TVD 7

9. října 2014 v 14:12 | Jane |  TVD
Kapitola 7

Všichni se po sobě nevěřícně koukali.
" Jste si jistí, že máte tu správnou osobu? Tahle vypadá, jako vy vyšla z blázince." Matt zhodnotil situaci víc než výstižně.
" Klídek máme to pod kontrolou." Zažertoval Damon.
" Jestli sis nevšiml tak jsme byli všichni právě naverbováni do armády proti Klausovi." Elena byla rozčilená.
" Alespoň víme, že jsme na správné straně bojové linie."
" Tím si nejsem tak úplně jistý." Zapochyboval Stefan.

Ann vyšla do slunného, ale mrazivého dne. Byla stále bosa, ale to jí nevadilo. Štiplavý mráz jí připomínal, že je stále ještě na živu k její smůle. Už tolikrát se pokusila ukončit svůj život, k jejím nejlepším pokusům patřilo například upálení na španělské inkviziční hranici, ale nic nefungovalo. Její tělo se vždy uzdravilo a navíc zůstalo proti obdobnému poškození imunní. Takže jí vlastně v současné době nemohlo zabít opravdu nic, co pocházelo z fyzického světa. Jedinou její nadějí zůstávala nějaká šikovná čarodějka.
Došla přes dubový hájek až k břehu řeky a pozorovala malé ledové kry plovoucí na hladině. Posadila se do tureckého sedu a pozorovala obláčky páry, které vytvářel její dech. Snažila se ze své mysli vytěsnit všechny emoce. Bylo čím dál tím těžší potlačovat vztek a návaly zuřivosti. S přibývajícími léty občas zatoužila vypnout všechny tyhle vlezlé lidské slabosti. Nebyla si však jistá, že by se dokázala z druhé strany opět vrátit.
Neměla ponětí, jak dlouho tam seděla, když se probrala ze svého podvědomí, byla již všude okolo tma a na jejích vlasech a řasách se perlily třpytivé kapičky ledu. Namáhavě pomalu se zvedla, jelikož její končetiny byly promrzlé. Vydala se zpět k domu a podle kraválu, který v okolí panoval, ji všichni hledali. Vešla do úplně prázdného domu.
Bude je muset poučit, že když se vydáte někoho hledat venku, musíte nechat někoho doma. Zavřela za sebou vchodové dveře, přiložila poleno do krbu a vydala se směrem, kde tušila kuchyni. Když ji našla, postavila na sporák velký hrnec s vodou a začala rozkrajovat cibuli, kterou našla ve spíži.

Stefan byl bezradný. Když vyšla ven, všichni si mysleli, že se zas za pár minut objeví, ale bylo to už osm hodin, venku mrzlo a Ann byla bosa. I pro upíra by to nebylo zrovna příjemné a určitě by ho to donutilo se vrátit. Byl přesvědčený, že se jí muselo něco stát a doufal, že to něco nebyl třeba Klaus.
Probíhal lesem zabalený do teplé bundy a v dálce uslyšel, jak se k němu blíží Damon. Zastavil se na pěšině, kam dopadalo světlo měsíce, a počkal na bratra.
" Nic?" zeptal se Damon.
Stefan jen zavrtěl hlavou.
" Vím, že je vřískající Caroline občas nesnesitelná, ale čekal bych, že toho snese víc."
" Jdeme domů, tady už nic nezmůžeme. Stejně už bude ležet někde zmrzlá pod stromem."
" Doufejme, že ráno zase rozmrzne."

První se do domu vrátil Matt s Jerremym. Jelikož neměli upíří rychlost, věděli, že při hledání nebudou nic moc platní a hlavně jim začaly omrzat prsty na rukou.
Když za sebou zavřeli dveře, oba dva se zarazili. Domem se nesla lahodná vůně, což nebylo tak úplně zvykem, jelikož tenhle dům obývali výhradně upíři.
Obezřetně se vydali za zdrojem vůně. Když procházeli jídelnou, všimli si, že je jídelní stůl prostřený jako na slavností večeři. Když došli do kuchyně, zůstali stát, jako když do nich uhodí. Pohled byl totiž celkem zajímavý.
Ann stála u plotny a míchala těstoviny ve velkém hrnci. Na sobě měla kostkovanou zástěru, na které bylo patrno několik červených skvrn. Otočila se k nim.
" Mohl byste mi to někdo ochutnat? Nejsem si jistá, co tomu chybí." Napřáhla proti nim lžíci s omáčkou. Když se ani jeden z nich nepohnul, pokrčila rameny a znovu zamíchala obsah hrnce. Pak vyndala z lednice dvě broušené mísy plné salátu a každému vrazila jednu do náruče.
" Odneste to prosím na stůl a otevřete víno. A zavolejte ty lovce upírů domů." Vykouzlila úsměv a obrátila se ke dřezu, kam se chytala slít vodu z těstovin.
Matt s Jeremym procházeli chodbou zpět k jídelně bez jediného slova.

Damon se vydal najít Caroline s Elenou, protože se nějak dlouho nevracely. Našel je, jak sedí na pařezu a tiše spolu rozmlouvají.
" Jdeme domů, zkusíme to ráno."
" Kde je Jerremy?" ptala se Elen
" Nevím, nejsem jeho chůva"
" Damone." Kárala ho Elena.
" Však on se zase někde objeví jako vždycky. Možná už je doma."
Když všichni tři došli k domu, zastihli Stefana s plnou náručí dřeva, jak míří dovnitř. Damon mu otevřel dveře a Elena ihned vpadla dovnitř s hlasitým výkřikem.
" Jerremy? Jerremy jsi tady?"
Přidala se i Caroline.
" Matte?"
Damon jen pokrčil rameny a zavřel dveře. V hale se objevil Jerremy.
" Tady jsi, jsi v pořádku." Starala se Elena.
" Jo, ale tohle musíte vidět." Jeho udivený výraz ihned vzbudil ve Stefanovi podezření. Šli za Jerremym do jídelny a vůbec netušili, kam směřuje.
" Páni ty jsi nám připravil večeři? Hodnej kluk." Pochválil ho Damon.
" Já ne, to Ann"
" Je tady? Proč to neřekneš rovnou. Budeme muset zapracovat na komunikaci."
Stefan nečekal na konec jejich rozhovoru a rozběhl se do kuchyně, kde cinkaly hrnce. V místnosti se vznášel obláček páry z horké vody. Zastavil se na prahu a opřel se o zárubeň dveří.
" Vyhládlo vám na procházce?" otočila se na něj Ann se šibalským úsměvem. Právě se potýkala s hrncem plným špaget. Stefan k ní přistoupil a vzal jí hrnec z rukou.
" Děkuji, nandej to prosím támhle do mísy, já vezmu ty omáčky." S hlasitým třísknutím položil Stefan hrnec zpět na plotnu právě v okamžiku, kdy se přiřítil i Damon a za ním celé publikum. Všichni zírali na Ann.
" Co?" rozhodila rukama.
" To je v pořádku Stefane, klídek. Nemá rád, když mu někdo sahá na nádobí." Damon Stefana vystrčil z kuchyně a na všechny ostatní udělala gesto, aby odešli.
Ann se vrátila k práci se špagetami, a když byla hotova, podala mísu Damonovi bez jediného slova. Ten se pokusil něco říct, zarazila ho však jediným gestem.
" Nech si to na jindy, teď jdeme jíst." K jejich údivu byli všichni vzorně usazení za stolem, kromě Tylera, který musel ve městě vyřizovat něco kvůli pozůstalosti jeho matky.
Stefan s Damonem se usadili do čela stolu a Stefan galantně přidržel Ann židli, aby si mohla sednout.
Teď bylo na Damonovi jako nejstaršímu majiteli domu, aby pronesl přípitek. Ten se postavil a pozvedl sklenku s bílým vínem.
" Na to že jsme všichni stále ještě na živu." Všichni se napili a pustili se do jídla. Chvíli jen cinkaly vidličky a nože o bílý porcelán., ale po chvíli se rozproudil i zajímavý hovor, který se točil jak jinak kolem Ann.
" Vůbec bych do tebe neřekl, že tak dobře vaříš." Matt byl nadšený, protože jako jediný člověk ve skupině občas opravdu trpěl stravovacími návyky upírů.
" Já bych zase neřekl, že mám v domě tolik potravin." Damon si přisadil s vidličkou u úst.
" Kde ses naučila tuhle omáčku? Je úžasná." Caroline si libovala nad smetanovou omáčkou s bazalkou.
" Měli jsme malou restauraci v Římě. Možná tam vlastně ještě je. Kdo ví?" odpověděla Ann.
" Páni a proč si odešla? Musí být úžasné žít v takovém městě." Elena se začala zajímat.
" Nejsem zrovna fanoušek křesťanství." Elena se zmateně podívala na Bonie. Ta jen pokrčila rameny, že netuší, o co jde.
" Kdy přesně jsi tam žila?" Jerremymu už souvislosti došly.
" Nech mě chvilku přemýšlet…myslím, že 343 až 395. Rok sem rok tam…" Eleně vypadla vidlička z ruky a pocákala Damonovi rukáv omáčkou.
" Páni, to je neuvěřitelné." Ann jen pokrčila rameny a věnovala se svému talíři.
Když dojedla, chtěla se zvednout a dojít pro moučník Stefan ji zarazil.
" Já to zařídím."
" Tvůj dům, tvůj hrad." Znovu se pohodlně uvelebila v židli a věnovala se sklence s vínem. Damon s Jerremym zatím sklidili talíře a přinesli každému kousek lahodného dezertu.
" Pokud bych takhle jedla každý den, neprojdu dveřmi." Postěžovala si Caroline.
Stefan si všiml, když si sedal, že je Ann už delší dobu duchem nepřítomná. Pak se bez jediného slova zvedla a vydala se do obýváku. Všichni se jejímu podivnému počínání podivili a vydali se obezřetně za ní.
Podívala se do ohně v krbu jako by tam viděla přízrak. Bonie stála vedle Jerremyho a pevně mu svírala dlaň, až bolestivě syknul.
" Bonie co se děje? Co vidíš." Jerremy s ní prudce zacloumal, aby ji probral z tranzu.
" Někdo ji hledá."
" Co to meleš." Damon byl z těchhle vůdů nesmylsů vždycky trochu nesvůj.
Než se nadáli, byla Ann těsně před Bonie.
" Kdo to je?" zeptala se jí zastřeným hlasem.
"Tak řekni mi, koho vidíš." Bonie se roztřásla.
" Nevím, nemá tělo, je to jen energie."
" Co od tebe chce?" Jerremy už musel Bonie podpírat protože se jí začala podlamovat kolena.
" Přestaň." Zařval na Ann, ta mu nevěnovala ani pohled.
" Chce na druhou stranu." Ann ji pevně uchopila za hlavu a donutila Bonie, aby se jí zadívala do očí.
" Nesmíš nikoho nechat projít." Bonie slabě přikývla a zhroutila se na zem. Elena vykřikla a rozběhla se k ní.
" Co to k sakru bylo?" rozčiloval se Damon.
" Myslel jsem, že je Bonie proti ovlivnění chráněná." Stefan se zadíval na Ann, která si sedla k Bonie na bobek a nadzvedla jí jedno víčko.
" Co jsi jí udělala?" Elena vyšilovala a vrazila do Ann. Ta odlétla několik metrů, než se však Elena stačila zvednout, přišpendlila ji Ann na protější stěnu nohou od židle jako motýla pod sklo.
Damon byl ihned u ní a vytrhl dřevo ze zdi a zachytil Elenu do náručí. Když se přesvědčil, že je v pořádku přešel k Ann, která se tvářila, jako by se jí to netýkalo.
" Nemám rád, když mi někdo ničí tapety a přítelkyně." Zadíval se na ni Damon svým výhružným pohledem.
" Tak si ji drž na vodítku a pořiď jí náhubek." Doporučila mu.
Bonie se začala probírat.
" Může mi alespoň jedna z váš vysvětlit, co to sakra mělo znamenat?" Stefan se snažil udržet konverzaci v rovině reálna.
" Ne" zavrtěla hlavou Bonie.
Ann se neobtěžovala ani odpovědět.
" Párty skončila, jdeme do postele." Zhodnotila situaci Ann a vydala se po schodech do svého pokoje, provázená nevraživými a udivenými pohledy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama