TVD 8

9. října 2014 v 14:28 | Jane |  TVD
Kapitola 8

Všichni se seběhli kolem Bonie a ujišťovali se, že je v pořádku.
" Co se stalo?" Stefan šel rovnou na věc.
" Něco se chtělo dostat z druhé strany a to celkem tvrdě. Ještě jsem nic takového nezažila. Když jsem byla na druhé straně, mohla jsem pouze přihlížet, neměla jsem dost síly, abych se bez cizí pomoci dostala zpět."
" Kdo to byl?"
" To nemám tušení, jen vím, že mne to málem zabilo."
" Jak je možné, že tě dokázala ovlivnit, myslel jsem, že jako kotva jsi proti tomu imunní?"
Bonie jen pokrčila rameny.
" Naše nová nájemnice je plná tajemství. Zdá se, že jsme se ocitli v laciném hororu. No nic, Eleno doprovodíš mě do mých komnat?" nastavil jí Damon rámě.
" Děláš si legraci? Vždyť Bonie právě zemřela a ty .."
" Bonie je v pohodě, má tvého malého bratříčka."
" Jasně taky půjdeme spát." Usmála se Bonie. Damon čapnul Elenu a odváděl si ji do pokoje.
Ann stála před zrcadlem v koupelně a pozorovala svůj obličej. Za poslední roky docela přibrala na váze, ale vůbec jí to nebylo na škodu. Teď však její obličej vypadal jako by se ho dotkla smrt. Na chodbě uslyšela něčí kroky, ale jen přešly a dál se vzdalovaly chodbou.
Mozek jí vypověděl službu, chtěla si vzpomenout, chtěla tohle všechno zastavit, ale věděla, že nemá sílu tomu všemu čelit znovu, tentokrát už ne. Sesunula se na podlahu koupelny a hlavu si opřela o kolena. Setrvala tak pár minut, ale když se nedostavila žádná změna, zvedla se a zapnula sprchu. Když si připadala čistá, došla do pokoje, kde na posteli ležela její taška. Začala se v ní přehrabovat, aby si vyndala triko s lebkou a na zem jí vypadl deník, který měla v ruce již v motelu. Otevřel se na datu 16. dubna. Zamyšleně ho zvedla a položila na stůl. Přes hlavu si přetáhla triko a zalovila v šuplíku po něčem, co by se k němu hodilo. Samozřejmě nic nenašla tak si navlékla volné šortky s tkaničkou v pase. Znovu přešla ke stolu a zvedla z něj deník. V duchu si vynadala, že nepsala čitelněji, protože znaky na papíru nebylo skoro vidět. Došla tedy těsně pod lustr, ale stále se to nezlepšilo.
Pod dveřmi se prohnal průvan, jak někdo dole otevřel vchodové dveře. Po chvíli uslyšela odjíždějící vůz. Předpokládala, že poradní seance dole je skončena a když uslyšela Stefana stoupat po schodech a bouchnout dveře, věděla, že se může bez povšimnutí přesunout dolů ke krbu. Vždy milovala teplo a vůni hořícího ohně. Nikdy si nezvykla na výhody ústředního topení.
Posadila se u krbu, vzala několik polen a přiložila. Přisunula si blíž stolek s lampičkou, opřela se o pelest gauče a na zkřížených nohou rozevřela deník. Přejela rukou po drobném písmu a vrátila se ve vzpomínkách na místo a do dne kdy tyhle řádky napsala. Znovu oči otevřela, zalitovala, že si nevzala nic na psaní. Musela se znovu zvednout a najít v tomhle baráku něco na psaní. Zamířila do míst, kde tušila knihovnu a našla pracovnu. Prošla setmělým pokojem k psacímu stolu. Ležela na něm otevřená kniha s úhledným rukopisem. Pochopila, že je to něčí deník. A ke svému štěstí na stole ležel kalamář s plnicím perem. Zvedla ho a vyzkoušela na hřbet ruky. Potěšilo ji, že psalo. Otočila se a došla zpět ke krbu, kde nechala rozevřený deník. Domem se opět prohnal průvan, až se plamen ohně zapraskal. Stránky deníku se začaly otáčet a zastavily se opět na datu 16. dubna.
Ann se rozhlédla kolem sebe, i když věděla, že nikoho neuvidí. Znovu se posadila a zadívala se na stránku. Tenhle den se rozhodla psát hyeroglify. Musela k tomu mít jistě dobrý důvod, ale nepamatovala si ho. Jak hypnotizovala stránku, dolehla na ni tíha uvědomění. Byl to den, kdy se všechno změnilo. Ten den….to místo a to jméno. Srdce se jí prudce rozbušilo. I po těch staletích ji vzpomínka na něj rozrušila. Prudce zavřela knihu a vhodila ji do ohně.
Místností se prohnal další závan větru, tenhle byl ale původu čistě fyzického. Byl to Stefan, který právě vytáhl knihu z plamenů a uhasil doutnající stránky.
Ann na něj nevěřícně zírala, nemocna jediného slova.
" Taky jsem to jednou udělal a pak jsem litoval." Prohlížel si knihu a rozevřel ji.
Posadila se na opěradlo křesla a zadívala se na něj ve světle ohně.
" Opravdu si myslíš, že bych mohla ještě něčeho litovat?"
" To mi řekni ty. Já tě zas tak neznám." Pochopil, že si ze sanskrtu moc nepřečte, odložil deník a posadil se na gauč. Zaklonila hlavu a hlasitě se rozesmála.
" Ty to myslíš vážně, že jo." Jediný pohled do jeho mysli a věděla, že u ní hledá odpovědi na mnohem zajímavější otázky, než si původně myslela.
" Ano, pochopil jsem, že ty a Damon máte poněkud složitější vztahy a já nechci, aby se něco podělalo jen kvůli němu."
" On ti nic neřekl že?" nemohla tomu uvěřit.
" A je tady něco co bych měl vědět?"
Poškrábala se na krku a z opěradla sklouzla na polštáře na gauči. Nohy zkřížila ve vzduchu, aby si je mohla prohlédnout. Když na nich neshledala žádnou vadu, položila je na polštáře a znovu zaměřila pohled na Stefana.
" Co takhle nabídnout dámě drink, když z ní chceš vytáhnout informace? Zůstávám věrná klasice." "Jistě, omlouvám se." Zvedl se, došel ke stolku a zarazil se.
" Čistou prosím, po železníku trochu blázním a nerada bych ti ublížila." Zavolala na něj.
Nalil dvě sklenky a jednu jí donesl, když jí podával sklenku, dotkl se jejích prstů. Byly studené.
" Jo malá nevýhoda vysokého věku, vytrácí se známky života." Zvedla sklenku ke rtům a opatrně usrkla.
" Dobrá jsem připravena na otázky." Za celou dobu se na něj nepodívala.
" Najednou nevím kde začít."
" Zkus to od konce. Žij nebezpečně."
" Dobrá, proč někdo jako ty chce spálit vzpomínky?"
" Někdy je lepší zapomenout."
" A je to tak snadný, jen spálit pár papírů?"
" Někdy je to ještě snazší, myslím, že to víš sám nejlíp."
Stefan si uvědomil, že mluví o jeho temné stránce rozparovače, o chvílích kdy člověk vypne svoji, lidskost a stane se krvelačnou zrůdou.
" Udělala jsi to někdy?"
" Ano" při této vzpomínce se napila hodně zhluboka, až jí skotská v krku zapálila.
" Co se stalo? Vím, že asi víš o tom, co jsem zač já, takže nic horšího už to být nemůže."
" Nikdy nepodceňuj sílu času, Stefane. Nikdy." Poprvé za celý rozhovor se k němu otočila čelem. Ležela na boku a pod hlavou měla kupu polštářů. Skleničku si položila na koberec a pohodlně se uvelebila.
" Když jsi mluvila o Římě, neušlo mi, že jsi říkala "my". Měla jsi tedy někdy…" nevěděl, jak to má říci diplomaticky.
" Manžela?" zasmála se.
" Samozřejmě že jsem měla, dokonce několik." Zamžikala řasami.
" Co tvůj seznam?"
" Nic moc, zatím na něm ještě pracuji." Nepodíval se na ni.
" A jaké triky používá dnešní mládež? Já jen abych se měla na pozoru."
" Kouzelník přece nikdy neprozrazuje své triky." Usmál se.
" Máš pravdu. Nikdy neprozrazovat triky."
Dala Stefanovi jasně najevo, že jeho vyptávání nikam nepovede.
" Fajn, bylo to trochu okatý. To moje vyptávání."
" Trochu okatý, doufám, že takhle nebalíš ženský. To by ten tvůj seznam byl opravdu krátký."
" Jsi vždycky tak upřímná?"
" Většinou, šetří to čas a nervy."
" Už chápu, co k tobě Damona přitahuje."
" O tom dost pochybuji, ale řekněme to tak, že když jsme se poznali, bylo dobře, že mezi námi byly mříže." Ann se začínaly zavírat oči. Dnešní večer byl po všech stránkách náročný a ona nebyla zrovna ve formě. Když oči zavřela, ucítila vůni železníku vycházející z karafy na stolku. Silou vůle se přinutila zůstat v klidu.
Stefan mlčel a pozoroval, jak se její tělo v jednu chvíli napnulo. Svaly na nohou vystouply a zase se povolily. Uvažoval kolik energie je schopno tohle tělo vyvinout. Po chvilce si uvědomil, že se její dech prohloubil a usnula. Zvedl se a došel pro deku, kterou jí přikryl. Byla to síla zvyku, která mu zůstala z dlouhých zimních večerů doma. Posadil se znovu na gauč a dopil obsah sklenky. Přemýšlel o tom, jak může někdo vypadat tak křehce a přece být tak nebezpečný. Po chvilce mu hlava padla na rameno a také se sesunul do měkkých polštářů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama