím těle se projevilo příliš dobrého jídla a málo cvičení, které poslední dobou zanedbávala. Neměla však moc času na uvažování, protože zaslechla, jak se na recepci někdo hádá. Ihned byla u okna a vyhlížela, co se to venku děje. Tělo měla napjaté a to nevěstilo nic dobrého. Její rychlý přesun z postele navíc probral Damona, který se na matraci prudce rozhoupal. Otevřel oči a mžoural proti slunci v okně.
" Co to sakra.." rozčiloval se Damon. Ann se k němu otočila, přitiskla si prst na ústa a poklepala si na ucho. Damon se zaposlouchal do rozruchu venku a usoudil, že je čas vyrazit. Popadl polštář a mrštil jím na spícího Stefana. Ten se neochotně probral a pozoroval, jak se Ann s Damonem chvatně oblékají. Všichni tři znovu vyhlédli z okna, když na parkovišti zastavilo policejní auto.
Vyskákali z něj čtyři po zuby ozbrojení policisté a namířili si to přímo k annině autu.
" Máme to auto, nemůže být daleko, pokud jde pěšky. Recepční říkal, že s ní přijeli dva chlapi, jsou v dvanáctce."
Ann věděla, že nesmí ztrácet čas. Popadla bundu a obrátila se na bratry.
" Viděli jste, že večer přijel nějakej chlap a šel do lesa. Nic víc. Nepokoušejte se je ovlivnit, mají v sobě železník. Stefane dej mi jeden granát, dělej." Už byly slyšet kroky na parkovišti. Stefan z tašky vylovil granát s roztokem ze železníku a hodil ho Ann. Ta ho chytila, odtrhla roznětku a vypila roztok. Pak už za ní zůstal jen závan větru ve chvíli, kdy na dveře dopadla první pěst.
Damon šel otevřít.
" Dobré ránko strážníku, copak se děje?"
Strážník Damona odstrčil a rozběhl se do koupelny. Když zjistil, že je prázdná a vrátil se zpět a postavil se před bratry.
" Viděli jste, kdo a kdy přijel tím autem?" ukázal na stříbrné SUV.
" Viděli jsme nějakýho chlapa, černá mikina s kapucou jak jde do lesa." Stefan se snažil hrát spolupracujícího svědka. Damon bojoval s chutí urvat mu hlavu.
Policista se pozorně rozhlížel po pokoji, ale nenacházel nic podezřelého.
" Měli byste se sbalit a naše auto vás doprovodí, tento prostor je do události 20 mil uzavřený."
Damon se Stefanem si rychle spočítali, že sebou bude Ann muset pěkně hodit, aby je dohonila. Sbalili všechny věci a pod bedlivým dohledem policajta se vydali na cestu. Nepromluvili mezi sebou ani slovo, protože si nemohli být jisti, kdo je poslouchá. Vyjeli na cestu. Oba dva neustále sledovali okolní les, zda neuvidí někde náznak pohybu.
Stefan naťukal na telefonu otázku
" Jak nás najde?"
" Já nevím, Stefane. Budeme doufat, že je chytřejší než mi."
Když přejeli policejní zátarasy, zůstali na vozovce sami. Zastavili na prvním odpočívadle, kde si byli jistí, že je nikdo neuvidí. Vystoupili z vozu a bezradně se rozhlíželi do lesa.
" Mám pocit, že tady nic nezmůžeme." Stefan si sedl za volant.
" Dojedeme do města a upíchneme se někde pěkně na očích."

Zastavili před jedním barem na hlavní ulici a posadili se k baru. Objednali si pití a připravili se na dlouhé čekání. Asi po hodině si vedle Damona sedla pohledná blondýnka v krátké sukni.
" Ahoj fešáku, co bys řekl dát si se mnou skleničku?" zamrkala.
" Drahoušku rád bych, ale čekáme tady na jednu zatoulanou ovci. Takže si dej odchod."
" Škoda." Seskočila ze židličky.
" Mohli jsme si zašpásovat." Pohladila ho po krku. Damon ji ruku odstrčil.
" Vidím, že ta ženská na parkovišti měla pravdu, jsi k ničemu. Pa pa" otočila se a odešla.
Damon se podíval na Stefana a oba rychle vyběhli na parkoviště, nikoho však neviděli.
" To je dost, že jdete." Ann vystoupila zpoza smradlavých kontejnerů. Měla roztržené kalhoty a boty od bláta.
Všichni rychle nasedli, Ann se posadila na zadní sedačku a skrčila se, aby ji nebylo vidět. Sundala si boty a masírovala si bolavá chodidla.
" Můžeš mi prosím tě říct co se to tady ksakru děje?" Danom byl z toho všeho nesvůj a nechtělo se mu uvěřit, že by se Klaus takhle snažil jenom kvůli tomu pitomému léku.
"Jak to mám asi vědět?"
" A kdo jinej by to jako měl vědět?"
" Já doufám, že mi nějaké odpovědi podá váš přítel Klaus."
" Nenazýval bych ho zrovna přítelem." Vložil se do toho Stefan.
" Fajn tak to bysme mohli mít něco společného."
Stefan se na ní pátravě zadíval na zadní sedadlo.
Když vyjeli za město, posadila se Ann rovně na sedadlo. Nikdo nemluvil, tak nějak nebylo co říkat. Zastavili jen pro to, aby se vystřídali v řízení. Ann seděla za volantem a hlavou se jí pořád dokola honila ta samá zrůdná myšlenka. Nemohla uvěřit, že se to znovu děje. Přejela si rukou po obličeji jako by chtěla všechno setřást. Právě míjeli kolonu aut a po jejím obličeji se míhala světla protijedoucích vozidel. Damon seděl na sedačce spolujezdce a Stefan tiše oddychoval vzadu. Damon se ujistil, že jeho bratr tvrdě spí a rozhodl se z ní vytáhnout nějaké informace.
" Musím přiznat, že jsem si myslel, že už tě nikdy neuvidím."
" Jo život je někdy mrcha."
" Mám tak trochu pocit, že místo abys ty pomáhala nám, tak pomáháme my tobě."
" Já taky nejsem nadšená, budeme to muset nějakou chvíli vydržet. Slibuji ti, že dostaneš, co chceš."
" A co budeš dělat ty, až najdeš Kaluse?"
" Obnovím rovnováhu moci."
" A že jsem tak smělý, jak to hodláš udělat? Jen abych měl představu."
" Zabiju ho."
" Taky jsme to několikrát zkoušeli a nic. Jak to hodláš udělat?"
" Podle toho jakou budu mít náladu, možná mu urvu hlavu, vyrvu srdce…život je tak pestrý." Oba dva se rozesmáli a atmosféra se mezi nimi uvolnila.
" Ani jsem neměl šanci ti poděkovat za tu minulou záchranu."
" Páni, poděkování, vážně? Kam zmizel ten suveréní ďábel?"
" Když potkám někoho, kdo by mohl znamenat skutečnej problém, prokazuju mu sem tam úctu, ale nezvykej si."
" Takže jsem pro tebe problém? To se mi líbí."
Damon zvedl palec na znamení míru a zadíval se z okna. Přišlo mu jako by se znovu vrátil do vězení, bylo to peklo, ale její přítomnost byla v tom všem to nejlepší, co ho v jeho ubohém životě potkalo. Postupem času přesvědčil sám sebe, že ta žena byla jen výplodem jeho zmučené mysli. Ale teď byla tady z masa a kostí, tedy alespoň tak vypadala. Byl to další démon minulosti, který vyplaval na povrch.
Zavřel oči a nechal svoji mysl unášet vzpomínkami. Nejprve na dnešní noc, kdy se její tělo těsně tisklo k tomu jeho. Moc dobře věděl, že si myslí, že spal, ale to by vedle ní nedokázal asi nikdo. Pak si připomněl, jak se cítil, když se jejich ruce poprvé dotkly přes mříže vězení. Bylo to, když mu nechávala svůj příděl krve. Nikdy později už nezažil nic tak intimního jako ty letmé doteky prstů ukradené v temnotě cely. Vrátil se zpět do vozu a uvědomil si, že si nevědomky přejíždí po dlani v místech, kde se ho dotýkala ona před tolika lety. Podíval se na její profil v mírném světle palubové desky a pohledem vyhledal její dlaň položenou na řadicí páce. Měla stále ty dlouhé štíhlé prsty s dokonale tvarovanými nehty. Na chvíli zatoužil znovu ucítit ten letmý dotek. Pak si ale vzpomněl na Elenu a tyhle hloupé úvahy rychle zahnal.
Uběhly další tři hodiny cesty, když si všiml, že se Ann zavírají oči. Ukázal jí, aby zastavila na odpočívadle a donutil ji, aby si přisedla ke Stefanovi. Ani neprotestovala a jen se schoulila a opřela si hlavu o Stefanovo rameno. Damon usedl za volant a znovu se vydali na cestu, zbývalo jim necelých padesát mil do Mistic falls a on se hodlal vrátit domů co nejdříve.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama